Hříšný kanec
Simona Monyová (p)
Může se stát, že z růžového vejce snění se vylíhne obyčejná šedivá slepice namísto očekávaného hollywoodského života se šťastným koncem, může se stát, že z idolu se vyklube Hříšný kanec, a že i žena se musí naučit s elegancí nosit svoje parohy.
Přidat komentář
Typicky psaná knížka autorky s tragickým osudem.
Příběh ze života, který není jednoduchý. Přesto je kniha velmi čtivá a k zamyšlení.
61%
Máma mě hladí po vlasech a tiše mě nabádá, ať se přestanu vyhýbat bolesti. "Když prožiješ bolest, chvíle štěstí a radosti pak získají na intenzitě. Nezapomeň, že největší chudák je ten, kdo má všechno. Po ničem neprahne, nezná radost z dobývání cíle ani úlevu, když konečně něco přebolí...A mezi smutkem a štěstím se zpravidla rozléhá nekonečná poušť šedi, a ta se zdolává obtížněji než ten nejvyšší vrchol anebo překážka..."
Tak jsem si zase jednou na odlehčení dala Monyovou. Dobrá volba, i když Pavlíny mi bylo líto. Ale jak bych se zachovala třeba já? V tomto případě to vím s určitostí na 99%, že jinak, než ona. Chlapa jako Dalibor bych nesnesla.
Po přečtení Hříšného kance se mi potvrdilo, že člověk by si neměl v životě "stavět vzdušné zámky", protože může být velmi často zklamán a rozčarován a taky se mu může stát ( a to vidím často kolem sebe), že zůstane sám. Nekonečná oddanost a odevzdanost samozřejmě také není na místě. je důležité brát život s nadhledem a sám sebe nebrat až příliš moc vážně. Musím ale uznat, že v dnešní době, kdy čtu příběhy Simony Monyové opakovaně, vnímám je se zvláštními pocity a snažím se číst mezi řádky i to, co jsem kdysi nevěděla a ani netušila a co nikdy nebylo přímo vysloveno.
Vcelku dobrá kniha, jediný poznatek - na to, jak je úzká, tak se ten konec dost vlekl...
První knížka od této autorky a příjemné překvapení. Knížka příjemná,dobře čtivá,místy vtipná..kategorie rychle,lehké,ze života..
o tom když muže chytne druhá míza a co všechno to přinese .. místy se musíte sarkasticky smát ale taky trošku kniha "chutná" pelyňkem hořkosti ...
Styl Simony Monyové se mi prostě líbí.. Slovní obraty, myšlenky, sarkasmus k této spisovatelce patří. Myslím, že tuhle knížku ocení hlavně ti, co mají něco za sebou..
Chtěla jsem něco velmi lehkého před spaním (do ruky i jako příběh), a uviděla v naší chalupářské knihovně paní Monyovou. Kdysi jsem přečetla téměř všechny její knížky, ale teď mi už tato tak humorná nepřipadala, vzhledem k tomu, že si pamatuji, jak její život skončil. Přečetla jsem ji místo filmu v televizi, skvěle čtivá, myslím, že si ještě někdy nějakou monyovku z maminčiny knihovny vytáhnu.
Od autorky už jsem nějaké knížky přečetla, ale tahle se mi nelíbila. Nevím, prostě mě hlavní hrdinka celou dobu štvala. Kdyby to nebyla tak tenká knížka, tak bych ji asi odložila.
Ano, typická kniha od autorky, která se velmi dobře četla. Naštěstí měla Pavla úžasné rodiče, kteří jí vždy povzbudili a měli spousty dobrých rad.
"Když nedokážeš změnit skutečnost, budeš muset změnit své představy."
"Průsery se mají řešit až přijdou, a ne být celý život preventivně posra...."
Simona Monyová uměla mistrovsky skrývat slzy za smích a nadsázku a teprve později se ukázala smutná pravda.Dnes čtu její knihy s úplně jinými pocity.
Klasika od Monyové. Kniha opět nezklamala, jen v některých pasážích mi byla hlavní hrdinka trochu nesympatická, ta její oddanost za každou cenu.
Je to prostě styl Monyové. Zrovna tak jako zpěváci mají svůj styl tak i spisovatel má svůj osobitý sloh. Jo mě se líbila.
No..asi si na podobné uvažování budu muset ještě nějakej ten rok počkat.
Ze začátku mě nebavila a dala bych jí pár facek na probrání. Ke konci jsem moc nepochopila chování syna, ale budiž..
Další kniha z pera této autorky nezklamala. Příběh ze života psaný s lehkým humorem a nadsázkou. Hlavní hrdinka mi byla velice sympatická a obdivuju ji, že celou situaci takto zvládla.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2011 | Srdceboly |
2003 | Tchyně a uzený... |
2006 | Sebemilenec |
2005 | Krotitelka snů |
2011 | Citová divočina |
příběh ze života. Nic veselého, ale takový je život.
Knížka se čte dobře,