Hranice už nejsou, tati
Miroslav Pech
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497315/bmid_hranice-uz-nejsou-tati-1as-497315.jpg
3
42
42
Táta má starostí až nad hlavu. Vlastně se mu všechno tak trochu vymklo z ruky. A tak sebere dcerku a prchá. Před policií, před přízraky, před sebou. Ale následkům svých činů člověk neunikne. Miroslav Pech, známý svými autobiografickými novelami Cobainovi žáci a Otec u porodu se tentokrát věnuje jinému žánru – psychothrilleru. Věrní čtenáři se však mají čeho chytit – motivy rodiny, strachu z vlastního selhání a lásky k béčkovým filmům zůstávají. Jenom té krve je o pár litrů víc.... celý text
Přidat komentář
Tak tohle opravdu ne. Psychologická kniha s hororovými prvky? Jaký je proboha rok? Autor za sebou definitivně nechává svůj jazykový talent, který prezentoval v Cobainových žácích, a raději se upatlává béčkovými vyprávěcími postupy na běžícím pásu psaných thillerů. Celý příběh stojí na pitomé a v poslední době zjevně velmi lákavé premise, že násilí je imanentní přirozený stav věci, který musí společnost každou vteřinou potlačovat, aby na těch nejméně očekávaných místech nevystupoval s animálním zadostiučiněním na povrch. A tak to naštěstí není. Nežijeme v korejském seriálu financovaném všepohlcujícím produkčním domem, ani v Rodriguezově noční můře. Lidem nedělá násilí a pritori dobře. Vezmeme-li to v potaz, nedává kniha bohužel vůbec žádný smysl.
Pravděpodobně nejtrapnější je ale ten pokus (který má naštěstí jepičí život) o otevření sociálních otázek prostřednictvím úplně umělého rozhovoru otce a babičky začínajícího na str. 117.
Ano, jsem otrávený a naštvaný. Nejvíc jsem pravděpodobně naštvaný na Argo, kterému jsem věřil, že mě před podobnými slinty svou ediční činností ochrání.
Tahle kniha si ráda hraje se čtenářem. Minimálně u mě se jí to navzdory řízné přímočarosti dařilo. A ačkoli nad některými věcmi je třeba trochu přimhouřit oko (ale moc jich není, příběh pohltí), ve vší té strohosti se mezi řádky najde i dostatek nutné psychologie. Ať už plyne z reálných či mentálních nočních můr.
Příběh měl zajímavou (místy až psychedelickou) atmosféru. A přiznávám, že zejména (ale nejen) ke konci byla kniha slušná emoční masáž. Myslím, že pokud poselství čtenáři unikne, najde si ho časem samo. Snad to nebude moc bolet...
Kratší úderná kniha, které ne každý nutně přijde na chuť.
Asi jsem nějak nepochopila anotaci. Neoprávněný útěk otce s dcerou jsem čekala. Ty potoky krve, to bylo překvápko, jenomže tak absurdní, že se nešlo ani bát.
Strašidelnější mi připadají zdejší stížnosti na to, že v české knížce je moc Česka. Copak součástí příběhu nejsou kulisy? Všichni přece nemůžou bydlet v kingovském Derry či co. By se tam nevešli.
Přečteno na jeden zátah. Kniha se četla dobře, i když byla v některých ohledech dost surová. Nelíbili se mi moc hororové pasáže s "příšerou". Naopak bych dal více prostoru vztahu otce - dcerky a následně prarodičů. Originální české dílo.
V nových komentářích mě zaujal názor nadšené čtenářky na tuto knihu. Připadal mi logický a dobře odůvodněný.
Za dva dny jsem se náhodou začetla do dalšího komentáře. Jeho autorem byl muž. Knihu haněl. Důvody, které uváděl, mi ale rovněž připadaly srozumitelné a sympatické.
To vybičovalo mou zvědavost natolik, ze jsem si knihu musela přečíst. Autora jsem před tím neznala.
Rozhodně je to originální. Děj je uvěřitelný, bryskně podaný, jednání hrdinu logické.
King to sice není, ale když přihlédnu k věku autora a přidám špetku vlastenectví, tak jsem nadmíru spokojena.
Taky mě nebere číst u našince o nákupech v supermarketu ani o tom, jak posloucháme Mirai. I když to nedělám, neznamená to, ze se nejedna o náš novodobý rys. Někdy to zrcadlo společnosti neposkytne příjemný obraz.
