kristina6651
komentáře u knih
Němý křik
Madla Pospíšilová Karasová
Autorka jde na čtenáře přes pocity. Přes hodně silné pocity. A navíc zpracovává závažná témata. V mnoha příbězích jsem pocítila nostalgii ke knihám, seriálům a filmům, které ovlivnily i mě. A naprostá většina povídek je tak silná, že by se dala směle rozpracovat do románové podoby. Potěšily mě i prvky sci-fi a dystopie. Naprosto mě odzbrojily povídky: Den, kdy zemřela naděje, Lovec Monster a... Zacyklený (což je horror, který dříve či později čeká velkou část populace).
Kniha Němý křik není odpočinkovým čtením nebo knihou k přečtení "na jeden zátah" - jednotlivé povídky je lepší vstřebat a mnohdy to jinak ani nejde. Dojmů je taková spousta, že se v nich zcela ztrácí i těch pár drobných nelogičností.
Ochutnávka závěrem:
"...starší muž. Shrbený, s černými vlasy, jimiž prokvétalo stříbro stáří, a obličejem tak svraštělým, že to vypadalo, jako by měl na hubeném krku napíchnuté hnijící jablko."
Prameny Vltavy
Petra Klabouchová
Opět autentická atmosféra, propracované postavy i zápletky. Krásně ukázáno, že se mezi lidmi najdou nejrůznější povahy, bez ohledu na národnost či politickou příslušnost. Jen v posledních kapitolách o roli Anny, jsem se trochu zarazila a musela jsem se vracet, abych její roli pochopila. I tak mi přišla už trochu navíc. Podle mě ono jedno odhalení by bohatě stačilo.
Ignis fatuus
Petra Klabouchová
Tak tohle mi mimořádně padlo do noty. Krásně vystižené atmosféry daných časových období i Šumavy samotné, mlžné scény s ozvěnami času a osob byly skutečně působivé (sem tam jsem si vzpomněla na film Ti druzí, knihu Echo nebo seriál Akta X). Kniha měla všechny atributy, které u horroru vyhledávám, včetně zajímavých postav (nejde jen o nesourodou skupinu divně naivních lidí určenou k likvidaci, jako u Trhliny, ale o postavy logicky propracované a uvěřitelné) a konec byl též dle mého gusta: měla jsem husí kůži a bylo mi zvláštně smutno. Autorka dokáže se čtenářem skvěle zamávat...
Smrdutý kojot
Rosana Zvelebilová
Zábavné ve všech směrech. Když už si myslíte, že je to zamotané, objeví se další průser a další spojitostí, ke konci už jsem se srdečně smála, na co všechno autorka nepřijde, a jak jí to do sebe všechno pěkně zapadá. na konci mi ukápla slza, po hrdinech se mi bude stýskat, ale tak to mám i u předešlého románu autorky.
Paranoia
Ludmila Svozilová
Dlouho jsem nedržela v ruce tak pěkně udělanou knihu. Paranoia je jedna z mála povídkových sbírek, ve které zaujmou bez rozdílu všechny texty. Každá povídka je řemeslně vypiplaná, má neopakovatelnou atmosféru a poutavý příběh, ať už je kořeněný napětím či humorem, všechny zvláštním způsobem spojuje motiv neskutečna, tajemna, nejistoty a strachu - paranoii. Příběhy jsou do celku zakomponované s citem, fungují dohromady a tvoří nebývale působivé čtení, které potěší úplně každého čtenáře napříč žánry. Knihu navíc zdobí krásná ilustrace z dílny samotné autorky. Smekám a doporučuji.
Pláč němého boha - 1. svazek
Tereza Matoušková
Na návrat do Podmoří Terezy Matouškové jsem se těšila několik let a ne marně. Autorka nabízí zcela nový příběh, mnoho velmi zajímavých a uvěřitelných postav a událostí, které se až nebezpečně podobají některým částem našich dějin. Střídání postav mi hodně vyhovovalo (přesun v prostředí je vždycky takové osvěžení). Román patří mezi náročnější fantasy, čemuž odpovídá také propracovanost celého světa a jednotlivých jeho částí.
