Válku a hrdinu
George Bernard Shaw
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476039/bmid_valku-a-hrdinu-Khg-476039.png
4
2
2
Hra z bulharsko-srbské války (1885), v době vydání pobuřujícím způsobem moderní a modloborná, ironizuje sny o hrdinství. Oba mladí idealisté, bulharská slečna ze vznešené rodiny Rajna i její snoubenec, velitel jízdy Sergej, musejí přehodnotit své představy o životě a válce. Popudem se jim stane setkání Rajny s cynicky realistickým švýcarským žoldnéřem, jenž na útěku před bulharskou armádou vyšplhá do jejího okna. Zde jí pak vypravuje, jak vlastně probíhal útok kavalérie vedený jejím milým... a také že zkušenému vojákovi se hodí nosit v pouzdře raději čokoládu než náboje. Název hry je přejat z Vergilia. V češtině se někdy uvádí též pod názvem Čokoládový hrdina.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1923 , Zátiší, knihy srdce i duchaOriginální název:
Arms and the man, 1885
více info...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2007 |  Pygmalión |
| 1956 | Svatá Jana |
| 2012 |  Pygmalion / Pygmalion (dvojjazyčná kniha) |
| 1973 | Nebeský fotbal a jiné povídky |
| 1979 | Divadelní moudrost G.B. Shawa |
(3,5*) Shawův frontální útok na romantismus — pod kterýmžto pojmem si představuje utíkání od reality. Mladá vlastenka Rajna je zaskočena, když do jejího okna jednoho večera vyšplhá nepřátelský žoldnéř, prchající před bulharskou armádou. Nečekaný host dívce objasní, jak to vlastně ve válce chodí. Třeba že „hrdinství“ jejího snoubence Sergeje, velitele jízdy, byla spíš pošetilost kombinovaná se šťastnou náhodou.
Ve své době (1894) hra určitě vyznívala modloborně. I proto, že britské veřejné mínění stálo v bulharsko-srbské válce na straně Bulharska a ztotožňovalo zájmy napadeného národa s dobrem a morálkou. Tehdy kacíř Shaw přivedl na scénu Bulhary, pro něž je koncept každodenních koupelí povážlivou novotou a kteří jsou paf z vlastní knihovny. :D Nemám ráda laciné aktualizace, ale dosaďte si za Bulharsko Ukrajinu... ano, tak nějak vypadalo přijetí Shawovy hry.
Není to dílo pacifistické; válka slouží jen jako konkrétní příklad věci, kolem níž lidé obvykle oplétají svoje romantické fantazie. Rajna i Sergej tedy v průběhu komedie musejí vystřízlivět ze svého „byronismu“ (dorazivšího do zaostalého Bulharska na konci 19. století místo na jeho začátku), aby ukázali nadřazenost života nad snem. GBS zde jako obvykle spojuje životní obrat od iluze k realitě se změnou partnerů. A určitě se sadisticky raduje, že může postavy vrhat do náruče nepravděpodobných protějšků; to byla jeho oblíbená kratochvíle.
„Válku a hrdinu“ je moje 12. hra od autora — a zatím bohužel nejslabší. Tutéž myšlenku vyjadřuje účinněji a na menším prostoru v „Záblesku pravdy“. Tady je až nedůstojně předvídatelný (celou dobu jsem doufala, že u génia jako GBS příběh přece NEMŮŽE skončit tak prvoplánově... no, mohl). Většinou jsem se dost nudila, ani dialogy neměly jiskru jako obyčejně. Oceňuji ale neobvyklé prostředí Bulharska a války, o které jsem ještě před pár dny nic nevěděla (alespoň mě donutila poprosit kamaráda balkanistu, ať mi vysvětlí souvislosti). A hlavně autorově předmluvě vděčím za tip na prerafaelitské vitráže v Birminghamu! :)