Paradoxia přehled

08.11.2016

Kdybych měl sestavit žebříček nejsprostějších knih, které jsem četl, tak tahle by patřila určitě do top10 a možná přímo na nejvyšší příčku. Kniha je směsí feťáckých storek, popisu šukaček a na závěr obsahuje trošku myšlenkového prújmu. Já vím, že ode mě byste u takovéto knihy čekali opak, ale mě se nelíbila. Autorka je dost nesympatická, fascinující byla jen její schopnost vybrat si třeba i se zavázanýma očima a zacpaným nosem v davu stovek chlapú vždy toho nejubožejšího nuzáka. Její honba za chlapy je jako sledovat Sex ve městě naruby (už klasický Sex ve městě je neskutečné utrpení), místo potenciálních panú božských se tu míhají alkoholici, fetky a špinavci všeho druhu, ale autorka stále a stále hledá neschopná si vybrat ze široké nabídky. Feťácký storky by na mě udělali dojem možná kdybych to četl v osmnácti (kdy jsem si tuto knihu pravděpodobně koupil, leč zústala v knihovně netknutá až do dnešních dnú) a šukačky jsou si vesměs dost podobné, postrádají širokou perspektivu reality a jsou tudíž nejspíše krapet přibarvené, což je pro mě poněkud ukliďnující zjištění. Přemýšlel jsem proč se kniha jmenuje "paradoxia" a ne třeba "samoúčelný hnus", ale vzpomněl jsem si na pasáž, ve které autorka popisuje, jak chtěla kvúli pár dolarúm vyšukat jednoho žloutenkou prolezlého dědu a myslela si, že ona je ta, co v tom "vztahu" hraje prim. Prostě paradoxia.

Následující úryvek jsem dávám proto abych vnímavému čtenáři napověděl, zda toto je vhodný dárek pro maminku ke dni matek nebo k podobnému účelu.

"Pošeptal mi, že chce moje hovna rozmáznout všude po stěnách záchodku. Hrabal se mi v zadku tak dlouho, až jsem byla tak mokrá a roztažená, že moje vnitřnosti explodovaly a ovoněly místnost. Jak byl zmatlaný, vyjetý a nadržený, strčil mi tam další prst. Pak ještě další. Naléhal na mě, ať se udělám a vyseru a vybuchnu. Začala jsem křičet a ze zadku mi vytékal malý pramínek tekutého zlata. Otřel si ruce o dveře kabinky a nakreslil čokoládovou Davidovu hvězdu. Zbytek z prostředníčku olízal."