Pláč němého boha - 1. svazek
Tereza Matoušková
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/514362/bmid_plac-nemeho-boha-1-svazek-Rfh-514362.jpg
4
45
45
Před dvěma tisíci let si velemág Xandrius podrobil národy a vybudoval světovou říši. Kouzla mu zajistila dlouhověkost a zdálo se, že bude panovat věčně. Teď se však šeptá, že se jeho čas krátí, a bez vlády pevné ruky začínají zemí zmítat nepokoje. Velemágova dcera Denyela o otce obětavě pečuje. Musí strpět nejenom starcovy vrtochy, ale taky se vypořádat s intrikány u dvora, kteří se nemohou dočkat, až si utrhnou svůj díl moci. Z odlehlých koutů říše zatím přicházejí podivné zprávy. Povstalci z pouště si do čela zvolili od narození chromého a zohyzděného Worliha. Věří, že mu znetvoření propůjčuje zvláštní sílu, která jim pomůže zvítězit. Mezitím v lesích daleko na severu zkropila kmeny stromů krev vílích žen. Na nebi se objevují podivné pukliny. Někteří dokonce tvrdí, že chrámy jsou prázdné, bohové mrtví a nebožtíci vstávají z hrobů. Denyela zkazkám nevěří a snaží se v první řadě zachránit otcovo dědictví. Jenomže se brzy sama přesvědčí, že ne všechny neuvěřitelné příběhy jsou smyšlené.... celý text
Přidat komentář
Příjemné překvapení. Nejvíce se mi líbily kapitoly z pohledu Worliha a Torea.
Velmi povedený český vklad do žánru fantasy - autorka má působivý rozmach, funkčně střídá ve vyprávění úhly různých postav. V případě odstranění občasných stylistických nedokonalostí a nerozptylování se množstvím ne tak podstatných detailů by to byla naprostá špička!
Na tento příběh nejde mít jednoznačný názor. Na jedné straně výborně propracovaný podmořský svět. Na druhou nechápu, proč by si bozi tvořili něco tak ošklivého. Rozhodně oceňuji v příběhu chrliče, ale proč musí být kati? Za to ale autorka nemůže, že jsem radši, když chrlič pomáhá. Také mi trvalo než jsem se zorientovala v postavách. Zjevně to bude vícedílná fantasy, tak je pochopitelné, že jich musí být hodně, aby bylo z čeho příběh splétat. Jenže k srdci mi nepřirostla ani jedna. V podstatě kdyby je autorka všechny zabila, se mnou to nehne. Děj je čtivý, v kapitolách přeskakujeme mezi územím i postavami. Jen není moc napínavý. V klidu ho odložíte, protože víte, že na těch hadech moc daleko neujedou. A pak je najednou konec a já mám dojem, že jsem nic z příběhu nepochopila.
Na návrat do Podmoří Terezy Matouškové jsem se těšila několik let a ne marně. Autorka nabízí zcela nový příběh, mnoho velmi zajímavých a uvěřitelných postav a událostí, které se až nebezpečně podobají některým částem našich dějin. Střídání postav mi hodně vyhovovalo (přesun v prostředí je vždycky takové osvěžení). Román patří mezi náročnější fantasy, čemuž odpovídá také propracovanost celého světa a jednotlivých jeho částí.
Všadeprítomná šeď a škrípanie ozubených kolies - tak by ste si asi nepredstavili miesto vytvorené bohmi, ktoré bolo uzatvorené do vzduchovej bubliny s mechanickým slnkom a ponorené na samé dno mora. To všetko preto, lebo zemský povrch je po vojne bohov s drakmi takmer neobývateľný. Mocenské boje a intrigy nám postupne odkrývajú históriu a prepájajú jednotlivé dejové linky do komplikovaného záveru.
Nekromanti, mágovia, víly a deti púšte sú len časťou obšírneho celku s veľkým množstvom postáv, dejových liniek, miest a úvah. Najviac ma bavili postavy plné protikladov a rozmanitostí: nekromant Toreus, vodca povstalcov a mrzák Worlih, na oko vzorná dcéra velemága Denyela, rebelka Revena a bielovlasá víla Kajam. Prostredníctvom nich nám vznikol namixovaný koktejl niekoľkých žánrov fantasy obsiahnutých v jednej knihe.
