Budu dělat za drogy
Lydia Lunch
https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/68867/bmid_budu-delat-za-drogy-H79-68867.jpg
4
27
27
Do čtyř částí rozdělený svazek literárních textů Lydie Lunch ukazuje čtyři cesty, kterými přistupuje ke svým základním tématům jimiž jsou násilí, sex a individuální svoboda. Číst její texty není nic příjemného, jsou kousavé, ironické, sžíravé a brutálně upřímné. Ač s jejími názory nemusíme souhlasit, nemůžeme jim upřít naléhavost a sílu přinutit nás se nad nimi alespoň zamyslet, v lepším případě zkusit přehodnotit některé své postoje. Sympatické je, že se Lydia Lunch nestaví do role poslední spravedlivé, ale že i ona sama se snaží přijít věcem na kloub - byť za cenu zklamání a bolesti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , MaťaOriginální název:
Will Work for Drugs, 2009
více info...
Přidat komentář
Bohužiaľ som sa nechala zlákať na názov a čakala som nejaký príbeh z drogového prostredia. Ide však o texty, ktoré nemajú takmer žiadny dej a občas mi to pripomínalo generátor náhodných slov. Oceňujem ale psychologické pozadie textov. Poslednú časť knižky tvoria rozhovory s autormi, ktoré považujem za veľmi zaujímavé.
Napriek tomu tento žáner nedokážem adekvátne oceniť.
Po Paradoxii dosť sklamanie. Menej vtipné, menej konzistentné a menej ,,free,,. Kniha je v podstate o ničom a mal som z nej pocit akoby ani sama autorka nevedela čím vlastne ma natiahnuť knihu na dostatočnú dĺžku. Will work for drugs sa čítať neoplatí. Ak chcete niečo o ľuďoch na hrane poňaté veselšie, Welsh je lepší, ak niečo depresívne tak radšej zvoľte Selbyho.
Kniha pro ty co mají rádi život na hraně, na odvrácené straně spořádanosti, na doraz.
Kniha pro ty co si o někom takovém rádi přečtou, protože sami na tento sebedestrukční životní styl nemají koule.
Kniha pro ty co se už ničím nenechají překvapit.
A nakonec i kniha pro ty, co se rádi pohoršují.
Každý se může zařadit, každý si to může přečíst a každý si z této knihy něco odnese. Ať už znechucení, závist a nebo pocit samoúčelné exhibice.
Rozhovory v závěrečné části knihy skvěle doplňují předchozí obsah.
Lydia Lunchová zrelejšia než v Paradoxii, čo bol opis mladosti nadšenej šokizmami vo vzťahovo-sexuálnej oblasti. Výkrik rebélie. Zatiaľčo kým robí za drogy, snaží sa o vtipné zovšeobecnenia - prečo nemá deti, prečo sú všetci chlapi len slabosškí nímandi, ohlupujúci cicinou, či prečo je svet tak skurvene agresívne nepríjemné miesto. Vychádza z teórie rodičovského ublíženia, ktoré vraj poškodilo každého z nás, čo si nesieme v sebe a prenášame ďalej. Napriek istej miere generalizácie, ktorá mi u filozofujúcich autorov vždy vadila, to Lýdia vyvažuje otvorenosťou, sem-tam zaujímavou minipoviedkou o vzťahu k sebadeštrukčnému agresorovi alebo záverečnými rozhovormi s umelcami v štýle Charlesa Bukowského. Záver: Útly spisoček americkej undergroundovej speváčky, herečky, spisovateľky a performerky, v ktorom s poučením prichádzajúceho stredného veku prináša zopár zaujímavých zovšeobecnení, zároveň žiaľ pár nudných extatických výkrikov do tmy a tiež pár interesantných rozhovorov s ďalšími šialencami kultúrneho dna.
"Všichni jsme svým způsobem obětmi." Kdybych byl dospívající, jehož chorobní rodiče by na mne páchali chorobné věci a já chtěl vědět, že nejsem jediná oběť a že sebedestruktivní život žije i někdo další a chtěl bych svoji rozervanost taky sdělit ostatním formou zvráceného umění, možná by se mi tato knížka líbila. Jenže naštěstí se mi tato knížka nelíbila.
Snad jen parafráze Freuda: "Možná že je válka jenom závist menstruace. Kdoví, kdyby chlapi každý měsíc krváceli tak jako já, nezřízená touha po krvi by je přešla." Jinak ale thanatos vyhrává. Nemám pocit, že by knížka ukazovala světlo na konci tunelu.
Nevím co to pořádně vlastně bylo, připadalo mi to jako pár článků v časopise a zápisky s deníčku dotyčné spisovatelky. Dvě hvězdičky za poslední část "interview", ale to vlastně bylo taky jako součást toho daného časopisu.. Dneska fakt můžete napsat o každém prdu a být slavní, tahle témata zvládlo mnoho spisovatelů mnohem lépe a s grácií nenuceného "jedu".
Lydia Lunch v plný parádě =) doporučuji všem, kteří mají rádi knihy s drogovou tématikou
Autorovy další knížky
| 1999 |  Paradoxia |
| 2011 | Budu dělat za drogy |
| 2014 |  Krvavá stopa |
| 2013 | Máš-li hlad, tak ho hlaď |
Na první pohled nesourodá ale velmi zajímavá a většinou působivá sbírka vzpomínek, příběhů, myšlenek a rozhovorů jedno tvořivé duše. Syrové, drsné, zábavné, nepříjemné, pestré jako sám život, z něhož slova a věty knihy vzešly. Vlastně nevím, co k tomu říct. Dá se vůbec? Tohle se prostě dá jen vstřebat a někde uvnitř se snažit potlačit prudký pocit, že se mi to vlastně líbilo. Ze čtyř částí jsou nejsilnější a nejzajímavější závěrečné rozhovory s různými osobnostmi, třeba i s těmi, jejichž díla znám, ale je samotné vůbec.
„A kromě toho, Smrt je v ě č n á… Život… bez ohledu na to, jak moc se mučíte, nebo zda dovolíte ostatním, aby vás postavili na pranýř a přibili ke kříži, je zatraceně krátký. Do hajzlu… mořský želvy žijou dýl.“