Hrdinský zápisník
Klára Jarunková
Vydanie Jarunkovej debutu Hrdinský zápisník v roku 1960 bolo literárnou udalosťou a dnes je už kultovou knihou. 5. vydanie
Přidat komentář
Můj tajný zápisník je ze slovenštiny do češtiny přeložený soubor příhod, které Mirek Fazulka zažil se svým kamarádem Míšou. Příhody jsou psané lehkou zábavnou formou, a skvěle odpovídají rošťárnám, které prožívají děti s počínající pubertou. Někdy mi děj možná přišel až trochu nepochopitelný pro menší děti.
Kniha byla napsaná v roce 1960, takže si oba protagonisté dopisují s kamarádem z Omsku. A obsahuje taky několik perel jako:
"Na Marsu jsou bytosti, a když jsou bytosti, tak jsou i pionýři."
Nebo:
"Když k nám třeba i Marťané přijdou, takto nebudou kapitalisté, ti nedovedou vystřelit raketu ani odtud, tak jak by ji dovedli z Marsu?"
(I když je fakt, že v té době byli Američané ve vesmírném programu proti Sovětskému svazu dost pozadu.)
Nebo:
"Tak jsme následkem kreslení poznali, že je mnohem lepší, když v jedné třídě nejsou třídní nepřátelé, ale naopak přátelé, ..." :-)
Toto bola zrejme moja prvá knižka, vypožičaná zo školskej knižnice,...nezabudnuteľná.
Teraz mám vo svojej knižnici prvé vydanie z roku 1960, žiaľ, bez prebalu. Ale zrejme si ho vyrobím :)
Jarunková ma zaujala už Tulákom, ktorého som v rodinnej knižnici objavil pomerne skoro. K Hrdinskému zápisníku som sa dostal až s odstupom času a vôbec ma nesklamal - práve naopak. K pre mňa už známemu veľmi príjemnému rozprávačskému štýlu pridala autorka aj láskavý humor (ten celkom nechýba ani v Tulákovi, predsa len je to však dielo trochu vážnejšieho razenia než HZ).
Každému, kto chce začať s Jarunkovou najprv odporúčam toto dielo a až neskôr prejsť k trochu náročnejším (Tulák, Jediná...).
Autorovy další knížky
1977 | Jediná |
1970 | Bratr Mlčenlivého vlka |
2001 | Tulák |
1969 | Poklady Zorničky |
1977 | Tiché bouřky |
Na knížku jsem narazila náhodou v místní knihobudce. Neslibovala jsem si od ní mnoho, ale nakonec jsem byla příjemně překvapená tím, jak to bylo vtipné a zábavné. V něčem to samozřejmě velmi zastaralo, ale příběhy kluků-rošťáků si užil i jedenáctiletý syn, přestože některé reálie minulého režimu vůbec nechápal (a bylo mu to putna).