Půlnoční slunce
Ramsey Campbell
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/528354/bmid_pulnocni-slunce-659f043105c68.png
3
10
10
Ben Sterling přivádí svou ženu a děti do městečka, v němž vyrůstal. Na okraji rozsáhlého lesa stojí starý dům, který by mohl být splněním všech jejich snů. Avšak zdá se, že se mezi borovicemi cosi shromažďuje a třpytí v ledovém vzduchu.
Literatura světová Horory
Vydáno: 2024 , Golden DogOriginální název:
Midnight Sun, 1988
více info...
Přidat komentář
Na tento román je ptřeba ten správný čas a nastavení. A já zřejmě zvolila ideální bod, kdy jsem knihu plnou chladu, temnoty a zimy, kterou s sebou nese tajemný les, četla na dovolené uprostřed horkého a zalesněného Korfu. Nikam nespěchat, nechat na sebe pomalu působit atmosféru vyvolávající jemné mrazení, to je klíč ktomu, jak si užít Půlnoční slunce. Musím říct, že mě neskutečně bavila úvodní část věnovaná Benovu dětství, kdy jsem se do hlavního hrdiny neskutečně vcítila. Prostřední část byla sice občas až příliš zdlouhavá, ale zase musím ocenit mistrovství autorových popisů a schopnost tisíci způsoby vyjádřit chlad a zimu. Kdyby však byl celek lehce proškrtaný, bylo by to na plný počet.
Bylo jenom otázkou času, kdy narazím na knihu, která mi vyloženě svým zpracováním nekápne do noty. A zrovna jsem si nemyslela, že to bude tato. Já vyloženě nepíšu špatné recenze, protože špatné knihy nejsou, jsou jenom knihy, které se vám prostě nehodí do vkusu, a přitom já jsem otevřená všem námětům. V případě Půlnočního slunce jsem ale šlápla vedle. Autor to, co považuje za přednosti tohoto románu, které zmiňuje v závěrečném ujednání, já považuji za slabou stránku. Ano, neustálou nevědomost druhu zla může čtenář v jistých případech ocenit, ale tady mi to vzalo zatraceně hodně času. Mé nadšení z úvodní kapitoly se postupně utlumovalo, a když zrovna přicházelo něco, co by mohlo příběh okořenit, přišel další útlum. Jako na houpačce, ale přesto jsem se donutila knihu dočíst do samého konce. Doufám tedy, že se autor nebude zlobit, al ač mne krásná obálka se stručnou anotací nalákala na potenciálně zajímavý čtenářský zážitek, a to včetně slibného začátku, upřímně přiznávám, že to nebylo to pravé ořechové.
Výborný atmosférický horor, kde nebyť slabšieho začiatku a prvej slabšej polovice, tak by to malo 5 hviezdičiek. Půlnoční slunce sa mi ale dostalo pod kožu tak ako sa v zime dostane mráz pod kožu. Postupne. Čím ďalej, tým je atmosféra nepokojnejšia a napínavejšia a koniec bol rozhodne vydarený. Potešil epilóg. Bola tu rozhodne inšpirácia lovecraftovskou Barvou z kosmu, čo som videl len film a v istom zmysle mi to pripomenulo aj Osvietenie, čo autor sám aj priznáva v doslove. Trhol som rekord, lebo kniha bola taká napínavá, že behom 4 dní som ju prečítal. Fakt super. Milovníci krvavých a násilných hororov by sa tomu mali ale vyhnúť, lebo tu je atmosféra a dej všetko.
Tohle je jedna z nejbolestivějších hororových knih, které jsem kdy četla. Mělo to pár pěkných vět, ale všechny postavy postrádaly jakoukoli skutečnou osobnost. Příběh měl potenciál, ale vůbec jsem se nedokázala spojil se způsobem podání, zvláště proto, že se zdálo, že se nikdy nic nevysvětlilo.
Chápu, že to mělo být ochucené lovecraftovským/vesmírným hororem nebo čímkoli jiným, ale pro mě to bylo jen neuvěřitelně frustrující nedopatření.
Navíc, kolikrát dokážete přečíst slova led, sníh, mráz, mrznout, zmrzlý atd. atd., než úplně ztratí veškerý význam?
Byla to první kniha Ramseyho Campbella, kterou jsem četla a nemyslím si, že by bylo fér nechat se tímto dílem úplně odradit od jeho práce, ale nemůžu říct, že by mě to přivedlo k optimismu. Škoda.
Sú hororoví autori, ktorí sú geniálni poviedkári, ale románopisci až tak nie - a naopak. Ramsey Campbell je za mňa skôr prvý typ. Priznám sa, že už jeho poviedky ma neodrovnali až tak, ako žánrové poviedky iných autorov, ale mnohé boli fakt vydarené a hodné 4*. Kniha Půlnoční slunce ma žiaľ príliš neoslovila, hoc som sa na ňu tešil. Oceňujem, že kladie dôraz na postavy, vzťahy a tvorbu atmosféry. Lesná atmosféra je fakt dobrá. Ale čítal som už lepšiu (Nevillov Rituál, Barronove a Fracassiho poviedky, Zloději tváří od A.M. Shinea). Príbeh ma nedokázal od začiatku strhnúť a potom, nuž, potom už bolo tak nejak neskoro. Proste to tak občas medzi knihou a čitateľom chodí, že je ako vlak: nestíhate, ste presvedčení, že ho zmeškáte, potom naň v poslednej chvíli naskočíte, ale už to skrátka tak nejak... nie je ono. Mrzí ma to, lebo inak je Campbell dobrý spisovateľ. Vie to so slovami. Možno ak by to malo o 1OO strán menej... ťažko povedať. Poteší záverečné autorovo 5-stranové slovo a tradične originálne výtvarné poňatie Michala Březinu.