Válka zrcadel
Tereza Matoušková
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/338532/mid_valka-zrcadel-giq-338532.jpg
3
60
60
O očích se říká, že jsou oknem do duše. Ty Ankařiny připomínají pohled do zrcadla a kdo do nich pohlédne, znovu spatří své milované. Kaltská čarodějka a schovanka arcimága se naučila se svým darem žít, a už ani nepřemýšlí, zda to není spíš prokletí. Přesto se může její život ocitnout v troskách mávnutím motýlích křídel. Jako by nestačily intriky a politické hry. Začínají se vynořovat i bezejmenné stíny dávnověku. Odkaz bytostí, kterým stačí pár kapek krve, aby proměnily zapomenuté pohádky v krutou realitu.... celý text
Přidat komentář
Hodně špatné, ale hodnotící kolegové již víceméně všechno shrnuli, já se pod to jen dovolím podepsat.
Viděla jsem nekolik videí, kde autorka dává rady začínajícím spisovatelům a dělá rozhovory a ostatními, jak psát a nepsat. Proto jsem byla zvědavá, jak sama píše, čekala jsem pecku. Před čtením zásadně nevyhledávám ani anotaci a ani hodnocení, možná tedy mé zklamání vychází z velkých očekávání.
Nebudu opakovat, co už napsali druzí pode mnou, s kterými souhlasím. Věřím, že se autorka pohybuje mezi tolika užitečnými radami, že její příští kniha bude jiná.
Jednoznačne u mňa najhoršia kniha roka. Žiaľ,dievčatá,ktoré ju čítali predo mnou (v knižnej štafete) mi naznačovali,že to bude ťažké čítanie. Ja som optimista(len čo sa kníh týka) a vrhla som sa na ňu s nádejou, že samozrejme preháňali. Škoda, že nepreháňali! Naozaj! Toto bolo ťažké čítanie alebo príliš jednoduché(?) neviem :\ Knižka má len 220 strán,no prvú tretinu som absolútne nevedela o čo ide,nechápala som čo sa deje, netušila som kam príbeh povedie. Zvláštne bolo, že meno hlavnej hrdinky som si všimla až na strane 32. Dovtedy ani spomenuté nebolo(alebo som ho len neregistrovala, čo pochybujem). V druhej tretine knihy ma zaujali niektoré bojové scény,ale aj keď ma zaujali, ich zmysel mi nejako stále unikal. No a posledná tretina knihy bola... Bola X(
Autorka píše toho strašne veľa. Veľa myšlienok, veľa krátkych viet. Používa celkom pekné slovné spojenia, len mi nejako zmysel tých slov unikal. Častokrát som mala pocit, že čítam v poľštine alebo ruštine a nechápem čo čítam (pritom po poľsky a rusky neviem). V češtine čítam bežne. Vôbec mi to nerobí problém. Radím sa medzi československé deti, takže čeština je ako môj rodný jazyk- neberiem ho ako cudzí,ale táto kniha bola rozhodne písaná V CUDZOM JAZYKU. Tiež nechápem ako môže mať také skvelé hodnotenia na Booxy alebo Databáze kníh- samé päť a štyri hviezdičky... Chápem, že sa niekomu môže páčiť čo mne nie,ale na túto knihu by som potrebovala preklad. Ja dávam jednu hviezdičku(nie je to pamätná chvíľa, pár som ich už dala) a to za obálku, za snahu autorky napísať skvelú fantasy (ale naozaj len za snahu) a všetky jej úspechy, ktoré sú v knihe spomenuté. Ja jej to neberiem, môže mať svojich fanúšikov, no úprimne, ja sa už doslova budem báť siahnuť po nejakej inej knihe s menom Terezy Matouškovej, čo ma celkom mrzí, keďže si veľmi rada prečítam slovenskú, prípadne českú tvorbu. Rada týchto autorov podporím, no ak sa ešte raz náhodou dostanem ku knihe tejto autorky, bude to len naozaj s malou dušičkou. Som z toho smutná, že som bola v knihe taká stratená a vôbec mi nesadla. Musím ale priznať, že hlavná hrdinka a jej schopnosť meniť výzor, podľa toho,koho ľudia, s ktorými sa stretáva, chcú vidieť, je geniálna(fuha! Tak táto veta sa mi podarila XD)
O Tereze vím dobrých 10 let, ne-li déle. Věděla jsem o ní už v době, kdy měla vydané první dvě knihy z Podmoří a občas jsem ji registrovala na těch internetech ještě v dobách kdy nejpoužívanější sociální síť byli Lide.cz. Takže jsem si od ní vždycky chtěla něco přečíst, ale než jsem se k tomu dohrabala, tak byly první knížky prakticky nesehnatelné a já strašně nerada čtu věci od prostředka. Loni jsem konečně koupila příběh, který není součástí Podmoří a letos jsem se k němu dokonce i dostala. Je poněkud trapné, že navzdory dekádě plánování, jak si od Terezy něco přečtu, mě k tomu přiměla až Čtenářská výzva 2019 (Kniha od současné české autorky).