Osobne sa mi to čítalo velmi ťažko a pri chvíľkovej nepozornosti som sa ihneď stratila. Trvalo mi asi až 150 strán, kým som sa začítala a ako tak pochopila, o čo v knihe ide. Od druhej polovice sa dynamika deja mení, začínajú sa veci vyjasňovať a spájať do “aha momentov. Som zvedavá v akom duchu sa bude niesť druhá časť.
Moc ďakujem autorke za zaslanie e-knihy k recenzii.
Tato fantasy se mně bude těžko rozebírat. Na jedné straně velmi dobře propracované postavy, různé bytosti, zvířata, která normálně neexistují, Bohové, čarodějky, mágové, poměrně hodně postav.
I svět bych celkem chápala, velemág Xandrius si podrobil svět a díky kouzlům vypadalo, že bude žít věčně. Ale i jeho zdraví začne být nalomené. Jeho dcera čarodějka Denyela se o něho stará a snaží se, aby to nevyšlo najevo.
Je to poměrně těžká fantasy na čtení, protože je tam mnoho postav, mnoho rozdílných věcí, které se mi ne úplně propojili. Nevím, jestli jsem něco přehlédla i jsem se někdy kousek vracela. A konec byl takový useklý, domnívám se, že z důvodu navázání druhého dílu.
Při čtení jednotlivých částí, Denyela, Worlih, víly nebo povstalci pouště, má to skvěle zpracovaný a bavilo. Ale já vůbec nepochopila jednotlivé spojení a o co v příběhu šlo.
Opravdu nevím, jak je to možné. Kniha se mi líbila, určitě jsem se nenudila, jenže na konci jsem mírně zklamaná. Možná to je tím, že ještě neproběhl druhý díl a velké finále. Takže já si po prvním dílu nechám jednu hvězdu do zásoby.
Pustila jsem se ve spolupráci do epického fantasy z pera české autory a je to skvělý! Autorka vymyslela úžasně propracovaný svět plný politiky, magie, mytologie a různých bytostí. Dlouhověký vládce a sjednotitel pomalu umírá a rozbíhají se velmi spletité hry. Tohle není oddechovka, popravdě je to poměrně náročné čtení kvůli hodně postavám a jejich motivacím. Je to ale fascinující a promyšlené. Toto není typicky první díl, spíš je to opravdu 1. svazek 1 knihy. Nedostala jsem velkou eskalaci ke konci, naopak jsem se potěšeně culila. Seznámili jsme se se světem, postavami a mytologií a teď to vše určitě přijde. Moc děkuji autorce za PDF verzi knihy. Nechávám si jednu hvězdičku na tu bombu, co čekám v příštím dílu :)
Země je po válce draků s bohy spálená magií, zbytky civilizace přežívají ukryté pod kupolí na dně moře od paprsky mechanického slunce. Kočáry jsou tažené kovovými mechanickými ptáky, z kterých padají šupinky rzi. Energie se získává z magických krystalů. Pouštní Temnáři lidé jezdí na vycvičených hadech. Bělovlasé Víly bydlí v dutých stromech, muže využívají jen na plemenitbu, a chovají je v kotcích. Na pořádek dohlížení nesmrtelní chrliči dosazení bohy. A bohové? Ti si užívají kdesi v Zahradách rozkoší, o smrtelníky pod kupolí se nestarají. Prostředí v Podmoří je ponuré stejně jako výjevy, které se v něm odehrávají. Nejvyšší Velemág po osmnácti stoletích života chátrá, impérium, které násilím sjednotil, se pomalu hroutí. Příběhem prosakuje přídech tajemství, postavy jsou popsané trefně, jejich motivace působí uvěřitelně, ať už jsou vznešené nebo zavrženíhodné. Když jsem ten příběh četla, bylo mi z různých náznaků jasné, že nic není ve skutečnosti tak, jak se jeví, a moje zvědavost narůstala. Místy jsem laborovala s teorií, že ten svět je virtuální projekcí, že ti bohové nejsou nic jiného než programátoři, a střídavě jsem tuto teorii zpochybňovala. Nebylo to úplně snadné čtení, zasáhlo temná místa mé duše. Se zatajeným dechem jsem sledovala, jak z temnoty a bezútěšnosti příběhu postupně prosakuje naděje. První díl Podmoří mě zanechal zvědavou na ten další.
