Hry, sítě, porno
Michaela Slussareff
Rodičovství je těžké. Ale vy mu dáváte všechno a nezaváháte ani před průzkumem divoké džungle digitálního světa. Proč? Abyste mohli své děti s pomocí data a faktů připravit na rizika, s nimiž se budou setkávat. A naučili je dovednostem, díky kterým se džungle změní v krajinu sice stále divokou, ale předvídatelnou a bezpečnou. O audioknize Digitální technologie jsou stejně tak dobří sluhové jako strašní páni. Obzvlášť to platí v nezkušených rukou dětí. Ať už kvůli traumatizujícímu obsahu, pro mladý mozek nadměrné stimulaci nebo tomu všemu, co děti propásnou při sezení u obrazovek. Michaela Slussareff vás seznámí s aktuálními vědeckými poznatky o vlivu digitálního světa na děti i dospívající a poradí vám, jak je zužitkovat v každodenním životě. Ale hlavně vám vysvětlí, jak zásadní je vaše role průvodce. Zahodíte představu rodiče-kontrolora a pochopíte, že zákazy a konflikty nic neřeší. Digitální odolnost vašich dětí můžete budovat pouze ve vztahu založeném na otevřenosti a důvěře. Jen pak se už o své potomky nebudete muset v digitálním světě bát.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika Rodina
Vydáno:
2022
,
Jan Melvil
Interpreti: Jana Dostálová
více info...
Přidat komentář
Kniha se dobře čte, občas nějaká ta studie, spoustu příběhů, návrhů na rozhovory a tipů. Místy je zbytečně rozvláčná a ukecaná tam, kde bych to nepotřeboval. Celkově vám asi nepřinese žádnou naprosto zásadní nebo překvapivou myšlenku, spíš vám pomůže nastavit kurz a ubezpečí vás, že ta cesta, kterou jste chtěli jít za to stojí. Zajímavá témata např. Jak mluvit s dětmi o sexu, jak (ne)nastavovat pravidla ohledně digitálních technologií, co je to zdravý spánek.
Kniha je velmi aktuálním tématem jelikož jsme digitální společností. Otázkou je, jak to ale udělat s dětmi a zda je to dobře nebo špatně? Kniha je v tomto rozhodování spíše šedou zónou.
Kniha nepřináší jednoznačné řešení ale fakta a možnosti Jak s tím pracovat. O čem Kniha debatuje a je podle mě zásadní tak především komunikace s dětmi. Vysvětlovat si a podloženě argumentovat. Avšak v praxi to není až tak jednoduché že? Digitální prostředky bychom alespoň do útlého věku u dítěte nejradši neviděli ale pak se ohlédneme po okolí a začneme přemýšlet. My přece chceme aby dítě zapadlo mezi vrstevníky a nedošlo k negativním jevům. Jenže... a o tom Kniha velmi rozsáhle a rozvojově hovoří. Dítě ale lze jen těžko odnaučit něco co vidí u rodičů od malička a později u vrstevníků.
Co se týče pornoprůmyslu tak ten je rozsáhlý zhruba tak stejně jako farmaceutický průmysl. Narazime na něj všude a je až zavádějící že místo hledání způsobu omezení se spíše vytvářejí omezující prostředky jako rodičovský zámek.
Líbí se mi také faktická myšlenka autorky, že dnes jsme si navykli díky moderní technologií totální kontrole. Mít vždy přehled kde se co děje a kde kdo je. Což je pravda.
Je pozitivní, že se na pultech objevila kniha, která není akademicky psanou sociologickou sondou do digitálních trendů mládeže, ale praktickým rádcem rodičům. S nástupem umělé inteligence to budeme potřebovat jako sůl.
Knížka byly velmi podnětná. Akorát se špatně četla, jak kdybych se brodila medem. Autorka všechno brala hodně zeširoka, často odbíhala k tématům, která sice souvisí, ale stačilo by krátké shrnutí a odkaz na příslušnou studii, knihu či výzkum. Mimochodem soupis zdrojů na konci knihy velmi oceňuji.
Docela mě mrzí, že je to kniha a není možné pokládat otázky. Třeba by mě zajímal autorčin názor na Albi tužku a knihy.
