Líp už bylo
Jiří Sivok
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502260/bmid_lip-uz-bylo-eND-502260.png
4
121
121
Dvanáct let po atomové sprše. Osm let po všudypřítomné temnotě jaderné zimy. Šest dlouhých roků od doby, kdy lidé zjistili, že z nitra planety Země uniká plyn hubící plody v tělech matek. A pak je tu Cappy. Jako jeden z mála přežije útok ruských nájezdníků na Temelín a chce se dostat zpět do Českých Budějovic. Cesta je však nebezpečnější, než si dokáže přestavit. Neuvědomil si totiž, že… LÍP UŽ BYLO.... celý text
Přidat komentář
Uhaa… Tak tohle byl nářez. Nevím, co mě to napadalo v takové vedru, číst zrovna tohle, ale řádně mi z toho trnulo a pocit mrazení se dostavil.
Tohle je jednohubka na jeden večer, ale od první stránky vás bude držet dusivý pocit, že to prostě nebude dobré. Někde jsem slyšela, že se atmosféra dá přirovnat k seriálu Last of us a úplně s tím souhlasím.
Drsné postapo, se zajímavým koncem, ale jsem snad ráda, že to skončilo, protože toho bylo tak akorát.
Čtivé, překvapivé, a pokud můžu radit, moc se na postavy nevažte
Pokud bych měl popsat tuto novelu jedním slovem, byla by to surovost. Čistá, nefalšovaná surovost. I díky ní je Líp už bylo skrz naskrz protkáno špínou, depresí a beznadějí. Tím se snaží být definována i kdejaká jiná postapokalyptická kniha či film, je ale veliký rozdíl si na to neúspěšně hrát (např. "hororová" série Bílá tma) a umět tuto atmosféru opravdu vytvořit. Samotná kostra příběhu sice není zrovna nejoriginálnější (co ale chcete pořád vymýšlet), ale svým zpracováním a zasazením do končin Jižních Čech (a mé oblíbené zoo na Hluboké) nabírá spousty a spousty bonusových bodů. Mohu všem vřele doporučit a řadím tuto novelu mezi jedny z nejlepších Zrnek temnoty.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Líp už bylo; 3. Kyselé bonbony; 4. Oko čarodějnice; 5. Sklíčenost; 6. V pekle jsme všichni Hébert; 7. Billy Silver; 8. Vzácný druh; 9. Zůstanou jen skvrny; 10. Bledá trojka; 11. Troll; 12. Virální životy; 13. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 14. V rozkvětu; 15. Pan Nikdo; 16. Suzy
Velmi povedené, tenká knížka, ale obsah stál za to. Sice jsem chvíli doufala, že se to zlepší, ale tohle je pěkně temná ponurá postapo novelka. Za mě paráda.
Nejsem zrovna fanoušek postapo příběhů, ale "Líp už bylo" bylo fajn. Dokonce bych se ani nezlobil, kdyby byla knížka dvakrát, třikrát delší.
Skvělé, úplně si dokážu představit že by to mělo i víc stran a vedlejší postavy by dostaly víc stránek. Doporučuji.
Přečetla jsem v rámci "postapo" období, překvapilo mě. Hlavně tím, jak snadno jde přenést charaktery a způsoby jednání různých postav, společenství... (nerozvádím, abych náhodou nebyla vyškrtnuta ze systému) na dnešní dobu a události. Klidně bych uvítala delší zpracování.
„Když zažiješ konec světa
a uvědomíš si, že líp už bylo,
vezmeš si domů z nemocnice,
co můžeš, a to i když
za to hrozí provaz.“
„Teď jsme vážně v hajzlu.“
Šestý příběh z edice „Zrnka temnoty“ je zas úplně něco jiného, než ty předcházející. Tohle je první sci-fi v tomto uskupení knih o utrpení. A zároveň je to postapokalyptický. Opět jsem v tom viděl dost příběhů, které jsme mohli číst u jiných spisovatelů. Mám pocit, že zatím všichni, kteří přispějí do této edice, tak trošku čerpají z myšlenek jiných tvůrců. Ale zatím ani jeden příběh nebyl čistým „opisováním“ jen využitím situací, které dotyčný spisovatel použil ve svém příběhu.
