Hry Osvobozeného divadla 2
Jan Werich , Jiří Voskovec (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/93_/93741/hry-osvobozeneho-divadla-2-93741.peg
5
28
28
Hry Osvobozeného divadla série
< 2. díl >
Druhý svazek Her Osvobozeného divadla by mohl mít podtitul: od poetické komiky k politické satiře. Čtyři hry, jež zde jsou otištěny, válečná revue SEVER PROTI JIHU (1930), , romantická revue GOLEM (1931), antická féerie CAESAR (1932) a satirická fantasie KAT A BLÁZEN (1934), jsou čtyři stupínky vývoje, jímž divadlo prošlo od hravosti a nevázané komiky svých počátků až k satirické břitkosti svého dospělejšího tvůrčího období.... celý text
Přidat komentář
II.díl her Osvobozeného divadla mám nejraději, a to zejména kvůli hře Golém . Jeden z hlavních protagonistů má jméno Prokop Prach z Prachatic . V tomto kouzelném městečku na Šumavě jsem prožil dosti let. Zde jsem byl kdysi jedním z nejpilnějších čtenářů tamní knihovny, kdy ještě sídlila na Velkém náměstí.
Ale zpět k Osvobozenému divadlu. Bylo ohromné, že jsme se s těmito hrami mohli seznámit a také poslouchat černé šelakové desky 78-ky a slyšet originály písniček. Zrovna myslím onu nezapomenutelnou "Píseň strašlivou o Golemovi" . Dovolte bych suše předpokládal, píseň strašlivou, že znáte... dodnes umím zpaměti, tak jako plno dalších od fantastické trojice V+W+J . V 50-tých létech natočil Martin Frič Císařova pekaře a Pekařova císaře . Oni to jinak "souzi" nedovolili natočit jinak, proto ten socialistický konec, ale to není chyba Jana Wericha. Filmy můžeme vidět pořád v TV, bohužel ty 4 hry z knihy ne. Ona poslední - Kat a blázen způsobila rvačky v divadle . Máme kliku, když vidíme film Pudr a benzin je zde část hry Sever proti jihu (víme co je napnelismus ?), Caesar byl hrán v 50-tých létech v ABC a též se stranovládě nelíbil .
Je dobré listovat v těchto knihách "Her V+W" a připomenout si krásnou dobu Osvobozeného divadla v plné slávě.
A ještě něco: povšimli jste si (v tehdejší době) u krásně vázané knihy, nádherné rytiny Františka Muziky ?
Humorné, vtipné, satirické, hluboké, nadčasové. Ovšem o humoru se nemá kecat, ten se musí dělat. A oni to dělali geniálně. Pokud se sám nechci zesměšnit, pak nemám co bych dodal (jako předešle).
V divadle jsem naposled byl asi před 11-12-ti lety. V tomhle ohledu jsem nekulturní hovado, ale je fakt, že divadelní hry strašně rád čtu. A je-li to velmi komické divadlo, sociálně kritické, svérázně antifašistické, je to prostě radost číst. Jsem rád, že se mi povedlo sehnat všechny čtyři svazky souborného vydání her OD, i když mají kvalitativně sestupnou tendenci. Tyto čtyři hry jsou trochu slabší než předcházející svazek, ale humoru a srandy v nich je stále ještě dost.
Přečteno v jiné knižní sérii, nyní jako pořádná fanynka jsem si pořídila i tuto.
Je ovšem pravda, že hry mají dosti opakující se motiv a po přečtení X her, člověk jaksi zjišťuje, že je mu to povědomé jen jméno a scéna se mění.