eraserhead
komentáře u knih
Black Metal. III, Kult nikdy nezemře
Dayal Patterson
Ony jsou všechny knihy, co jsem dosud četl fajn, ale tahle třetí mě obecně bavila a dala mi nejvíce. Pro tu koncentraci přímo na dané umělce a jejich přístup, pro hodně prostoru danému přímo jim a jejich myšlenkám. Líbí se mi, jak tento prostor a vyjádření samotných protagonistů, ukazuje a bortí obecnou představu o BM, že není úplně takový, jak si člověk může myslet a že spousta aktérů jde přímo proti tomu. Nechybí, samozřejmě, Norsko, kde je snad pořád co objevovat, potěšilo mě hodně prostoru Polsku a tzv. DSBM, tedy depresivně-sebevražednému black metalu, tam mám ještě co probrouzdat. No a spousta zajímavých, někdy i (s odstupem času) humorných historek a událostí (např. když si kapely navzájem vyhrožují ohledně stejného názvu). Black metal prostě není jednoznačná, ale mnohovrstevnatá záležitost (se všemi svými klady i zápory), která je schopná absorbovat prakticky cokoliv (podobně jako horrorový žánr).
Vraždy a jiné zběsilosti
Edgar Allan Poe
Poe to měl se mnou vždycky těžké. Musel se jo snažit, aby mě něco od něj bavilo. Uznávám všechny jeho zásluhy hned o několik žánrů i jeho místo v žánru horrorovém, ale… tak nějak si nemůžu pomoci, ten pocit lehké přeceněnosti tam prostě je. Tato kniha má hned několik úskalí. Tím nejhlavnějším je podle mě špatně zvolený název. Ohledně obsahu a četnosti námětů by se měla jmenovat spíše Ďábel a jiné zběsilosti případně Žert a jiné zběsilosti. Také se patrně nejvíce vymyká tématickému/žánrovému zaměření edice Alrúna. Tento výběr totiž obsahuje hned několik nemysteriózních ba dokonce i ne přímo beletristických příspěvků. Sám sestavovatel a překladatel v doslovu přiznává, že jej sestavil „převážně z autorových literárních perzifáží a satir“. Na druhou stranu ale ukazuje Poea (pro mnohé možná překvapivě) jako velmi slušného a zábavného humoristu a satirika. A v tomhle směru mě docela i baví.
Putovní upíří show
Richard Laymon
O Laymonovi neradno si dělat úsudek a obrázek po jedné přečtené knize. Protože můj úsudek po přečtení jeho úžasné povídky v Nebezpečných vztazích a Sklepení byl jiný, než teď, poté, co jsem přečetl více knih. Pravda, sice pořád jede v jakési obecné rovině béčkového horroru, ale každá z pěti jeho knih vydaných v češtině je vlastně ve své podstatě jiná. Laymon dokáže napsat syrovou explicitní brutální sekačku plnou sexu, až dojemný mysteriózní psychologický horror anebo lehce dobrodružný horrorový thriller. Přesně tím je Putovní upíří show, příběh, který lehce klame tělem, překvapí jistým lehkým podprahovým podivínstvím a neustálým překvapováním, co se v příběhu trojice sedmnáctiletých kamarádů během cca 24 hodin dokážete všechno dozvědět z jejich života. Tohle má zpočátku fakt mrazivou a děsivou atmosféru, založenou na domněnkách, náznacích, mysli a představivosti toho, kdo knihu čte. Závěr pak nijak nezklame. PUS je vlastně poměrně zvláštní kniha, kdybych před ní nečetl TEN, KTERÝ OVLÁDÁ TVÉ TĚLO, byl bych snad i překvapený, ale takhle už vím, že Laymon je v rámci svých příběhů opravdu nápaditý a místy až nepředvídatelný. Navzdory lehké naivitě a nádechu idealističnosti, román docela strhl zajímavými a skvěle vykreslenými postavami, jejich vnitřními temnými stíny a vlastně celým průběhem. Škoda, že tu od Laymona toho nevyšlo více. Tímto jej definitivně pasuji na mého oblíbeného autora. Velice rád jsem svým hodnocením zvedl procenta ze 72 na 73, protože ta kniha si to zaslouží.
Meditace o první filosofii
René Descartes
Z dnešního pohledu zajímavý pohled na to, jak se přemýšlelo a uvažovalo před několika staletími.
Písně a elegie
Nicolás Guillén
„Jsou takoví, co zahnívají
už zevnitř: čím víc parfému,
tím smradlavější duši mají.“
Slovně, alegoricky, ale i přímočaře krásné a nejednou vnitřně drsné básně a písně plné exotiky, života, vzdoru, ohlížení kolem sebe, uvědomění i odhodlání. Ale i nepříjemných pravd, jako např. v hodně silné básni Mau – Mau.
„Jsou tady bílí a černí a žlutí a mulati.
