Hřebec grošák / Silák Hungerfield

Obě básně mi přišly velmi drsné. V první je taková trefná pasáž:
...
"Lidství je start v závodě; pravím, lidství je kadlub, z něhož nutno vyrazit, skořápka, kterou nutno prorazit, uhel, který nutno rozžhavit v oheň, atom, který nutno rozštěpit."
...

Ta druhá báseň mi přišla zajímavější: H potká smrt, která si ho chce odnést, ale on se na ni podívá tak, že si to rozmyslí a Smrt odejde. Takže si H myslí, že ji asi porazí vždy. Když umírá jeho matka, čeká znovu na Smrt, napadne ji a ona uteče. Matka "ožije", ale za to umírají všichni okolo...
Velmi krásný je začátek této básně věnovaný jeho zemřelé manželce.
...
"Je to zlé. Una zemřela a já
jsem ponechán čekání na smrt jako bezlistý strom,
čekající, až shnijí kořeny a kmen padne.
Nikdy jsem si nepomyslil, drahá, že bys mne opustila.
Věděl jsem, že jednou zemřeš, raději bych byl zemřel první,
ale zemřelas ty. Je to docela přirozené:
protože jsi milovala život, muselas zemřít první, a já,
který jsem o život nikdy mnoho nedbal, musím přežít."
...