Původně jsem chtěla napsat aspoň něco málo děj nevyzrazujícího ke každé kapitole, protože je mi úplně jasné, že Tereza komentáře čte (ostatně několika dala palec nahoru). Ale to bych jí musela dělat betu, aby to mělo smysl. A nevím, jestli by to byla produktivní spolupráce, protože Válka zrcadel mi moc nesedla. Možná je to tím, že jsem čekala minimálně průměr české scény a světový nadprůměr a dostala jsem spíš světový průměr.
Měl mě varovat už prolog. Kdybych se podle prologu měla rozhodovat, jestli knihu číst nebo ne, tak ne. Krátký nástin světa na pokraji zničení křičí „generická fantasy“ a nepříjemně mi evokuje knihy a série, které mě přeukrutně nebavily. Jako Úsvit DragonRealmu (a vlastně asi jakýkoliv Knaak, kterého jsem zkusila číst mimo svět Diabla), Svět bez bohů, různý DragonLance a podobná zvěrstva (Válka zrcadel na tom ale reálně není tak zle, aby si zasloužila srovnání s DR nebo DL). Samozřejmě před těmi 10 lety bych to vnímala o něco lépe a před 15 vůbec. Problém je, že čtu moc fantasy.
Začátek to pak dočasně napravil. Líbila se mi část s chůvou i seznámení se Zafarem. Dětská postava Ankary je přesvědčivá. Už po prvních stránkách z toho dýchá živá česká fantastika. Jak píše Dragita, horší stránky lidského charakteru věrohodně, syrově realisticky. Brzy se ale vrátil dojem, že půjde jen o další ponurou generickou fantasy o konci světa. Zlí a horší mágové se mydlí mezi sebou a soupeří o moc také s náboženstvím (zlým nebo horším, to není úplně jasné), aby mohli úspěšně přehlížet, že „hnízdo hoří“. Podrobnostmi o světě autorka čtenáře příliš nezatěžuje, ale není těžké si mezery domyslet. Samozřejmě nepotřebujete detaily o světě, když jste takových knih četli už nižší stovky.
Postupem času mi také čím dál tím víc chybí práce s vnitřním světem hlavní postavy. Co vůbec chce? Má nějaké sny a přání? Plánuje si nějakou budoucnost? Sociopatická Ankara přestává být uvěřitelná. Ve druhé polovině se to zase zlepšuje, ale už se nemohu ubránit dojmu, že hrdinka je patřičně prázdná proto, aby se nechala bez protestů tahat autorkou po střepech světa sem a tam.
Někde v poslední části jsem o knihu prakticky ztratila zájem (asi zůstal v lese u jezírka a hledá tam nějaké podrobnosti o tom, co se tam vlastně odehrálo). Dočítala jsem ji už spíš s pocitem, že těch pár stránek ještě dneska zvládnu. Proto ani rozuzlení v poslední kapitole, které se mi vlastně líbilo, už mě nedokázalo okouzlit. Obávám se, že brzy nebudu vědět, o čem to celé bylo. Skoro bych byla přehlédla i určitou aktuální naléhavost. Vždyť „hnízdo hoří“ a mágové i vládci se ještě pořád perou o koryta.
V mnoha ohledech je to dobře odvedená práce (stylistika, slovní zásoba, většina dialogů, postavy mají své charakteristické podivnosti) a kniha vtáhne do děje (nikoliv do příběhu, souvislý příběh tam není). Ale zdráhám se dílo nazvat fantasy románem. Možná konceptem pro trilogii. A zároveň jsem ráda, že to není trilogie. A teď bych si prosím chtěla přečíst celé Podmoří od začátku do konce a zjistit, jestli je to tím odskočením do jiného světa nebo jestli mi na Terezině vyprávěcím stylu prostě něco chybí. Tak snad to druhé vydání prvních dílů bude brzy.
Kniha se nečetla dobře. Od samotného začátku působí velmi nepřehledně. Místo aby nějak přirozeně vtáhla čtenáře do děje, nechá ho ztrácet se v reáliích i souvislostech. Když se člověk konečně prokouše úmorným začátekm, všechno pak naopak působí uspěchaně. Hlavní postava nevyvolává emoce. Člověku je naprosto ukradená. Kniha mi přijde jako další zbytečné plácnutí do vody české fantasy scény.
