eraserhead
komentáře u knih
Černý pavouk
Jeremias Gotthelf
Ryzí horror v lehce pohádkovém a mytologickém hávu. Ale také takřka čistá křesťanská agitka varující všechny před sejitím z boží cesty, opuštěním „jeho“ morálky a v neposlední řadě před boží zlobou a trestem. V každém případě, je to skvělé, mrazivé, místy až prostince (ve smyslu, že se to zbytečně nerozpitvává, jen se dvěma třemi slovy řekne to podstatné) syrové, brutální a děsivé. Ostatně, příběh obsahující ohnivé veverky nemůže být úplně špatný. A tohle je, dá-li se stranou ta agitka, prostě krásné.
Když nás temnota miluje
Elizabeth Engstrom
No teda. Jako OK, asi si dokážu představit, že někoho odkojeného žánrovým mainstreamem tohle horrorově zklame. Jako úvodní svazek edice US old school horroru však skvělá ukázka žánrové pestrosti a toho, co všechno dokáže horror pojmout a obsáhnout. Jako horror to možná každému do gusta nesedne, ale jako příběhy jsou obě novely naprosto parádní. Titulní KDYŽ NÁS TEMNOTA MILUJE je patrně to nejdivnější, co jsem dosud četl. V tom pozitivním smyslu. Je to neobyčejně znepokojivé, místy až surrealistické, psychologicky temné, prostě divné. Až z toho fakt mrazí. Jestli na něco opravdu sedí poslední dobou dost často používané označení weird fiction, tak podle mě přesně na tohle. Druhý příběh postarší Marthy KRÁSA JE mě až dojal. To střídání historie a současnosti je hodně funkční a působivé a to plíživé mrazení, o němž víte, že pobíhá kolem vás a jen čekáte, kdy už vám znenadání sáhne na krk. Tohle je prostě krása. Už ta hezká obálka. A k tomu dva skvělé příběhy.
Očistec
Kristina Haidingerová
„Stál před ní odporný a zároveň dokonalý pekelný pokušitel a Bůh zůstával němý.“ Tak se nám Violetí sága uzavřela aneb z Finska do Česka a zase zpátky. V hezky pojatém omnibusu, plném hezkých ilustrací (některé jsou opravdu nádherné) a prakticky ukázkové procházce krvesajským žánrem. Kde první kniha pracuje s takřka klasickými historickými prvky žánru a je až aristokraticky nasáklá prachem, šuměním moře a prostým i okázalým oblečením, druhé se přesouvá do akčnější a drsnější současné polohy aby se v poslední části rozběhla do apokalyptické budoucnosti plné úskalí, nebezpečí a spletitých osudů. Zatímco v prvních dvou knihách atmosféra houstne, v poslední lehce ustupuje spíše charakterovým osudům a propracovanějším postavám. Violeti v sobě kombinují (leč bez epigonství, opisování a vykrádání) prakticky celou historii žánru. Oplývají však i osobitým a originálním (např. geneze Violetů je poměrně originální záležitost) přístupem. Trochu nechápu, jak je u knihy, jejíž první a poslední stránku dělí více než deset let tvůrčího procesu, udržet tak jednolitého ducha, dějovou linii i styl. Čistě subjektivně pocitově, Děti Raumy jsou vrcholem ságy (už pro ty bestie). Očistec je nejen nejhrubší domácí krvesajská kniha, z toho co jsem dosud četl i ta nejlepší. Sice trochu tuším, co bude asi následovat, ale jsem hodně zvědavý na další nevioletí Kristininu knihu.
Křik
Stanisław Przybyszewski
Pro svou dobu možná ne úplně překvapivý, přesto znepokojivý psychologický malířský mysteriózní horror místy navlékající až surrealistický a expresionistický háv. 3,5*
X
David Demchuk
Nádherně temná, atmosférická, mysteriózní, napínavá, do hloubky jdoucí a svým způsobem dojímavá záležitost. Když jsem knihu otevíral, byl jsem hodně zvědavý, nakonec mílovými kroky překonala očekávání. To propojení příběhu a autora je vynikající.
