Hry Osvobozeného divadla 3

17.06.2020

Přečteno v jiné knižní sérii, nyní jako pořádná fanynka jsem si pořídila i tuto.
Bohužel si myslím, že už je v dnešní době nejsme schopni plně docenit. Přece jen divadlo se dnes dělá drobet jinak a ty hry přece jen reflektovali svou dobu, náladu.

23.09.2018

III.díl vyšel (stejně jako první dva díly) v r.1956 v počtu 10.000 kusů, což není málo na to, že jde o divadelní hry. Ono uplynulo pouhých 18 roků od doby, kdy byla hrána (bohužel jako poslední) Pěst na oko.
Kromě ní jsou zde: Legendární VEST POCKET REVUE, hrána v Osvobozeném jako první a tři další z doby začátku 30-tých let, kdy divadlo konečně chytilo dech a začalo se mu dařit. Ustálil se herecký soubor, V+W měli neskutečnou kliku v tom jak dovedli objevit zejména ženský herecký talent. Příkladem může být mladičká Hana Lašková (pseudonym Vítová jí vymyslel Jan Werich, podle přítele Vítězslava Nezvala). A tak v Golémovi se objevila poprvé Hana Vítová, která okamžitě zaujala tím, že uměla výtečně zpívat (byla dcerou profesora Hanuše Laška, profesora na konzervatoři) . Jaroslav Ježek již byl v divadle pevně usazen jako nepostradatelný. A písničky z her se okamžitě staly šlágry, zejména mezi mladými lidmi. Hudba v divadle a moderní balet - to bylo v Praze nóvum, proto takový úspěch a každý den vyprodané divadlo. Jan Werich říkal, že to začalo hrou FATA MORGANA, která rozhodla o osudu divadla. Teprve tato hra dala vyniknout v plné síle Ježkovi, i když se podílel v začátcích na dvou hrách předchozích.
Soubor prvních tří dílů her Osvobozeného divadla byl neuvěřitelným počinem Jana Wericha, který využil úspěch filmů Císařův pekař a Pekařův císař. Čtenáři najednou dostali možnost koupit si něco hezkého, což nebylo v oné době pravidlem, protože knihkupectví byla zaplavena komunistickým póvlem . Pamětníci vzpomenou třeba Na daleko od Moskvy a stovky dalších. Ty knihy se nekupovaly. Zasloužilí členové strany je dostávali darem . Bylo by zajímavé zjistit jejich osud.
Leč máme zde konečně Hry V+W a chvíli později vyšla kniha profesora Holzknechta o J.Ježkovi a Osvobozeném, rovněž klenot v knihovnách "fandů" tohoto umění s velkým "U".

22.10.2013

Humorné, vtipné, satirické, hluboké, nadčasové. Ovšem o humoru se nemá kecat, ten se musí dělat. A oni to dělali geniálně. Pokud se sám nechci zesměšnit, pak nemám co bych dodal (jako přepředešle).