Citát: Bůh byl opravdový šprýmař.
Ne jinak je tomu u Jiřího Sivoka. Zatím je to první příběh, který jsem od tohoto spisovatele četl. Nejsem vyloženě zklamán, ale zas není důvod k nějakému běsnění. „Líp už bylo“ je prostě postapo se vším, co k takovému žánru patří. Bandy nebezpečných individuí, nějaká ta láska, překážky, které je nutno překonat, nutná smrt a hlavně, má to cíl. České Budějovice. Že se od cíle tak trochu vzdálíme není podstatné. Absence humoru je dána tomuto vážnému tématu.
Malá ochutnávka:
Je to trest za slabost.
Neochránil jsi ji.
Neochránil jsi tátu.
Zabil jsi ho.
Ne Vlčák, ale ty.
Teď se v bolesti zrodí nový člověk.
Jenže problém u mě nastal, že jsem v podstatě nevěděl, který z nich je hlavní hrdina a kterému mám fandit. Vlastně mě hlavní postavy (i Daniel Hejtman) ke konci hodně zklamaly. Jakoby se změnilo jejich myšlení a tak trošku otočily na jinou stranu. Tak že, co se mi třeba na začátku líbilo u Petra Sněžína, ke konci příběhu jakoby to celé popřel. Hned po první scéně se pan spisovatel přesunul k jiné postavě a tak čtenář trochu tápal, kdo je kdo. Navíc je tu pár postav, které si zaslouží více prostoru (ten jim však není dán). Ve své podstatě je to průměrný příběh, jejímž přečtením však nic neztratíte.
Citát: Když se člověk směje, většinou tě v druhé chvíli nevykuchá nožem.
Ale fuj, to bylo dobré :). Chvílemi jsem si připadala jako na "Cestě" Cormaca McCarthyho. Popis podoby lesa mi ji připomněl. A také existence různých band...
Některé knížky, když je čtete v noci, vám dovolí jít spát.
Tahle ne.
Postapo z českého prostředí, které zajímavě funguje. Svět je drsný a surový, pro silnější žaludky. Mělo to potenciál být delší, aby jsme se z postavami lépe sžili. Jednoduše a přímočaře napsané, v pozitivním smyslu (i když na příběhu nic pozitivního není). Člověk se nad ledasčím zamyslí. Líbily je mi odkazy na Dunu a další díla.
Ještě že to bylo tak krátké. Chtěla jsem knihu dát jako dárek, ale asi mi zůstane viset v knihovně. Něco tak hnusného, hlavně koncentrovaně, jsem ještě nečetla, ale potřebovala jsem to dočíst. A je to fakt dobré. Paradox, že. Cítila jsem se u toho asi tak, jako když jsem četla prvního Nesba a narazila tam na popis jak měl v puse ježatou kuličku a jak se jí zbavoval. No ale tady čekejte hnusobu v každé kapitole. Poslouchala jsem jako audioknihu od Čtimi.
Jak zhodnotit tuto malou, útlou knížečku...? Nejinak, než že je to velké "TYTYTY člověče!!!"
Po prvotní úleku "prokrista - zase Zrnka temnoty" (protože co Zrnka temnoty, to nějaký bizáros ) jsem knihu doslova stěžka přečetla. Protože takovéto strašlivé věci se nečtou hezky ani dobře. Tedy mně určitě ne. To, na co dle mého autor v knize chce poukázat, se tak nějak na světě i děje...
Nedovolme, aby to došlo až takto daleko, jako zde v tomto příběhu, který je opravdu plný utrpení, hrůzy, šílených zvěrstev a magorů... Lidi jsou různí, jistě, ale proč až tak ohavné lidské stvůry se na světě vyskytují, to mi rozum nebere...
Kniha je tedy co strana - to děs, hrůza a fuj. Takovéto knihy běžně nečtu. Tuto jsem dobrovolně vzala v rámci knižní štafety, protože se nebráním občas přečíst něco jinšího, než co je mým oblíbeným. Je to kniha na zamyšlení se pro každého. Ovšem ti, kteří by se nejvíce měli zamyslet, ti asi číst nebudou...