Okultace a jiné povídky
Laird Barron
Miluju Barronovo umění vtáhnout čtenáře a čtenářky přímo do středu znepokojivých a hrůzyplných míst, lhostejno jestli se nachází v horách, na chatě, v hotelu, zděděném domě nebo někde v prdeli uprostřed hlubokých lesů, a nechat je, ať si s tím vším poradí úplně sami. To je opravdové kouzlo horroru. Ono to u něj možná trvá o nějakou chvíli déle, než u jiných autorů/autorek/příběhů ale pak Mé top 3 OKULTACE, MYSTERIUM TREMENDUM a ŠEST ŠEST ŠEST. Další jeho povídkové horrory, prosím.
Sny Márie Duninovej
Karol Irzykowski
Zatímco my jsme měli edici Alrúna nakladatelství Volvox Globator, na Slovensku mají edici Renfield nakladatelství Európa. Obě se věnují vydávání starých strašidelných, mysteriózních a horrorových klasik přelomu 19. a 20. století. Tohle je povídkový výběr spisovatele, recenzenta, šachisty, souputníka a (kritického) známého Stefana Grabińského Karola Irzykowského. Ten se ve svých příbězích vydává nejednou na cestu průniků a průsaků, kriticky proti sobě staví filosofii, materialismus a astrální či snové reality. Jeho příběhy jsou mysteriózní, tajemné, mystické, hloubavé, kritické či prostě jen podivné. Zaujaly hlavně PYRIPHLEDETHON ALEBO Nepoškvrnené počatie, až parodicko-groteskní pocta železničním horrorům S. Grabińského ASTRÁLNY VOZEŇ, poeovsky temně psychologický POKUS O PRIENIK DO HĹBKY či neobyčejně znepokojivá JANKINA MELÓDIA. 3,5*
Rovnováha
Petr Švec
Je obrovská škoda, že ještě pořád si sebeslabší horrorové béčko zahraničního autora najde své čtenáře a nejednou i uznání, ale stejně dobré, ne-li lepší, horrorové béčko domácího autora či autorky lehce zapadne. Rovnováha je skvělá domácí béčková duchařina, s dobře promyšleným příběhem a hodně povedeným závěrem (říkal jsem si, jak to skončí, jestli se autorská nápaditost nevyplýtvala na rozjetí příběhu, jak to někdy bývá, a byl jsem velmi mile překvapen). Není to nic převratného ani prudce originálního, ale v rámci žánru to kráčí velmi svěží a netrnitou cestou. Rovnováha by si zasloužila mnohem více pozornosti, než se jí dosud dostávalo. Velmi solidní záležitost, která mi udělala radost.
Kdysi
James Herbert
Jestli Herbert něco uměl, tak psát „jiné“, tedy sobě nepodobné knihy. Z toho, co mu vyšlo v češtině je tohle asi nejvíc „jiná“ kniha. I když jsem trochu věděl, do čeho jdu, popravdě mě to překvapilo. Nedá se říct, že by mile, nebo nemile, ale tohle je opravdu trochu jiný styl než jeho krysí série, Mlha, má jeho nejoblíbenější kniha Creedovo krédo nebo i ten Fluke. Snad až typicky anglický (prostředím, proprietami a zápletkou) erotický fantasy horror. A to takřka doslova. Stará sídla, víly, čarodějnice, domácí skřítkové, lesní strašidla, kouzla, kletby, sex. Na můj vkus občas až moc popisů a „barevnosti“, když však šlo do tuhého, bylo to syrové a šlapalo to. I přes lehkou rozpačitost a tendenčně neoriginální zápletku pořád ukázka, Herbertových schopností.
Sklíčenost
Lucy Taylor
Zpočátku jsem se na příběh nemohl vůbec naladit, pořád jako by mě něco rozptylovalo. Chytlo mě to až někde za půlkou a nakonec to skončilo zajímavě.
