Když nás temnota miluje
Elizabeth Engstrom
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516931/bmid_kdyz-nas-temnota-miluje-8nQ-516931.png
5
31
31
Sbírka dvou novel, které v sobě spojují krásu a hrůzu skryté za zdánlivou jednoduchostí života na malém městě. Když nás temnota miluje Sally Ann je mladá farmářka, stále ještě nadšená z nedávné svatby a zářivé budoucnosti. Jenže neopatrný průzkum ji zanechá uvězněnou pod zemí, učí se znovu žít v nepřítomnosti všeho, co kdysi znala. I když je Sally Ann poháněna láskou a světlem, nachází v sobě tu nejhlubší temnotu. Krása je… Stará Martha Mannes je součástí města Morgan v Illinois od svého narození. Celé město ji zná jako ženu mdlého rozumu, která se narodila bez nosu, ale Martina mysl nebyla vždycky prázdná. Odhalení monstra pohřbeného hluboko v jejích vzpomínkách může vrátit jiskřivé dítě, kterým kdysi byla… nebo může její okolí uvrhnout do nočních můr malé holčičky.... celý text
Literatura světová Horory Novely
Vydáno: 2023 , Golden DogOriginální název:
When Darkness Loves Us, 1985
více info...
Přidat komentář
Bože,
Za celý den jsem nic neudělala, jelikož jsem otevřela tuto knihu a prostě ji musela přečíst.
Pouze krátká pauza na vydýchání znepokojivě sugestivní Temnoty, hned do městečka, kde si nelze neklást otázku, tak kdo je tady vlastně ta Zrůda?
Paní napsala 15 knih, doufám, že toto je malá ochutnávka, na co se máme těšit v budoucnu.
Knihu jsem pořídila za 60 kč, tomu se mi ani nechtělo věřit.
Po dlouhé době vlastně nevím, jak začít recenzi. Jak mám popsat něco nového, znepokojivého, divného? Kniha Když nás temnota miluje obsahuje dvě povídky:
KDYŽ NÁS TEMNOTA MILUJE - Sally Ann je mladá, krásná a čerstvě vdaná dívka. Při jednom namáhavém dni na poli se ale najednou ne tak úplně vlastní vinou ocitne v podzemí, odkud nemá šanci se dostat. A vážení, budu sprostá. Já bych se posrala strachy. Najednou je obklopena všeobjímající temnotou, chladem a čímsi neznámým, co číhá v jezírku. A tak začne utíkat, klopýtat a živořit jako ten nejbídnější červ....
V téhle novelce hoďte racionalitu za hlavu. Jakmile začnete přemýšlet nad fyziologií člověka a uvěřitelností, prohráli jste. Tenhle příběh mě nevyděsil svojí brutalitou, ale plížícím se nepříjemným pocitem, husí kůže byla součástí prožitku při čtení a po dočtení jsem bádala nad vlastními pocity a přemýšlela, co ještě můžu v knihách objevit?
KRÁSA JE... - tahle novelka mi zabodla ne střep, ale rovnou kůl do srdce. Martha je prostoduchá, až dementní starší ženština, která má místo nosu stejné prázdno, jako v hlavě. V příběhu se působivě prolíná minulost její matky a přítomnost Marthy. Nadpřirozeno je zde sekundární a spíše než na něj se povídka zaměřuje na psychologii postav, emocionální nálož potěší každého, kdo se rád nimrá v lidské duši a pozoruje boj s vnitřními démony...
Příběhy nemohou být rozdílnější, přesto je cosi spojuje. Jednak je to trasngenerační přenos, kdy děti trpí za skutky svých rodičů a potom konec - oba konce jsou rozhodně nečekané, absurdní a podtrhnou prapodivné pocity z knihy, které ale nejsem s to jasně definovat. Takže zkrátka 5/5* a velké doporučení, protože něco málo už jsem přečetla, ale tento knižní zážitek byl něco nového a neotřelého.
Děkuji nakladatelství Goldendog a za poskytnutí knihy.