Mám od autorky i její e-kurz a její stránky jsou také zajímavým zdrojem informací.
No, mám o čem přemýšlet a co zavádět do praxe.
Kniha obsáhlá, informačně hutná, ale nepochybně potřebná. Problematika vhodně uchopená, vysvětlená, návrhy řešení super.... jen ta čtivost byla trochu náročnější, dost mi to trvalo, než jsem se tím prokousala. Témat k přemýšlení mám hodně, vyděšená jsem dostatečně do zásoby a budu doufat, že to s našimi dětmi nějak zvládneme...
Kniha nebo spíše manuál pro všechny rodiče, jak pracovat se svými dětmi v digitálním prostředí. Kdy, jak dlouho, od kdy a proč být či nebýt u obrazovek. Autorka se zaměřuje jak na televizi, tak na mobilní telefony, počítače a počítačové hry, sociální sítě a pornografie. Nechybí i velmi důležitý pohled na spánek a modré světlo.
V knize nechybí mnoho rad a návodů, ať už ze soukromé či profesní autorčiny praxe.
Kniha se mi velmi líbila díky skvělému vysvětlení a přidaným návodům.
Doporučuji všem rodičům, ať už malých nebo velkých dětí, ale i těm budoucím.
Úžasná kniha. Neřekne vám jasné ano či ne jako jiné knihy. Řekne vám, kdy ano, kdy ne. Žádné rychlé soudy typu mobil do rukou dětí nepatří (jak to začínají dělat některé školy), ale popis na co si dávat pozor, co ano, jak moc (přesnou hranici se nedozvíte, protože záleží na mnoho věcech, mimojiné na samotném dítěti). Takže ti, co chtějí rychlé soudy, tuhle knihu nečtěte. Musíte umět číst, chápat, rozmýšlet, aplikovat na vaši konkrétní situaci. Stručně říct rady knihy? Dítě potřebuje balanc a musí k němu dospět ideálně samo. Běžte mu příkladem, co chcete po něm, dělejte taky. Když chybujete, učte sebe i jeho se chyb pro příště vyvarovat. Nepoužívejte hry, sítě (TV) jako zbavení se dětí.
Líbí se mi, že autorka nezapomíná na jednoduché věci: dítě se potřebuje vyspat, najíst a sociální kontakty. Pokud mu čtete pohádku, jste s ním. Hry, pohádky nejsou až tak špatné, pokud jste s ním. Špatné je, když se naučí kvůli vám, že když se nudí, vás zdržuje od práce, tak mu dáte mobil, hru, pohádku, na kterou bude se dívat samo. I kvůli tomu, že ne každý pořad je vhodný. I kreslená pohádka obsahuje nevhodné části, když u něj nejste, nemůžete komentovat, uvést na pravou míru (např. v jednom díle Krtečka, Krteček krade, vysmívá se s přáteli okradenému, zahodí nůž do trávy; často jsou v pohádkách nesmysly typu ježek s jablkem na bodlinách; i mnohé české pohádky nejsou ideální – perníková chaloupka začíná tím, že děti kradou perník, ničí tak střechu domu). Pozor na rychlý střih pořadů.
Porno mě autorka překvapila statistikou, čtvrtina českých dětí vidí porno mezi osmi a jedenácti lety. Online porno je dostupnější, kdysi děti museli vyvinout úsilí dostat se k VHS kazetám, časopisům, nyní se jim porno zobrazí i omylem. Stejně jako u her, sítě není porno jako porno. Nicméně autorka tvrdí, že drtivá většina porna zdarma obsahuje velmi nevhodné prvky: násilí, stereotypy, nerealistické „výkony“, což je mnohdy dlouhodobé škodlivé pro dospělé, natož pro děti. (A to už vůbec nemluvím o tom, co pro tohle své „povolání“ nepřímo jsou nuceni dělat pornoherci.) Autorka navrhuje osvětu dětem, aby za vámi přišlo, aby si mělo s kým promluvit, abyste vyvraceli mýty z porna, prostě se sexuální výchovu se nespoléhejte na ostatní, např. školu, ale včas ji dělejte sami.
