Hrůzy v Michiganu
Pavel Bartáček
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497564/bmid_hruzy-v-michiganu-nZp-497564.png
4
33
33
Původně se jednalo o krátkou povídku pro autorova syna, nečtenáře, kterého tak chtěl přimět přečíst alespoň malý souvislý text, nacházející se mimo sociální sítě a streamovací služby. Nakonec se povedlo, syn ji obdržel v den svých patnáctých narozenin, dne 4. 11. 2019. Možná proto je datum 4. listopadu v knize tak důležité – celá původní povídka toho dne začíná. Jen trochu v jiném století a na jiné polokouli. A proč zrovna příběh o Vlčím muži? Důvodem byl autorův dětský sen napsat knihu o vlkodlacích. V té době několikrát zhlédl film Americký vlkodlak v Londýně. Rád jej ve volných chvílích kreslil, a dokonce i pár vět napsal do svého tajného deníku. Tím to ale skončilo... celý text
Přidat komentář
Drsná akční jízda schopně propojující prostředí sporadicky obydlených michiganských lesů konce 19. století, mrazivě krutou zimu a krví stříkající a až do morku zalézající bolestivé souboje. Na můj vkus se však nakonec až moc repetitivně opakují v podstatě jen dvě sekvence – souboj/odpočinek/souboj/odpočinek, až z toho vyprchá napětí a atmosféra a zůstane jen ta akce. Taky mě tu a tam za oči tahal slovosled a větná stavba. Milovníky a milovnice krvavé monster akce zcela jistě potěší potěší. Pochválit musím moc hezké ilustrace a plně funkční obálku.
Příběh se odehrává v zimě na přelomu roku 1882 a 1883. Co to bylo za pekelnou stvůru,která pokousala a těžce zranila Eda,který bránil svou rodinu?Byl to medvěd?Napůl medvěd-napůl vlk? Čtenář,narozdíl od obyvatel městečka, už z obálky knihy ví,že to byl vlkodlak.A také víme co se stane s člověkem, který je vlkodlakem pokousán.Takže rodinná idylka,která nám je ze začátku knihy představena velice rychle bere za své a začíná čistá řezničina. Příběh, kde za oběť padnou muži, ženy,děti i domácí mazlíčci.Všichni jsou bez rozdílu roztrháni a utýráni v detailně popsané bolesti a beznaději.Končetiny,vnitřnosti a dokonce i hlavy zde lítají na všechny světové strany.Některé pasáže zde byly opravdu dost drsné,spisovatel se tu pěkně vyřádil a nebral si servítky.Líbilo se mi jak autor popisoval vnitřní boj myšlenek krvelačné zrůdy se zbytkem člověka kterým předtím byl.Jak se lidskost vytrácela a vítězil démon ve kterého se proměnil. Monstrum ve kterém zbytky vzpomínek, jež mu ještě zůstávaly,probouzely vztek a činily jeho řádění ještě silnějším.Finále bylo velmi dramatické a úplně křičí po pokračování.
Tak slibovaných útržků indiánů se sice nedočkáme, ale v jednom kuse v téhle řezničině zůstane málokdo. Ono také co s oběťmi, když vlkodlačí prokletí je tak snadno přenosné a každý si tesáky/drápy musí hájit své teritorium? Šelmy v románu Pavla Bartáčka jsou mimořádně hladové ale i zajímavě odporné a děsivé, čehož určitě nebylo snadné docílit. Je vidět, že autor zná zvířata a dokáže se do nich vcítit a nechat je v knize promlouvat. Příběh je od začátku do konce poutavý, žádný z hrdinů není v bezpečí. Trochu může rušit pár chybně použitých slov či slovních tvarů, ovšem většina nešvarů začínajících autorů se tu prakticky nevyskytuje. Navíc má Pavel Bartáček velkou slovní zásobu i pěknou stylistiku. Těším se na další díly.
Vlkodlaků není nikdy dost. Nicméně jako žánrovka to mohlo mít tak o čtvrtinu, možná i třetinu, méně stránek. Ale zabavilo.
Možná teď budu znít až příliš nadšeně, než bych měla vzhledem k tomu, že příběh není tak složitý a postavy v příběhu mohli být lépe vykreslený, ale mě se kniha trefila přesně do vkusu. Vlkodlaci nejsou očividně tak oblíbení jako upíři, což mě mrzí, neboť mému srdci jsou blíže tyhle chlupáči a možná tím nedokážu být tolik kritická.