No teda. Jako OK, asi si dokážu představit, že někoho odkojeného žánrovým mainstreamem tohle horrorově zklame. Jako úvodní svazek edice US old school horroru však skvělá ukázka žánrové pestrosti a toho, co všechno dokáže horror pojmout a obsáhnout. Jako horror to možná každému do gusta nesedne, ale jako příběhy jsou obě novely naprosto parádní. Titulní KDYŽ NÁS TEMNOTA MILUJE je patrně to nejdivnější, co jsem dosud četl. V tom pozitivním smyslu. Je to neobyčejně znepokojivé, místy až surrealistické, psychologicky temné, prostě divné. Až z toho fakt mrazí. Jestli na něco opravdu sedí poslední dobou dost často používané označení weird fiction, tak podle mě přesně na tohle. Druhý příběh postarší Marthy KRÁSA JE mě až dojal. To střídání historie a současnosti je hodně funkční a působivé a to plíživé mrazení, o němž víte, že pobíhá kolem vás a jen čekáte, kdy už vám znenadání sáhne na krk. Tohle je prostě krása. Už ta hezká obálka. A k tomu dva skvělé příběhy.
Musím přiznat, že na knihy z edice „Old School Horror“ jsem se navzdory zvyklostem těšil. Mou hlavní obavou bylo, abych neměl nepřiměřená očekávání, která dovedou sebelepší dojem zhatit - a musím říct, že je to přesně takové, jak jsem doufal. A to i přesto, že z první a kratší ze dvou novel v tomto svazku jsem byl mírně rozpačitý. Příběh Když nás temnota miluje o čerstvě vznikající rase hlubinných troglodytů v sobě měl onu jemnou temnotu, kterou mám rád. Na druhou stranu je u této krátké novely potřeba trochu vypnout a nepřemýšlet příliš do hloubky; jakmile začnete uvažovat o fyziologii těla, fungování mozku či ekosystému podzemí, narazíte s logikou na zeď. Příběh tak drží na úrovni vykreslení charakterů, jejich vzájemné vztahy a samotná zápletka.
Oproti tomu následující novela Krása je... mi připadala v jistém smyslu jako opak předchozího. Děj vnímám jako komplexně prokreslený, byť mi trvalo pár kapitol, než jsem na děj dokázal zcela naskočit. Prim zde hraje psychika, sociální vztahy a evoluce postav. Už v předchozím příběhu se ukázalo, že v těchto ohledech je autorka poměrně silná a jelikož zde není nepřirozený prvek tak viditelný, tyto klady vyniknou o to víc. Jediná má zásadnější výtka tak spočívá v závěru, který sice není špatný, ale přece jen z těch slabších. I tak jde o krásný a smutný příběh, který mě na několika místech až dojal.
Oba příběhy spojuje téma „generačního horroru“, kde volby či chyby rodičů vedou ke konsekvencím plynoucím zejména pro jejich potomky. Nečekejte nic extra explicitního, spíše bezhlesý výkřik duše. Děj se může občas zdát naivní; ovšem tato patina k horroru dané doby nejen patří, ale také mu sluší. To ostatně lze cítit i z obálky s brečící rozbitou panenkou, která v sobě nese esenci toho, jak má vzhled horrorové knihy působit (a to je bleděmodrá má nejméně oblíbená barva).
Celkově mám z knihy velmi dobrý pocit. Máte-li cit pro onu specifickou horrorovou atmosféru, která zahřeje u srdce - tohle je přesně ono.
