Hrbáč
Paul Féval
https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/61056/hrbac-61056.jpg
4
284
284
Příběh rytíře Henriho de Lagardére, který se v přestrojení za hrbáče snaží pomstít vraždu svého přítele.
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1919 , Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství (Antonín Svěcený)Originální název:
Le Bossu, 1857
více info...
Přidat komentář
ČV 2024 - Dosud nepřečtená kniha z vlastní knihovny
Velmi dlouho mi ležela v knihovničce a díky ČV jsem se do ní konečně pustila. Mám ji totiž ve slovenštině, tak jsem ji maličko přehlížela, až na ni teď konečně přišla řada.
Úžasný historický dobrodružný román plný rytířů, vévodů, markýzů, lapků a dvorských intrik.
Jen za tu romantickou linku, která mi zaváněla Woody Allenem a maličko i stockholmským syndromem, strhávám jednu hvězdičku. Jinak jsem si knihu moc užila a už se chystám na filmové zpracování s Jeanem Maraisem.
Zklamán jsem nebyl, kniha byla čtivá, taková dobrodružná romantika, hlavně první půlka, možná první dvě třetiny. Znám asi dvě zfilmované verze a tedy musím říct, že až na jména postav je kniha úplně o něčem jiném, tak jsem docela koukal, co se v knize děje.
Jen mě zklamal závěr. Natahovaný různými proslovy, monology, sentimentálními dialogy, aby pak velký závěr, na který se čtenář těší nejvíce, byl odbitý na pár stránkách a závěrečnému souboji věnováno pár řádků. A nějaké pěkné zakončení, svatba, zmínka jak hlavní hrdinové a hrdinky žily dál, nic takového. Nechápu, proč jsme na více než 20 stránkách měli číst lživou obhajobu Gonzagua u prince vladaře, aby pak ten velký závěr dostal tak málo prostoru.
Jen mě napadá otázka, proč se vlastně Lagardére nevrhl na Gonzagua rovnou v ten večer vraždy a na místě ho nezabil, příležitost měl, místo toho ho jen zranil na ruce. Ale to by nebyl zbytek románu :D
(SPOILER)
Výborná kniha, ze začátku jsem se v těch jménech docela ztrácel, pak se ale příběh rozjel a příběh zajímavý od začátku až do konce.
S realitou to samozřejmě nemá nic společného, taková trochu pohádka pro dospělé, v některých postavách jsem viděl paralely k jiným postavám Alexandra Dumase a Victora Huga, je ne tom znát, že to byli všechno současníci, kteří se navzájem ovlivňovali a ve Francii se v té době takto psalo, hrdina, který obětuje celý svůj život, aby splnil slib, jinému hrdinovi, kterého znal ani ne hodinu.
Trochu mě zklamalo, to že v tom nakonec měl osobní zájem, trochu jsem čekal podobnou pointu, jako Jean Valjean a Cosette. Láska dávající se, ne láska chtivá, spíš láska otcovská, ne láska milenecká, vychovávám ji pro někoho jiného, ne pro sebe. Spíš by mi dávalo smysl, kdyby si Legardere vzal Auroru matku, než dívku, kterou vychoval, to je nemohu si pomoc divné a hraničí to u mě s incestem. Auroru bych spíš viděl pro Chavernyho.
To je ale asi jediný nedostatek této knihy, jinak čtivý, dobrodružný příběh francouzského romantismu, takové mám rád.
Druhý diel je určite lepší, ale nepociťujem teda žiadne veľké ani malé ovácie k príbehu. Myslím, že to dielo je skrátka oddychovka pre každého čitateľa asi ako ženská román pre ženské publikum. Pre nenáročného čitateľa, vhodná aj pre násťročných. Postavy sú jednoduché, nie sú vypracované, chýába humor, je to písané pomaly ako divadelná hra, bočí od skutočného života v dobe, chýba mi tu sám život a klasika. Asi ma ovplyvnil Hugo, Dumas, Schiller a iní autori historických príbehov, toto ma rozhodne nevzalo, ako asi väčšinu čitateľov a mrzí ma, že som nesiahla počas sviatkov radšej na grófa Monte Christo spraviac tú istú chybu: odsunula som lepšie dielo. Už tak neurobím a nový rok začnem kvalitnou literatúrou
Ano, kniha naprosto jiná než slavný film s Jeanem Maraisem. Postavy stejné, i když některé překvapivě mají jinou roli, než ve filmu. Rozsáhlý historický román, až příliš někdy mnoho popisu, pěkný, ale film se mi přeci jen líbil více.
Především stojí za zmínku, že děj knižního Hrbáče je úplně jiný, než jeho filmových zpracování. Jediné, co zůstává, jsou postavy. Dá se říci, že se jedná o klasický francouzský historický román 19. století, takže nechybí vysloveně kladné a vyslovené záporné postavy, řinčící meče ani dámy v nesnázích. Nicméně i v knižní podobě mi vztah Aurory a rytíře de Lagardére strašně špatný, vzhledem k tomu, že jsou opatrovník a schovanka. Trochu jsem proto doufala, že Lagardére třeba v knížce nepřežije poslední souboj s Gonzagem.
