eraserhead komentáře u knih

Další z Koontzových subžánrových přebíhaček. Co z počátku vypadá na monster horror plynule přejde do sci-fi body horroru využívajícího sílu kybernetického námětu. Byť je to téma v podstatě nadčasové a některé myšlenkové aluze v/k současnosti i docela pobaví, zůstává to příběhem své doby (konec osmdesátek). Některé ty rozsáhlejší popisy fungování sítě a počítačů už dnes nejsou potřeba a fungují tak jako historický náhled. Abych to shrnul, Koontze mám poměrně rád, byť to s jeho knihami mám jako na houpačce od nebaví po skvělé. Půlnoc je někde uprostřed. Bavilo to, ale ač se Koontz hodně snažil, některé ty příběhové spoje prostě nefungovaly úplně uspokojivě. Jako by toho patlal dohromady až moc.

1 02.02.2025

Prokoušete-li se ne úplně záživnou, ale vzhledem k tématu knihy asi nutnou, první kapitolou, dostanete zajímavý náhled na uchopení a pojetí gotického modu a postmoderny v současnější české literatuře. A to konkrétně na vybraných dílech Jana Křesadla, Martina Komárka, Romana Ludvy a Miloše Urbana. Tedy, spousta inspiračních podnětů, okrajově zabíhajících i do strašidelné či přímo horrorové literatury, po čem se pídit a co si přečíst. Potěšil a zaujal i žánrový a „literární“ přesah: „Ani v současné kultuře není literární (filmová aj.) hrůzajen něčím zábavným a pokleslým – temnota a děs se stávají na přelomu milénia důležitou a bytostnou zkušeností, která dává čtenáři (divákovi) možnost zakusit něco, co jej přesahuje a na co jeho rozum nestačí.“ Ve svém důsledku velmi zajímavá kniha.

1 28.01.2025

Velkým kladem nakladatelství Gnóm!, kromě vždy pečlivé práce na každé knize, je, že mi předkládá knihy z oblastí, které nejsou v mém přímém hledáčku a to takové knihy, které mě vždy zaujmou. Asi bylo otázkou času, kdy se (konečně?) mineme. Weird je na mě nejednou prostě moc weird a Evensonova tvorba je asi zářným příkladem. Na většinu obsahu této knihy jsem se nedokázal naladit. Někdy se to prostě stane, že dílo jednoho jedince neosloví, jiného jo. Zde druhá půle lepší první. Z celkem sedmnácti děl mě nějak zaujalo, něco mi dalo, přimělo zamyslet se, „jen“ TRESTEJ, MÉĎA SRDCÍK, DOJET AŽ ZA RENO a JAKOUKOLI MRTVOLU. Zbytek šel prostě mimo mě.

1 26.01.2025

„To, proti čemu jsem, je válka: oficiálně posvěcené odlidštění skupiny lidí, které označíme za nepřátele.“
Mám rád osmdesátková postapa. A evidentně i v literární podobě. Tohle je, v nijak kritickém nebo dehonestujícím smyslu prostě rozkošně anarchistický, antimilitaristický a pacifistický příběh kombinující postapo drama se sci-fi a trochou fantasy. Možná lehce idealistické a trošičku naivní, ale prudce pozitivní a hřejivé. Nečekal jsem, že mě to chytne, ale nakonec to mou rebelantskou duši dost potěšilo.
„Děsí mě představa, že si někdo zřejmě myslí, že není potřeba uvažovat o jiných způsobech života.“ (Pat Murphy).

4 23.01.2025

Miluju zimní horrory a hrůzu na sněhu. Miluju temné příběhy. Tenhle je navíc mrazivý. Doslova mrazivý. Jako že fakt opravdu mrazivý. Nádherně táhlá, plíživá a nepojmenovaná hrůza, zalézající pod kůži jako ten pověstný mráz, jehož je kniha plná. Hrůza, která pohltí. Jako já chápu ty negativní a ne úplně nadšené reakce a komentáře. Tohle není odpočinková četba, nečte se to jedním dechem a je lehké se na to „nenaladit“. Tenhle příběh potřebuje celého člověka, celého čtenáře a veškerou pozornost. Protože lehce může uniknout, proklouznout, nezjevit se důležitý detail, slovo, věta. Já jsem ale neskutečně nadšený. Ale když to sedne, Campbell vás provede mrazivými krajinami temné hrůzy. Kdybych dělal žebříček nejlepších knih, co vydal Golden Dog, tohle se dostane do první pětky.

