Hroši nepláčou
Halina Pawlowská
Tahle příšerná historka se mi stala před víc než dvaceti lety. Bylo to na silvestra. Nosila jsem tehdy dlouhé sametové šaty a stylizovala jsem se do obrazů dekadentních šlechtičen. Měla jsem vlasy vyčesané vzhůru, pořád jsem říkala "pardon" a milovala jsem Jendu. Milovala jsem Jendu tak náruživě, že i když jsem měla hnisavou angínu, rozhodla jsem se jet za ním do hor...... celý text
Přidat komentář
Laskavá ironie, špetka humoru, nadhled a fantazie, to vše patří do povídek Haliny Pawlowské. Jsou o životě a o ničem. Ráda si je čtu, když potřebuji o stupínek zlepšit náladu.
Halinu mám ráda. Knížka Vám nic moc nedá, ale ani nic nevezme. Na cestu autobusem ideální.
Vůbec mi tento typ povídek nesedí, ale na druhou stranu je to o chlup lepší než má první kniha od Haliny s radami. :)
Přečteno za jedno takové dopoledne, kdy se člověku nic nehce. Přesně pro takové dopoledne je knížka naprosto ideální, protože po přečtení máte pocit, že na to máte nárok, jako na všechny obyčejné nešvary obyčejných lidí. A taky že se můžou stát mnohem horší věci, ale i ty se dají přežít. A vy že jste pochopili výraz tragikomická groteska.
Jak píše kap-není to první kniha, kde je tuna chyb v i/y...nezaujalo, suché, furt dokola...
Kniha, která neurazí ani nenadchne. Nejvíc se mi líbila povídka o padání a Hroši nepláčou. Četla jsem v nemocnici, dočítala doma. Halinu mám ráda.
V "čtecí nouzi" jsem sáhl do ženské části naší rodinné knihovny, ale to co jsem vylovil, mě po přečtení přesvědčilo, že je u nás možné vydat prakticky cokoliv. Autorka, která se dříve prezentovala přijatelným humorem, se dostala až na úroveň humoru, pro který je označení hloupý, spíše chválou. Při hodnocení jsem zavřel obě oči a dal jsem jednu hvězdu, přece jen jde o českou autorku, i když jen o takovou, s jejíž tvorbou už se potkat nemusím a hlavně ani nechci.
Klasika od Haliny. Průměr. Daleko více jsem se pobavila u Banánových rybiček, ale jako takové lehké čtení po večerech nebo na dovolenou OK. Ale nic velkého nečekejte.
hezká typická Halinina oddechovka...řadím k lepším, naprostá většina pobavila, i jsem se nahlas zasmála..klasicky si střílí ze sebe, opět vytáhne historky s kamarádkami, milenci, rodinou..obzvláště tatínek nezklame...(jak hlídal vnoučka a pohádal se s ním (3letým !!!) ohledně koupě tanku, (však kdo z nás by vyměnil ve 3 letech tank za ukrajinské básně ???) a nechal ho jít samotného kus Prahy domů :P
...co dodat ?? já si jen vzpomenu na scénky z "díky za každé nové ráno") ...a v této knížce překvapila v pár textech maminka...zaokrouhlím na 4 *!!
Nebyla to špatná kniha, ale po chvíli jsem měla pocit, že čtu pořád jedno a to samé. Trochu ty povídky splývají. Takový průměr. Čekala jsem víc.
Není to kniha, která by mě vyloženě strhla. Našly se i momenty, kdy jsem se zasmála, ale občas humor této spisovatelky zcela nechápu. Jako oddechové čtení to nebylo špatné.
Úroveň knih Pawlowské šla dolů. Obsahově, ale co mi vadilo snad ještě víc, i formálně: její knížky snad vůbec neprošly korekturami. Tolik pravopisných chyb u tak známé autorky? Tohle už je arogance a spoléhání na známé jméno - mě tím jako čtenáře ale ztratila zcela.
Před pár lety se mi její humor líbil. Nyní mi jako nevěra a nesoulad s manželem nepřijde jako nic směšneho.
Halininy povídky řadím jako oddechové čtení u kterého se ráda zasměji. Vtipně popisuje různé životní útrapy.
Jenda je asi nadšený, že o něm autorka napsala knihu.
Co je ale pravděpodobnějšího, že jen kousíček je pravda, zbytek fikce.
Autorovy další knížky
1996 | Díky za každé nové ráno |
2002 | Zoufalé ženy dělají zoufalé věci |
2013 | Pravda o mém muži |
2007 | Banánové rybičky |
2004 | Tři v háji |
Krásné odlehčené čtení