Přiznávám, že na knize mě okamžitě totálně pohltil svět, hlavně svou rozmanitostí, postupně se odkrývající historií a faktem, že je celý pod kupolí pod mořem.
Příběh je vyprávěn z pohledů několika postav, které nám představí nejen národ, ze kterého pochází, ale i různé pohledy na aktuální problémy nebo střípky charakterů jiných postav, takže ne jednou se mi stalo, že můj první dojem z hrdiny byl razantním způsobem změněn. A i když to vždy nebyla změna k dobrému, pořád jsem si uchovala to nadšení, protože takhle uvěřitelné a reálně se chovající postavy jsem dlouho v knichách neměla.
Pokud čekáte epické rychlé fantasy, kde se skáče ze zvratu na zvrat, tak asi budete zklamaní. Děj plyne opravdu pomalu, protože je postaven na politice, intrikách a dlouhodobých plánech. Byla jsem opravdu mile překvapena, jak mě to bavilo a to postupné odhalování těch plánů a postojů mi přišlo přirozené.
Člověk si při čtení opravdu musí dávat pozor na dění, protože sebemnší narážka nebo nápad může mít velký význam. Hrdinové opravdu hodně přemýšlí (teda až na jednu horkou hlavu) a vše mají, minimálně pro sebe, logicky obhájené.
Závěr knihy nic neuzavře, naopak rozhodí karty takovým stylem, že prostě pro ukojení zvědavosti pravděpodobně rozečtete další svazek tentýž den.
Tereza Matoušková vedle fascinujícího prostředí a nečernobílých postav, které si snadno (ne)oblíbíte, rozehrála byť pomalu se rozjíždějící spletitou mocenskou hru plnou intrik, čar a doutnajícího nebezpečí. Na výraznější akci a jasnější směry jednotlivých dějových linek si sice budeme muset počkat do druhé části, přesto Pláč němého boha mohu jedině doporučit jedná se o skutečně kvalitní kousek na poli (nejen) české fantastiky.
Nechci autorce kazit průměr, ale i kdybyste mne zabili, nevím, co jsem četl.
Nechápejte mne špatně, kniha je nabitá dějem, postavy se míhají, někam cestují, válka na obzoru, drama na každé stránce - ale jaksi mi unikalo, o čem to je.
Podobných fantasy jsem už potkal povícero, i s vynikajícím hodnocením, takže možná je chyba na mém přijímači. S pokročilým věkem ztrácím schopnost pobrat další úžasný svět, o kterém nic nevím a vědět ani nechci.
Jak to říkal Zdeněk Svěrák, než dokonale zblbnul, ve hře Záskok? "Nová hra (či svět), přátelé? To je ale veliká, veliká chyba."
Pokud se ale prokoušete skrz prvních sto stránek, začne děj dávat smysl. To je dle mého skromného názoru mnoho. Navíc se autorka vyžívá v odbočkách. Jak by řekl Petr ze Sioraku, její vyprávění nepádí kupředu jako šíp, ale vrací se, točí se a skáče jako splašený kůň.
Na stranu druhou, autorka má cit pro odstíny šedé, takže nikdo není vysloveně černý nebo bílý, snad až na jistého hrbáče, který oplývá všemi ctnostmi - až na to, že má hrb.
