Špicl Páně 955 přehled

24.10.2024

Podle mě skvělý úvod do současného stavu historického bádání, když si chce někdo syntetizovat dějiny Evropy a naší kotliny v ní. Sice bych prolegomena raději viděla stylisticky více jako promluvy Widukinda z Corvey, který nebyl žádným naivkou, ale jako ostatní kronikáři psal své dílo se znalostí antické a franské tradice a psal účelově pro svého zeměpána. Tam se Zandl více vypovídává jakoby sám a ukazuje, co "ví", což je trochu obtěžující. Moderní řeč bych tolik nezazlívala ani u kronikáře, ani v jednotlivých dějových kapitolách příběhu (který se pro mne pěkně skládá, vůbec se mi nerozpadá), prostě jako byste si dosadili trochu dnešní mluvy a uvažování do těch postav. Pak je to trochu literární esejistika spíš než román, nebo spíš stylový mix. Ale má to své klady: Líbí se mi představa, že i Boleslav musel mít svého king-makera (nebo spíš dux-machera), že takové rody v pohraničí vartující si pamatovaly tři sta let staré bitvy, ač třeba neměli psané kroniky, povedená je spousta detailů (a právě u bitev, nebo poprava tupým mečem apod. vychytávky). Někdy to pěkně šlape, proroctví pak zřejmě zakládají na další díly? Občas to je dle mého přitažené za vlasy hodně (ma-dier-v-řiť coby původ Magyar?), projekce do "národů" středověku taky sedět nemusí, chybí mi ženy... Ale celkově je to inspirativní čtení.

20.11.2023

Překvapení, především po stylistické stránce. Román je psán pseudoarchaickým jazykem, jenž nepůsobí rušivě a zároveň je v tom spousta chytře použité nadsázky, kterou jistě ocení všichni milovníci historie a češtiny.
Kamenem úrazu je ale zápletka, lépe řečeno, její nevšední využití. Namísto souvislého vyprávění se začíná po vzoru Kosmovy kroniky, a kdybych nevěděl, že jde o samostatný román, počítal bych minimálně s dalšími pěti díly. Jakmile však skončí druhý obraz, začne vám docházet autorův záměr vykašlat se na dějový oblouk a skládat mozaiku pěkně kousek po kousku, aby si po výsledném složení čtenář mohl říci, že i v české historii je pár momentů, na které je třeba být pyšný (ať už jde o fikci, či ne). Ne, že by však šlo o nějakou národopisně nacionalistickou propagandu; Patrick Zandl umí být, co se dobových poměrů týče, krutě střízlivý. Dalším plusem pak jsou dokonale vykreslené bitevní vřavy, stejně jako rytířské potyčky, a ani dialogy se tu nešetří, jako kdyby se rozdávali zdarma.