• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Pláč němého boha - 2. svazek - Tereza Matoušková

NAD SVĚTEM PODMOŘÍ SE STAHUJÍ MRAČNA. „Nemusíte přede mnou utíkat. Nic špatného jste neprovedl, vše padá na mou hlavu. Já vám poručil, abyste skříňku otevřel. K... detail knihy

Nové komentáře u knih Tereza Matoušková

Jiný kraj

„Zajímavá povídková antologie. Žánrově se rozprostírá napříč celou fantastikou, čímž se otevírá pestrá paleta příběhových odstínů. To je umocněno i ústředním tématem, totiž palčivými problémy současného světa, které jsou v povídkách akcentovány. Vznikla tak určitá časová kapsle; prakticky každá povídka zde má tah na branku. Z knihy jde znát, že nad celým konceptem se editoři důkladně zamysleli, což je mi sympatické. Co se povídek týče, většina příběhů mě dokázala zaujmout. Potenciální problém zde může mít homo škatulkus, jemuž koncept multižánrové sbírky uniká, pročež hlasitě křičí. Nicméně i jakožto čtenář preferující zejména literární temnotu nemohu kvalitě děl nic vytknout a často tak jde spíš o otázku osobního vkusu. Mám-li vybrat tři kusy, které na mě zapůsobily nejvíce, budou to: SAMI NA CESTĚ, SLOŇA a DAR BOHA VYHNANCŮ. Mezi čestnými zmínkami bych uvedl hůře uchopitelný ČAS KVĚTŮ a závěrečné TRABLE S KUŘATY. Jiný kraj uvítá čtenáře s otevřenou myslí a literární dobrodruhy.“... celý text
— Morbidus

---

Pláč němého boha - 1. svazek

„Česká spisovateľka Tereza Matoušková sa po niekoľký raz vracia do svojho rozsiahleho sveta Podmoří. V tomto prípade ide o veľkolepý návrat, keďže ide o rozsahovo najväčší príbeh, navyše rozdelený do dvoch zväzkov. Napriek tomu ale nie je nutné mať načítané nič z predchádzajúcich kúskov. Toto dobrodružstvo totiž funguje aj osve a navyše otvára svoje dvere aj tým, ktorí o tomto podivuhodnom podmorskom svete nikdy nepočuli. Čitateľ však nedostane len vysvetlenia fungovanie sveta. Tempo je totiž od prvej strany pomalšie. Pretože text je plný pomerne hutných opisov nielen prostredia, ale aj spoločenských konvencií. Tiež sa čo-to dozvie o histórii, kultúre, ale hlavne o postavách. Z ktorých mnohé sú pre blížiace sa udalosti doslova kľúčové. Znie to tak, že by kniha mohla byť v istom smere až zahltená informáciami. Tie sú však odhaľované postupne. Navyše tiež pomáha aj fakt, že do dejovej línie zasahuje niekoľko hlavných aktérov z rôznych kútov sveta. Postavy však nedelí len vzdialenosť. Občas sa až zdá, akoby ich linky nemali nič spoločné. Snáď len tenučké nitky. Niekedy ide o náhodnú zmienku, inokedy o spoločnú minulosť. Ale až postupne sa ukazuje, že tie nitky vedú k väčšiemu obrazu a je nutné pozorne ich sledovať, aby všetko dávalo zmysel. Matoušková totiž dáva zabrať čitateľovej pozornosti. No zároveň drží opraty pevne v rukách. Zaujme určite aj tým, že píše o rôznorodých postavách z rôznych spoločenských vrstiev. Na jednej strane je tu veľmágova dcéra Denyela, na tej druhej mrzák Worlih alebo jeho sestra Revena. Nehovoriac o mágoch či bohoch. Nájde sa tu veľa zaujímavých postavičiek. Tie sú predstavované tiež postupne, podobne aj ich pohnútky. Je teda pomerne jednoduché pochopiť ich konanie, hoci je niekedy náročné s nimi súhlasiť. Vďaka tomu ale nikto nie je len taký alebo onaký, všetci sú krásne morálne siví. Tiež sa naplno prejavuje odlišnosť ich názorov. Niektoré pramenia z výchovy, iné z pohľadu na svet. Mnohé sú však následkom kultúry a prostredia, z ktorého pochádzajú. Čo v niektorých momentoch vytvára zaujímavé napätie. Tiež sa tým čiastočne osvetľujú dôvody, prečo sú skrátka niektoré ríše od začiatku odsúdené na zánik. A určite to nebude tým, že by sa tie rôznorodé národy dokázali medzi sebou rešpektovať. Postupom strán sa ale nabaľujú aj zákulisné intrigy, mocenské hry a rôzne úklady. Nehovoriac o mnohých oveľa väčších hrozbách, ktoré niektorí ani len nevnímajú. Tempo síce vďaka tomu nie je vyslovene rezkejšie, ale zato napätie, to by sa dalo doslova krájať. Je jasné, že nech sa na túto ríšu valí čokoľvek, bude to ozrutné a zasiahne to každého. Pána, sluhu, čarodeja, ale aj chudáka. Lebo rozklad ríše začal a čitatelia boli pozvaní, aby si sadli do prvého radu. Prvý zväzok románu Pláč němého boha otvára bránu k veľkolepým udalostiam. Najskôr je ale potrebné všetkých predstaviť a vysvetliť, čo sa deje a prečo. Tempo je teda pomalšie, čo neulahodí každému. Takže na svoje si prídu skôr tí, ktorí preferujú texty orientované na postavy a rozprávanie.“... celý text
— LiliDarknight

