Steny záhrobí

24.08.2024

Veronika Fiedlerová psát umí! Nevím, co víc říct. To musí být jasné každému, kdo se pročetl až na konec třetího dílu. Jak už řekli ti přede mnou, důstojné završení trilogie, obstojí i v rámci žánru ve světovce. Akorát je mi trochu líto, že se změnila atmosféra knihy. Nyní je příběh vážnější. A ta zlá Veronika mi k tomu ještě zabila fretku a umravnila Rudyho. Pláču. Ale… Veronika Fiedlerová psát umí. Už jste četli Pomiluj smrt?

18.08.2024

Více než důstojmé završení trilogie. Fiedlerová s přehledem završila všechny dějové linky a střídání té Zuzaniny s Benediktovou tempu vyprávění vyloženě prospělo. Zároveň si i tento díl udržel mírně melancholickou atmosféru.

14.07.2024

Záhrobní trilogie završena nejlepším dílem. Svižný, strhující, místopisně, charakterově, mytologicky a akčně natolik dobře propracovaný děj, že i ten závan kýče v závěru je jen mžitkovitý záblesk nepříjemného světla na jinak potemnělé knize. Jsem rád, že se domácí horror dopracoval k takovéto podobě, zde není prakticky co vytknout a srovnání se zahraniční produkcí (jsou-li někomu třeba) jsou zcela na místě.

03.07.2024

Hodnotit poslední díl záhrobní trilogie je celkem oříšek. Steny záhrobí totiž mají všechny ty ingredience, které mi chyběly v díle prvním, avšak současně tomu chybí právě ty složky, které se mi v první knize naopak líbily. Ale srovnávání knih je chabá berlička, takže k věci.
Vyprávění mě nestrhlo hned; je zde patrná příprava na věci budoucí, která ovšem zaseje semínka strachu na ta správná místa. Popravdě, pokud jsem některý z předchozích dílů označil jako „vhodný pro horrorové vegetariány“, v tomto ostřejším guláši už nějaké ty voňavé kousky mrtvol plavou. A pokud se mluvilo o detektivním ladění, tady bych to definoval spíše jako něco mezi horrorovým thrillerem a Indiana Jonesem. Ze zahraniční části románu sálá autorčino nadšení pro hřbitovy (které sdílím) a tuto část příběhu jsem si užil nejvíce. Body navíc za hádanku v textu!
Příběh je napínavý jak kšandy a už dlouho se mi nestalo, že bych se nad knihou zasekl a četl hluboko do noci. A to i přes to, že jsem vnímal rozmáchlost až roztříštěnost nápadů, kterých možná bylo až příliš. Řada z nich mi pak připadala zahraná do autu či vyšuměla do neurčita. Ústřední děj ale pohromadě naštěstí drží, o čemž svědčí i to, že se mi občas dařilo predikovat „zvrat následovaný překvapivým zvratem, který bude mít zvrat“ (ano, hrozný zlozvyk). A finále? Inu, má své chyby i klady; víc neprozradím, neboť magie této knihy spočívá v tom, že už nemáte jistotu, jak to s Benediktem dopadne. Závěrem mohu potvrdit, že mě Steny záhrobí hodně bavily a jde o důstojné zakončení trilogie.
Vhodné pro věrné Benediktovy fanoušky, (nek)romantiky a další temné duše.

01.07.2024

Tato kniha mě dostala,
je v ní utrpení, bolest a strach,
autorka se toho nebála
a teď má krev na rukách.

Beznaděj odlehčí vtip,
vzpomínky na minulost,
nenávist a zlost,
Benovi už bylo líp.

Sami čtěte a bojte se,
až zhasne poslední svíce,
až temnota ovládne svět,
já vám neřeknu více
než těchto pár vět.

Kniha je velmi čtivá,
stránka střídá stránku,
záhrobím polapená a potřísněná,
ukradla mi kus spánku.