Populární knihy
/ všech 5 knihNové komentáře u knih Thomas Carlyle
Hrdinové: úcta k hrdinům a hrdinství v dějinách
„"Věk zázraků, že zapadl? Věk zázraků je tu věčně!"
Soubor šestice přednášek na velmi zajímavé téma hrdinů v podání Thomase Carlyle je výborným čtením, které na zajímavosti nijak neztrácí ani dnes. Vpravdě je to filozofická kniha, tudíž její čtení může být pro leckoho náročnější. Hutné texty, kdy se Carlyle nejednou zamýšlí nad věcmi trochu stranou, přesto skvěle plynou a pročítat jeho myšlenky rozhodně stojí za to.
Někde jsem četl výtku jeho směrem, že ve svém sborníku vynechal ženy, a tak by se měl pomalu zakázat. To se dá považovat za naprosto zcestné nepochopení autora. Přece stačí slovo "muž" nahradit "člověkem". I sám Carlyle říká, že "nikdo nevěří a nemůže ve všem věřiti tomu, v co věřil jeho děd". Proto dnes mohou v ledasčem čtenáři s Carlylem nesouhlasit, ačkoli se mu nedá upřít, co sám toliko opakuje - nedá se mu upřít jádro a pravdivost, jinými slovy autenticita a hloubka myšlenky. Přesto můžete nesouhlasit s jeho "vyškrtnutím" ženských postav, náboženským zanícením, které provází celou knihu, ačkoli sám se vzdal katolické víry a obecně na víru nahlíží s nadhledem. Já osobně s ním nemohu úplně souhlasit s odmítavým postojem k 18. století, kterým téměř pohrdá. Osvícenství bylo průlomovým stoletím a rozvernost té doby je velmi povznášející, ačkoli občas až nevázaná. Stejné platí o odmítavém postoji skepticismu - ten je naopak velmi přínosný (není-li radikální) už jenom pro to, že vede člověka k přemýšlení a polemizování, aniž by slepě přijímal nebo odmítal jakoukoli myšlenku.
Šestice přednášek předkládá obecnou typografii hrdinů, nebo chcete-li společenských ikon, které ženou lidstvo vpřed. A jelikož tak Carlyle mluví obecně, dá se dobře s jeho myšlenkami a pointami často souhlasit. Každá doba měla své bohy, bohem osvícené, kazatele/hlasatele a revolucionáře. A je tomu tak (bohužel téměř) dodnes. Nádherně tu nastiňuje společenskou proměnu dějin, což je samo o sobě přínosem pro ty, kteří se snaží pochopit a pozorovat dynamiku dějin.
Hned úvodní přednáška o Odinovi a pohanských, potažmo severských bozích, je výborná a zaujala mne nejednou myšlenkou. Skvostná kapitola je věnována spisovatelům, za jejichž zástupce si Carlyle zvolil Danteho a Shakespeara (a vlastně i Goetheho). Odbočka v podobě zamyšlení nad knihami, písmem, tiskem a univerzitami patří mezi ty nejlepší části celé sbírky a za mě je jejím vrcholem. Nehledě na rozbor Danteho a Shakespeara.
Abych přestal zbytečně plácat, Carlylovy přednášky na téma hrdinů je opravdu skvělým čtením. Na filozofický spis se čte velmi příjemně díky jeho docela přívětivému a srozumitelnému stylu. Pravda, slyšet to jako přednášku by bylo násobně náročnější. Jako psaný text nabízí mnoho silných myšlenek a má tendenci rozproudit myšlenkový tok čtenáře pozitivním směrem. A to stále po téměř dvou stoletích.“... celý text
— Kozel
O lidské povaze
„Vskutku není od věci se konečně seznámit s dílem jednoho z největších viktoriánských myslitelů, Thomase Carlyla. Zvlášť, když jeho myšlenky podle všeho ničeho neztrácejí na hloubce, pravdivosti a přitažlivosti ani o dvě století později, stejně jako jejich podání netratí na atraktivnosti. Pravda, filozofie jakožto látku skutečně kalorickou, nelze hltat plnými doušky naráz. A tak jsem to seznámení počal pozvolným oťukáváním skrze essay nazvané O lidské povaze.
