Ozvěny záhrobí
Veronika Fiedlerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493630/bmid_ozveny-zahrobi-ExR-493630.png
5
53
53
Pozdravy záhrobí série
< 2. díl >
Krádež vzácného tisku. Únos malého chlapce. Sebevražda mladé dívky. Zdánlivě nesouvisející případy, v nichž vyšetřovatel pojistných událostí Benedikt Klausner rozpoznává zásah nadpřirozena. Mrtvých přibývá a do hry vstupuje nekromantův podivný zaměstnavatel. Dokáže Benedikt ochránit svoje nejbližší před vším, k čemu se neodvratně schyluje?... celý text
Přidat komentář
Benedikt Klausner jako pojišťovák, který odhaluje ne úplně jasné pozadí pojistných událostí, už není sám. Ačkoliv jeho astrální kámoška je pryč, jeho šéfem se stává její bratr a minulost rodiny Franklových je poměrně temná. No a nesmím zapomenout na Zuzanu, její schopnost vidět a cítit záhrobí pomalu sílí a Benedikt má konečně holku k sobě! Vše lehounce začíná jako vyšetřování krádeže vzácné knihy a postupně se propadá do větší a větší záhady a větší a větší temnoty, no prostě do záhrobí. Moc dobře se to četlo a já se okamžitě vrhám na pokračování Steny záhrobí!
Celkem zklamání. Pozdravy ze záhrobí se mi líbily mnohem víc, přišly mi svižnější, zábavnější, s daleko lepší atmosférou.
Tento díl byl mnohem drsnější a napínavější, ale úplně stejně skvělý,
jako předchozí díl.
Doufám, že bude pokračování se synem a taky s Rudym :-)
(SPOILER)
Bonum principium facit bonum fidem. Neboli dobrý začátek vede k dobrému konci.
Jak kdy.
Znovu upozorňuji na zásadní spoilery a prosím autorku, aby si tento komentář nečetla. Nestojí to za to.
Má láska k Benediktovi nedoznala žádných změn, pořád je to sympaťák, možná anděl, který si občas ušpiní ruce. Sympatický rozpolcený hrdina, který se bojí, moc se bojí, ale stejně udělá to, co je správné. Postavy vůbec se autorce povedly na jedničku s mašlí. Kvůli chudáku Zuzaně jsem si okusovala nehty a strašně jsem Benovi přála takovou parťačku, která mu kryje záda. Nebo Jakub Potkal? Lahůdka, borec na pěst i na jedno točené souběžně. Podobně bych mohla pokračovat dlouho.
Už minule jsem zapomněla vyseknout velkou poklonu za ilustrace, a to já obrázky v knížkách nemám ráda. Ale tyto byly náladové, výstižné a skvělé. Bravo.
Tentokrát jednotlivé pojistné události skládaly obraz řádění temné čarodějnice, která se neštítí té nejhorší černé magie. Atmosféra temní a houstne, uličkami moravského Sin City se pohybuje už jenom děs, hrůza, zmar a spousta nadpřirozených bytostí. Konečně jsem se odpoutala od snahy vidět ve vybudovaném světě paralelu se současností, a víceméně si to začala užívat.
Až tedy na jednu věc. Jak se všechny události řítily do temných, a ještě temnějších míst, pořád jsem si říkala – ale ono to dobře dopadne, že jo. Na takové laciné klišé, jako špatný konec, mi to připadlo příliš dobré. Jenže jsem se mýlila.
Smrt sympatické postavy, a jedině ona, přece dělá dílo kvalitním. A tak si autorka řekla, že stvoří něco hodně, hodně kvalitního. Namířila své pero mocnější meče a zvolala: „Zhyň! Ty taky. Hele, co s tebou? Ale víš co, když se kácí les, lítají třísky, sorry jako.“
Dlužno ovšem dodat, že na takové množství kvality jsem málo snob.
Barevné, plastické charaktery, svižný děj, výborná čtivost, zajímavé prostředí, živé dialogy, krásné ilustrace. Přesto tento vlak opouštím a další jízdu si nechám ujít. A bohužel za závěrečná jatka snižuji i hodnocení, protože prostě můžu.
Likvidátor se vrací! Ale není sám, kromě Benedikta se dočkáme i návratu dalších známých postav. V tom paradoxně vidím největší slabinu, neboť někteří šílení jedinci nečtou knihy v rámci série popořadě; ti se zde nejspíš díky všemožným jménům a odkazům orientovat nebudou. Ovšem pro věrné a důsledné čtenáře znalé prvního dílu v tomto tkví naopak největší síla knihy, protože mnohým postavám a událostem (současným i minulým) je dán větší prostor než doposud.
