Hranice uzavřeny

25.02.2022

Žádná kniha mě snad za posledních 20 -30 let neudivila, nepřekvapila, nešokovala a nezaujala natolik, jako tyto vzpomínky L. Reinerové na dobu jejího exilu v letech II. světové války a pak prvních let po válce. Neuvěřitelné! Kdo zná pozdější autorčina díla, nemůže uvěřit, jakou stalinistickou fanatičkou v mládí byla.
Knihu doporučuji všem čtenářům pozdějších hezkých knížek LR - aby získali širší obraz o jejím životě a názorech.
Také tuto knihu doporučuji - jako literaturu faktu - všem, které zajímá exilový odboj i formování a fungování čs. londýnské vlády v letech II. SV (kniha je plná jmen známých nám pak z dějepisu - Beneš, Jan Masaryk, Osuský, Šverma, ... )
A zejména jí doporučuji všem, které by mohla zajímat psychika a postoje jakéhokoliv fanatika, který - i když vysoce vzdělaný, inteligentní, sečtělý, s rozhledem po světových stranách - naprosto nekriticky, bez váhání a slepě mohl uvěřit iluzi a diktátorům.
V textu jsou místa, která svědčí o obrovském literárním talentu autorky - jde zejména o popis dnů a nocí ve vězení a postřehy věnované strašnému, pokryteckému postoji Francouzů poté, co - jakože k jejich překvapení - začíná nacistická rozpínavost pohlcovat i Francii. Ty se však střídají s nepravděpodobonými, až směšnými - nepochybně vykonstruovanými - epizodami, v nichž třeba námořníci na kanadské lodi či náhodní cestující ve vlaku začnou "jen tak" - s dnes neuvěřitelným patosem - veřejně vyprávět o sovětském komunizmu jako jediné naději pro svůj život.
Muselo být pro L. R. jistě těžké prozřít; ovšem její soudruzi, které s takovým nadšením v této knize opěvovala, jí v tom vystřízlivění hodně pomohli - tvrdě a nesmlouvavě.