Na krchově koná se slavnost

04.06.2024

Velmi příjemná básnická sbírka. Vlastně mě až překvapilo, jak moc mi svým laděním seděla. Tematicky se drží zejména přemítání o životě, smrti, umírání... a hřbitovních motivech. Takhle řečeno je to však poněkud zjednodušené, neboť i přes jakési niterné ladění nelze knize upřít pestrost. Navíc nejde o žádné sáhodlouhé krkolomné verše, ale snadno čitelné řádky - jistě, někdy přímější, jindy hloubavější. Minimálně ve dvou případech zaujalo i místo vzniku myšlenky (PODZIMNÍ NEW YORK, O MOUDROSTI).
Mimo zachycení specifických rozpoložení mysli (například O TOBĚ, VINILY či skvělé ODPLIVNUTÍ) by se dalo vyčlenit i několik užších témat. Rozhodně je znát úcta a poklona k básnickým vzorům (MAGORSKÁ, UNDERGROUND, MALVAZINKY a další) či k horrorovému žánru (zmiňme LÁSKA AŽ ZA HROB, NEMRTVÝ či dokonce O ZABIJAČCE). Některé kousky jsou rozverné, další naopak zvážní a místy inklinují k náboženským tématům. Je marné se snažit prostřednictvím těchto řádků knihu vykreslit; poezie se má prožít. Mé nitro výrazněji zasáhly ŘÍJEN, HALEKACÍ a zejména O VĚTRU, kterou bych si s klidem nechal vytesat na náhrobek.
Už z Votrubovy prozaické tvorby jsem měl dojem, že má značný cit pro lyrično a zde se mi to jen potvrdilo. Tuto sbírku rozhodně lze doporučit, i pokud s poezií začínáte; knížka je to skutečně malá, v pohodě se vejde do kapsy džínů. A pokud je vám povědomé ladění obrazu na obálce, nejspíš už jste natrefili na tvorbu malíře Pavla Pavelky (objevila se mimo jiné i na obálkách knih nakladatelství Golden Dog, avšak nejen tam).
Brány hřbitovů se otevírají, přijměte i vy pozvání na slavnost...!

03.11.2023

Pochmurná, melancholická, nostalgická a citlivá poezie Václava Votruby mi zpříjemnila deštivá rána. Autorovy pocity, vzpomínky a nálady často korespondují s těmi mými. Potěšily mě verše věnované undergroundové scéně a velmi silně na mě zapůsobila báseň věnovaná nedávno zemřelé první dámě českého undergroundu Daně Němcové. Také musím pochválit obálku knihy - je vskutku krásně romanticky posmutnělá. Děkuji za pozvání na krchovskou slavnost, kterou jsem si náležitě užila.

A tak blíží se má poslední hodina
jen pojďte dál, už se pro vás chystá hostina...

01.11.2023

Takřka každý, kdo píše, se jednou dříve či později pokusí o verše. Václav Votruba k tomu šel trochu oklikou prostřednictvím skládání textů (a já si troufám tvrdit, že textařství a poesie ne vždy jsou jedno a totéž), ale nakonec se k poesii odhodlal, sebral své verše z let 20-23 a vydal tuhle sbírku. A jak je Votruba nadaný muzikant, tak se zdá, že má talent i pro veršování. Takových těch tendenčních a „neoriginálních“ veršů a rýmů je ve sbírce pomálu, naopak, dost často dokáže Votruba šlehnout pronikavým, hlubokým a svým způsobem dojímavým veršem či popisem. Krásně melancholické věci se prolínají s životními odhodláními, zkušenostmi, i vnitřními rozvahami. Popravdě a upřímně, tak dobré jsem to ani nečekal.

ODPLIVNUTÍ
Spát klidně před soumrakem bytí?
proč by ne, když jsou mi lidé k zblití
jsem snad nihilistův potomek?
ne, jen unavený starý pohůnek