5 20.01.2025

„Ste na mě jako ti sršni, kteří se na člověka sesypó a tak dlóho bžodajó a štípajó, až uštípajó. Každé jako ten ščór na člověka přileze, ani člověk neví, a répne, až krev v žilách se zastaví.“
Skvělý příběh, který bych rád viděl na prknech. To nářečí je prostě úžasné. Jediný problém je, že v tom prostě slyším Lábuse.

3 14.01.2025

Uf. Knižní sága Upírských kronik Anne Rice obsahuje už třináct dílů (vydání prvního a posledního od sebe dělí bezmála čtyřicet let), z nichž česky vyšli první, druhý, sedmý a tento třináctý. Aby toho nebylo málo: V Česku se lidé s upíry AR setkali nejprve prostřednictvím filmové adaptace prvního románu Interview with the Vampire (Interview s upírem, 1994), jehož český překlad vyšel až o dva roky později (1996). Druhý díl kronik Upír Lestat z roku 1985 vyšel česky až roku 2013, tedy, opět, až několik let poté, co podle něj (a částečně třetího dílu The Queen of the Damned z roku 1988) natočili film Queen of the Damned (Královna prokletch, 2002). Dvě části knižní série přímo nebo částečně zasahují do jiné autorčiny série (tentokrát o mayfarských čarodějnicích a aby těch paradoxů u českých vydání autorky nebylo málo, série Hodina čarodějnic má čtyři díly, česky vyšli jenom tři). Jen pro doplnění, onen sedmý díl série vydaný česky se jmenuje Upír s tváří anděla (1998). Dlouhý úvod je ke komentáři zatím (a doufám, že) poslední části trochu nutný. Mohlo by se totiž zdát, že se znalostmi jen tří a půl (ehm, Královna prokletých, že jo) knih ze dvanácti nemá cenu poslední, třináctý svazek číst, protože kontext a tak. V tomhle ohledu podle všeho žádný strach. Princi Lestatovi a autorce se nedá upřít, že zvládli svou knihou, plnou mnoha upírů z předcházejících částí, provést tak, že se člověk vlastně ve zkratce dozví shrnutí celé série. Fakt, že tedy člověk ví, která bije, je pozitivní fakt. Negativní je trochu ten, že je tam hrozně moc (a někdy zbytečných) postav a spousta děje se odvíjí tak, že si postavy vypráví (někdy opakovaně ze svého pohledu), co se stalo v předchozích knihách. Interview s upírem je skvělá upířina, Upír Lestat je jeden z mála případů, kdy je pokračování lepší, než první díl a patří k mým nejoblíbenějším literárním upířinám. Princ Lestat je až moc epizodický a co se týče zájmu, je to s ním jako na houpačce – nahoru, (hodně) dolů, nahoru, dolů… Poslední část knihy je pak už jen takový ten (bez urážky) doslovný výklad pro ty, kteří potřebují za ručičku dovést ke každému uprdnutí postavy poté, co skončí hlavní zápletka a příběh. Ta kniha mohla (a lépe) skončit o cca 40 stránek dřív. Vůbec nic by se nestalo. Jako završení (opět, doufám) dlouhé ságy to své opodstatnění má, kronikám jako takovým a jejich jednotlivým příběhům to však nic nepřidává a nijak je dál nerozvádí. Zkráceně, už ani tihle upíři (a Lestat) nejsou co bejvali…