Ale kniha bude mít v knihovně své čestné místo nejen kvůli obálce, která mě zaujala a nestydím se napsat, že je to jedna z těch, na kterou můžu koukat neustále dokola, ale i díky skvělým ilustracím, které Vás vtáhnou do celé knihy. Podpis autora a tematická záložka je skvělý bonus
Kniha je krvavá jízda od začátku až dokonce a někdo by řekl, že je tam akce, až příliš, což záleží čistě na Vás - já to jako překážku nebrala, naopak. Atmosféru dřívější doby dokázal podle mě autor navodit skvěle stejně jako mentalitu lidí v dané zemi.
Vlkodlak byl krvelačné a nemilosrdné zvíře, co za sebou nechává potoky krve, utržených končetin, přičemž autor dal možnost čtenáři nahlédnout do jeho mysli a zjistit, jak se cítí a jak dané věci vidí. Zároveň to není úplně ten typický vlčí muž, jenž se mění jen za úplňku a platí pro něj trochu jiná pravidla - jejich pojetí mi přišlo originální. A k tomu všemu vzhled vlkodlaka je přesně ten, který miluji.
Vzhled více připomíná zvíře, než člověka porostlého chlupy s drápy a ostrými zuby.
Autor se tu nemazlí s žádnou z postav a nezáleží na tom, jestli je to dítě, či dospělý. Tohle zlo rozsévá smrt, kam se pohne. A proti zlu stojí jen lidské odhodlání a vůle přežít. Ale kdo tuhle bitvu vyhraje?
Těším se na další díl a na pokračování příběhu, který skončil otevřeně.
Na to, že to je prvotina, je to dost dobré. Místy sice trochu zdlouhavé, místy přitažené za vlasy nebo trochu moc expresivní, ale dalo se. Občas se některé informace zbytečně znovu opakují, ale děj žene čtenáře kupředu aby věděl, jak to všechno dopadne a kdo nebo co přežije :)
Další autor, který se nelekl ohrané klasiky a nebál se ji nakopnout a udělat po svém. Pavel Bartáček vytvořil zajímavou atmosféru a nebál se nechat vlkodlaky pořádně řádit. Mám ale dojem, že kniha neprošla snad žádnou závěrečnou úpravou. I když je pod ní podepsané jak nakladatelství Goldendog, tak ještě hororcon, připadá mi spíš jako samonáklad, což knize ubírá.
Opravdu jsem si přál, aby kniha byla dobrá. Ale tohle vážně ne. Nápad sice dobrý, ale to provedení. Nezáživná výprava, opakující se slovní zásoba (přirovnání "jako z hororu" jako by to psalo malé dítě), a pak některé pasáže, při kterých jsem si myslel, že čtu nějakou parodii. Těch hloupostí a nesmyslností tam bylo tolik, že se to stěží dalo dočíst s vážnou tváří.
PS: Trochu by mě zajímalo, proč v závěrečném "Poděkování" v každé větě chybí předložky. Jak tohle mohlo projít přes korektora, to nechápu...
Jedná se o brutální horor, ve kterém nic nezůstane dlouho na živu a má dechberoucí mrazivou atmosféru, která čtenáře vtáhne do děje takovým způsobem, že příběh na čtenáře působí až reálným dějem. Říkal jsem si, jestli se to náhodou někde doopravdy nestalo, fakt dobře napsáno! Není to jen krvavá lázeň, většina postav ať už lidských nebo ne má svou povahu, svou mysl a každý se chová jinak. Díky tomu na mě i ono zlo působilo realisticky. Určitě by to byl výborný námět na film. Taková kombinace filmů Návratu do Cold Mountain a Vlkodlaka. Knihu doporučuji všem, co mají rádi horory, vlkodlaky a procházky po zasněžených lesích .
Odjakživa zbožňuju vlkodlaky! Když jsem byla v pubertě, tak bylo upírů a vlkodlaků všude plno. A pak se po nich najednou slehla zem, jak to tak většinou bývá s každým hitem. Když jsem zahlédla, že má tento vlkodlačí horor vycházet, neodolala jsem. Těší mě, že to není žádnej "na oko" horůrek, ale opravdu krvavý horor, kde krev nelítostně teče proudem, končetiny lítají na všechny strany a akcí je to přímo nabité.
Jedná se o prvotinu českého autora, který tuto knihu původně napsal jako povídku pro svého syna. Až při pobytu v nemocnici přišel nápad povídku rozpracovat do celé knihy. Skvělý počin a díky za to!