Zaujalo mě poutavé vyprávění o Podmoří. Propracovaný svět je zabydlený různými rasami soupeřícími o moc a osvětluje jej mechanické slunce a nad klenbou oblohy, která toto universum uzavírá, je moře. Mají tu stroje, které pohánějí magické krystaly a vůbec magií je to prosycené celé ("... byl zaznamenán zvýšený počet magických anomálií. - Jistě to bude mít přirozené vysvětlení."). Výrazné postavy, jejichž charaktery se nám v průběhu děje odhalují, nejsou klasicky černobílé, a ty, co se nám jevily jako kladné a politováníhodné, takovými být nemusejí. Už tu mám své oblíbence a jak vidím, právě vyšel druhý svazek, takže šup do knihkupectví!
Vody je na Zemi všude dost. A tak nějak od vždycky se snažíme zjsitit, co je na jejím dně. Objevujeme nové živočišné druhy, korálové útesy, nové světy. Podvodní svět je kosmos sám o sobě, sám pro sebe. A dost možná, kdesi v temných hlubinách, tam, kam jsme se ještě nedostali, se rozkládá podivná říše mocného krále.
Terka takový svět sice přímo neobjevila, to určitě ráda nechá povolanějším, nicméně představu o tom, jak by mohl vypadat má dost jasnou. A tak se s ní, díky její novince Pláč němého boha, můžeme na takové místo podívat a detailně ho prozkoumat. A je to velmi intenzivní zážitek, na který se nezapomíná. Nutně potřebuju pokračování!!!
S autorkou jsem o téhle knížce a její tvorbě obecně uspořádala nedávno stream.
Zase jsem se jednou odvážil dát šanci místní Fantasy a kupodivu jsem nebyl úplně rozčarován, či zklamán. Oproti jiným místním žánrovým pokusům je kniha o level, dva výše, což je velice dobře a konečně autorka z místních luhů kterou nebude škoda sledovat. Nejvíce jsem se obával "romantické" linky, ta se ale naštěstí nedostavila. Je nicméně znát, že jde spíše o příběh pro ženy...emoce, prožitky a pocity hrají prim na úkor dynamiky a akce. Mě to nevyhovuje, ale to zas tak nevadí. Než se pustím do menšího rozboru, zmíním ještě styl psaní. Kniha se četla velice dobře, popisy byly nápadité a dostačující a celkový balanc byl velice dobrý....pár slov mě ale vytrhlo, v takovémto žánru a na takové úrovni, ze čtení....konkrétně..."Kamelot, Pitomá kunhůta, Nána, Tumpachový a slovo Šíralo snad radši opravdu zanechte u Seiferta a v propadlišti dějin....následuje menší rozbor.
Postavy/ Characters- Sledujeme tři až čtyři hlavní postavy, jejich myšlenkové pochody, pocity, emoce a jejich přesuny na mapě. Postavy nejsou kdovíjak originální...každý archetyp už jsem někde zažil...ale ani nijak neurazí a svůj úkol plní. Vzhledem k tomu že jde o první knihu ze dvou...nepředpokládám že u nich dojde k velkým změnám...takže postavy funkční, ale mohly by být propracovanější charakterově. Více ukázána jejich minulost a více možností sledovat jejich chování během krize. Možná má kniha smůlu že jsem jí četl zároveň s Heroes od Abercrombieho. Worlih je prozatím nejzajímavější postavou a snad se ještě rozvine více do hloubky. Nekromant s Vílou také fajn...Čarodějka ať se jde bodnout. Postavy 3/5
Příběh/Plot- Největší problém jsem měl s příběhem....nevím kam se ubíráme a co čekat do budoucna. Obvykle v knize přichází "krize" ,, často vícekrát, které musí postavy čelit. To se zde neděje, nebo v minimální míře. Ano, je tu jakási vzpoura na jihu a na severu...my ale nesledujeme verbování vojáků v poušti, souboje a revoluci nebo bitvu o Vílí palác a divoký úprk o život....my sledujeme pocity postav a jejich pozvolné posouvání "někam"...chybí zde akce, dynamika, krize...tím pádem začíná ke konci příběh trochu nudit. Možná bude druhý díl nabitý akcí až se z toho po....tady je ale zatím placatý jak kámen. 3/5 a jen proto, že chápu že spoustu lidí více zajímají pocity postav než akce. Trochu to připomíná zdálky knihy Robin Hobb, které také nejsou nacpané akcí ale jsou vyvážené propracovanými postavami.