Jeden z kandidátov na knihu roka. Když nás temnota miluje od americkej autorky Elizabeth Engstromovej (u nás týmto debutujúcej) je zbierka dvoch noviel resp. poviedok. Resp. prvá je poviedka a druhá novela. Treba dodať, že jednotlivé texty od seba azda ani nemohli byť odlišnejšie. Spoločné majú jediný bod. Zato najdôležitejší: obe sú fantastické. Kúsok č. 1 ma absolútne odrovnal. Je temný a drsne podmanivý. Pripomenul mi štýl Jacka Ketchuma, čo je niečo, na čo sa chce podobať mnoho hororových autorov, ale iba máloktorému sa to podarí dosiahnuť. Z niektorých scén mi nebolo všetko jedno, výprava podmanivá a keď som si predstavil na mieste niektorých postáv sám seba, prišlo mi trochu zle. A to si myslím, že toho po hororovej stránke od detstva a puberty mám už čo-to odčítaného, napozeraného a vari i napísaného. Pozor, nemyslím to tak, že by to bol gore masaker; legendárneho Ketchuma to pripomína skôr realistickým štýlom. Kúsok č. 2 je dlhší a hej, spočiatku mi trvalo, kým mi docvaklo, ako sa veci majú a prečo to spisovateľka vystavala tak, ako to vystavala a nie inak. Niekde od strany 211 ma to ale totálne malo a bol som uveličený, dojatý, otrasený, emočne (a inak) obarený, pohnutý, strhnutý a naplnený. Je o starnutí a umieraní, o tom, ako život rýchlo prebehne ani sa nenazdáme a naše detstvo a puberta plná plánov a veľkolepých snov sa nám javí byť ako život cudzej osoby. Je to o rodičoch, z nich každý sa po svojom vyrovnáva s odlišnosťou svojho dieťaťa a o tom, ako matka vnútorne prežíva vedomie, že raz odíde a dieťa nechá samé na tomto svete, na svete, ktorý je plný krásnych a poetických vecí, ale tiež svinstva a primitívnej ľudskej zloby netrpezlivo vyčkávajúcej na prvú vhodnú príležitosť. Tiež je to o tom, ako na tento svet prichádzame a o tom, ako odchádzame, pretože jedno bez druhého nie je možné. Koniec ma možno jemne sklamal (dlho dopredu som tušil, kto je oná „príšera“), ale i tak pecka. Oba texty sú navyše ladené do povedzme poľnohospodárskej (či skôr proste vidieckej) polohy, čo je vec, ktorá ma fakt baví. Budem dlho spomínať. Ja neviem, ono to asi nie je úplne stopercentne čistých 5*, ale 4* by mi pripadali nefér.
Obe povidky spojuje farmarske prostredi a obe jsou neuveritelne ctive. Precist se daji diky sve poutavosti behem chvilky. Nez, aby vylozene byly hruzostrasne, spise jsou tajemne, ta prvni napriklad i tezko uveritelna, ale obe charakterizuje urcita forma zdeseni/znepokojeni. Jako byste opravdu sledovali americky serial Verte, neverte! A ja ten serial o nadprirozenu s neobycejnou hrou pro divaky zboznovala. Porovnam-li vsak povidky EE mezi sebou asi se mi vice libila ta druha, tam bych klidne tipovala, ze by mohla mit realny zaklad. Zajimavy namet, vyborne prolinani minulosti se “soucasnosti az do samotneho zaveru, kvokzob. Tu prvni bych vsak tipovala na fikci. Doba stravena v podzemi, neznalost prostredi, samotny zaver. Kazdopadne dobova atmosfera a farmarske prostredi z nich doslova cpi, oldiesovky jsou to kazdym coulem.
Bylo to mé první rande s hororem. Ze začátku se mi nelíbilo, že na každé druhé stránce byla ilustrace paže, ale postupně jsem si na to zvykla.
V knize narazíme na dvě novely, které nás vždy zavedou do jiného prostředí. První novela byla podle mého názoru nechutná, ale zároveň nedávala smysl - detail se zavřenými dveřmi - i chování některých postav bylo zvláštní. Nejvíce mi vadilo, že nešlo poznat, kdy novela skončila a já si ještě několik dalších kapitol myslela, že pokračujeme v příběhu. Následující novela byla mnohem delší a vyprávěla dvě časové linie najednou. Nápad dobrý, ale provedení bylo takové... no... místy jsem se musela vracet. Tady jsem moc nepochopila, kde byl ten hororový prvek.
Celkově bych knihu ohodnotila jako lepší průměr a zkusím dát hororu v budoucnu větší prostor.
Moc děkuji Dobré knihy za tuto "výzvu" - že jsem přečetla i něco, kde neběhají elfové. :D
Obsahem jsou dvě novely, jedna kratší (Když nás temnota miluje, po které je sbírka pojmenována) a jedna delší Krása je...
Ačkoli obě novely měly zajímavý nápad, ze zpracování jsem nebyla nadšená. Možná jsem až velký rýpal, nevím. Ale hned u první novely, od prvních stránek, mi vadily detaily prostředí - měla jsem problém s tím, do jaké doby je příběh zasazen, konkrétně s tím rozeznat, jaký rok to má být, autorka nahazuje detaily, které mi k sobě prostě nepasují. Nevím, zda to měl být krok k tomu zmást čtenáře plynutím času, který pro hlavní hrdinku v podzemí, ve tmě a samotě plyne tak nějak divoce, ale spíš mi to prostě přijde jako nedomyšlené detaily, nad kterými někdo mávne rukou a někdo jako já je řeší :) Chování ostatních postav mi přišlo nelogické a jen přidalo do toho zmatku, který zanechal hořkou stopu nad jinak dobrou myšlenkou, protože popis v podzemí se mi celkem líbil a je to téma, které mě baví.