Celá kniha je zasazena do Michiganu na konci 19. století, které je skvěle popsané. Opravdu jsem i z toho stylu psaní cítila takový ten starý vypravěčský jazyk klasických autorů té doby. Tohle bylo moc dobře zvládnuté a sedlo mi to. Vlkodlaci jsou tu popsáni jako nelítostná vraždící monstra, o kterých vyprávějí staré indiánské legendy. Líbilo se mi, že se autor vyhnul těm starým ohraným klišé spojených s těmito tvory a vymyslel si, řekněme, "svoje pravidla". Originální a v mnoha ohledech i reálně a logicky vysvětlené. Moc se mi líbil podrobný popis proměny na vlkodlaka. Bolest, kterou při tom hrdina v knize prožívá, autor popsal hodně věrohodně a je znát, že se v této části inspiroval svým pobytem v nemocnici, jak sám uvádí. Mnoha věcí a akčních scén je tu popsaná velmi dobře, napínavě a čtenáře to drží u čtení a chce vědět víc.
Další věcí, na kterou se krom postav, děje a atmosféry při čtení vždycky - zejména u začínajících autorů - zaměřuju, jsou dialogy. Dobře napsaný a realistický dialog je dle mého strašně těžké napsat tak, aby za něco stál a něco čtenáři o postavách i ději řekl. Tady jsem některé dialogy doslova hltala, hlavně když šlo o zmiňování detailů o vlčích mužích a jejich proměně. Našla se tu i sem tam místa, která byla pomalejší, kdy čtenář měl příležitost trochu popadnout dech, než přijde další akční jízda a vraždění nevinných.
Když to shrnu, jsem spokojená. Parádní rozjezd plánované trilogie, ale myslím, že by tato kniha mohla klidně fungovat i jako samostatný jeden díl bez pokračování. Líbila se mi atmosféra a hlavně promyšlenost a propletenost osudů všech postav v knize. Parádní krvavý vlkodlačí horor. Těším se na pokračování a na další várku chlupatých vlkodlačích monster, protože těch není nikdy dost!
A málem bych zapomněla! Kniha je plná úžasných ilustrací od Martina Vinše, jehož perokresby dodávají knize šmrnc a chlupatým monstrům život. Krása a pastva pro oči!
Na toto som sa tešil, ale zároveň som sa toho bál, keďže nepociťujem dôveru voči tuzemským autorom píšucim o USA. Dvojnásobne ak nepíšu o českom turistovi, ktorému sa v cudzine (nie v Tatrách!) stane niečo desivé, ale o Američanoch v Amerike. Obavy, našťastie, neboli na mieste. Je to pecka pôsobiaca dojmom, že ju stvoril americký autor. Ale ono je jedno, na akom kontinente sa dej odohráva a akej národnosti sú postavy, dôležité je, či je to dobrý príbeh. A je? Je. Vlkolak je u mňa príšerne nudná bytosť. Je nadužívaná. Vo filmoch, seriáloch, knihách alebo komiksoch jej bolo tak veľa, až je nudná. Avšak! Ak sa daný tvor chopí za správne ucho, VIE byť pôsobivý. Tu sa to, vďakabohu, autorovi podarilo. Paradoxne vďaka tomu, že ho poľudštil, čo možno znie zvláštne, ale uvidíte, funguje to. Golden Dog mimochodom vydal v antológii Jihočeský horor poviedku Návrat domů, ktorá je tiež o vlkolakovi a aj tá sa mi páčila, takže zjavne vydavateľstvo disponuje autormi, ktorí vedia, ako na vlkolakov. Nielenže hneď z kraja vás ovalí dobre rozvrhnutá a drsná temer 30-stranová (!) akčná sekvencia, ale obecne je román neustále v pohybe aj po nej. Áno, možno je akcie, krvavých výjavov a bitiek od istej chvíle azda až priveľa. Možno paradoxne vďaka tomu v druhej polovici príbeh jemne stagnuje. Ale nie je to nič strašné a zachraňuje to práve autorov dynamický štýl, svižný dej a odohrávanie v zasneženej michiganskej divočine. Dobrý dojem dotvárajú ešte opisy prírody a dávnej doby (dej sa odohráva v 19 storočí), spomínané originálne poňatie vlkolačieho fenoménu a príjemne nepredvídateľný bodycount (resp. poradie, v akom postavy umierajú). Čo mi príliš nevyhovovalo, boli ilustrácie v knihe, ktoré mi pravdupovediac pripadali príliš detailné. A chýbali mi Indiáni. Drsná, presvedčivá jazda.