Současně je třeba dodat, že děj výrazně potemněl a stal se tím pro mě čtivějším. Přibylo nových postav a ačkoli tento trend často vede k tomu, že se mezi nimi přestávám orientovat, zde jsem neměl s přehledností žádný problém. Celá kniha výborně pracuje s emocemi, v čemž exceluje zejména finále. Závěrem musím pochválit ilustrace (z nějakého důvodu mi seděly více než u předchozího dílu) a poděkovat autorce za krásné věnování.
Pokud se vám líbil předchozí díl, tady není nad čím váhat!
Svižná okultní týmovka. Což je v mých (zdůrazňuji, že čistě subjektivních) očích lehčí negativum. Tam kde v jedničce byl Benedikt v podstatě sám, tady už má nějakou schopnost prakticky každý, což ubírá na atmosféře (pár provedených atmosférických scén se ale najde - např. u řeky). A já na týmovky nikdy nebyl. Ale pro toho, kdo je, to může být přesně ta kniha, která mu sedne. Druhá věc, co mi nesedla bylo až moc náhod, potřebných pro funkčnost a plynutí příběhu. Ta kniha není špatná, koho tohle baví, určitě ho zaujme.
Na pokračování příběhu Benedicta Klausnera jsem se osobně moc těšil. Přiznám se, že jsem za ten rok zapomněl, kde kniha vlastně skončila. Jakmile jsem ale začal druhý díl číst, okamžitě jsem se v tom našel a život hlavního hrdiny tak v mé hlavě postupně plynul dál.
Líbilo se mi, kam se děj ubírá. Líbilo se mi to tak moc, že mě kniha absolutně pohltila. Na autorce je znát, že u druhého dílu už věděla, co přesně chce a kam děj celé trilogie postupně směřuje. Celé je to vlastně, ve vší jednoduchosti, o složitém životě nekromanta Bena, ke kterému se minulost vrací jak bumerang a on jí musí řešit. K tomu ale musí dál dělat práci pojišťováka a řešit případy i tam. Takže tyto dvě linky se postupně míchají, až se místy spojí i v jedno.
Je znát, že autorka má ráda ono ponuré prostředí záhrobí. Sleduji ji na instagramu a líbí se mi, jak si jezdí různě na výlety na hřbitovy. Osobně mám atmosféru hřbitovů také rád, takže pro její nadšení mám pochopení. Mají v sobě mnohdy hutnou atmosféru skrytou v náhrobcích zemřelých, která se Vám otevírá o to víc, o kolik čtete pasáží na náhrobních kamenech. Čím starší, tím samozřejmě lepší. V celkovém kontextu je pak hrozně znát, jak jí to pomáhá při psaní, protože podobně ponurá atmosféra je skrytá i v jejich příbězích.
Druhý díl se mi líbil o to víc. I proto, že finále tu nabralo totálních, až biblických, rozměrů, což musí čtenáře vždycky potěšit. Posledních sto stran jsem se nedokázal odtrhnout a to je pro mě vždycky jasný důkaz kvalitního čtiva. Na třetí díl už se teď moc těším.
Na novou knihu mé oblíbené autorky nemám nic než chválu. Opět skvělý zážitek, ba řekla bych ještě lepší než s prvním dílem. Ozvěny jsou temnější, syrovější. Náhledy do minulosti úžasné. Nesmírně se mi líbí nenápadný odkaz na starší povídku o prameni života. Moc se těším na další čtení...
Naprosto skvělé. Autorka posunula dílo ještě o kousek dál oproti prvnímu dílu. Z finále jsem měl stejně silný pocit, jako z knihy Prokletí Salemu. Tady nezbývá než tleskat a klanět se...
Ozvěny jsou mnohem temnější, děsivější a akčnější než první Pozdravy záhrobí. Naprosto mě vtáhly do děje. Mimo zápletky dotýkající se krádeže vzácného tisku, únosu malého dítěte a zdánlivě nelogické sebevraždy mladé dívky, kteréžto vyšetřuje náš starý známý, likvidátor pojistných událostí Benedikt Klausner, se dozvídáme mnohem víc z jeho minulosti. Strašně mě tyhle flashbacky bavily. Skvělé byly i podivné a mnohdy vidoucí sny jeho přítelkyně Zuzany Koláčkové, kterou velmi dobře známe již z předchozího dílu. Jako celek to bylo neuvěřitelně chytré a čtivé. Až jsem měla chuť si kolikrát vygooglit, co jsou to vlastně ti fexti, lichové a jiné bytosti zač. Všechny ty sny, záblesky z minulosti a příběhy ze současnosti se skloubí do velkolepého, až tarantinovsky divoce krvavě pojatého finále, které však nepostrádá až epicky rozesmutnělou patetičnost. Myšleno v dobrém. Ozvěny záhrobí mě neuvěřitelně pohltily a já už teď vím, že Veronika Fiedlerová bude jednou z mých nejoblíbenějších spisovatelek. Nemůžu se dočkat třetího dílu!