A protože mnoha svazky z lásky vždy ztrácíme,
jde tu jen o barvy laciné,
které se pomíchaly, žádný tón není stálý a neplatí.
(Ten, kdo má jiný názor, ať přijde se optati.)“
Devadesát tři
Victor Hugo
„Ty tedy chceš pro muže a ženu…“
„Rovnost.“
„Rovnost! Co si myslíš! Vždyť obě bytosti jsou tak rozdílné.“
„Řekl jsem rovnost. Neřekl jsem totožnost.“
Snad poslední z Hugových románů věnujících se francouzské revoluci. Popravdě, budu se muset podívat po těch předchozích. Zaujal mě hlavně styl a pestrost vyprávění, kdy příběh nahlíží na dané události z různých míst a pohledů – z pohledu vesnice, z pohledu města, z pohledu hlavních historických aktérů, z pohledu jednotlivců i mas. Dalším z plusů románu je jeho místy explicitní syrovost, obzvláště část o utrženém děle je fakt hustá. Zajímavá kniha beletristickou formou zobrazující jednu z těch důležitých historických událostí, kdy se rodily a do života zaváděly mnohé myšlenky a věci, které nám dnes přijdou normální a běžné.
„Jsem odvěké utrpení lidstva, je mi šest tisíc let.“
Kapitánská dcerka
Alexandr Sergejevič Puškin
Jestliže mé nejoblíbenější knižní edici za něco vděčím, tak nejen za to, že mě seznamuje se spoustou zajímavých literárních děl, které se dneska třeba už nevydávají, ale odhalila mi krásu historického románu. Kapitánskou dcerku bych možná třeba asi do ruky nevzal, ale v rámci Světové četby, kterou jedu postupně bez ohledu na to, co daný svazek zrovna obsahuje, jsem to prostě slupl za jeden den jako malinu. Ještě jsem totiž v této edici nečetl nic, co by mě vyloženě nebavilo. A Puškinův román je akční, svižný, zábavný, poutavý, prostě fakt nádhera.
Anekdoty z ateliérů
Jan Suchl
Za okupace Francie Němci často navštěvovali Picassův ateliér. Umělec každému z nich daroval „na památku“ reprodukci svého díla Guernica, které, jak je známo, představuje fašisty zničené španělské město. Jednou přišel do ateliéru agent gestapa, vytáhl z náprsní taška snímek obrazu a zeptal se:
„To je vaše dílo?“
„Ne, vaše!“ odpověděl Picasso.
Smyčka Medúzy a jiné příběhy
Howard Phillips Lovecraft
Bez rozmyslu jsem jako první sáhl po druhém svazku HPL spoluprací, revizí a úprav pro jiné autory a autorky. Ale má obsedantní porucha to přežila. Naopak trochu trpěla hlava. Lovecraftovský horror fakt nejlépe přímo od HPL. Ani ve spolupracích to není úplně ono a často mi to přišlo jen jako zdlouhavé přežvykování již přežvýkaného (bez bádání, kdo za to může). A ještě v pro mě nezajímavém fantasy hávu. Kniha má bezesporu cenu z historického hlediska. Nejvíce zaujala titulní SMYČKA MEDÚZY, výborný sci-fi horror VE ZDECH ERYXU a závěrečný NOČNÍ OCEÁN. Fajn byl i MUŽ Z KAMENE a VYZVEDNUTÍ Z HROBU. Zbytek šel jedním okem tam, druhým okem ven… Co ale musím pochválit jsou nádherné a atmosférické ilustrace.
Hry
Václav Havel
Tak už mám za sebou tedy i Havla dramatika. Ty vole, u některých replik, respektive stylu vyjadřování, jsem se až otřásl, protože mi to ještě zní v živé paměti. Tohle mi přijde trochu škoda, že o to jsou/budou ochuzeni mladší ročníky. Na druhou stranu mě zaujalo, jak jsou některé věci z Havlových her nadčasové a platné i dnes. Některé věci asi na režim nehledí a prostě se jen drží člověka. Ze zahradní slavnosti a Vernisáže až mrazí, Ztížená možnost soustředění je pěkné psycho a Audience, v té už asi vždycky uvidím komické ztvárnění Šípa s Abrhámem.
Choosing Death: Nepravděpodobná historie death metalu & grindcoru
Albert Mudrian
Patřím k těm, kterým se z řazení grind core do metalu kroutí a slézají nehty. Grind core není metal! Ke cti knize budiž, že ukazuje, že se grind core zrodil z punku a ve svých úplných počátcích neměl s (death) metalem valně společného. A aniž bych to myslel nějak vyloženě negativně, kniha je zářným úkazem, jak to vypadá, když o grind core píše metalista (bez urážky). Spousta jmen chybí (kde jsou, kurva, alespoň Agathocles?) a ještě před půlkou knihy jde grind core v podstatě skoro zcela stranou (vrací se jen prostřednictvím reunionů). Prachbídná zmínka o Nasum je píše výsmechem. Jako není to vůbec špatná kniha, jde z ní cítit zápal, nadšení, spousta odvedené práce a ohledně death metalu (a několika starých grind kapelách) mi dala spoustu informací, ale prostě ohledně grind core jde o promarněnou práci. Redukovat grind core na sotva deset jmen a ty současnější zcela ignorovat…
Hrůza
Arthur Machen
„To je otázka idiosynkrazie,“ odpověděl doktor.