Dosud jsem měl Hrbáče zažitého díky filmové verzi s Jeanem Maraisem, na kterou nedám dopustit a pokaždé se na ni rád podívám. Byl jsem proto zvědavý na její knižní předlohu.
Základní dějová kostra zůstala stejná, ale jak už to u knižních předloh bývá, knižní děj se od toho filmového v mnoha aspektech odlišoval, byl komplikovanější, košatější a podrobnější. Některé postavy byly jiné (Passepoil, Flor), některé postavy přibyly (Cocardasse, markýz Chaverny).
Jelikož román obsahuje mnoho vzletných monologů a citových výlevů hlavních postav, může se velký počet stran zdát v nepoměru k samotnému ději. Kniha ale byla celkově velmi dobře čtivá, proto jsem se ani u těchto pasáží nenudil.
Na druhé straně je právě ta košatost psaná krásným jazykem tím, co čtenáři (včetně mě) na těchto starých historicko-dobrodružných románech milují. Proto doufám, že se románu v budoucnu neujme vydavatelství, které by z něj udělalo 150stránkovou novelu.
Hrbáče jsem objevila až v "pozdním" věku. Věřím, že kdyby to bylo v dospívání, kdy jsem podobné historické, dobrodružné a romantické příběhy hltala, užila bych si ho ještě víc. Má akci, tajemství, pořádnou zápornou postavu s posluhovači, hrdinu Jindřicha de Lagardére i krásné dámy. Čtení jsem si moc užila a několik dějových zvratů mě opravdu překvapilo.
Kdybych měla Hrbáče popsat jednou větou, řeknu nejspíš toto: Hrbáč je román s velkým R. Po zhlédnutí filmu, kde Henricha de Lagardéra ztvárnil úžasný Jean Marais, jsem věděla, že toto dílo nemůže uniknout mé pozornosti ani v knižní podobě. Hrbáč má vše, co si jen čtenář může přát: hlavní hrdiny, které budete milovat, záporáky, které budete nenávidět a k tomu klade důraz na hodnoty, které se z naší společnosti pomalu vytrácejí (láska, čest, spravedlnost). Vše je zde skutečné, nic nepůsobí uměle, a proto můžu Hrbáče přidat ke svým nejoblíbenějším knihám. Hrbáč mě znovu přesvědčil o tom, že ty nejkrásnější romantické příběhy byly napsány v předminulém století.
Romantický dobrodružný příběh z přelomu 17. a 18. století, kde dvorské intriky, podlá zrada, zákeřná vražda, ale také rytířská čest, nesmiřitelná pomsta a čistá láska jsou tak dokonale a všemocně propleteny, že je skutečně těžké se od četby Févalova Hrbáče odtrhnout. Někdo samozřejmě může namítnout, že zápletka je dost nepravděpodobná, že celý děj postrkuje vpřed neustálé řetězení náhod, že část monologů je rozvleklá až hrůza, ale co na tom - tohle je opravdová romantika, zabalená do zlatého papíru a převázaná stříbrnou stužkou. Févalův román řinčí zbraněmi, opájí dramatickými momenty, rozesmává vtipnými glosami a rozněžňuje srdce emocemi. Strach, podlost, hrdinství, láska, všechno v té nejryzejší podobě. Kdo si přitom nevzpomene na skvělého Jeana Maraise v roli Jindřicha de Lagardèreho ve filmové adaptaci A. Hunebella z roku 1959 nebo Daniela Auteuila v poněkud modernějším zpracování P. de Brocy z roku 1997. A to samozřejmě nejsou jediné pokusy dát Févalovu nejvýznamnějšímu dílu vizuální podobu. Hrbáč je prostě jednou z těch knih, které se dají číst znovu a znovu, aniž by se omrzely.
Nádherná, barvitá, čtivá kniha, kterou jsem svého času četla mnohokrát. Intriky, zrada, vášeň, pomsta, láska i čest. To všechnu tu najdete. A hlavně příběh, příběh, který je mnohovrstevný, dobrodružný, bolavý i krásný.