Druhá novela, Krása je... byla dobře nastartovaným příběhem, kde se prolínají dvě časové linie, ale opět, bohužel, nedotažené - zejména konec je slabým článkem řetězu. Jak nedokončená věta, co vyšumí do ticha.
Jinak styl psaní byl v pohodě, četlo se to dobře a má to dobré hororové prvky, které fungují dobře, jen prostě věci, které vytýkám nahoře, mi neumožnily si to užít naplno.
Sbírka dvou novel, které spojuje prostředí venkova, farmy, rodinných vztahů a dramat a tísnivé atmosféry hlavně u posledních stran.
KDYŽ NÁS TEMNOTA MILUJE
První novela začíná skoro až romantickou idylkou zamilované mladé dvojice, která má chvíli po svatbě. Všechno ukazuje na růžovou budoucnost s vyhlídkou na velkou šťastnou rodinu. Jenže, tak by to u hororu přece nešlo! Zvědavost vládne světu, proto se šestnáctiletá Sally Ann při prozkoumávání okolních pozemků neubrání nostalgické zvědavosti a zamíří si to rovnou do podzemních chodeb...
Moc se mi líbila atmosféra, i když mě zezačátku dost mátlo, když autorka najednou začala psát o riflích, teniskách a telefonech, protože z příběhu jsem měla od samého počátku pocit, že děj je zasazen do hodně vzdálené minulosti. Postupem čtení jsem zjistila, že autorka tak zkrátka píše a jejím příběhům to dodává tajemnější nádech. Prostředí podzemních chodeb a jejich černočerné tmy je tak dobře popsané, až běhá mráz po zádech z představy, že by měl člověk v takovém prostředí strávit byť jen pár minut. Skvělá práce.
KRÁSA JE...
Zůstáváme v prostředí venkova, farmy a dvou mladých zamilovaných lidí. Ani tady jim sluníčková budoucnost moc nepřeje. Poté, co se Fern s Harrym přistěhují zpět na rodinnou farmu, začnou ji dávat do pořádku a přečkají v ní první zimu, věci se začnou komplikovat. S touto první dějovou linkou se střídá druhá, o několik let později, kde je hlavní aktérkou Martha. Starší žena, kterou každý zná. Rozumu moc nepobrala a ke vší smůle ji chybí i nos. Ta pravá jízda nastává, když spolu obě linky začnou souviset, jedna druhou doplňovat a ukazovat svá tajemství.
Jedním slovem - SPOKOJENOST! Na první pohled opět jednoduchá zápletka a přesto z ní autorka zvládla vyždímat všechno co se jen dalo. Napínavé. S každou další stránkou čekáte, co se bude dít dál. Velkou část novely autorka drží svá tajemství pod pokličkou a jen opatrně, v malých dávkách, je servíruje čtenáři. Poslední věty mě donutily k nevěřícnému pousmání a myšlence: Tak to se povedlo!
NEČEKEJTE VYVRAŽĎOVAČKY A LEKAČKY, ALE SPÍŠE KOMORNÍ DRAMA S VELMI DOBROU HOROROVOU ATMOSFÉROU, KTERÁ PROSTUPUJE CELÉ TOHLE ÚTLÉ DÍLKO A DOKÁŽE SE ZARÝT PROKLATĚ HLUBOKO.
TEN KONCEPT MI TROCHU PŘIPOMNĚL POŘAD VĚŘTE NEVĚŘTE. Skoro jako byste na konci každého příběhu čekali až se vás moderátor zeptá - Myslíte, že se tenhle příběh doopravdy stal ? Nebo se vás jen snažíme zmást?
První povídka: Když nás temnota miluje
5/5*
Plíživý strach v temnotách, který jen tak nesetřesete, vězte, že já to zkoušela. Autorka výsostně vystavěla mrazivou atmosféru černočerné tmy podzemí. Budete se ošívat, ksichtit, doufat, nadávat a ve finále už jen zírat.
V první části povídky cítíme nezdolnost, ale také strach mladičké dívky, která se krutým omylem ocitla v neznámém nehostinném prostředí, přesto si zde v průběhu let dokázala vybudovat život, který jí ve finále přišel přirozenější, nežli ten, jejž žila na povrchu.