Svět/ Worldbuilding- Tady jde o parádní záležitost a to v čem kniha exceluje. Dostatečně originální a nápadité, že mi ani nevadilo využití bohů a draků (obligátní Fantasy kýč). Svět má očividně autorka promyšlený a modernější zasazení ve Fantasy mám rád. Naštěstí nejde o vykrádání steampunku, ale o temnější verzi mechanického světa. Podobné zasazení jako seriál Arcane či série Dishonored lehce zkombinovaná Malazem. To je za mě velké plus. Jediná výtka je k vílám...radši bych dryády či něco exotičtějšího než Rusalky...ale ok. 5/5
Velice dobré fantasy, na naše poměry přímo skvělé, které uspokojí i náročnější čtenáře. Druhý díl snad bude více dynamický a dozvíme se proč, a k čemu vlastně směřujeme. Osobně bych hodnotil 7,5/10 takže 4 hvězdy bez problému
Opětovné zavítání do Podmoří, které nám rozehrává příběh s novými postavami. Není tak potřeba znát předchozí autorčina díla a s chutí můžete naskočit do rozjetého vlaku. Podmoří je totiž kouzelný svět v bublině pod vodou, na který dohlíží mechanické slunce. Ačkoliv se jedná o fantasy, odehrává se překvapivě v 19. století, takže mu nejsou cizí ani věda a technika. A ani továrny zahlcující ovzduší.
Oproti předchozím počinům propracovanější dílo s několika hlavními postavami, z nichž si určitě některou zamilujete. Charaktery jsou zde rozmanité, promyšlené a vyvíjí se, což zjišťujeme průběžně, ale i zpětně pohledem do minulosti. Líbí se mi celé to proplétání osudů, intriky, ale také prosté souboje. Tedy prosté - jak které, protože nechybí ani magie či nekromancie.
Pláč němého boha nás zavede do poněkud ponurého světa Podmoří. Zemský povrch se pro lidi stal neobyvatelným, a tak nyní naprostá většina z nich žije pod mořskou hladinou. Před obrovskou masou vody je chrání magická kupole, světlo jim každý den zajišťuje mechanické Slunce. Ptáte se, jak tohle všechno může fungovat? Za pomoci magie, samozřejmě! Ačkoliv příběh vychází z 19. století, nenajdete zde jediný parní stroj, jelikož veškerá technologie funguje právě díky magii.
Hlavních postav má příběh hned několik. Jako první je nám představena Denyela, dcera velemága Xandria Balogy, která o svého stárnoucího otce zdánlivě obětavě pečuje a pasuje sama sebe do role hloupoučké šlechtičny, avšak ve skutečnosti má mnohem větší vliv na události v Podmoří, než se na první pohled může zdát. Když se rozkřikne, že velemág chřadne, začnou celou říši zmítat nepokoje. Například v pouštních oblastech se začíná formovat odboj, jehož vůdcem je od narození chromý a zohyzděný Worlih, jehož nástupci věří, že mu jeho znetvoření propůjčuje zvláštní síly. A právě Worlih je naší druhou hlavní postavou. Se třetí z nich se setkáváme o pár kapitol později. Je jí víla jménem Kajam, která je nucena opustit svůj milovaný hvozd a utéct před nemilosrdným krveprolitím, které se mezi vílami rozpoutá. Později se z děje vyčlení další dvě důležité a velmi zajímavé osoby, a sice nekromant Toreus, nesmírně vzdělaný muž věnující se prastarému řemeslu, kterým lidé opovrhují, a také Revena, Worlihova sestra, která svou tvrdohlavostí a výbušností zavede čtenáře na jedno velmi zajímavé místo.
Musím říci, že ze všech postav jsem si nejvíce oblíbila právě Worliha. Navzdory svým indispozicím se z něj stal velmi vlivný muž, který to má v hlavě opravdu srovnané. Navíc prahne po vědomostech, rád čte knihy a dopisuje si s jejich autory. A jezdí na hadovi! Myslím, že by z nás byli dobří přátelé. Také jsem si velmi oblíbila právě Torea. Jedná se o velmi charakterního muže, a to navzdory tomu, že si z mrtvol dělá své loutky. Postava Kajam je rozhodně zajímavá, ovšem zatím jsem neměla dostatek příležitostí si k ní vytvořit bližší vztah. A pokud jde o samotnou Denyelu, na začátku jsem jí fandila, po nějakém čase mi ovšem začala lézt na nervy.