Přečetla jsem za dva dny, musím říct že děj má spád, napětí mne provázelo od začátku až do konce a ten není rozhodně nudný, naopak velmi překvapující, budu se těšit na další díl.
Krádež vzácného tisku. Únos malého chlapce. Sebevražda mladé dívky.
První tři věty anotace, které mě okamžitě nalákaly ke čtení dalšího příběhu nekromanta Benedikta. Děj začíná tam, kde Pozdravy záhrobí končí a hezky navázal na další díl.
Těžko se mi hledají slova, protože tohle bylo skvělé! První díl byl fajn rozjezd, ale tohle bylo lepší, chytlavější, zajímavější děj. Také už jsem věděla alespoň přibližně co čekat, i když ten konec?! Ale nepředbíhejme...
Čtivost se ani jedné z autorčiných knih nedá upřít. Hned se čtenář dostane do děje, který hezky plyne. Dialogy jsou reálné a nejednou i vtipné, což se mi moc líbilo. Stejně jak tomu bylo i u prvního dílu, není to úplně horor, u kterého byste si okusovali nehty a v noci nemohli usnout. Řekla bych, že tohle je zkrátka a dobře pro každého. Klidně jako příjemná oddechovka pro čtenáře hororů, ale i pro ty, co se nebojí rádi, ale chtějí zkusit nějakou tu duchařinku. Sympatický hlavní hrdina, čtivý text, poutavý děj... V tomhle díle je toho tolik skvělého a nového!
Líbilo se mi to moc! Nemám co vytknout. Jednička byla v porovnání s Ozvěnami malinko slabší, ale oba díly jsou skvělé! Moc se těším na další pokračování, protože bez něho si to nedovedu představit. Benedikta jsem si moc oblíbila. V tomto díle ještě o něco víc a jsem moc zvědavá co bude dál.
Konec ten byl... wow! Nevím jak jinak to popsat. Tohle jsem nečekala a posledních asi 50 stran, to byla jízda! Nemám slov. Maximální spokojenost a natěšenost na pokračování!
Hodnocení: 10 z 5
Na autorčin první díl Pozdravy záhrobí jsem již chválu pěla a u druhého dílu Ozvěny záhrobí tomu také jinak nebude. Nestává se to často, druhé díly často bývají slabší, ovšem u Veroniky Fiedlerové se ničeho takového rozhodně bát nemusíte. Ba právě naopak – všechno je kupodivu ještě lepší! Opět – v rámci spokojeného čtenářského uslintnutí – nemůžu nezmínit: propracovaný, čtivý text, skvělé (opravdu skvělé!!!) dialogy, mrazivé pasáže i silná místa odkrývající Benediktovu minulost. Ke známým postavám z předešlého dílu přibydou další a příběh tak obohatí o ještě víc srandy, ale také o notnou dávku napětí a akce. No… Co říct ještě k tomu všemu? Už jsem to četla třikrát a přečtu si to zase. Kdybych mohla, dám deset hvězd z pěti. Díky, Verčo, perfektní prácička. Víc takových knih!
Napínavé čtení od kterého jsem se jen těžko odtrhávala. Už se nemůžu dočkat dalšího pokračování!
Z této knihy cítím chlad.
Nikdo mě nesleduje,
ale cítím jeho dech,
něco mne pozoruje,
mám husinu na zádech.
Někdo se na mou cestu přidá,
jing jang se ve mě střídá,
já osudu chci dát mat.
Jak zvrátit minulost,
změnit, co má se stát,
za kterou nitku zatáhnout,
to chtěla bych znát.
Na kousky život roztrhá,
můj rozum i cit,
chci zůstat začtená
a věčně snít.
Ke konci příběhu nastal zvrat, nikdo za to nemůže,
nikdo za nic neručí,
život sám je ozvěnou...
Jen s Benediktem v náručí
můžu zase klidně spát.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Pozdravy záhrobí |
| 2022 | Ozvěny záhrobí |
| 2023 | Pomiluj smrt |
| 2024 | Steny záhrobí |
Po poslechu prvního dílu jsem si ihned pustila druhý, který byl propracovanější, navazoval i po linii hlavních postav. V tomto díle má nadpřirozenou schopnost kromě Benedikta i několik dalších postav. Celá kniha velmi pěkně pracuje s emocemi a ten bombastický závěr!!! Jsem ráda, že tuto krásnou knihu napsala česká spisovatelka Veronika Fiedlerová.