Hrdinové
Joe Abercrombie
https://www.databazeknih.cz/img/books/63_/63725/mid_hrdinove-HTB-63725.jpg
4
247
247
První zákon série
< 5. díl >
O Černém Dowovi se říká, že zabil víc mužů, než zima, a na trůn Severu se vyšplhal po hoře lebek. Král Spojeného království nemá v úmyslu s úsměvem přihlížet, jak leze ještě výš. Rozkazy byly vydány a vojska se plahočí severským blátem. Tisíce mužů se blíží k zapomenutému kamennému kruhu, bezcennému pahorku v naprosto nedůležitém údolí, a nesou si s sebou spoustu ostrého železa. Šermířský mistr Bremer dan Gorst přísahal, že na tomto bojišti znovu získá svou ukradenou čest. Je tou představou tak posedlý a tak navyklý na zabíjení, že se nestará, kolik krve při tom prolije. I kdyby měla být jeho vlastní. Prince Caldera čest nezajímá a už vůbec nemá v úmyslu se nechat zabít. Jediné, po čem touží, je moc a řekne jakoukoliv lež, použije každý trik a podrazí třeba všechny své přátele, aby jí získal víc. Alespoň dokud o ni nebude muset bojovat sám. Curnden Craw je poslední čestný muž na Severu a život válečníka mu nepřinesl nic než opuchlé klouby a pocuchané nervy. Už mu sotva záleží na tom, kdo zvítězí, chce jen dělat správné věci. Ale jak poznat, které to jsou, když svět kolem něj zmírá v plamenech? Ve třech krvavých dnech bitvy rozhodnou o osudu Severu. Ale jelikož jsou obě strany prolezlé intrikami, hloupostí, řevnivostí a malichernou žárlivostí, je velmi nepravděpodobné, že o něm bude rozhodovat čistota srdce nebo i síla paží…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2011 , PolarisOriginální název:
The Heroes, 2009
více info...
Přidat komentář
No na první zákon to asi nemá, ale stejně je to velmi dobré čtení. Na knihách mi vždy vadí předvídatelnost, tady fakt nevíte do posledního okamžiku jak to dopadne, nebo koho nechá Abercrombie natáhnout bačkory. Přesto k plnému hodnocení stále něco chybí, ale bavil jsem se dobře :)
V podstatě se jedná jen o výsek nějaké bitvy v nějaké válce. Neříkám, že to je špatné. Říkám, že to je nudné. Alespoň já se prokousával velice pomalu a mnohdy se vůbec nesoustředil na text. Což se mi stává výjimečně. Ale číst pořád dokola totéž a v podstatě nic zásadního se nedozvědět, je terno. Je jen škoda, že je to mé první seznámení s autorem, od něhož mám nachystanou ještě celou trilogii První zákon. Snad to bude lepší.
Já nevím. Na jednu stranu se mi ta kniha vcelku líbila. Postavy jsou většinou docela sympatické, čte se to pěkně a tak dále. Na stranu druhou... Ten Abercrombieho negativismus a rádoby hlubokomyslné filosofování, jací jsou lidi hajzli, jak je válka zbytečná apod, už mi začínají docela brnkat na nervy. V Prvním zákonu to člověk bral jako neotřelý pohled na věc, v Nejlépe chutná za studena už to docela lezlo krkem, v Hrdinech mi to vysloveně vadí. Jak se říká - opakovaný vtip není vtipem. Navíc zrovna postavy, na které jsem se nejvíc těšil (Psí Čumák, Třesavec), nedostávají zas tolik prostoru, kolik bych chtěl. Místo nich přibývají nové. Taky by autor konečně mohl uvést na pravou míru, jak tedy dopadl Krvavá Devítka. Asi je zpátky v hlíně, ale co když... Vzhledem k tomu, že se jednalo o nejlepší postavu trilogie, mě ta nejistota celkem štve. Je to takové zbytečné nimrání se v jedné bitvě... Možná by Abercrombiemu neuškodilo, kdyby konečně opustil svět Prvního zákona, protože jeho potenciál už je asi vyždímaný do poslední kapky. Jako jo, pořád se to čte pěkně... Ale přitom je to takové o ničem.
Dalo by se říct, že Abercrombie je můj oblíbenec. A i v této knize svůj um potvrzuje. Ač zbytečně dlouhé (550 stran) a občas nudnější pasáže, stále je to kvalitka pro milovníky bitevních scén, dobře napsaných postav (moc klaďasů tu nenajdeme) a čarodějů, kteří vlastně ani moc nečarujou :D Kdo si přečte cokoli od tohoto autora, rozhodně neprohloupí.... :)
Naprosto perfektně sepsaná historie několika málo dní jedné války... Musí se nechat, že Abercrombie umí lidskou povahu popsat velmi dobře, líbí se mi jeho styl a po Prvním zákonu a Nejlépe chutná za studena jsem si Hrdiny opravdu užila. Počet stran zprvu člověka skoro vyděsí, ale čte se to samo. :)
Hrdinové, Hrdinové .... aneb příběh jakés obyčejné potyčky, která je pomocí několika hlavních hrdinů naservírována ze všech možných stran, úhlů a perspektiv od jejího počátku do samého konce (svým způsobem jde o jedinečný experiment, s jakým jsem se takhle ještě nesetkal)
Fakticky jde o jakés volné vyvrcholení celé trilogie, nicméně příběh je čitelný bez znalostí předchozích reáliích.