Srdcová záležitost. Nepřekonatelné. Napínavé. Silně návykové :)
Knihu jsem četl na dvakrát se sedmiměsíční pauzou z důvodů zdravotních, takže jsem se o 100 stran vrátil zpět, kde jsem skončil a dnes jsem knihu dočetl. Jedná se o příběh védody z Neversu a jeho příbuzným knížetem de Gonzaguem, který vlastní rukou zavraždí vévodu. Dříve však, než vévoda zemře, slíbí vévodovi jeho druh v boji rytíř De Lagardére, že smrt vévody pomstí. Vévoda navíc k tomu po sobě zanechal Manželku Auroru z Caylu a dceru Auroru de Nevers. Celá kniha je vlastně o souboji mezi dobrem, které představuje Lagardére a Gonzaguem, který je ztělesněný padouch, vrah a především výsostný lhář, který se umí přetvařovat. Lagardér se celý svůj život snaží navrátit matce pravou dědičku Auroru de Nevers a zároveň pomstít smrt vévody z Nevérsu, jak přísahal. Lagardér se však zdatně skrývá pod maskou hrbáče a dostane se tak do nejbližší společnosti vraha knížete De Gonzague. Musím přiznat, že mi dost trvalo, než jsem si zvykl na jazyk, jakým je celá kniha vyprávěna. Tento styl jazyka opravdu odpovídá 170 let starému dílu, jak se hovořilo a jednalo v dobách 18. století. Některé kapitoly však byly tímto jazykem dost rozvláčné, jak píše uživatel: 85098211, za což ubírám hvězdičku, na druhou stranu odpovídá tento jazyk oné době. Je to kniha, kde nechybí nefalšovaná láska, pevné přátelství, kde čest a dané slovo hrají hlavní roli, ale je to také kniha o úkladech, přetvářce a nejvyšší zkorumpovannosti v nejvyšších kruzích. Na druhou stranu jsem velmi rád, že se mi tato kniha dostala do rukou a zpříjemnila mi mé chvíle a doporučuji ji určitě každému, kdo má jen trochu romantickou duši. Na závěr bych dal jen malou radu. Nespěchejte na rozuzlení a vytrvejte ve čtení až do konce, budete za to odměněni hezkou historickou freskou, kde dobro nakonec zvítězí.
Knihy tohoto typu miluji a ráda je čtu. Tohle je krásný a romantický příběh, který nemá chybu.
Francouzský historický román z doby regentství Filipa Orleánského. Rytíř Lagardére zde představuje klasického romantického hrdinu, který ani na vteřinu neváhá hájit čest zesnulého vévody a především jeho přeživší dcery Aurory, o jejíž život usiluje proradný a mocichtivý hrabě de Gonzague.
Četl jsem román a viděl jsem také filmovou verzi se skvělým Jeanem Maraisem, velkým hrdinou a milovníkem stříbrného plátna. Oboje rozhodně stojí za přečtení a shlednutí.
Knihu som prvý krát prečítala až keď som si najskôr pozrela film s mojím obľúbeným hercom Jeanom Maraisom.
Pamätám si, že som ju dlho nevedela zohnať a neviem opísať radosť, ktorú som prežívala, keď mi ju kámoška na pár dní požičala. Vtedy som čítala každú voľnú chvíľočku, len aby som ju včas stihla vrátiť...
Hrbáč, je pre mňa nezabudnuteľný historický román, ku ktorému sa vždy budem vracať, či už v knižnej alebo filmovej podobe.
Najviac sa mi páči postupný prerod hrbáčovej akoby otcovskej ochraniteľskej lásky k Aurore na tú pravú vášnivú partnerskú lásku.
V mojich predstavách bude mať Henrich de Lagardére vždy podobu charizmatického Jeana Maraisa a ostane pre mňa tým najromantickejším historickým hrdinom. Ách.... :).
Jedna z mých osobních TOP knih. Těch, které se dědí v rodině, různá vydání se čtou s láskou několikrát za život....
Názor mezi rodinnými příslušníky se dost různí. Nicméně po shlédnutí filmu se docela srovnali a jeden z odpůrců dokonce přistoupil i na to, že si knihu přečte.
Štítky knihy
vraždy zfilmováno 18. století Francie francouzská literatura šerm dobrodružství historický šerm regentství historické romány přelom 17. a 18. století mstitelé
Autorovy další knížky
| 2008 |  Hrbáč |
| 1972 |  Tajnosti Londýna I. |
| 1968 | Železný muž |
| 1972 | Tajnosti Londýna II. |
| 1928 | Černý žebrák |
Román s velkým R. Milostné pletky a vyznání, šibalské intriky, výmluvy a pomluvy, ale hlavně rytířství a jeho ctnosti, symboly krásy nebo smutku, souhry náhod, Bůh to tak chtěl...
Z filmu si jako malá nepamatuju téměř nic, možná jen že hrbáč byl převlek, druhá identita. A tak se mi knížka četla dobře, bez spoilerů a ovlivněné představivosti. A četla se hezky, jedním dechem. Hlubokomyslné, srdceryvné monology byly občas až moc v naznačeních, ne vždycky jsem tomu dobře porozuměla. Ale tak nějak mi to pasovalo ke způsobům té doby a nakonec jsem vždycky zase chytla nit.
Nenapadlo by mě, že polovina knihy popisuje události sotva dvou dnů. Autor je mistr oddalování rozuzlení a natahování příběhu. Určitě od něj ale chci přečíst něco dalšího.