Co se týče samotného prostředí děje, autorka vytvořila opravdu komplexní a velmi zajímavě fungující svět, který tak trochu připomíná steampunk bez páry. Přiznám se, že mě trochu mrzelo, že spousta věcí nebyla vysvětlena podrobněji, vážně by mě zajímalo, jak funguje mechanické Slunce, mechaničtí ptáci tahající kočáry nebo jak se kruci stavěla ta obrovská kupole pod hladinou. Ovšem chápu, že kdyby se autorka do toho všeho měla pustit, kniha by nejspíš měla o pár set stran víc.
Jelikož se jedná o 1. svazek ze dvou, není děj nijak ukončen a končí takřka v tom nejlepším, což jsem ovšem dopředu věděla, takže jsem po dočtení nebyla zklamaná, nýbrž natěšená na další díl. Vzhledem k rozsahu příběhu jsem však místy měla trochu pocit, že vlastně vůbec nevím, kam příběh směřuje a co je jeho hlavní zápletkou, trochu jsem se ztrácela v minulosti jednotlivých hrdinů. Myslím však, že v 2. svazku se to spraví.
V neposlední řadě chci také vyzdvihnout jazyk, kterým autorka příběh vypráví. Třeba výraz "popelit se" jsem už opravdu dlouho neslyšela. To, že autorka sama je úžasná bytost působící, jako by právě vylezla z jedné ze svých knih, je příjemným bonusem navrch.
(SPOILER)
Terezu Matouškovou alias temnařku sleduju ráda při jejích literárních akcí. Proto jsem byla upřímně hodně zvědavá i na to, jak píše. A lidi, tato vačice si klidně může podat ruku s Tolkienem!
Že přeháním? Blbost!
Pláč němého boha, nám představuje tak sestavený svět Podmoří, že jsem asi v půlce musela autorce napsat. Měla jsem při čtení pocit, jakoby se přede mnou otevíral ne jen 3D svět. Já se stala součástí, cítila jsem nepříjemné pachy, otevíraly se přede mnou divotvorná místa, vnímala zradu, bezmoc, i napětí, a hlavně svět, který se bortil pod mechanickým sluncem. Říši stvořenou velemágem Xandriusem magickými kouzly, dělenou na tři kasty tajemnými bytostmi, sledujeme hned několika hlavními hrdiny a nahlížíme na tento svět jejich úhlem. A nečekejte nic obyčejného, ale absolutní kontrasty. Čarodějku jsem si asi oblíbila nejvíc, nicméně každý byl v příběhu velmi důležitý. Dobrák nekromant Toreus, ošklivý mrzák, děti pouště, bílovlasé ženy, k tomu jsou však i vedlejší postavy sakra podstatný, takže při čtení jsem si ani na chvíli nevydechla.
A do toho mi srdce zaplesalo, když v tomto nebezpečném světě nechyběla i milostná linka.
Kniha je však na pokračování, které se dočkáme naštěstí už velmi brzy, a tak se ptám, jaký je život Denyely ve vyhnanství? Co podnikne vůdce povstalců Worlih? A co do háje ty trhliny?!
Kniha je dokonalá, ale není to čtení pro každého, ani já ji nedala za jeden večer. O to víc však ve mě zůstane déle :-)
Neodpustím si ukázku, protože mně se toto vážně líbí!