Nejmrazivější byla pronesená poslední slova!
Druhá povídka: Krása je
4,5/5*
Jedna noc a jedna událost, která stála Marthu na x desítek let její zdravý rozum. Pomalé tempo a budování napětí až do grandiózního finále.
Tahle povídka byla taky velice povedená, ale ten tísnivý pocit, jako z první, jsem neměla. Přesto hodnotím kladně. Maloměsto, jinakost, tajemství - vše fungovalo.
Líbí se mi práce s časem v první povídce, říkáte si, že Sally Ann se teď ztratila v jeskyni a najednou je tam rok, osm let, dvacet... To mě bavilo. Ve druhé povídce jsem zase soucítila s Marthou, její charakter byl popsaný moc krásně a fandila jsem jí.
Obě povídky jsou moc fajn. A tím to asi hasne. Knihu jsem si moc užila, ale neobjevilo se v ní nic, na co bych časem vzpomínala.
Oba příběhy se mi líbily, akorát konce mi přišly slabší. 80 stran bylo o Sally Ann a temné jeskyni, 160 stran o ošklivé Marthě a léčitelce Fern. Kniha se četla dobře, zklamán nejsem, ani zrovna nadšen, hodnotím průměrně 3 hvězdami.
Šmankote, tohle jsem si užil. Dvě novely, americkej venkov, příběhy, o kterých si nic nečtete, ať vám mohou uštědřit direkt bez přípravy. Engstormová datluje temnou hororovou epiku, jde striktně po ději a opájí se krutostí lidství. A zatímco u titulní novely jsem se příjemně bál, ta druhá - KRÁSA JE... - ze sebe odkládá slupky lásky a hrůzy jako dvoubarevná cibule. Neváhejte. Lepší hororová knížka u nás letos nevyšla.
Dvě klasické hororové povídky.
První povídka vzbuzuje strach klaustrofobický. Mladá dívka s životem před sebou a nešťastná náhoda, která ji uvězní v podzemí.
Temnota tu děsí, zkouší a nakonec se stane přítelem?
No, v žádném případě bych nechtěla být v kůži hrdinky. Nikdy v životě bych do podezřelé díry nelezla a hodně jsem se musela držet, abych ji její osud nepřála.
Bála jsem se, nechutnosti si užila a nelogičnost kolem mě lehce proplula a než jsem ji stihla zachytit, pohladil mě konec.
Boží!
Druhá povídka:
Martha
ubohá, stará, ošklivá, pološílená žena, tak osamělá, tak odmítaná, tak pomlouvaná, tak provokovaná. Ale i citlivá, lidská, jen se snažila dělat, co mohla, s tím, co měla.
Co se jí vůbec stalo a dá se to změnit?
Tady byl pro mě strach podprahový. Čekala jsem, kdy zaútočí v plné síle a to se stalo až na konci. Přesto hodnotím obě povídky 5 hvězdami.
Američani UMÍ PSÁT HORORY.
Nejdřív jsem myslela, že se čtením této brožky vrátím do dětství k sešitům z edice Stopy hrůzy a toto bude mít stejný nádech.
Ale tady toho bylo víc. Míň prvoplánové explitní hrůzy a víc té vnitřní, plíživé, ze které nejlíp vstávají chlupy na krku.
Tak toto mě opravdu dostalo. První titulní povídka je velmi podivná a rozhodně neobvyklá. Při té představě mi opravdu běhal mráz po zádech a při čtení jsem se zkoušela vžít do pocitů Sally Ann - něco takového musí být šílené a jsem si jistá, že bych se během pár dní pomátla na rozumu a následně radši vypustila duši. Novela "Krása je ..." mě úplně odzbrojila. Vskutku skvěle zpracované téma, které ani tak není hororem v tom pravém slova smyslu, nicméně člověka zasáhne až na dně jeho duše. Naprosto jsem se od čtení nemohla odtrhnout a moje různorodé emoce se střídaly jako den a noc. Výborně napsané, střídání dvou časových rovin, které perfektně navzájem korespondují, obzvlášť na konci, a i když je trochu zřejmé, kdo bude onou příšerou, člověk je napjatý až do úplného vyvrcholení tohoto zvláštně smutného nápaditého příběhu.