Válka zrcadel přehled
Tereza Matoušková
O očích se říká, že jsou oknem do duše. Ty Ankařiny připomínají pohled do zrcadla a kdo do nich pohlédne, znovu spatří své milované. Kaltská čarodějka a schovanka arcimága se naučila se svým darem žít, a už ani nepřemýšlí, zda to není spíš prokletí. Přesto se může její život ocitnout v troskách mávnutím motýlích křídel. Jako by nestačily intriky a politické hry. Začínají se vynořovat i bezejmenné stíny dávnověku. Odkaz bytostí, kterým stačí pár kapek krve, aby proměnily zapomenuté pohádky v krutou realitu.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Válka zrcadel. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (20)
Hodně špatné, ale hodnotící kolegové již víceméně všechno shrnuli, já se pod to jen dovolím podepsat.
Viděla jsem nekolik videí, kde autorka dává rady začínajícím spisovatelům a dělá rozhovory a ostatními, jak psát a nepsat. Proto jsem byla zvědavá, jak sama píše, čekala jsem pecku. Před čtením zásadně nevyhledávám ani anotaci a ani hodnocení, možná tedy mé zklamání vychází z velkých očekávání.
Nebudu opakovat, co už napsali druzí pode mnou, s kterými souhlasím. Věřím, že se autorka pohybuje mezi tolika užitečnými radami, že její příští kniha bude jiná.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Válka zrcadel v seznamech
v Přečtených | 74x |
ve Čtenářské výzvě | 10x |
v Knihotéce | 63x |
v Chystám se číst | 37x |
v Chci si koupit | 4x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
2011 | Hladová přání |
2015 | Vílí kruhy |
2023 | Pláč němého boha - 1. svazek |
2017 | Válka zrcadel |
2016 | Mlok 2016 |
Po přečtení této knihy jsem si říkal, že s komentářem nebudu nijak spěchat a nechám v sobě jaksi uzrát tedy příběh, co jsem přečetl (a nasál do sebe) a nebudu ho komentovat hned. Teď je to pět let tedy, co jsem knihu přečetl a stále jsem tak nějak na vážkách, co ke knize napsat.
Musím se přiznat, že samotný příběh a kulisy mě nijak zvlášť nezaujaly. Sem tam trochu klišé, ale ruku na srdce, ve kterém fantasy ono klišé dnes nenajdete. Větší problém jsem měl se samotnými postavami, ale nedovedu říci proč. Většinou v knihách začnete mít nějaký postoj vůči aktérům děje, někdy ve vás vyvolávají emoce, což je vlastně i žádoucí. Jenže postavy v této knize mi byly ani ne tak cizí, jako spíše naprosto lhostejné. Což zde bych viděl asi jako nejslabší článek této knihy. Ovšem, je to jen můj osobní pohled na věc.