Hrdina Nik
Eduard Štorch
Tentokrát se vydáme do 7. století, kdy na našem území bojovali Avaři a Slovani a současně byla na úsvitu Sámova říše. Kniha vypráví těžký osud chlapce, jehož jméno je Nikdo=Nik. Avaři mu zabili rodiče a jeho i se sestrou odvlekli do otroctví.
Přidat komentář
Další z knižních hrdinů mých klukovských let, proto mě těší, že má vnoučata tuto knihu přelouskala bez obvyklých ironických poznámek a dokonce se poptávala po dalších autorových knihách. Takže za mne jasných pět hvězd.
Taký starý český Asgard (Xavier Dorison). Z nikoho stane sa mladý muž hrdinom na pozadí veľkých dejinných udalostí. Naozaj pútavý opis bojov, život kniežaťa Sama, spôsob života, ktorý už stáročia nepoznáme. Nádhera. Slovenský preklad takisto na úrovni.
V dětství jsem tuto knihu četl několikrát, s trochou naivity obdivoval historii a slovanské začátky pod vedením Sáma. Jak nad tím nyní přemýšlím, klidně bych si ji přečetl znovu. Sfilmování, by také nebylo marné.
Čerstvý příspěvek pode mnou mi po čase opět připomněl tento titul a moji vzpomínku na něj.
Přešel jsem z naší vesnické malotřídky na měšťanku do vedlejší vesnice. Byl jsem v 6. třídě a na dějepis (s tělocvikem můj nejoblíbenější předmět) jsme dostali mladou, štíhlou a energickou paní učitelku. Na škole už nějaký čas učila (spolu se svým manželem) a starší spolužáci nás strašili, že je hrozně přísná. Nevím, mně se zdála v pohodě, ale na dějepise já jsem zásadně nezlobil. Ke konci šestky už paní učitelka věděla, že mám historii rád a že rád čtu knížky z pravěku. A protože byla zároveň i školní knihovnicí, občas mi nějakou knížku nabídla.
Bylo to v období 1970-71, začínalo přituhovat, z nezvaných hostů z východu se postupně stávali ti srdečně zvaní a v televizi, novinách a občas i dětských časopisech, se opět začali objevovat různí hrdinové práce, v každé fabrice, dílně, závodě, nebo JZD byly nástěnky s nějakými úderníky, budovateli, nebo čestnými hrdiny.
Takže, když si mě jednou paní učitelka zavolala a sdělila mi, že do knihovny došel nový výtisk "Hrdiny Nika" (předpokládaje, že vím, že jde o Štorcha ... což jsem ale nevěděl) a jestli jsem ho už četl, nějak se mi to všechno spojilo (a popletlo), vykouzlil jsem lehce udivený pohled a s dětskou naivitou a upřímností jsem ji řekl, že knížky o práci a hrdinech moc nečtu. Následoval lehce udivený pohled i u paní učitelky, ale potom se začala smát, vrazila mi knížku do ruky a rázně poručila : "Čti !". A tak jsem četl a trochu se styděl.
A samotný příběh ? Tak, jako všechny příběhy od pana Štorcha, které jsem vnímal očima tehdejšího šesťáka : Když tam pobíhali polonazí chlapíci v kožešinách s oštěpy, u ohňů jim polonahé dívky v kožešinách brousily pazourky, před jeskyněmi se potulovalo divoké zvířectvo od mamutů, přes jeleny, až po medvědy a nedaleko byla nějaká (ne nutně veliká) řeka, na které občas zatroubili kupci s nákladem soli, primitivních nástrojů, šperků a ozdob, nemohlo to být jiné, než DOBRÉ !
Paní učitelka je už nějakou dobu tam nahoře, ale kdykoliv narazím na tento titul, tak si na ni s poděkováním vzpomenu.
Další moje oblíbená kniha z dětství o chlapci, který nikam nepatřil, až našel své místo v národně osvobozeneckém boji na úsvitu české státnosti. Zní to hodně vznešeně, že?