To tedy byla pořádně krvavá jízda. Z každé stránky v knize sálá beznaděj, která obklopuje oběti řádění vlkodlaků, ale i samotné krvelačné tvory, kteří jsou sužováni vzpomínkami na svoje lidství. Příběh rychle plyne a autor postavy svého příběhu rozhodně nešetří. Navíc prostředí Michiganu na konci 19. století, v jehož lesích se tyto hrůzy odehrávají, všemu patřičně přidává na skličující atmosféře. Tenhle žánr jsem měl v minulosti rád a pořád mám, takže mě to bavilo a vlastně dost.
Taky milujete filmy s vlkodlaky? Jestli jste v poslední době viděli třeba film The Cursed, přidejte si na tematický seznam Hrůzy v Michiganu, knihu tuzemského autora Pavla Bartáčka. A pokud máte rádi akční jízdu, tady si řádění vlkodlaka užijete o to víc. Přímo dosyta!
Akce je v ní přehršel, přiznávám, že létajících hlav ve vzduchu a opravdu dlouhých a navazujících bojů nejsem úplně fanda (těch hlav tedy asi trochu jo), Bartáček mezi nimi naštěstí hezky pracuje s dobovou atmosférou severoamerického devatenáctého století a s vlkodlačím mýtem. Vhled do mysli pronásledovaného tvora, decimujícího jednu výpravu za druhou, je vítaným osvěžením jindy krvavé rubanice, kdy vzduchem létají končetiny a cáká krev na všechny strany.
Na druhou stranu je třeba uznat, že akce není bezhlavá, i když autor krvelačnému tvorovi předhazuje skupinku za skupinkou, jsou fighty propracované, byť pro čtenáře neholdující permanentní akci mohou být i tak repetitivní. Postavy jsou zde víceméně předurčeny k záhubě a nečekejte tedy zásadní prokreslení charakterů, či rozvíjení vtahů mezi nimi.
Negativa, která jsem vyjmenoval, však nelze brát za zásadní minus, neboť tak nějak k textu tohoto ražení patří. Za mě je Hrůza v Michiganu žánrovka jak vyšitá, se všemi klady a zápory a pokud máte rádi tenhle typ akčních hororů, rozhodně nešlápnete vedle. Užil jsem si ji, byť preferuju sofistikovanější kousky.
Mně je těžké vyděsit, ale četla se dobře. Zajímavý námět, odsejpalo to ... Způsob psaní mi úplně nesedl, ale přečetla jsem rychle a bavilo mě to. Na prvotinu myslím velmi dobré. Obrázky super.
Hrůzy v Michiganu
Obálka této knihy od první chvíle doslova křičí, že půjde o vlkodlačí horror, aniž by anotace musela říkat cokoli dalšího. Nicméně právě v tom je zakopaný vlk. Hrůzy v Michiganu jsou takřka archetypálním druhem takového příběhu, jen hozeného do westernových kulis. A byť mi příliš nevoní vlkodlaci ani akční styl vyprávění, má tento román velmi slušný rozjezd. Pokud totiž autor něco dokázal věrně zachytit, tak je to nemilosrdná, krutá a zlomyslná nasranost werewolfích stvoření. Místy jako bych četl Ketchumovku plnou gradujících bezvýchodných situací, ovšem smísenou s hutnou dávkou brakového oldschoolu.
Ale bohužel, po skvělé první části kniha začne být poněkud repetitivní, kdy se jen střídají souboje a odpočinek. Jak se přibližně bude vyvíjet další děj bude jasné nejspíš každému, kdo už nějaký vlkodlačí horror viděl nebo četl. Navíc autor nepřestává znovu připomínat již známé věci (aniž by v daný okamžik měly vliv na děj) nebo pomalu vysvětlovat to, co už čtenáři nejspíš došlo před XY kapitolami. Nemůžu ani říct, že by příběh nebyl dobře vymyšlený... ovšem někteří protagonisté mají díky tomu plot armor silnější než trojitý pancíř. Takže abych to shrnul - jako autorská prvotina dobré, jen se (jak se píše někde začátkem knihy) ten „příběh trochu nafoukl“. Románu ovšem hodně prospívají krásné kontrastní ilustrace, zachycující zajímavé situace a moudře umístěné bez efektu vyzrazení děje. (Četné chyby v části Poděkování v závěru knihy zamrzely.)
Zaujme zejména fanoušky vlkodlačího horroru a oldschoolu.