Hrdinové: úcta k hrdinům a hrdinství v dějinách
Thomas Carlyle
Podtitul: Úcta k hrdinům a hrdinství v dějinách. Obsah: Hrdina jako božstvo – Odin, pohanství a skandinávské báje; Hrdina jako prorok – Mohamed: Islam; Hrdina jako básník – Dante, Shakespeare; Hrdina knězem – Luther, reformace. Knox, puritánství; Hrdina spisovatelem – Johnson. Rousseau. Burns; Hrdina králem – Cromwell. Napoleon. Moderní revolucionářství. Přiložen jest portrét Carlylův podle Whistlera.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 1925 , Rudolf ŠkeříkOriginální název:
On Heroes and Hero Worship and the Heroic in History, 1841
více info...
Přidat komentář
Překvapivě čtenářsky přívětivě napsané dílo se zajímavou výpovědní hodnotou. Autor představuje několik typů hrdinů, kteří měli podle jeho mínění v dějinách význačné či důležité místo. Svá tvrzení podpírá fakty sociálními, politickými, historickými srovnáními...
Každá kapitola je přepisem jedné z přednášek na tohle téma, proto je text místy komplikovanější a různě přeskakuje mezi tématy, proto je třeba se na čtení hodně soustředit.
Autorovy další knížky
1994 | Hrdina jako božstvo |
1925 | Hrdinové: úcta k hrdinům a hrdinství v dějinách |
1920 | Sartor Resartus |
1916 | Minulost a přítomnost |
1911 | O lidské povaze |
"Věk zázraků, že zapadl? Věk zázraků je tu věčně!"
Soubor šestice přednášek na velmi zajímavé téma hrdinů v podání Thomase Carlyle je výborným čtením, které na zajímavosti nijak neztrácí ani dnes. Vpravdě je to filozofická kniha, tudíž její čtení může být pro leckoho náročnější. Hutné texty, kdy se Carlyle nejednou zamýšlí nad věcmi trochu stranou, přesto skvěle plynou a pročítat jeho myšlenky rozhodně stojí za to.
Někde jsem četl výtku jeho směrem, že ve svém sborníku vynechal ženy, a tak by se měl pomalu zakázat. To se dá považovat za naprosto zcestné nepochopení autora. Přece stačí slovo "muž" nahradit "člověkem". I sám Carlyle říká, že "nikdo nevěří a nemůže ve všem věřiti tomu, v co věřil jeho děd". Proto dnes mohou v ledasčem čtenáři s Carlylem nesouhlasit, ačkoli se mu nedá upřít, co sám toliko opakuje - nedá se mu upřít jádro a pravdivost, jinými slovy autenticita a hloubka myšlenky. Přesto můžete nesouhlasit s jeho "vyškrtnutím" ženských postav, náboženským zanícením, které provází celou knihu, ačkoli sám se vzdal katolické víry a obecně na víru nahlíží s nadhledem. Já osobně s ním nemohu úplně souhlasit s odmítavým postojem k 18. století, kterým téměř pohrdá. Osvícenství bylo průlomovým stoletím a rozvernost té doby je velmi povznášející, ačkoli občas až nevázaná. Stejné platí o odmítavém postoji skepticismu - ten je naopak velmi přínosný (není-li radikální) už jenom pro to, že vede člověka k přemýšlení a polemizování, aniž by slepě přijímal nebo odmítal jakoukoli myšlenku.
Šestice přednášek předkládá obecnou typografii hrdinů, nebo chcete-li společenských ikon, které ženou lidstvo vpřed. A jelikož tak Carlyle mluví obecně, dá se dobře s jeho myšlenkami a pointami často souhlasit. Každá doba měla své bohy, bohem osvícené, kazatele/hlasatele a revolucionáře. A je tomu tak (bohužel téměř) dodnes. Nádherně tu nastiňuje společenskou proměnu dějin, což je samo o sobě přínosem pro ty, kteří se snaží pochopit a pozorovat dynamiku dějin.
Hned úvodní přednáška o Odinovi a pohanských, potažmo severských bozích, je výborná a zaujala mne nejednou myšlenkou. Skvostná kapitola je věnována spisovatelům, za jejichž zástupce si Carlyle zvolil Danteho a Shakespeara (a vlastně i Goetheho). Odbočka v podobě zamyšlení nad knihami, písmem, tiskem a univerzitami patří mezi ty nejlepší části celé sbírky a za mě je jejím vrcholem. Nehledě na rozbor Danteho a Shakespeara.
Abych přestal zbytečně plácat, Carlylovy přednášky na téma hrdinů je opravdu skvělým čtením. Na filozofický spis se čte velmi příjemně díky jeho docela přívětivému a srozumitelnému stylu. Pravda, slyšet to jako přednášku by bylo násobně náročnější. Jako psaný text nabízí mnoho silných myšlenek a má tendenci rozproudit myšlenkový tok čtenáře pozitivním směrem. A to stále po téměř dvou stoletích.