Kniha se dále zabývá modrým světlem – opět není to černobílé, ráno je modré světlo užitečné, prospěšné, večer před spánkem ne. Stejně tak varuje nejen děti před nevhodnými činnostmi před spánkem – hádky, práce s elektronikou. Dále fyzickým pohybem, prospěšnou nudou.
Knihu prostě doporučuji nejen pro rodiče.
Tak toto je knížka, kterou by neměli číst budoucí rodiče! Jinak se rodiči nikdy nestanou. :D
Míša se pouští do nelehkého souboje s dosud neobjeveným. Staré vzorce chování a výchovy v aktuální době moc nefungují a je potřeba nacházet nová východiska k výchově dětí.
Celkově to není špatná knížka, i když z ní můžete nabýt pocit, že mít dítě je složitější než vystudovat medicínu. Není. Jen, a to se teď držte, to sežere hodně času a energie a výsledek i tak není předvídatelný. Myslím, že by to byla skvělá knížka nejen pro rodiče, ale i pro děti, jako součást výchovy k rodičovství. Protože tam, kde selhávají staré vzorce chování, tam, kde odpovědí byla moudrost stáří, je potřeba hledat ucelené a smysluplné informace, a to ještě dřív, než si uvědomíme, že je potřebujeme. Ono se nám totižto celkem lehce může stát, že si jejich potřebu ani neuvědomíme.
PS: Trošku mě už začíná unavovat popisování pornografie tak sugestivním pohledem. Současná pornografie je docela rozsáhlá a dítě, potažmo dospělí se může potkat s celou škálou porna, od lehké erotiky, přes svlékání a masturbaci jednoho člověka, až po orgie. Autorka opět mluví jenom o zlatém grálu pohlavního styku muže a ženy trvajícího půl hodiny atd. Ostudné.
Nicméně knížka až tak dobrá nebyla a byly tam docela hluché pasáže, takže za mě za 3.
Tohle je knížka, která by podle mě neměla zapadnout. Technologie v rukou dětí je totiž důležité téma, které řeší, nebo by aspoň měl řešit, každý rodič.
U nás doma otázku řešíme téměř pořád. Víme, že to není zdravé. Víme, že by děti měly především lítat venku, ale taky víme, že je ten tablet, mobil nebo televize zázračná krabička, která nám může dopřát aspoň chvíli klidu. Řešíme taky ale to, aby nás děti s mobilem v ruce moc neviděli.
Možná řešíte podobné otázky a možná máte podobné výčitky. V tom případě, je tahle kniha právě pro vás. Kromě odpovědí, dostanete i spoustu triků a tipů, jak s dožadujícími dětmi vyjít, jaká nastavit pravidla a na co si dát pozor - moc se mi líbila třeba ukázka smlouvy o prvním telefonu.
Autorka se snaží vidět digitální technologie v širším kontextu - řeší od jakého věku, co za obsah, proč, kdy. Autorka (zjednodušuji) o technologiích říká, že čím dříve, tím hůře. Čím rychlejší střihy a agresivní obsah, tím hůře. Vzdělávací a kreativní obsah hodnotí pozitivně, strávený čas u technologií se ale nesmí brát z času vymezeného spánku, vzdělání, sportu, rodině a kamarádům. Je důležité si uvědomit, o jaké aktivity dítě přichází v čase, kdy kouká do tabletu. Ohledně technologií rozhodně doporučuje domluvit pravidla a předem se dohodnout, co se stane při jejich nedodržení.
V průběhu knihy se dozvíme řadu tipů a rad jako nepoužívejte tablety k uspávání, posilujte to, co se daří, pravidla tvořte společně s dítětem, jděte příkladem, využívejte rodičovský software (ze začátku, než se dítě na webu osamostatní), mluvte včas o pornu (porno viděla téměř čtvrtina českých dětí ve věku 8-11 let), motivujte děti k tomu, aby si našly záliby ad.
Nejzajímavější mi vlastně přišla až poslední část knihy, která je mj. o spánku, dopaminu, sportu.