Počet postav mi nepřišelnadnesený. Těch hlavních tak akorát, ten zbytek ... no ... není jich málo, pravda, na druhou stranu těžko vylíčíte celou bitvu od přesunů armád, stopařů a oťukávání předsunutých jednotek tykadly zvědů, po její průběh a konec s jedním dvěma charaktery (nehledě na fakt, že některé – jako třeba mlčenlivý a poslušný tragéd Gorst, jehož mají všichni za pitomce a který oplývá neuvěřitelně barvitými vnitřními monology, se autoru neuvěřitelně povedli). Naprosto originální mě přišlo předávání „pochodní“ vypravěče příběhu během bitev. Tahounem se stává kat předchozího „vypravěče“ do okamžiku své smrti, což umožňuje čtenáři prostřít barvitou scenérii bitvy, protáhnout jej bitvami a bitvičkami od léček, útoků a protiútoků, být neustále ve středu dění, měnit strany a neztrácet nit. A vůbec celé psaní autora je nesmírně živé, hravé, satiricky cynické.
Velký bod má autor vylíčení bitvy (na míle vzdálené idylickým představám střetů rytířů). Kam se hrabe Sapkowskij se svou přechválenou bitvou u Brenny.
Výtku, že jde o poněkud drastické čtivo, nemohu brát vážně. Ústředí děje – bitva mezi seveřany a královstvím – a priori předpokládá válečné střety, násilnosti a veskrze žádné idylické scénky. Na druhou stranu, i s pro někoho monotematickým motivem se uměl autor vypořádat dobře. Děj je dobře míšen, střídán a promícháván větším počtem na sebe navazujících kapitol a i bojové výjevy jsou zdařené dobře, nesklouzávají k mechanické jednotvárnosti. Občas mě sice bodly do očí některé anglikanismy (patrně pozůstatek překladu), které bych – hnidopich – nahradil pro pořádek a vhodnost našimi termíny, ale to jsou detaily padnoucí na vrub spíše překladatelům.
Velice se mi líbilo i udržování jakéhos napjetí. Nikdy jste nevěděli, kdo z hlavních hrdinů zakráká. Zpátky do hlíny. Jednoduše - autor se s postavami dvakrát nemazlil.
Vůbec mě kniha motivovala tohohle autora číst a poznat dál, protože už jenom jeho styl je něco svěžího a nevídaného, co neradno nechávat jen tak plavat. Ačkoli se kniha řadí mezi „fantasy“ – samotné fantazijní prvky jsou redukovány na minimum.
Po trilogii První zákon je to další setkání s některými hrdiny a se spoustou nových a je to setkání radostné - teda jestli se dá tenhle výraz použít na tak poměrně krvavou a lehce depresivní záležitost. Ale ona ani série, která téhle knížce předchází není studnice radosti a štěstí (maximálně, že si řeknete, že jste na tom ještě dobře), takže se jsem věděla do čeho jdu. Sice se tam na můj vkus věnuje až moc času bojovým scénám, který strašně zdržujou od toho, co mě baví víc a to jsou jednotlivé vztahy, intriky atd., ale i tak je to dost dobrý čtení.
Teď nevím, jestli je to pro čtenáře, co milují bitvy nebo pro čtenáře, kteří milují protiválečné agitky. Obojího je tam dost.
Nedoporučuji jako čtivo pro období deprese, protože celá kniha je dost depresivní. Vyvěrá z ní marnost a beznaděj. Jak napovídá název, je tam přehršel hrdinů různého ražení. Sympatická mi přišla pouze jedna postava.
Vystudovaný psycholog Abercrombie se snaží napsat "šedé" postavy, které mají uvěřitelnou povahu, ale už to přehání, protože jeho postavy jsou uvnitř prohnilé a sem tam udělají něco chvályhodného.
Přes tento neduh považuji Hrdiny za dobře napsaný román, kde každá postava žije a příběh plyne skrz tyto postavy a není hnán božským zásahem spisovatelova mozku.
Zatím nejlepší Abercrombieho kniha . A pro Cori- jestli chceš fantasy, kde máš hodný čaroděje s bílým vousem, kteří nemají žadné charakteristické rysy a jediný co dělají je že melou kraviny říkajíc tomu kouzlení doporučuju Inheritance nebo Heryho Pottera.
Ze začátku jsem tápala v množství postav, jejichž scény se rychle střídaly, naštěstí mi v orientaci pomohl přehled vystupujících postav a jejich postavení v rámci dvou znepřátelených stran na začátku knihy. Jak bych to shrnula? 550 stran o jedné zbytečné bitvě trvající 3 dny, při níž zahynuly stovky vojáků. Doporučuji milovníkům bitev a válečné akce - nebojte se v knize žádné fantasy scény nejsou, jen tam vystupuje jeden čaroděj, který ale vůbec nečaruje, jen tahá za zákulisní nitky.
Tak jsem posledních 14 dní strávil ve společnosti Dávivce, Gorsta, Finree, Becka a dalších, kteří se zúčastnili bitvy u Hrdinů. A musím říct, že jsem byl moc spokojen. Výborná kniha. Chytla mě a skoro nepustila. Musím říct, že kdybych měl víc času, tak by to bylo podstatně méně dní než 14. Nenechte se zmást názvem, kniha není o hrdinech. Nebo možná je, ale ne o těch s velkým H. Pro mě určitě lepší kniha než "Nejlépe chutná za studena". Už dlouho jsem nečetl tak dobrý fantasy.
Štítky knihy
dark fantasyAutorovy další knížky
| 2008 |  Sama čepel |
| 2018 | Půl krále |
| 2009 | Až budou viset |
| 2011 | Hrdinové |
| 2009 | Poslední argument králů |
Ostatní knížky od J.A. se mi líbily víc, i když i z popisu tří dnů na bitevním poli vytvořil dle mého dosti čtivý počin. Děj byl v podstatě pořád napínavý a téměř nedal vydechnout.