Čuňazie
Nelly Černohorská
Potěší, podráždí, vyvolá úsměv i od srdce zasmání - Nelly Černohorská si na nic nehraje a přináší svojí hravou poezií tolik potřebné odlehčení a radost. Básně jsou navíc velmi dobře seřazené a doplněné naprosto parádními a výstižnými ilustracemi Aleše Čumy.
Sirotčinec v údolí
Philip Fracassi
(SPOILER) Ano, v podstatě jde o příběh Vymítače Ďábla převedeného na větší skupiny lidí na obou stranách sil. Ale... styl, jakým je Sirotčinec v údolí napsán, tísnivost a instantní napětí činí z díla jednoznačnou špičku mezi hororovými knihami. Pravda, většina dětských postav je načrtnuta jen zběžně, zmiňovaná většinou pouze jménem, takže se mezi nimi čtenář může na chvíli ztratit, ale ve výsledku to vlastně jen dotváří atmosféru sirotčince, kde je každý chlapec více méně jen hladovým krkem navíc... Po parádní Sacculině si Fracassiho řadím mezi nejlepší horrorové autory vůbec.
Chapadla Černé hvězdy
Tereza Kadečková
Jednoznačně jedna z nejoriginálnějších knih, co jsem poslední dobou četla.
Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech
Karin Novotná
Jedinečná knížka, ve které dokonale splývají nostalgie ze školních lavic a současné seriálové a filmové trendy. Svižné a krátké, přitom neuspěchané, napínavé a děsivé přitom neexplicitní a bonusem jsou zajímavé a skvěle napsané postavy.
Ozvěny záhrobí
Veronika Fiedlerová
Prakticky nemám, co vytknout. Moc se těším na další díl!
Na krchově koná se slavnost
Václav Votruba
Příjemná lyrická jednohubka v líbivém kapesním provedení: aktuální témata, myšlenky, místa... líbilo.
Není nebe nad Mexikem
Michal Březina
V hotelu Coral odstartovala jisté slečně celkem drsná jízda. Kdybyste nevěděli, jak chutnají ponožky na kari, nebo co má za lubem mexikánsko-májská sekta, můžete to zjistit se sympatickou Klárou Konečnou. Parádní, vtipné, akční i dojemné čtivo nejen na léto.
Insomnie
Václav Votruba
Krásná obálka v sobě ukrývá opravdu hodně tíživou ale velmi čtivou novelu. Autor užívá osobní zkušeností, čímž příběh získává ohromnou autenticitu. Kdo zažil období nespavosti, paralýzy, lucidního snění či jiné podobné poruchy, nebude k navození stavu tísně ani potřebovat horrorové detaily, zcela postačí samotný vývoj chování hlavní postavy a situace, ve kterých se nachází. Ony horrorové situace děj skvěle koření, zvyšují napětí i čtivost. Na to, že jde o samonáklad tehdy začínajícího autora, je text téměř prostý začátečnických chyb (ač je vyprávěný v ich formě), nebo dokonce gramatických chyb, i přes absenci redaktora se tu projevuje autorova pečlivost. Zajímavostí jsou i malé černobílé fotky míst, kam čtenáře děj příběhu právě zavedl.
Jedinými negativy knihy jsou za mě až křečovité používání spisovné mluvy v přímé řeči a občasné nevysvětlitelné zjevování a mizení členů domácnosti či navštíveného příbuzenstva. Nevím, zda knize zbytečně neubližuje také jednoduché zařazení do škatulky "horror", text má blíže spíš k psychologickému thrilleru, psychologicko-mysteriózní novele - třeba, ještě více zavádějící je pak nadpis samotné anotace.
Na závěr - přečteno jsem měla za 2 večery, dozvuky budu pociťovat mnohem, mnohem déle...
"Zavřel jsem oči a miloval se s temnotou. Cítil jsem, jak mě objímá. Jak mě hladí po tváři a postupně je všude kolem mě. Byla úžasná. Dokonalá milenka. Milenka přinášející neuvěřitelný klid do mé duše."