1 11.01.2025

To jsem si na začátek roku moc dobře na čtení nevybral. Během čtení se mi v hlavě zrodil následující příběh:
Počátek 80. let 20. století. Kdesi v Sovětském svazu.
„Soudruhu redaktore, ty povídky jsou fakt špatné. To nemůžeme publikovat.“
„Sám jsem je četl a souhlasím s tebou, soudruhu.“
„Ale co s nimi?“
„Pošli je do Československa. Pro jistotu rovnou na Slovensko. Tam to vydají. Víš jak, soudruhu, sovětští autoři, to si nelajznou…“
A tak se, milé děti, zrodila tato kniha. Já mám socialistické sci-fi antologie hodně rád, příběhy v nich jsou často hodně přemýšlivé. Proto jsem po této sahal z radostí a nadšením. Ze 13 povídek ale za něco stály tak čtyři.

1 05.01.2025

Rezavé panny mě zaujaly coby dramatický příběh o ohlížení se za minulostí a životě v komunitě (byť sám o sobě nijak extra originální). V tomhle ohledu mě naopak lehce zklamala jejich „divná“/nadpřirozená linie. Snad málo divná, v podstatě alegorická (příběh by se v podstatě obešel i bez ní, může totiž představovat, alegorizovat cokoliv), bez alespoň trochu naznačujícího „proč“? A vlastně bez jakéhokoliv vyvrcholení. Tady zbytečná nedořečenost a silný pocit nenaplněnosti a nenasycenosti. Ano, jsou příběhy, kde se prostě jen něco stane a od toho se odpichuje následující, ale zde to propojení mi přišlo poměrně slabé a nezajímavé. Ano, jsou příběhy, k nimž má autor/ka silný, ryzí a subjektivní vztah, který nemusí být nutně přenositelný na čtenáře/čtenářku a pro ně pochopitelný. I to se stává. Charaktery a jejich pohnutky jsou mnohem zajímavější a smysluplnější, než ono „divné cosi“. Tedy, jako komunitní drama slušný příběh, jako „divný/nadpřirozený“ příběh zklamání.

2 01.01.2025

Prakticky všechny knihy od Gnómu se mi líbí už napohled a tak je beru, aniž bych řešil, o co vlastně jde. Ještě jsem se nezklamal. A tak vlastně, že jde o povídkovou sbírku, jsem zjistil, až když jsem knihu otevřel, že si ji přečtu. A tehdy mě čekalo překvapení druhé. Kniha totiž mixuje zábavné, smutné i vážné příběhy překračující a volně přebíhající oblasti sci-fi, fantasy, absurdna i náznakového bizarro fiction. Fakt jsem se bavil

3 29.12.2024

Zajímavá a velmi nápaditá kombinace bizarro fiction, thrilleru, psychologického dramatu, dystopického sci-fi a, ano, horroru, protože ve svém důsledku je to děsivé a většina si v tom najde něco, co ho kdesi uvnitř nepříjemně drápne. „Pokud s něčím nesouhlasíte, připravte si anál.“ Edice Zrnka temnoty přináší nejen zajímavé příběhy, ale i obsahově a formálně pestré příběhy. To ji činí velmi přínosnou a chvályhodnou aktivitou.

3 27.12.2024

Vcelku zábavné čtení o lidské pověrčivosti, naivitě a o tom, jak se dá člověk lehce oblbnout.

1 26.12.2024

Jedním z ukazatelů toho, že je dětská kniha může být fakt, že se líbí i dospělému. Tenhle dobrodružně temný vznik party dětí a zvířat, rozhodnutých zachránit velkou hvězdu a své městečko před nástupem temnoty mě bavilo. Zajímavé postavy, hezké vykreslení prostředí a poutavé a nápadité uvedení do zápletky a příběhu (líbilo se mi to propojení/prolnutí se starou knihou příběhů). Smysl pro detaily a hra s nimi. Ten příběh není úplně přímočarý, věnuje se postavám (i těm zvířecím, autor coby milovník koček se nezapře) i rozvíjení zápletky. Pravda, někde koncem druhé třetiny příběh na chvilku trochu ztratí energii a spád, ale závěr už pak zase jede a dává nahlížet do věcí a příběhů příštích. Líbilo se mi, jak se temno a zlo „dětsky“ úplně neobrušuje a nerozmělňuje a je prostě temné a zlé a, ano, ve své kategorii, strašidelné. Příběh obstojí sám za sebe, knihu jako celek pak pozvedá a činí nádhernou doprovodné ilustrace. Ta kniha je prostě krásná už napohled.