Ještě dodám, ze jsem byla první čtenářkou tohoto svazku v naší knihovně. Knížka vyšla nedávno a přesto ji umístili do archivu. To si nezaslouží. Ve srovnání s ostatními “díly” některých našich současných pseudospisovatelů určitě obstojí.
——————-
V tomto textu byly použity citace z komentářů autorů:
Arkagas
Corvus
(SPOILER)
Tak 1,5 *
No..co napsat..vlastně ani nevím.
Kratičký příběh o otci, který se lituje, utápí v alkoholu, a trápí se, že pro svou milovanou čtyřletou dcerku není tím nejlepším. A když na dveře zaklepou sociální pracovníci, vezme situaci do vlastních rukou, s dcerkou uteče, vydá se na road trip po českých luzích a hájích a nechá za sebou čtyři mrtvé...ano, na cenu Otce roku tohle asi nebude... a příběh končí tak, jak logicky skončit musí.
Bohužel mi kniha nic nedala, nebavila mě, až na několik surovostí mi chybělo napětí, nějaký přesah. Holčička byla na čtyřletou až příliš inteligentní.
Zajímavý byl osud matky, který se rozplétá ke konci knihy
(zaviněný opět tatínkem) a který jej pronásleduje více, než démon alkohol.
Výtku mám i k obálce, která je sice krásná, ale díky ní jsem čekala příběh s osmdesátkovým feelem a to se nestalo .
Já bych řekl Pechovo standart, který příliš nevybočuje z jeho solidní úrovně, kterou mám rád. Vztah otce s dcerou utvářený ve velmi těžkých podmínkách je hlavní dějová linka v knize, která má v sobě něco z béčkového hororu a něco z road movie. Vtipně hororové části, nad které se musíte trochu povznést, a pasáže kde se musíte kousnout do rtu, protože autor citově zasáhne komoru, se pěkně střídají. Pokračuj Míro.
Karma je svině. Málokdo vám ovšem prozradí, kolik bolesti může takové zjištění stát. Jeden den se máte nádherně a hned ten další utíkáte před spravedlností pro podezření z dvojnásobné vraždy. A teď v tom, pane Coelho, najděte skrytou symboliku o vesmírném štěstí.
Novinka Miroslava Pecha balancuje na hraně krvavého spektáklu a existencionální prózy, přičemž nejblíže má k něčemu, co bychom mohli označit za psychologický thriller okořeněný špetkou fantastiky. Podobně jako Cormac McCarthy ve své novele Cesta, také Pech se zaměřuje na specifický vztah otce a jeho potomka, kdy vyhrocená životní situace dává vyniknout osobité magii, jež takového pouto váže. Na sto osmdesáti stranách bez podbízivého patosu vykresluje autor to nejkrvavější rodinné drama, jaké si jen dovedete představit. Každé jedno slovo je však důležité pro komplexní pochopení příčin a následků a vadu na kráse člověk najde jen ve špíně, zvané osud. Ač nejde o literární skvost, coby hororová jednohubka funguje novela skvěle.
"Ale říkals, že návštěvy se musí předem hlásit, jinak z toho jsou potíže...". Vybavily se mu mrtvoly ve vaně. :-D
Předně musím napsat, že příliš české autory nevyhledávám. O to méně, pokud se věnují hororu a ještě když nedej bože ve svých příbězích zmiňují české reálie, českou pop kulturu a výrazy jako Lidl :-) Mám prostě vnitřní odpor ke strašidelným vyprávěnkám z našeho malého rybníčku, kde se příliš dobrých dramat s přesahem do hororu neurodilo. Rád se nechávám unášet reáliemi a příběhy zahraničních autorů, kde mám prostor pro svou fantazii, která může příběh a postavy během čtení dokreslovat. V knížce, kde "Ludmila chodí hákovat do kaufu" a "doma poslouchá Miraie, Xindla X a Bílou" a "maže si chleby ramou"… má fantazie definitivně končí a nad onou domácí "nudou" vyvěšuje bílý prapor. Prostě ne. Navíc se nemohu zbavit dojmu, že horor u nás jaksi moc… nefunguje. Mám neodbytnou, vtíravou myšlenku, že každý začínající autor sáhne právě po téhle škatulce, případně rovnou gore tématice. Jediný, koho uznávám, byl mistr Ladislav Fuks, ale to je krapet jiný level.