Nicméně přejme si lepší a krásný svět a něco pro to dělejme
Kniha se ke mně dostala v rámci knižní štafety, za kterou děkuji a autorovi též.
Knížka měla dobrou čitelnost. Jen škoda, že byla tak krátká. Měla potencionál na plnohodnotnou knížku. I přes krátký obsah zvládl autor zmasakrovat bez pardonu všechny hlavní hrdiny :)
Jiří Sivok - Líp už bylo
Pocet strán: 129
Vydavateľstvo: Nakladatelství Golden Dog
Žáner: #scifi #horor
Tlieskam
Totalny masaker bez nároku na šťastný koniec.
V prvej polke knihy som bola mierne zmetená zo všetkého, v druhej polke už mi to bolo fuk pretože to bola jedna nálož za druhou, jeden hnus za druhým a tak to má byť v zrnkách temnoty, preto ich zbožňujem , pretože toto spĺňa všetky moje požiadavky čiernej duše!
Pecka!
Ďakujem za štafetu Lucie Svobodová a dakujem za knihu Jiří Sivok
Kniha č. 3/2024
Štafeta č. 115/1
#stafetovyzavislak #kniznastafeta #kniznarecenzia #recenzieTerka #zrnkatemnoty #ctuhoror #goldendog #jirisivok #lipuzbylo #podporujemeceskeautory #autorskastafeta
Obsah:
#dystopický #atomovabomba #postapokalyptické #dystópia
Dvanáct let po atomové sprše.
Osm let po všudypřítomné temnotě jaderné zimy.
Šest dlouhých roků od doby, kdy lidé zjistili, že z nitra planety Země uniká plyn hubící plody v tělech matek.
A pak je tu Cappy. Jako jeden z mála přežije útok ruských nájezdníků na Temelín a chce se dostat zpět do Českých Budějovic.
Cesta je však nebezpečnější, než si dokáže přestavit. Neuvědomil si totiž, že LÍP UŽ BYLO.
Po prečítaní som rozmýšlala či sa mi to vlastne páčilo, alebo nie. Príbeh je napísaný veľmi čtivo, knihu prečítate vrámci jedného dopoludnia bez problémov. Je to veľmi dobrý nápad s naozaj surovým a drsným dejom. Ale na mňa to proste bolo krátke. Chcela by som tam viac vysvetliť celý ten svet jak teda funguje, možno trochu viac vysvetliť čo sa stalo. Nejak to podať detailnejšie, i čo sa týka charakteristiky postáv, aby sa človek do toho mohol vžiť a mohlo to vyvolať emócie. V takto krátkom príbehu si nestihnete vytvoriť k postavám vzťah, preto jediné čo cítite je zhnusenie. A ono by to malo potenciál kľudne aj na slzy. Čož, nie že by som chcela u knihy plakať, ale keď už je to postapo z blízkej budúcnosti a z nášho okolia, tak by sa to aj pýtalo nie? :D
Líp už bylo - heslo, věta, která nás provází celou touto útlou knížečkou. Jedná se o post-apo sci-fi, z ne tak daleké budoucnosti. Píše se rok 2045 a zbytek společnosti se snaží srovnat s následky atomové války a snaží se přežít.
Surový a syrový příběh plný těch největších hrůz a žádná naděje na lepší zítřky, žádný happyend v dohledu....
Příběh je také plný beznaděje, je depresivní a hlavně bohužel ne až tak nereálný, a to je na tom pro mě to nejstrašidelnější :-/
Dlouho jsem přemýšlela, jak knihu hodnotit. Po dočtení jsem vůbec netušila a to se mi nestává. Bylo to skvělé? Bylo to hrozné? Asi od všeho troška :-) Nakonec hodnotím 4* a to především proto, že jsem se občas ztrácela v těch popisech spojenci vs. Rusové.