2 20.12.2024

Dějiny kurvení věcně, s respektem a úctou. Skvěle zpracovaná kniha jak ohledně informací, tak obrazové části. Třeba přiměje alespoň někoho si 2. června alespoň letmo vzpomenout.

2 15.12.2024

Pro mě přijatelná podoba fantasy. Akční propojení „nově“ fungujícího světa a starých legend. Žádné princezny ani jednorožci.

1 11.12.2024

Ten příběh je vlastně hrozně jednoduchý, prostý a v podstatě neoriginální. Až mě překvapilo, jak mě to přesto bavilo a chytlo. Navzdory přívlastkům z první věty se mi moc líbil styl, jak je to napsané. Skvělá ukázka, že i jednoduché věci, když jsou udělané dobře, umí zaujmout. A já mám horrory o panenkách rád. Suzy je prostě příjemný tajemný, mysteriózní příběh, s hezkou atmosférou a tahem na branku.

2 09.12.2024

Ani ne tak souvislý román, jako útržkovité vyprávění několika událostí a scén. Zpočátku mě to hrozně bavilo, občas jsem ztrácel nit, ale celkový dojem je dobrý. Místy zajímavý a působivý humor, tu a tam zajímavé myšlenky a všudypřítomné eticko-morální satirické šťouchání a šťourání.

1 06.12.2024

Dojmově velice kontrastní záležitost. Některé povídky mě bavily hodně, jiné prakticky vůbec. Ale to už je úděl antologií.

1 01.12.2024

Na první pohled nesourodá ale velmi zajímavá a většinou působivá sbírka vzpomínek, příběhů, myšlenek a rozhovorů jedno tvořivé duše. Syrové, drsné, zábavné, nepříjemné, pestré jako sám život, z něhož slova a věty knihy vzešly. Vlastně nevím, co k tomu říct. Dá se vůbec? Tohle se prostě dá jen vstřebat a někde uvnitř se snažit potlačit prudký pocit, že se mi to vlastně líbilo. Ze čtyř částí jsou nejsilnější a nejzajímavější závěrečné rozhovory s různými osobnostmi, třeba i s těmi, jejichž díla znám, ale je samotné vůbec.

„A kromě toho, Smrt je v ě č n á… Život… bez ohledu na to, jak moc se mučíte, nebo zda dovolíte ostatním, aby vás postavili na pranýř a přibili ke kříži, je zatraceně krátký. Do hajzlu… mořský želvy žijou dýl.“

2 27.11.2024

Ony jsou všechny knihy, co jsem dosud četl fajn, ale tahle třetí mě obecně bavila a dala mi nejvíce. Pro tu koncentraci přímo na dané umělce a jejich přístup, pro hodně prostoru danému přímo jim a jejich myšlenkám. Líbí se mi, jak tento prostor a vyjádření samotných protagonistů, ukazuje a bortí obecnou představu o BM, že není úplně takový, jak si člověk může myslet a že spousta aktérů jde přímo proti tomu. Nechybí, samozřejmě, Norsko, kde je snad pořád co objevovat, potěšilo mě hodně prostoru Polsku a tzv. DSBM, tedy depresivně-sebevražednému black metalu, tam mám ještě co probrouzdat. No a spousta zajímavých, někdy i (s odstupem času) humorných historek a událostí (např. když si kapely navzájem vyhrožují ohledně stejného názvu). Black metal prostě není jednoznačná, ale mnohovrstevnatá záležitost (se všemi svými klady i zápory), která je schopná absorbovat prakticky cokoliv (podobně jako horrorový žánr).

2 21.11.2024