Tolik k úvodu, abych vztah k této knížce nějak zarámoval. Pan Pech je král úsporných vět. Nemohu se zbavit dojmu, že na tento příběh je škoda papíru a doslova to ve mně evokuje dojem, že bych měl konečně dopsat svou knížku a podstrčit ji nějakému vydavatelství. U nás se evidentně vydá cokoliv. Jinými slovy: celek na mě působí jako lepší povídačka, přidaná k dobru u táborového ohně. Ale to nejhorší: nevím, co bych si měl po přečtení odnést za emoci. A to považuji vlastně za největší kámen úrazu. Proč byla tahle kniha napsána, jaký je její smysl a poselství? No, asi žádné nebo to ví jen autor, či úplně jednoduše nemusí každá kniha mít "vyšší smysl". Po otočení poslední stránky ve mně, bohužel, nezůstalo nic. A to se mi skutečně nestává… Celá zhoubná spirála, vedoucí pochopitelně k jedinému možnému závěru, vyšumí do ztracena.
Naprosto iracionální chování otce, řítícího se do katastrofy (to ještě beru, člověk v afektu a pod vlivem láhve vodky dokáže různé věci), nadprůměrně inteligentní a téměř soběstačná 4letá (!) Markétka (asi velmi kvalitní DNA, ovšem potom pan Jakub rozhodně nemůže být otcem :-D ) a trochu zvláštní rodiče (ukrýváme vraha, který s námi polovinu života vlastně nekomunikuje) vyplňují úsporných 188 stran. Což je fajn, protože vám knížka nezabere víc jak 3 hodinky vašeho života a na papír nepadlo tolik stromů. Knížku jsem vyhrál v soutěži s Argem a vlastně jsem se do ní pustil čistě na základě informace, že se jedná o psychothriller s prvky hororu. Zajímalo mě, jak je na tom česká literární scéna v roce 2021. Inu, žádná promyšlená "kingovina" se nekoná. Přesto jsem dílko přečetl, zajímalo mě především, co bude dál s Markétkou, nicméně kniha poputuje dál. Nevidím důvod mít tento titul ve své knihovně. 'Hranice už nejsou, tati' ve mně nezanechalo nic a je to béčko. Takové véháeskové béčko s ošklivým obalem z '80 let. Škoda.
Tak tohle byla jízda. Autora jsem doteď neznala, a když na mě vykoukla v knihovně tahle kniha, zaujala mě hlavně krátkými kapitolami a obálkou. A světe div se, další počin, díky kterému můžeme říct, že Češi prostě psát umí. Příběh otce, který se ocitne v bezvýchodné situaci a tak jediné, co mu zbývá je vzít svou dcerku a společně se dostat k babičce a dědovi tak, aby je nikdo neviděl. Cesta ale trvá pár dní a vede přes les, kde oba musejí spát i jíst a postarat se sami o sebe. Ona vídá ve snech svou mrtvou maminku, on vidí ve tmě své démony. Je to svižné, rychlé, místy dost krvavé, děj se ani na chvilku nezastaví a místy budete koukat s otevřenou pusou. Trošku mi to místy připomínalo Kinga, ale jen v pár větách.Celkově jsem knížku dala za 2 hodiny a to myslím dost vypovídá o tom, že za přečtení rozhodně stojí! Skvělý originální a neotřelý český thriller, který by si zasloužil trošku víc propagace :)
Moje hodnocení: 8/10
Četlo se to pěkně, lehké, trochu drsné...ale po dočtení jsem zjistila,že kniha mi nic nepřinesla, nezanechala žádný dojem a znovu rozhodně není třeba ji věnovat čas.
Já mám víc výtek. Zbytečné vulgarity, moc surovostí. A ten nákup vážil skoro deset kilo - zkuste nést desetikilovou igelitku plus velkou tašku s dekou a oblečením plus čtyřleté dítě tmavým lesem mimo cestu. Celý ten příběh je hodně přehnaný.
Parádně napsané! Jen jednu výtku mám. Ženský nemají ohryzek. (Adamovo jablko) A pokud ano, rozhodně by nebyl vidět u dívky, která má 4 roky. Ale asi jsem trochu hnidopich. Jinak klobouk dolů!
Kniha je svižná, syrová a místy vážně děsivá. V celém středu děje se točí vztah dcery a otce, který provedl tolik chyb, že už není cesty zpět... Doporučuji! Tohle si musíte přečíst.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Mainstream |
| 2020 | Dítě tmy |
| 2017 | Cobainovi žáci |
| 2021 | Hranice už nejsou, tati |
| 2022 |  Rytíř |
Asi jediná kniha, u které jsem se nechala zlákat obálkou. Tedy, tohle jsem fakt nečekala a musím říct, že ve mně kniha zanechala spoustu dojmů. Pět hvězd za odměnu. :-)