A myslím, že tento plamenný...skoro by se dalo říci pamflet....mě obsahem skutečně zaujal. Carlyle dovedl na základě tehdy dvou vydaných děl a výroku "Zdravý si neuvědomuje zdravotního svého stavu, jen nemocný" sepsat několikastránkový proud myšlenek shrnující i kritizující stav lidské společnosti a člověka coby jedince i samotného Vesmíru. Pojmout úvodní myšlenku tak zeširoka a odhalit všemožné neduhy vnitřní i vnější, včetně panujících bludů o nich, propadnout emocím a nalézat cesty ve mně vyvolávalo obdiv i souhlasné pokyvování hlavou.
Carlyle tu není žádným přehnaně afektovaným kazatelem, který dští síru, zatímco pod kazatelnou ukrývá lahev vína pro vlastní potřeby. Ne. Jak chápu jeho slova a myšlenky já, nejvyšší moudrost a štěstí přičítá nevědomosti. Nikoli hloupé nevědomosti, ale automatickému pojetí. Protože jak sám říká, pokud se začne hřímat nad nedostatkem morálky, důstojnosti a dobra, znamená to, že se objevila nemoc a zmíněné cnosti se počínají ztrácet. Též platí v okamžiku, kdy člověk či společnost počíná věci analyzovat, rozebírat, léčit. V tu chvíli obvykle bývá pozdě. Přitom, jak z tohohle spisku vyplívá, jsou řešení jednoduchá. Člověk pro život pokud možno šťastný potřebuje víru a práci. V nejširším smyslu slov, ale v nejtěsnějším spojení obou. Pokud člověk něco dělá, aniž by v to/tomu věřil, je to stejně zbytečné jako předpokládat, že bez víry lze vůbec něco dělat. Nutno podotknout, že vírou tu není nezbytně myšleno pouze náboženská víra, jako prací není nutně myšleno pouze zaměstnání. To by bylo příliš úzkoprsé vnímání.
Nakonec ještě pochválím samotnou edici Chvilky. To musel být počin ve své době, na počátku 20. století, skutečně vydařený. Doslova za pár halířů nabízet čtenářům to nejlepší ze současné literatury, filozofie či ekonomiky v podobě dobře stravitelným sešitků, to muselo mít ohromné kouzlo.“... celý text
— Kozel
Hrdinové: úcta k hrdinům a hrdinství v dějinách
„Překvapivě čtenářsky přívětivě napsané dílo se zajímavou výpovědní hodnotou. Autor představuje několik typů hrdinů, kteří měli podle jeho mínění v dějinách význačné či důležité místo. Svá tvrzení podpírá fakty sociálními, politickými, historickými srovnáními...
Každá kapitola je přepisem jedné z přednášek na tohle téma, proto je text místy komplikovanější a různě přeskakuje mezi tématy, proto je třeba se na čtení hodně soustředit.“... celý text
— TheMelorry
Hrdina jako božstvo
„Tahle knížečka je krásnou připomínkou písemnictví 19. století. Krásný vzletný styl, a dohromady se toho moc nedozvíte. To, co hodnotím, je spíše historická hodnota tohoto díla, je ukázkou toho, jak se dříve uvažovalo. O severské mytologii tam nic, co bychom nenašli jinde a lépe, nenajdeme.“... celý text
— Zmiu
Hrdina jako božstvo
„Očakával som niečo o pohanstve a uctievaní Prírody, ale ide hlavne o satirickú kritiku severskej mytológie, hoci údajne bol ňou autor sám ovplyvnený, ako som sa dočítal na Wikipédii, ja som v tom ale nič také nevidel. Čo som v tom videl, bolo jeho ovplyvnenie kalvinizmom, a to s ním nezdieľam.“... celý text
— whack
Thomas Carlyle knihy
1911 | O lidské povaze |
1994 | Hrdina jako božstvo |
1925 | Hrdinové: úcta k hrdinům a hrdinství v dějinách |
1920 | Sartor Resartus |
1916 | Minulost a přítomnost |
Štítky z knih
filozofie náboženství anglická literatura hledání smyslu života pohané, pohanství severská mytologie romány fiktivní životopisy, biografie
Carlyle je 2x v oblíbených.