Nové komentáře u knih Pavel Bartáček
Hrůzy v Michiganu
„Obálka této knihy od první chvíle doslova křičí, že půjde o vlkodlačí horror, aniž by anotace musela říkat cokoli dalšího. Nicméně právě v tom je zakopaný vlk. Hrůzy v Michiganu jsou takřka archetypálním druhem takového příběhu, jen hozeného do westernových kulis. A byť mi příliš nevoní vlkodlaci ani akční styl vyprávění, má tento román velmi slušný rozjezd. Pokud totiž autor něco dokázal věrně zachytit, tak je to nemilosrdná, krutá a zlomyslná nasranost werewolfích stvoření. Místy jako bych četl Ketchumovku plnou gradujících bezvýchodných situací, ovšem smísenou s hutnou dávkou brakového oldschoolu.
Ale bohužel, po skvělé první části kniha začne být poněkud repetitivní, kdy se jen střídají souboje a odpočinek. Jak se přibližně bude vyvíjet další děj bude jasné nejspíš každému, kdo už nějaký vlkodlačí horror viděl nebo četl. Navíc autor nepřestává znovu připomínat již známé věci (aniž by v daný okamžik měly vliv na děj) nebo pomalu vysvětlovat to, co už čtenáři nejspíš došlo před XY kapitolami. Nemůžu ani říct, že by příběh nebyl dobře vymyšlený... ovšem někteří protagonisté mají díky tomu plot armor silnější než trojitý pancíř. Takže abych to shrnul - jako autorská prvotina dobré, jen se (jak se píše někde začátkem knihy) ten „příběh trochu nafoukl“. Románu ovšem hodně prospívají krásné kontrastní ilustrace, zachycující zajímavé situace a moudře umístěné bez efektu vyzrazení děje. (Četné chyby v části Poděkování v závěru knihy zamrzely.)
Zaujme zejména fanoušky vlkodlačího horroru a oldschoolu.“... celý text
— Morbidus
Hrůzy v Michiganu
„Drsná akční jízda schopně propojující prostředí sporadicky obydlených michiganských lesů konce 19. století, mrazivě krutou zimu a krví stříkající a až do morku zalézající bolestivé souboje. Na můj vkus se však nakonec až moc repetitivně opakují v podstatě jen dvě sekvence – souboj/odpočinek/souboj/odpočinek, až z toho vyprchá napětí a atmosféra a zůstane jen ta akce. Taky mě tu a tam za oči tahal slovosled a větná stavba. Milovníky a milovnice krvavé monster akce zcela jistě potěší potěší. Pochválit musím moc hezké ilustrace a plně funkční obálku.“... celý text
— eraserhead
Hrůzy v Michiganu
„Příběh se odehrává v zimě na přelomu roku 1882 a 1883. Co to bylo za pekelnou stvůru,která pokousala a těžce zranila Eda,který bránil svou rodinu?Byl to medvěd?Napůl medvěd-napůl vlk? Čtenář,narozdíl od obyvatel městečka, už z obálky knihy ví,že to byl vlkodlak.A také víme co se stane s člověkem, který je vlkodlakem pokousán.Takže rodinná idylka,která nám je ze začátku knihy představena velice rychle bere za své a začíná čistá řezničina. Příběh, kde za oběť padnou muži, ženy,děti i domácí mazlíčci.Všichni jsou bez rozdílu roztrháni a utýráni v detailně popsané bolesti a beznaději.Končetiny,vnitřnosti a dokonce i hlavy zde lítají na všechny světové strany.Některé pasáže zde byly opravdu dost drsné,spisovatel se tu pěkně vyřádil a nebral si servítky.Líbilo se mi jak autor popisoval vnitřní boj myšlenek krvelačné zrůdy se zbytkem člověka kterým předtím byl.Jak se lidskost vytrácela a vítězil démon ve kterého se proměnil. Monstrum ve kterém zbytky vzpomínek, jež mu ještě zůstávaly,probouzely vztek a činily jeho řádění ještě silnějším.Finále bylo velmi dramatické a úplně křičí po pokračování.“... celý text
— ELENtheKNIHOMOL
Hrůzy v Michiganu
„Tak slibovaných útržků indiánů se sice nedočkáme, ale v jednom kuse v téhle řezničině zůstane málokdo. Ono také co s oběťmi, když vlkodlačí prokletí je tak snadno přenosné a každý si tesáky/drápy musí hájit své teritorium? Šelmy v románu Pavla Bartáčka jsou mimořádně hladové ale i zajímavě odporné a děsivé, čehož určitě nebylo snadné docílit. Je vidět, že autor zná zvířata a dokáže se do nich vcítit a nechat je v knize promlouvat. Příběh je od začátku do konce poutavý, žádný z hrdinů není v bezpečí. Trochu může rušit pár chybně použitých slov či slovních tvarů, ovšem většina nešvarů začínajících autorů se tu prakticky nevyskytuje. Navíc má Pavel Bartáček velkou slovní zásobu i pěknou stylistiku. Těším se na další díly.“... celý text
— kristina6651
Hrůzy v Michiganu
„Vlkodlaků není nikdy dost. Nicméně jako žánrovka to mohlo mít tak o čtvrtinu, možná i třetinu, méně stránek. Ale zabavilo.“
— Lukasitch