Kniha vyšla po válce, nelze se divit, že autor zdůrazňoval slovanskou vzájemnost, i když vpád Avarů připomene pamětníkům rok 1968.
Jak to bylo se Sámem a Slavojem se už nedozvíme, ale podprahová sdělení o vlastenectví a hrdosti na svoji zemi jsou důležitá i pro dnešní mladou generaci.
Upřímně, docela zklamání a určitě zatím nejslabší Štorchova kniha, jiná dobrodružství byla rozhodně povedenĕjší. Příběh sirotka Nika z poloviny 7. století a jeho junáckých soudruhů bojujícího za české Slovany proti Avarským nájezdníkům je úsměvný, stejně jako vykreslení chrabrého krále Sáma ( krapet proutníka 12 žen a, 22 synů a 15 dcer dle historických análů :-) ) - čistý střed ale o chlup - 50 %
Jedna z mála knih, které mi od dětství utkvěly v paměti včetně výroku "Orel much nelapá."
(SPOILER) Kniha se mi líbila. Na začátku chudák Nik a na konci hrdina Slavoj. (četla jsem ji 9 letech s rodiči)
Mam pocit, ze tohle byla asi jedna z prvních knih, co jsem vůbec cetl... Zajimave se k tomu vrátit po tolika letech :)
Méně známý a neprávem opomíjený Štorchův román zasazený na území Čech v 7. století. První část knihy popisuje spojení porobených slovanských kmenů a jejich povstání proti avarské nadvládě, druhá část se odehrává o několik desítek let později a popisuje obranu před franskou invazí.
Dle mého názoru je však z knihy až příliš cítit podprahově podsouvané "české vlastenectví" a znázorňování slovanských národů jako "lepších lidí".
K této knize jsem se vrátil ani nevím po kolika letech,je stále čtivá moc se mi líbí.
Příběh se odehrává v 7. století těsně před vznikem Sámovy říše. Když byl Nik malý, Avaři zabili jeho rodiče a jeho i sestru odvedli do otroctví. Nik utekl ze zajetí a začal žít v lese. Po čase Nik potkal Chloupka. Chloupkovy umřeli rodiče, když jim Avaři vypálili dům. Po čase se k Nikovi a Chloupkovi přidali další chlapci. Nik proto vymyslel jméno tlupy: Lesní chlapci. Lesní chlapci už několikrát bojovali s Avary a vždy vyhráli. Usídlili se na jednom kopci. Avaři zjistili, že chlapci jsou na kopci a začnou je obléhat. Avaři obléhají Lesní chlapce už dva dny. Lesní chlapci jsou zesláblí a mají žízeň. Jestli to Lesní chlapci vzdali nebo ne a kdo se stal manželkou krále Sáma, si musíte dočíst sami.
Pro mě prostě ne... Musela jsem jí číst jako povinnou četbu a když jsem se k ní po letech vrátila, odložila jsem po několika stránkách. Téma asi není pro mě.
Ke knížce jsem se vrátila asi po třiceti letech... Překvapilo mě, jak je pro mě stále čtivá a zajímavá. Perfektně napsaný román s historickými reáliemi.
Parádní příběh, knížky od Štorcha jsou naprosto výjimečné především historickým obdobím, kterému se standardně autoři nevěnují.
Autorovy další knížky
| 1976 |  Volání rodu |
| 1962 | Lovci mamutů |
| 1965 | Osada Havranů |
| 1962 | U Veliké řeky |
| 1997 |  Čarodějův učedník |
Pamatuji si, jak jsem kdysi v dětství četla Lovce mamutů. Tou knihou jsem doslova žila, chodila jsem do přírody a představovala si, že žiju v té době. Kreslila jsem obrázky na témata z knihy. Zkrátka mě ten příběh úplně pohltil.
Dnes, když jsem četla knihu Hrdina Nik, velmi jsem si ji užila, už ale bohužel bez té krásné dětské fantazie. Je to ale bezpochyby příběh krásný, vyprávěný nádhernou češtinou. A navíc se při četbě možná dozvíte i něco z historie.