Autorka popisuje škodlivost multitaskingu (narušuje schopnost soustředění a spánek) a modrého světla (které mimochodem vnímá v noci miminko přes zavřená víčka, pokud maminka u kojení kouká do mobilu). Nedoporučuje digitální technologie 60-90 min před spaním, a to nejen kvůli modrému světu (které lze odstínit), ale také kvůli nadměrné kognitivní stimulaci. K takové stimulaci dochází nejen večer, ale také během denního používání technologií, takže i toto může ve výsledku vést ke kratšímu a méně kvalitnímu spánku. Stres nahromaděný v důsledku vysoké kognitivní stimulace (hry, rychlý mediální obsah, komunikace) lze uvolnit fyzickou aktivitou.
"Dnešní teenageři si na problémy se spánkem nejčastěji zadělávají tím, že si večer píší s kamarády, scrollují na sociálních sítích nebo sledují videa." A v noci by měly být mobily jinde než kde se spí! Kupte normální budík. Spánek autorka považuje za zcela zásadní, protože jeho dlouhodobý deficit má u dětí a dospívajících důsledky jako zhoršené soustředění a paměť, poruchy nálady, úzkosti, deprese, hyperaktivita, užívání drog, alkoholu, nadváha atd. Za zmínku stojí, že z jednoho rozsáhlého výzkumu se zjistilo, že dnešní děti spí v průměru o hodinu méně než jejich rodiče nebo prarodiče, když byli dětmi.
Pro podporu bdělosti, zlepšení kognitivních funkcí, paměti a nálady autorka doporučuje, aby byly děti ráno aspoň 10 minut venku. Pro podporu zdravého vývoje zraku a prevenci krátkozrakosti doporučuje denně alespoň 2 hodiny pobytu venku. Zhoršení zraku dětí se (už dnes) nepřičítá obrazovkám, ale pobytu v převážně vnitřních prostorách.
Schopnost unitaskingu lze podpořit aktivitami, při kterých je zapotřebí soustředění, naučit děti rozumět svým emocím (když sedne k úkolu a najednou je neklidné, podrážděné, hledejte příčinu a jak s ní pracovat), rozdělit úkoly na menší kroky, při úkolech odložit mobil do jiné místnosti. Pozornost věnovaná obrazovkám je hyperpozornost (úplné pohroužení), ale při učení potřebujeme tzv. zaměřenou pozornost. Příliš mnoho koukání do obrazovek může schopnost zaměřené pozornosti narušovat.
Další zajímavé tipy: digikupóny (časy na papírcích, které vydáte na týden a dítě s nimi hospodaří), tech-free zóny (kde jsme bez mobilu a podobných zařízení), rodinné sešlosti bez technologií, rozkreslit denní aktivity do koláčového grafu, digitální dohoda (autorka dává odkaz na ukázku).
"I pouhý fakt, že děti častěji zhlédnou reklamu na čokoládové tyčinky a limonády, zásadně mění jejich chuťové preference a stravovací návyky."
"Někdy se rodiče obávají učinit velká rozhodnutí nebo omezení. Taková nejistota ale vytváří nejistotu i v dětech. Spolehněte se na to, že k porušování limitů bude docházet. Pokud jsou však hranice pevné a otevřeně jste si o nich promluvili, dítě ví, na jakém poli se může pohybovat a co už je "přes čáru". Buďte si jistí vlastními pravidly a nebojte se je vyžadovat od svých dětí, ale i od dětí navštěvujících vaši domácnost."
"Během života a skrze emocionálně náročnější situace, které s přibývajícím věkem přicházejí, se pak obrazovky mohou stát hlavním způsobem, jak překonávat složité situace. Tento motiv používání digitálních technologií je pak jedním z nejnebezpečnějších zejména proto, že přispívá k vytváření závislosti na nich."
"Všudypřítomné telefony a lákavé digitální obsahy naši pozornost neustále svádějí a perou se o ni. Často pak odbíháme myšlenkami i jednáním z reálného světa do toho digitálního a tam přepínáme z jedné aplikace na druhou. Schopnost hluboké práce a soustředění tak může být značně narušena. Dlouho se učit, vytrvat myšlenkami u nudného výkladu ve škole, ponořit se do intelektuálně náročné práce - to vše se pak stává těžší a těžší. Pomáhejte dětem najít a používat strategie, jak se soustředit, nenechat se vyrušit notifikacemi na telefonu a myšlenkami na novou hru nebo to, co se asi právě teď děje na sociálních sítích."