---

Pláč němého boha - 2. svazek

„Tereza Matoušková vede své hrdiny pevnou rukou, nezahlcuje zbytečnou vatou a všechny dějové linky perfektně splétá až k velkému finále. Stejně jako v prvním díle vytváří plastický obraz Podmoří, a to především díky vybroušeným dialogům a epickým bitvám, které se stejně jako pohledy na jednotlivé hrdiny střídají v pravidelném rytmu. I zde však dávkuje informace spíše pomocí rozhovorů než zdlouhavými popisy. Přestože jde o velice temný příběh, občas jej prosvětlí vtipnou scénou, která však nepůsobí křečovitě a zapadá do celkového obrazu světa a myšlení jeho obyvatel. Na knize je také velice sympatické, že se v ní autorka citlivě dotýká bolavých témat, jako jsou předsudky, zneužití moci a náboženský fanatismus. Ta však probublávají na povrch jen pozvolna, neboť nejdůležitější je v Pláči němého boha příběh a ten by byl čtivý a zajímavý, i kdyby jich nebylo. Jak už je autorčiným dobrým zvykem, nechybí v knize ani pořádná dávka intrik. A je tu také velká porce osudovosti, které se hrdinové snaží ze všech sil vzdorovat. Škoda, že občanskou válku v Delfii, o níž hrdinové románu hovoří, nemá čtenář možnost vidět na vlastní oči. Worlihovo tažení ani epická bitva na nebesích s občanskou válkou, jak si ji představuji, nemají nic společného. Tady se autorka mohla odvázat mnohem víc. Celkově kniha připomíná Píseň ledu a ohně, ale je mnohem originálnější. Druhý svazek více než uspokojivě uzavřel jednu kapitolu z dějin Podmoří, ale všichni, kdo jsme Pláč němého boha četli, apelujeme na autorku, aby se do Delfie šupito presto vrátila.“... celý text
— jan8470

---

---

Pláč němého boha - 1. svazek

„Tereza Matoušková se nebojí implantovat do svého fiktivního magického světa současná témata, ale dělá to vždy citlivě, takže z příběhu netrčí, naopak jsou jeho organickou součástí. Při čtení vám pravděpodobně vyvstanou na mysli dvě jména. Frank Herbert, jehož Dunu připomíná výše zmíněný politický boj o vliv a také témata, která stejně jako v knihách o planetě Arrakis probublávají na povrch. Náboženství a nebezpečí jeho zneužití, zodpovědnost nejen za svůj život, ale také za svět, v němž žiji, a mnoho dalších. Sapkowského drsnou poetiku a krásný jazyk pak připomíná většina popisů měst a míst, která hrdinové navštíví. Zkrátka a dobře, nejen příběh, ale i vybroušený vypravěčský styl považuji za jednu z předností knihy. Tou další bude pro mnohé originální a propracovaný svět se vším všudy včetně mytologie. Autorka taktéž umně nabourává zažité představy o postavách. Například takový Toreus boří mýtus o zlých nekromantech razancí buldozeru. I tím je Pláč němého boha výjimečný. Vzhledem k tomu, že jde o první svazek, autorka věnuje mnohem více prostoru jednotlivým hrdinům, jejich pocitům, myšlenkám a motivacím. Protože jsou hlavní postavy čtyři, není v knize příliš místa pro větší akci. Ne že by se toho v Podmoří dělo málo, ale mnohdy se o epických povstáních a státních převratech čtenář dozvídá spíše z rozhovorů a dopisů. Proto je dynamika vyprávění zajištěná přeskakováním mezi čtveřicí hlavních postav a děj nikam zběsile neuhání. Stejně tak autorka věnuje dost prostoru minulosti postav, což na jednu stranu může hrdiny čtenáři více přiblížit a odhalit mu jejich motivy, zároveň to ještě více zpomaluje tok děje. To by mohlo některým čtenářům trochu vadit. Ale pravdou je, že Tereza Matoušková za těch sedm let autorsky vyzrála a na knize je to velice dobře vidět.“... celý text
— jan8470

---

Pláč němého boha - 1. svazek

„Jsem nadšená mladou českou autorkou, která zvládne napsat takovéhle fantasy! A to je teprve v začátcích. Jak už tady bylo v jednom komentáři zmíněno. Věřím, že z ní bude nový Tolkien! Teď jen tu zprávu rozšířit i dalším čtenářům. Děj byl svižný se skvěle vykreslenými postavami i světem. Rozhodně to tedy stojí za přečtení.“... celý text
— Magdiczka