Humanae vitae

Vzhledem k velice citlivému tématu encykliky mě poněkud podráždilo, že se asi na dvou místech vyskytla nešťastná formulace: "každý správně uvažující člověk musí uznat...", čímž se říká, že pokud si myslím něco jiného, je to špatně. To je soud, nikoli argument, což je u textu, který by měl být argumentační, prostě špatně. Zvlášť, když obsah této encykliky nebyl přijímán v kolegiu biskupů jednomyslně (což je, pokud vím, podmínkou k tomu, aby se na něj vztahovalo dogma o neomylnosti).
Pavel VI. si jasně uvědomuje nárok, který na věřící touto encyklikou klade. Uznávám, že má pravdu v tom, že akceptování antikoncepce církví by vedlo k všeobecnému poklesu morálních hranic nejen v rodině, ale i ve vědě, v politice (násilné sterilizace apod.) i jinde, těžko domyslet.
Přesto se mi zdá, že toto učení je často v praxi pouhým těžko naplnitelným ideálem. Podobně jako Židé ke svým 613 přikázáním přidávají ještě tzv. "ohradu kolem Tóry" tj. doplňující přikázání, aby náhodou některé z těch základních neporušili (např. jelikož Žid nesmí zhasnout svíci zapálenou o šabatu, raději ji ani nepřemisťuje). Zkušenost říká, že důsledná praxe bez respektování kontextu může někdy vést spíš k rozpadu manželství, než k jeho zcelení.