Nový měsíc na vodě
Mort Castle
Kdysi před lety jeden místní horrorový nadšenec napsal zahraniční horrorové hvězdě a požádal ho o povídku do jednoho horrorového fanzinu. Dostal tu povídku během hodiny a zjistil, že je Mort Castle nejen hrozně sympatický a milý člověk, ale i dobrý literát. Literát píšu záměrně, protože byť tahle sbírka nepůsobí zcela horrorově, je to vlastně jedno. Protože i když to zrovna není horror, je to skvělý příběh. Mort Castle má krásný styl a smysl pro atmosféru. Když zrovna nevyděsí (a u mě se to povedlo hned posledním bodem úvodní „eseje“), tak dojme nebo nutí k zamyšlení.
Kniha upírů
Eduard Martin (p)
Objevením tohoto sešitového svazku jsem byl příjemně překvapen, protože mám E. Martina zafixovaného jako autora přemýšlivých, lehce kritických a jemně humorných sci-fi povídek (které mám rád). Že napsal mysteriózní horrorové romaneto mě fakt překvapilo. A překvapilo příjemně. Sice (vulgárně řečeno) příběh patlá dohromady trochu více věcí (v hodně velké zkratce je v tom cítit Ostrov Dr. Moreaua, Frankenstein, upírské příběhy a částečně mi vyskakoval i Re-Animator) ale má hezkou atmosféru. Co se mi fakt líbilo byly doprovodné ilustrace a fakt, že i když příběh autor napsal/vydal v roce 1990, fakt působí jako o celé století starší. 3,5*
Doktor Karies
Jiří Šedý
Ač se mě poslední mé dvě zubařky snaží ze všech sil přesvědčit o opaku (a oběma všechna čest), zubaři jsou prostě skrytí psychopati s titulem a volným přístupem k mučícím nástrojům. A nejlépe vás o tom, samozřejmě, přesvědčí autor, který je sám dentistou ve spojení s jeho pacientkou. Tohle je krátký, ale působivý příběh, vlastně delší povídka či kratší novela (kniha prostě tak akorát vhodná pro čekání v zubařské ordinaci). Tajemný, mysteriózní, napínavý a ano, má patřičnou atmosféru a mrazení. Vždyť v něm vystupují hned dva zubaři. Už to samo stačí, aby mi naskakovala husí kůže. Pochválit musím celkové, grafické zpracování knihy a fakt skvělé ilustrace.
Čtvrtá děvka
EV Knight
Démonické horrory já rád, k smrti rád. Tahle až (mimo)biblická alegorie, která není pravdou ale mohla by být, možná není úplně temně atmosférická a nervně napínavá, ale zase na druhou stranu je svěže akční a krásně odsýpá. Ono když se řekne Lilith, už jen to jméno hodně napoví, ale zdejší Lilith se s tím opravdu nesere, kde je třeba, šlape do toho zhurta a bez skrupulí. Až tak, že i trochu toho mrazení, nepříjemných pocitů a zamýšlení přináší. Za mě cajk.
Poslední vlak do Helsingøru
Heidi Amsinck
Sbírka krátkých, převážně znepokojivých než vyloženě strašidelných, příběhů. Zaujalo mě, jak jsou prosté, přímočaré a jednoduché, přesto působivé a s hezkou atmosférou. Vlastně nejsou nijak originální, ale přesto zaujmou svým podáním. Jako by člověk sledoval některé díly starých dobrých Příběhů ze záhrobí. Až v děkovačce se odhalí, že některé ty příběhy byly psány pro rádio, což dává smysl. Někdy jsou prostě nejpůsobivější a nejfunkčnější ty nejprostší věci. Tahle sbírka vás nepoloží ani neuhrane, ale hezky vám zpříjemní dobu, kterou ji budete číst.
