Anděl smrti
Vlastimil Vondruška
Hříšní lidé Království českého (MOBA) série
< 30. díl >
Jubilejní třicátý román s Oldřichem z Chlumu, panošem Otou a Divišem zavede čtenáře opět na Bezděz a do jeho okolí. Neprostupné lesy a skalní strže, které se táhnou od Housky ke Kokořínu, však skrývají mnoho tajemství. Pohanství jako by z této pochmurné krajiny nikdy neodešlo a pokud je sem přidělen kněz, je to vždycky jen za trest. Zpočátku se jedná o banální záležitost, když se z lesa nevrátí zeman Smil z Tubože. Jenže nikdo o tom nechce mluvit, a kdyby neměl povinnosti mana, na Bezdězu by se to snad ani nedozvěděli. Nepochopitelné události se však začnou vršit. Jaký smysl má erb s harpyjí, kde se nachází Čertova rokle a proč se zjevuje anděl smrti?... celý text
Přidat komentář
Těch jmen je v knize fakt háfo, takže agenti s povolením upíjet budou mít roztočený guláš.
A taky to věčné opakování na úvod! Pozorný čtenář najde v knize i dva stejné odstavce. S přivřením obou očí a prstu do dveří dávám za 4.
Kladu si otázku, proč vlastně byla tato kniha napsaná. Za mě překombinovaný příběh, zdlouhavý, měl jsem zmatek ve jménech i v událostech. A co je nejhorší, je nudný, dočetl jsem s jen velkým sebezapřením. Při srovnání s Husitskou epopejí to vypadá, jako by to napsal někdo jiný. Snad má pan Vondruška na psaní dílnu a psal to nějaký učeň. Hvězdičku dávám za to, že se to odehrává v místech, která mám rád a která dobře znám.
Třicátý díl a naprosto souhlasím s Alex.rrr. Příběh fajn, příliš mnoho jmen i stejných, čtenář musí být velmi bystrý, aby věděl kdo je kdo. Rozuzlení příběhu jsem četla dvakrát, abych měla jasno, jak se to vše semlelo..........i když? Ale přesto, toto Vodruškovo kratochvílné čtení, nemůžu si pomoci, mám ráda.
V knize nová místa, nová jména, zajímavá zápletka. Tentokrát už Ota nemá nakadeřené vlasy, což je báječné. Fajn změna. Jako vždy se p. Vondruška výborně čte...
Jubilejní vydání, ale přiznám se, že ač celou sérii zbožňuju, je pro mě tento díl slabší. Je čtivý, příběh se mi líbí, ale postavy se mi pletly víc jak jindy a celkově je to takové divotvorně nedotažené. Všechno mi přišlo jak nakouslé. Po dočtení jsem měla ještě spoustu otázek. Nevím, určitě se budu těšit na další díly, protože Oldřich pořád baví, ale za mě tentokrát jen 3 hvězdičky.
Co bych ubral na trablech se jmény, to přidávám za krajinu - už se těším na vandry, kdy budu hledat, kde je která jeskyně, půrva, reliéf. Takže hvězdička dolů za to, že k příběhu není přiložena mapa.
Za mě jeden ze slabších příběhů. Celkem rozvleklý děj. Věčné upozorňování na Otovu prostopášnost.
No mělo to potenciál, mělo. To by to ovšem nesměl být Vondruška, aby to nakonec nezabil.
Že má konce většinou dost na sílu a useknuté je vlastně jeho trademark, takže bych se neměla divit, ale tentokrát mě to fakt mrzí, protože to mohla být hodně dobrá věc.
A jsem ráda, že nejsem jediná, komu se ti manové pletli.
Po předchozích třech dílech byl příběh slabší. Souhlasím s jedním vyslýchaným kameníkem - rytíři se jmenují všichni stejně, takže je nerozlišuje. Takový pocit jsem měla po celou dobu příběhu. Nedařilo se mi jednotlivé postavy od sebe rozlišit.
Hlavní padouch a vyústění zápletky je klasická vondruškovina, Oldřich Chlum se s podobným případem potkal již mnohokrát.
Nicméně jeho, Divišovy a Otovy příhody se tak dobře čtou, vše rychle plyne, že jsem ráda za toto pokračování. V tomto si byli všichni hlavní hrdinové rovnocenní, žádný nevyčníval. Navíc mě zaujalo prostředí skal, ve kterém se příběh odehrával.
Oproti ostatním mi nepřipadá tento díl jako nejslabší, prostě Vondruškovská klasika. Komplikovanost možná vyplývá z toho, že v této části je děj zasazen mezi zemany, kteří odvádějí povinnosti mana na Bezdězu, a to je o stupínek níž v hierarchii, než obvykle. O manech se autor zmiňuje, pokud se nepletu, poprvé a proto nová jména a nové sídelní "hrady" a nová místa. Mně kniha docela pobavila.
Výtky, které tu zaznívají, nejsou od věci. Přesto se mi příběh líbil, i když byla zamotaný, že jsem málem začala podezírat sama sebe. :) Postav opravdu bylo jak ve špičce v metru, ještě lehce matoucí jména, ale já jsem se neztratila. Kokořínsko je krásné, těším se na příští výlet, jak budu hledat, kudy se ti lidi toulali. :) Zkrátka já jsem docela spokojená.
Zatím nejslabší kniha a to jsem přečetl všechny. Zdlouhavé, zmatečné, jako by to ani nenapsal Vondruška .
Přečteno. Kdybych však měla být z obsahu knihy přezkoušena, ostudně bych propadla! Na oddechové čtení to byl příliš velký nápor na mé unavené šedé buňky mozkové. Mnoho postav, ovšem bez nějaké výstižné charakteristiky, tudíž špatně zapamatovatelných. Chaoticky působící pátrání, prolínání v čase dost matoucí. Základní myšlenka zápletky dobrá. Chtělo by to však z oříšku odstranit skořápku a vyloupnout chutné jádro.
Pro případy Oldřicha z Chlumu mám slabost a tuto novinku jsem si užila, i když k těm úplně nejlepším případům královského prokurátora ji neřadím. Přesto mi tato detektivka opravdu zpříjemnila první říjnový víkend, proto uděluji i 5. hvězdičku. Panoš Ota se tentokrát jako vyšetřovatel skutečně vyznamenal!
Hm. Podle mě trochu moc ukecané, hodně zmatené, minimálně do tří čtvrtin... Moc chaotických postav. Tentokrát mě pan Vondruška nenadchl.
Další resuscitace mladého Oldřicha. Ani při započítání toho, že kniha se odehrává v mém oblíbeném regionu, který mám za humny, mě k velkému nadšení nedonutí. Doby, kdy autorovy romány byly skutečně historické, tj. zrcadlila se v nich doba jsou zjevně pryč. Tohle se mohlo odehrávat vlastně kdykoliv. Takže spíš jen další dílko v soutěži s Bauerem, kdo toho vydá co nejvíc. Nejzoufalejší je pak závěr. Připadá mi, že autor volně fabuloval, až zjistil, že je dost stránek. Pak si hodil korunou, kdo bude vrah a pak k tomu dopsal zdůvodnění.
Autorovy další knížky
2014 | Husitská epopej. I, 1400-1415 - za časů krále Václava IV. |
2019 | Kronika zániku Evropy: 1984–2054 |
2011 | Velký král Přemysl Otakar I. |
2002 | Dýka s hadem |
2019 | Falknovská huť |
Za mě super čtení!