Ďáblův hřbet
Honza Vojtíšek
Tvorbu Honzy Vojtíška a Ivana Kučery znám, každého z nich považuji za jedny z nejlepších autorů v dané zemi. Pro to jsem byla natěšená, že soustředili své síly do jedné knihy. O co víc vzrostlo mé nadšení, když jsem se dozvěděla, že půjde o historizující příběh! Je tu všechno - dusná atmosféra, napětí, syrovost středověku, příjemná stylistika, uvěřitelné postavy, nepoučitelní fanatici a hlavně originální tvorové, na které není možné jen tak zapomenout. Jestli mi doposud v domácím horroru něco chybělo, pak to byla právě tato kniha a já děkuji autorům.
Hodně štěstí, nebo ránu pěstí
Petr Boček
Perfektní čtení pro zlepšení nálady! Ožehavá témata dnešní doby i ta, která se s nebohým člověkem táhnou odjaktěživ, pojatá se svérázným, jedinečným a místy - jak už je u autora zvykem - řádně černým humorem (který tentokráte přizdobil i několika vlastními "názornými" ilustracemi)...
V pekle jsme všichni Hébert
Madla Pospíšilová Karasová
Málo kdo si uvědomuje, že se takové věci děly a možná ještě dějí. Příběh mi místy připomínal Spáče, jen hrdina "Hébert" to měl o to horší, že byl úplně na všechno sám a bez přátel, absolutně odříznutý od světa a bez neděje. Smekám před autorkou a její schopností přiblížit vše autenticky a zároveň s profesionálním odstupem, stejně tak hlavního hrdinu v obou jeho životních etapách. Tíživému tématu určitě rovněž prospěl právě tento kratší rozsah.
Hrůzy v Michiganu
Pavel Bartáček
Tak slibovaných útržků indiánů se sice nedočkáme, ale v jednom kuse v téhle řezničině zůstane málokdo. Ono také co s oběťmi, když vlkodlačí prokletí je tak snadno přenosné a každý si tesáky/drápy musí hájit své teritorium? Šelmy v románu Pavla Bartáčka jsou mimořádně hladové ale i zajímavě odporné a děsivé, čehož určitě nebylo snadné docílit. Je vidět, že autor zná zvířata a dokáže se do nich vcítit a nechat je v knize promlouvat. Příběh je od začátku do konce poutavý, žádný z hrdinů není v bezpečí. Trochu může rušit pár chybně použitých slov či slovních tvarů, ovšem většina nešvarů začínajících autorů se tu prakticky nevyskytuje. Navíc má Pavel Bartáček velkou slovní zásobu i pěknou stylistiku. Těším se na další díly.
Líp už bylo
Jiří Sivok
Takhle nějak, obávám se, že by to asi vypadalo. Osobně mi příběh nepřipadal (až na pár fantasy prvků) ani moc nereálný. Zpočátku jsem v textu trošičku klopýtala, ovšem jakmile se příběh rozjel, nedokázala jsem přestat zatínat zuby a pěsti. Pěkně vykreslené a rozmanité všechny postavy, ne prvoplánově kladné nebo záporné a to bez ohledu na národnost: je tu nemocná stařena, ruský postižený mladík, znásilněná dívka, sadista - kanibal... navíc hlavní hrdina je chybující smrtelník. Autor také zvolil zajímavé a nečekané prostředí, které dobře zná, jen čtenář valí oči, co se v jeho oblíbené lokalitě může dít... Za mě parádní čtení.
Farma zrůd
Martin Štefko
Málo kdy se setkám s hrdinou, který mě dostane na první dobrou. Kterému věřím všechny jeho vlastnosti, jeho démony, jeho povahu, pocity a vlastně každé slovo. Když si takového hrdinu dosadíte do promyšleného a drsného příběhu, je na perfektní knihu zaděláno. Psychologicky propracované jsou navíc úplně všechny postavy. Strhující děj, který hraje na nervy od první věty, je vyprávěn ve dvou časových rovinách a postupně se vrství a vyplňuje. Další přísadou jsou perfektní dialogy, návnada na příběh ženy, která se "nikdy nepřestala usmívat" pak třešničkou na dortu.