„Je ,idiosynkrazie řecký výraz pro ,já nevím?“ zeptal se Remnant.
Místy (kolísavě) atmosférický, mysteriózní a lehce mrazivý příběh o záhadných úmrtích a mordech v jednom anglickém městečku během první světové války. Někdy to má atmosféru fakt hustou a mrazivou, jindy se to všechno rozprchne ale uzavře se to zajímavou pointou a závěrem. 3.5*
Balady - komiks
Lubomír Lichý
„Dělník je smrtelný, práce je živá…“
Další z Lichého komiksových zpracování starých českých balad. Je až strhující, jak již tak chmurným Wolkerovým baladám dokáže Lichého kresba dodat ještě mrazivější až horrorový nádech. Opravdu krásná práce.
Kronika smrti
* antologie
Asi se nesluší nějak hodnotit knihu, v níž mám povídku, tedy jen krátce – subžánrově i obsahově poměrně velmi pestrá antologie československého horroru.
Paranoia
Ludmila Svozilová
Ludmila Svozilová je královnou českého mystéria i v povídkové formě. Paranoia obsahuje až nádherně magické, temně fantastické, znepokojivé, tajemné, mrazivě laděné, ale tu a tam i hravé příběhy ze života tak, jak ho známe i tak, jak ho tušíme či tak, jak ho nechceme znát. Příběhy osamění, odhodlání, bezvýchodnosti, zločinu a trestu i střetu s nevyhnutelným. A má bezkonkurenčně nejhezčí obálku z domácích knih za poslední roky. Ta je opravdu nádherná.
Mrtvý osel a gilotinovaná žena
Jules Janin
„Nazítří, když jsem se vrátil, žádný hrob už tam nebyl. Mrtvolu odcizili pro lékařskou fakultu, místní ženy si vzaly rubáš, aby jim posloužil k vlastnímu užití.“
Frenetické vyprávění o životě a smrti, uhnilých končetinách a popravách, zprostředkující vypravěčovo setkání s různými situacemi a osobami, které vygraduje v úžasnou funerální poslední kapitolu.
Erben parodický
Radim Kopáč
Kterak si Čechové a Češky váží
kulturního dědictví, se táži?
Aneb v Čechách vždycky bylo dosti
lidové tvořivosti.
A v tom celá krása je,
že takto zhruba podaje,
jeví se v pestrém jazyce
humoru a smíchu velice.
Erotika, politika ba i stěr,
široký je na výběr
a dobové kusy pro poznání,
doplňují dobrozdání.
Kniha krásná, o tom nic,
žádné vady, z plných plic,
práce je to k pochválení
a četba zhusta k pobavení.
A tak tedy ha, ha, na ní
pročtěte se, nuda není.
Kryšpín Kůstek a prokletí knihovního psa
Marko Hautala
Někdy člověk asi musí dospět, aby si užil dětskou knihu. A když se v ní sejdou krásné ilustrace, nejednou propojené přímo s textem, člověk na okamžik i zapomene, jak je to prosté a jednoduché a nechá se unést. Hautalovu tvorbu mám hrozně rád a jsem rád, že dokázal zaujmout a strhnout i ve formě pro mladší.
Byt ve městě Naga
Pancho Alvarez
Jsem fakt hrozně rád, že to literární horror v Česku dopracoval už tak daleko, že si můžeme přečíst filipínský horror. A k***adrát jaký horror. Ve své strohosti neskutečně působivý a mrazivý. Prosté, jednoduché věty působící jako statusy na sociálních sítích, ale sekají přesně tam, kam mají. K tomu perfektní grafické a zpracování a doprovodné ilustrace. Uznávám, že ke konci se už to může zdát trochu monotematické, ale i v této poloze to pořád funguje a mrazí z toho a popravdě, mě to vůbec nijak nevadilo. Kniha, která vás může přinutit neustále se rozhlížet kolem sebe. A to se nepodaří jen tak nějaké. Tohle mi udělalo fakt obrovskou radost. Chci další.
Pověst o Montrosovi
Walter Scott
Od Scotta by se Jirásek mohl učit psát historické romány. A píšu to jako někdo, kdo svého času měl Jiráska doma komplet a má ho rád. Montrose je čtivé, zajímavé, dobrodružné, místy zábavné čtení. Až mě mrzí, že se mi kniha trefila zrovna do období, kdy jsem neměl moc času číst.