Zvláštní kniha. Já vlastně vůbec nevím jak jí mám hodnotit. Strašně špatně jsem se v knize orientovala. Dost dobře jsem si nedovedla ani ten svět představit. Ankara mi vlastně přišla strašně slabá. City žádný - možná tak k Zafarovi, jinak vám v knize na ničem nezáleží. Strašně jsem se v ději ztrácela a dost často jsem vůbec nevěděla co vlastně čtu. A samozřejmě dost depresivní bez vyhlídky lepšího..
Přesto jí dávám 3 hvězdičky, protože mě občas vtáhla do děje.
Eh... co to bylo? Nejsem ten typ, kterému je vše ve světě potřeba vysvětlovat, pochopila jsem zákonitosti příběhu i příběh sám. Chápala jsem i postavy, líbil se mi styl psaní (když tedy opomenu počáteční časové skoky, ty bohužel nemám ráda), ale přesto... přesto mi bylo úplně jedno, že Ankařin svět hoří. Takže co z toho? Vůbec nic si neodnáším. Pokud ve mně měl příběh vyvolat jen prázdní hluché místo, tak se mu povedlo. Ale teď ho jdu rychle zaplnit něčím jiným!
Kniha ve mně určitě zanechala otisk. A to kladný, ale i přes to velmi zvláštní. I když se kniha odehrávala v prostředí, které mi nevyhovovalo, děj byl skutečně úžasný a dynamický. Prostředím mám na mysli to, že - možná to bude znít zvláštně, ale při čtení tohoto textu jsem měla neustále pocit, jako kdybych seděla někde v chladu a tmě. Bylo to jiné, ale i tak si mě to získalo.
Hlavní hrdinka i přes svůj charakter dokázala zaujmout a já osobně jsem se nemohla dočkat každého jejího dalšího kroku. Určitě knížku doporučuji, já ji přečetla za jeden víkend.
Svižný dobrodružný příběh, který vás zavede do mnoha koutů nové země - tentokrát se totiž nepodíváme do Podmoří. Hlavní hrdinka není žádný klaďas, naopak umí ostatním pěkně zavařit, ovšem když se objeví problémy s krvavou magií, která láká puklinami děsivá stvoření, musí se jim vydat na stopu.
Líbivá temná atmosféra vás dostane stejně jako fantasy prvky, které autorka do knihy zakomponovala. Škoda jen, že se nerozepsala více, tahle kniha by si to jistě zasloužila.
Příběh i styl psaní se mi moc líbily, postavy byly uvěřitelné a člověk si k nim při čtení mohl udělat vztah. Tím mi knížka trochu připomněla Zaklínače (což je moje srdeční záležitost, takže to byl kompliment, kdyby to nešlo poznat :)) .
Jediné, kvůli čemu unikla knížce i ta pátá hvězdička, je velká rychlost / malý rozsah. Tenhle příběh by aspoň pro mě býval snesl délku třeba i dvojnásobnou, takhle působil místy až příliš uspěchaně. A taky mi bylo prostě líto, že tak rychle skončil. :)
Výborně napsaná věc (je radost sledovat, jak TM neustále autorsky šplhá vzhůru), která, kdyby nakynula o pohledy a osudy dalších postav, mohla vykvasit až do něčeho malazoidního a tuzemsky dost luxusního. Bodla by trocha humoru na odlehčení - vím, že ho autorka umí (třeba nějaká ta Hetan se svými koníčky a prořízlou pusou by jí určitě šla). Velká škoda té magické hranice cca 200 stránek, za kterou se Tereze pořád nechce...
Autorka je stejně stará jako já a to mě zaujalo hned, když jsem knihu brala do ruky, avšak její zrychlený pohled na svět, který vytvořila mi vůbec neseděl.
Postavy mi už od začátku byly nesympatické, děj trhaný místy až nezáživný, ve finále jsem 220 stránkovou knihu četla s velkým sebezapřením.
Město vydechuje v poslední hodince poctivého spánku
a v ulicích stále vládne hluboká noc.
Příběh na počátku a ještě trochu dál působí moc rychle a roztroušeně. Trochu déle mi trvalo, než jsem přišel stylu psaní slečny Matouškové na chuť. Čtenář si musí zvyknout na spousty oslích můstků, které jsou někdy i dost přehnané.
Uvědomil jsem si, že už nejsem nejmladší a spisovatelce je okolo 27 let. Zákonitě musí mít hlavně kontakt z mladou generací, která dnes čte za pochodu a nepotřebuje složitý děj.
Také jsem si jen potvrdil, že dnešní fantasy nikam nejde. Zůstává stát na svém místě, i když se v ní hodně chodí. Takovýto příběh pak potřebuje jen někoho se špičatýma ušiskama, nějakého trpaslíka a hlavně nesmí chybět pořádnej čaroděj s berlou. Pak už stačí jen je někam poslat, někoho zachránit a hurá zpět.