V pekle jsme všichni Hébert
Madla Pospíšilová Karasová
Někdy jsou příběhy tak hnusné, že člověku trochu až něco uvnitř brání říct, že jsou skvělé. Protože jak by mohlo být něco skvělého na něčem tak hnusném? A Hébert hnusný je, jako že fakt hnusný. Protože založený na skutečných událostech, které jsou vcelku běžně dohledatelné. Vlastně takové příběhy nemám moc rád, protože jsou až moc reálné a já se vnitřně snažím horror jako žánr od reality oddělovat (proto se moc nezajímám o sériové a masové vrahy a vražedkyně a reálné „horrory“). Co tedy k Hébertovi napsat, jak to pojmout? K samotnému příběhu nemám ani zbla výtek, naopak před Madlou smekám, že po velmi zábavné a humorné knize o rodičovství dokázala přepnout a napsat něco takhle... Je to prostě... Příběh pro všechny, kteří se chtějí vnitřně potrápit a případně si najít důvod zavřít se na chvilku do koupelny, zhasnout a nahlas ze sebe vyřvat vztek a nenávist k celému světu a lidem kolem. Co mi trochu kazilo dojem z četby, bylo přeskakování z ich do er formy a z normálního textu do kurzívy. Ani jedno z toho podle mě nebylo potřeba, narušilo mi to počáteční ponoření se do „vyprávěných vzpomínek“ a myslím si, že by to šlo klidně bez toho. Ale to je čistě jen formální detail s nímž mám problém obecně a dlouhodobě.
Zvrácená
Haruto Rjó
Byl to horror, kdo mě částečně přivedl zpět ke komiksům. A z větší části těm japonským horror komiksům. Zvrácená je moc hezký, syrový a zvrácený příběh, s několika moc zajímavými detaily. Nejsem vlastně takový komiksový fanda, abych to dokázal pořádně ocenit, případně odhadnout nějaké chyby, nedostatky a tak. Prostě buď mě to vezme nebo ne. Zvrácená mě bavila od začátku do konce včetně dvou skvělých povídek na závěr. Takhle ty komiksy prostě můžu.
Čuňazie
Nelly Černohorská
Nádhera, radost,
ta slovní hravost.
Nelly se nezdá,
rodí se hvězda.
Bez studu, s přehledem,
sází slovo za slovem.
S nimi si hraje,
až z toho čtenář taje.
No, kdo mě zná trochu lépe ví, že mám erotiku v umění hodně rád. A Nelly Černohorská k ní má velmi sympatický přístup, který se mi okamžitě zalíbil. Na tuto sbírku (nalákán skvělými ilustracemi a autorčinými předešlými knihami) jsem se hodně těšil. A má očekávání byla překonána mílovými kroky. Ta hravost, odvaha a provokace (báseň Tajné přání mě fakt rozsekala, v tom dobrém smyslu), syrovost, přímost, realističnost hrátky se slovy, rýmy a významy. Tohle bych někdy hrozně rád uměl. Přesně jak se píše v anotaci, slovo pokleslé bych klidně vynechal, ale to lidové řemeslo, ten lidový přístup bez příkras, ta přímost zaobalená do hezkých i jasných slov, to má autorka fakt v malíčku. Někdy to jsou opravdu úderné, zábavné a až vlhce lechtivé bonmoty ze záchodových kabinek (a to myslím v tom nejlepším a nejpochvalnějším smyslu). Mám hrozně rád edici knih o kundě, čuráku, mrdání apod., kdyby se dělaly pokračování těchto knih, tato sbírka by byla studnice k citování. Tohle je prostě krása a radost. Chci další, třeba teď více orientovanou na ženy (z pohledu žen/y). Loňskou produkci nakladatelství Golden Dog jsem ještě nestihl přečíst celou, ale tu nejlepší knihu roku už bezpochyby mám.
Trapas
V posteli večer při dobrém mrdu
ozval se sonorní zvuk mého prdu.
Bambus mi vyšplouchla ta dírka malá,
smíchy mě celého počurala.
Kyselé bonbony
Kealan Patrick Burke
Až krásně a pronikavě znepokojivý příběh. Pro mě zatím nejlepší Zrnka, co jsem četl.
Komu se to dostane do rukou
* antologie
Hodně zajímavá antologie amerických strašidelných, mysteriózních a někdy ne vyloženě strašidelných ale prostě podivuhodných a neobyčejných příběhů. Duchové, zvláštní situace, tajemné jevy a bytosti. Spousta známých, pro tento žánr netypických jmen. Hrozně moc se mi líbilo zpracování knihy (font, ilustrace), která vypadá, jako by vyšla počátkem minulého století. Hodně zaujaly povídky ZÁPALNÁ OBĚŤ ZEMĚ, DUCHOVA ČINŽE, KOMU SE TO DOSTANE DO RUKOU, HORNÍ LŮŽKO, ŽLUTÁ TAPETA.
