Husákův děda
Patrick Zandl
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/256350/mid_husakuv-deda-kzw-256350.jpg
4
71
71
Generace prarodičů dnešních dospělých byla zvláštní tím, že její příslušníci postupně žili v několika státech a společenských zřízeních, aniž by vytáhli paty ze svého města. Bouřlivé zvraty dvacátého století se jim vryly do životů a daly vzniknout komickým i dramatickým příběhům, které jejich vnuci nadšeně hltali. A nové s nimi prožívali. Jak vypadalo dětství vedle jednoho takového dědy na rázovitém východočeském venkově? Vedle dědy přesvědčeného komunisty, který prošel nacistickým vězením a sabotoval invazi v roce 1968? Dětství kluka, kterého politika vůbec nezajímala, ale chtěl vědět, co se skrývá v té bedně s haknkrojcem v dílně pod ponkem... Známý propagátor internetu a renomovaný technologický publicista Patrick Zandl vzpomíná na svého dědu - a potažmo celou generaci Husákových prarodičů - s humorem i nostalgií.... celý text
Přidat komentář
Knížka se mi moc líbilo, zavzpomínnla já na vlastního dědu i své dětství, to co já jsem zažila, naše děti nikdy nezažili, a to je smutné. Měla jsem krásné dětství strávené na malé vesničce uprostřed vysočiny.
Mít co vyprávět a umět to odvyprávět, to je ideální kombinace – a přesně ta v případě této knihy nastala. Kéž bych tak uměl takto psát o svých příbuzných...
Milé vzpomínání na autorova dědu (samozřejmě krom kapitoly Děda ve válce - drsný příběh) a na dětství s ním prožité za socialismu, s lehkým podtextem, že by nebylo úplně od věci se od našich předků něčemu přiučit.
Většina kapitol o "dědovi" byla vtipná, což samozřejmě neplatí o té týkající se německé okupace. Závěr publikace se mi moc nelíbil, konkrétně Zandlovy názory o třikrát zlomené české páteři ve 20. století, naší údajné malosti, zbabělosti apod. To, že v letech 1938, 1939 a 1968 nebojovala naše armáda proti obrovské přesile, ještě neznamená, že jsme zbabělci. Vždyť máme bohatou historii prvního a druhého čs. odboje (toho se zúčastnil i "Husákův děda") a také protikomunistického odporu. Také si myslím, že v každém národě je řada historických témat, jež rozdělují společnost. Ani to jistě není žádné české specifikum.
Krásné,milé,vtipné i dojímavé vzpomínky na dětství,na prarodiče a hlavně na dědečka.Na mnoha místech i k zamyšlení.
Skvělá knížka, u které jsem se od srdce zasmál jak už dlouho ne, ale taky docela pohla k pár zamyšlením, nad starým režimem, nad válkou...určitě doporučuju, je to skvělé a příjemné čtení :-)
Knihu jsem četla v rámci čtenářské výzvy a jsem za to ráda. Některé kapitoly se mi líbily opravdu moc a u jedné jsem i slzu uronila. Super čtení, díky kterému jsem i já zabrouzdala ve vzpomínkách do svého dětství.
Povídky to jsou hodně čtivé, humorné a hlavně poučné. Ve smyslu předávaných zkušeností a náhledu na svět. S autorem souhlasím, že podobné předávání bylo násilně přerušeno a tím zmizely dobré dětské vzory. Kniha je také velmi pěkně graficky vypravena.
Skvělá kniha, která mě pohladila po duši. Musela jsem si ji dávkovat po trochách, protože by bylo vyloženě škoda přečíst ji najednou.
Zandlův styl psaní mám velmi rád, ať se jedná o výjevy z jeho života, fikci, nebo odborné články. Knihu jsem přečetl téměř na jeden nádech i když (nebo možná proto, že) jsem již příběhy dědy Maška znal. Konec mě dojal, zbytek knihy velmi bavil.
Vím, že Patrick by si přál poslechnout historky "svého" dědečka znova, stejně jako já bych rád vyslechl toho mého... Pro mě srdcová kniha.
Příjemná kniha, příjemné vzpomínky na naše dětství a dospívání za socialismu, jenom ten konec a "moralizování" si autor mohl odpustit, protože tím mi to nakonec pokazil.
Rodinné příběhy, které autor sepsal pro své děti, aby pocítily sepětí se svými předky, jsou věnovány dědovi Maškovi (ročník 21), který byl takovou šedou eminencí pardubického pivovaru a dokázal všechno zařídit. Nejvtipnější mi přišla Kardanová hřídel záruka míru, plno otázek o statečnosti a hrdinství přinesla vzpomínka Děda ve válce. Kdo z nás by vydržel mučení na gestapu s příbuznými jako rukojmími? Netušila jsem, že díky panu Maškovi neobsadila polská okupační jednotka v roce 1968 pardubické letiště, neboť ji pod záminkou družby odklonil do pivovaru a naši vojáci měli čas letiště opevnit. S láskou sepsaný pomník (ne)obyčejnému muži.
Velmi vtipná připomínka toho, že i v dobách "temna" bývalo veselo a nic na světě není pouze černobílé. :)
Skvělý počin! Některé z povídek jsem četl na Facebooku a moc se mi líbili, takže jsem uvítal, když se je autor rozhodl, nebo byl spíš donucen, vydat komplet jako knížku. Patricka Zandla už nějaký čas sleduji na různých sociálních sítích a velmi si ho vážím pro jeho názory, bylo tedy pro mně nesmírně zajímavé poznat jeho prostřednictvím člověka, který na něj měl zásadní vliv, jeho dědu Maška. Neměl jsem problém ani s doslovem, naopak jej považuji za velmi užitečný. Pane Zandl, děkuji, některé povídky mne skutečně dojali.
Příjemné čtení. Popisovanou dobu jsem prožila, ovšem "husákovy děti", jsou o něco mladší, a jejich rodiče jsou přece jen o pár let starší než já. Není důležité, jestli se vše stalo, jak to autor popisuje. Podstatné je, že odpovídá dobová atmosféra. I když se naše individuální zkušenosti mohou lišit a některé věci můžeme vidět jinak než autor, to podstatné sedí.
Mně ani závěr nevadil, oceňuji, že auror se snaží nevidět věci černobíle.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Flotila Země |
| 2015 | Husákův děda |
| 2022 | Špicl Páně 955 |
| 2011 |  Koncernová pětiletka |
| 2012 | Apple: cesta k mobilům |
Knížka mě neskutečně překvapila. Byla tak plná všeho možného, že mi to vyrazilo dech. Různé postřehy, popisy doby, selský rozum...fakt dobrý.