Zatím, co sci-fi pokračuje dál a vymýšlí nové a nové situace, fantasy již dlouho přešlapuje v bažině, která je stále stejná. Jen se mění názvy a jména.
Malá ochutnávka:
Ušmudlané dítě s rozbitým rtem. Zacuchané a špinavé šaty. Do nosu ti prší a z pačesů ti trčí legrační kaltské uši. Jsou i na kaltku docela dlouhé. A osrstěné. Vypadáš s nimi trochu jako králík, kterého pocuchala liška.......
Když se do příběhu začtete a bude s vámi ladit, zjistíte, že jste ho přečetly dřív, než někdo řekne „zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světe nejkrásnější.......“
Vzhledem k tomu, že jsem Terezu Matouškovou poznal osobně a viděl jsem, jaké si dokáže udělat nádherné image obličeje a přidá k tomu vkusné oblečení, věřím, že nám trochu přitvrdí. Příště bych raději příběh z té zlé strany, přidat trochu temna a gotiky...ale je to ještě mládě, možná to časem pochopí a přitvrdí.
Z příběhu jsem vyčaroval osm citátů a vložil je do profilu spisovatelky.
Zabíjet se občas musí, ale nechci nikomu brát duši.
Kniha mi byla "vnucena" na Světě knihy a jsem rád že jsem se nechal přesvědčit. Nejsem nějakým extra čtenářem fantasy, ale tohle mě zaujalo od začátku až do konce. Příběh je správně ponurý, hlavní hrdinky se správným "humorem" který na českých knihách tak obdivuji. Nízký počet stránek rychlému a svižnému příběhu skvěle vyhovuje a není v něm místo na podrobnější popisy každého stébla trávy - za mě jedině plus.
Skvělý příběh, vyprávěný strohým a chvílemi až úsečným způsobem, který spolu se zajímavým námětem a ještě zajímavějšími postavami nedá čtenáři vydechnout, dokud se nedostane až na poslední stránku :-)
Temná fantasy plná bezútěšnosti a hledání naděje ve světě, kde už žádná není. Kde je nutno vybrat si mezi zlem a menším zlem. Možná pomalejším, ale neúprosným a neodvratitelným.
Dočteno. Chtělo se to pořádně obrnit, protože pohádkový příběh tu rozhodně nenajdete. Tereza Matoušková vyniká vytříbeným stylem psaní, takže věrohodně, syrově realisticky popisuje nejen zánik světa, ale i nejhorší stránky lidského charakteru. Temná atmosféra beznaděje se vine příběhem, ale o to víc zasvítí drobet naděje a schopnosti soucitu.
Ankara vyrůstá v bezútěšném světě, její schopnosti jsou vzácné, je tedy osamělá a stává se nástrojem mocných. Na své cestě snad konečně najde sama sebe, protože jak ona, tak její nejbližší budou o osud lidstva bojovat do posledního dechu.
Začátek Války zrcadel je na můj vkus moc zrychlený, sledujeme Ankařino dospívání a mnoho informací a intrik začne dávat smysl až postupem času. Ale vyplatí se počkat si. Konec je netypický a svým způsobem originální. Pokud si vaše sympatie Ankara pro svou cynickou skořápku nenajde, vřelý a srdečný Zafar určitě.
Děj je dost ponurý, ale je to skvělý odpočinek od všech přeslazených fantasy poslední doby. Jen to může být pro někoho celkem nepřehledné, protože je v knize spoustu nových věcí a autorka většinu vysvětluje až později.
Autorovy další knížky
| 2011 |  Hladová přání |
| 2015 | Vílí kruhy |
| 2023 |  Pláč němého boha - 1. svazek |
| 2017 | Válka zrcadel |
| 2016 | Mlok 2016 |
Po přečtení této knihy jsem si říkal, že s komentářem nebudu nijak spěchat a nechám v sobě jaksi uzrát tedy příběh, co jsem přečetl (a nasál do sebe) a nebudu ho komentovat hned. Teď je to pět let tedy, co jsem knihu přečetl a stále jsem tak nějak na vážkách, co ke knize napsat.
Musím se přiznat, že samotný příběh a kulisy mě nijak zvlášť nezaujaly. Sem tam trochu klišé, ale ruku na srdce, ve kterém fantasy ono klišé dnes nenajdete. Větší problém jsem měl se samotnými postavami, ale nedovedu říci proč. Většinou v knihách začnete mít nějaký postoj vůči aktérům děje, někdy ve vás vyvolávají emoce, což je vlastně i žádoucí. Jenže postavy v této knize mi byly ani ne tak cizí, jako spíše naprosto lhostejné. Což zde bych viděl asi jako nejslabší článek této knihy. Ovšem, je to jen můj osobní pohled na věc.