Brutalitu nehodnotím, na tu jsem u GD už zvyklá a vím do čeho jdu :-) Ovšem tady byl třeba místy opravdu silný žaludek :-/
Svého času jsem měl hodně rád 80./90. filmová postapa, protože tam většina postav vypadala jako pankáči a součástí jejich oblečení byly kusy starých pneumatik Tohle se mi vybavilo při čtení Líp už bylo. Dnes postapo vnímám jako hru, kterou hrajete často, znáte už karty, používáte zažité a vyzkoušené triky, ale pořád vás ta hra baví. Jo, určitě hodně dělají ty jižní Čechy a místa, která znám. Četbu mi zpříjemnily a hodně mě potěšily dvě věci. Příběh je v rámci hesla, že mnozí lidé páchají zlo proto, že v danou chvíli mohou a myslí si, že mohou, až ne/příjemně realisticky syrový a drsný, se svými postavami se nemazlí. A má překvapivě zajímavý závěr. Negativa? Tak nějak mi do postapa nesedí popkulturní odkazy. 3,5*
Jihočeši si s hororem umí poradit, to už víme. Ale co říkáte na atomovky pršící okolo a devastující zem? Či nulová porodnost? Že je to dost na prd? Ano. Dle Jiří Sivok totiž Líp už bylo. Starosti všech na planetě se smrskly jen na jedno – přežít.
Dystopická novela s prvky hororu čtenáře usadí pěkně u Českých Budějovic v roce 2045. Vmete mu do tváře zmar, bolest, beznaděj a jadernou zimu. Setkáváme se s postavou Cappyho, vědce, který se snaží v nehostinném prostředí přežít a narazí přitom na rodinu Sněžínovu, která má stejné hobby. Jejich spojení je tragické stejně tak, jako vše okolo. Při společném putování zasvěcují čtenáře do nepřátelského světa. U žen nemožná reprodukce totiž mění lidi na bestie bez morálky a hranic. Proč? Protože za pár let nebude nikdo, kdo by je soudil a nebude nikdo, kdo by přebral jejich odkaz.
Všichni zemřeme, takže s**t na to! Přesně tímto heslem se řídí frakce Harkonnenů pod vedením Jana Hartla, který si ze Zoo Hluboká udělal vlastní zábavní park. Bez jakýchkoliv zábran a skrupulí se baví mučením a trýzněním lidí, jež chová v klecích a voliérách. Správně odhadujete, že se osudy Harkonnenů a Cappyho s rodinou, protnou.
Krátká novela je nabitá akcí a autorův styl psaní je mi blízký. Tedy pokud pominu občasnou snahu umělecky vylíčit metafory a obraty. Z mého subjektivního pohledu by vyprávění zasloužilo delší zpracování, neboť by se Jiří Sivok mohl vyhnout cpaním všech potřebných informací do někdy až
umělých dialogů a možná by se vyhnul i pár logických chybám, které si uvědomíte, když jste rejpal.
Co zasluhuje moje vřelé díky je postava antagonisty Jana Hartla. Skvěle vykreslený zmetek umocňuje prožitek z příběhu a velice mu sluší. Obecně autor dokáže ve svých románech vždy vypíchnout nějakou figuru, kterou si zapamatujete. Jen si vzpomeňte na to příšerný mimino ve Smrt bývá nehezká.
Líp už bylo, tedy stojí za přečtení. Je to svižné, jasné a plné bezmoci ale naděje umírá poslední a tím se řídí i Jiří Sivok vydávající pod značkou Nakladatelství Golden Dog
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zbraně horory válečné sci-fi české sci-fi České Budějovice dramata sci-fi postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2020 |  Smrt bývá nehezká |
| 2022 | Líp už bylo |
| 2022 | Pár zbytků pro krysy |
| 2010 | Příběhy noci |
Syrové, drsné, čtivé. Jediné čím si nejsem jistá je, jestli za tu bezpáteřnost s kterou nám dává autor naději, že líp možná bude a ono nakonec nebude, obdivovat nebo nesnášet.-) Zajímavá novelka, která vás určitě nebude nudit a zůstanete u ní ve střehu. Fanoušci Duny určitě ocení jisté odkazy.