Hrůša o - on Martinů
Jakub Hrůša
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499336/bmid_hrusa-o-on-martinu-fnd-499336.jpg
5
1
1
Kniha glos a zamyšlení nad Bohuslavem Martinů, jejichž autorem je známý dirigent a zároveň prezident International Martinů Circle Jakub Hrůša. Kromě deseti Hrůšových textů věnovaných B. Martinů obsahuje publikace také rozhovor s Jakubem Hrůšou a jeho vlastní text o jeho učiteli a příteli Jiřím Bělohlávkovi. Publikace má bohatou fotografickou dokumentaci a je koncipována dvojjazyčně – vedle českého textu obsahuje i anglický překlad.... celý text
Biografie a memoáry Umění Hudba a zpěv
Vydáno: 2020 , International Martinů CircleOriginální název:
Hrůša o - on Martinů, 2020
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
rozhovory dvojjazyčná vydání Bohuslav Martinů, 1890–1959 dirigenti, dirigování glosy orchestr
Hrůša o - on Martinů
Vše podstatné je v anotaci shora. Zbývá jen dodat, že jsem ráda, že jsem knihu přečetla. Protože ukazuje kdejaké zákoutí dirigentské práce, její náročnosti i radosti. Protože nemá potřebu přemlouvat k poslechu, jen o hudbě znalecky hovoří. Protože je deníčkem, naučnou knihou, cestopisem i románem o velké, silné lásce.... // Doplněno černobílými momentkami, na nichž uvidíte Charlese Muncha (1861-1968), Rudolfa Firkušného (1912-1994), Vítězslavu Kaprálovou (1915-1940) a další. // Povedené! Dávám maximální počet hvězdiček.
-------------------------------
ÚRYVEK:
(...) Chtěl jsem z toho vyždímat maximum a plánoval jsem, že poté, co dokončím své duchovní pozdvižení v katedrále, odeberu se na lože a otevřeným oknem si odtamtud poslechnu zadarmo jako ,,encore" výheň rockové klasiky. (Vyšinutost a extravagantnost této situace mi připadala natolik lákavá, že jsem se nehodlal zabývat tím, jestli je tato následnost ,,chodů" apetýtlich, a nebo ne). Dvořák však napsal své dílo jaksi dlouhé, sami jsme museli koncert začínat snad o dvacet minut později (lidé se ,,překvapivě" nemohli dostat metrem či jinou MHD včas), následovala ještě (nejen) sklenice (nejen) vína ve ,,svatodivišské" zahradě za svitu úplňku. Když jsem konečně nasedl do služebního auta, aby mě odvezlo do nedalekého hotelu, vnitřně jsem celý svůj plán beztak již dávno zrušil (Sabat Mater bylo povznášejícím duchovním zážitkem a krásně se povedlo, nic dalšího kromě blaženého spánku jsem si nedovedl přestavit).
Ale osvětí ,,valícího se kamení" jsem neušel. Náš vůz nebyl s to se k hotelu dostat. Octli jsme se tváří v tvář tisícům, ba desetitisícům lidí, kteří se v opačném směru vraceli z právě skončivšího koncertu na stadioně. (...)