"Když velemág vstal z trůnu, hučení v síni na okamžik utichlo. Moje neteř je ztracena. To, co se skrývá v jejím nitru, nelze nazvat jinak než čirým zlem. Schovávalo se v ní už v okamžiku, kdy se narodila. Poprvé jsem si oné špatnosti všiml, když mi ji přinesli ukázat zabalenou v zavinovačce. Přehlížel jsem to a staral se o ni jako otec, kterého nepoznala. I ve chvíli, kdy se ke mně obrátila zády, jsem byl připraven jí odpustit a přijmout ji zpátky. Jenomže její zlovolná povaha se po čase projevila znovu. Každé slovo, které vypustila z úst, bylo lživé. Každý její čin pošetilý. Nakonec ji temné šílenství ovládlo natolik, že zapřela i samotné bohy. Obávám se, že jí není pomoci. Nezbývá mi než ji předat do rukou mistra popravčího. Ústa mluvila o otcovské lásce, ale oči říkaly něco jiného."
Knihu jsem nepřečetla úplně jedním dechem, protože představuje velmi komplexní svět Podmoří, který autorka budovala léta a napsala o něm už několik knih. Já se ale do světa dostala poprvé. Z počátku to nebylo snadné, ale autorka vše dobře a nenásilně vysvětluje a postupně se přede mnou rozkryl obraz opravdu nebývalé krásy, i když v podstatě temný a zákeřný.
Hrdinů je v přilběhu několik a každý má vlastnosti, které boří vžité předsudky: hodný nekromant? Milosrdná pletichářka? Mrzák se šťastným dětstvím? Holka, která nejde pro ránu daleko? Kdo to kdy viděl? Všechny kontrasty ale mají své místo a vysvětlení. Postavy jsem si zamilovala a všem čtyřem fandím, aby příběh dotáhly do konce.
Co je na knize ještě zajímavé jsou netradiční popisy. Autorka si často vybere pohled někoho nebo něčeho, co tak úplně nečekáte (např. ještěří samice) abyste nahlédli na strasti někoho dalšího a tím dělá svět ještě živější a uvěřitelnější.
Kniha je podle mně spíše pro náročnější čtenáře.
Štítky knihy
draci magie intriky mágové česká fantasy bohové nekromancie
Autorovy další knížky
| 2011 |  Hladová přání |
| 2015 | Vílí kruhy |
| 2023 |  Pláč němého boha - 1. svazek |
| 2017 | Válka zrcadel |
| 2016 | Mlok 2016 |
Pláč němého boha se pro mě stal velkým oříškem. Jsou fantasy, které vás posadí na prdel a nepustí, a pak takové, které vám nevadí odložit. Bohužel se mi u této knihy stala druhá možnost. Děj byl na mě pomalý, bez akce, ale nevzdávala jsem se naděje. Ještě štěstí, že jsem pokračovala ve čtení.
Musím uznat, že autorka vytvořila zdejší svět do nejmenších detailů, což obdivuji. I tak jsem se ale do něj neponořila tak, jak jsem doufala. Zajímavé a čtivé to pro mě začalo být až po cca stopadesáti stránkách. Magie, mechanické stroje, mechanické slunce - nešlo mi to k sobě. Dělalo mi problém se orientovat v některých postavách i společenském uspořádání.
Postavy jsou jedna velká kapitola. Denyela mi šla celou dobu na nervy. Vychloubačná a přitom nezáživná. Velký boom intrik, který je kolem čarodějky, mi přišel až přehnaný. Za zmínku stojí Worlih. Velitel povstaleckých sil si mě získal i díky části s úvodem do jeho života. Jeho sestra Revena je božanka. Její energie, náboj, zápal pro věc...wau!
Objevují se zde pouštní hadi, které jsem si představovala jako toho z Beetlejuice.
Byla jsem nakonec překvapena, jak se dějové linky postav propojí. V průběhu čtení jsem si to totiž nedokázala představit.
Taky mi chyběla mapa pro lepší představu. Osobně bych byla ráda za seznam postav a aspoň zkrácený popis jejich role v příběhu. Myslím, že ti, co čtou více knih najednou, by tohle ocenili.
Upřímně mě zamrzelo, že první svazek skončil tak nemastně, neslaně. Díky tomu, že je druhý svazek finální a taky díky postavám Torea, Worliha a Reveny, jsem dostala chuť si pokračování přečíst.
Děkuji autorce za poskytnutí e-knihy v rámci spolupráce.