Husité

19.05.2023

Kniha vyšla na sklonku vlády komunistů, tedy za období vlády režimu, který vše podával opačně a přitom stejně vylhaně a vulgárně jako předtím katolická propaganda, i do jisté míry stejně jako ono národovecké pojetí Aloise Jiráska. Jenže tady se dozvíme, že základem husitství jako takového nebyl boj za sociální "spravedlnost" nebo dokonce jakousi pofiderní "rovnost", ale snaha reformovat církev a dostat ji k tomu, co ta církev hlásala, ale co nedělala ani náhodou. Snad až čytřicítka oltářů v tehdy cca polovičním chrámu svatého Víta spojeného s prebendami pro jejich "provozovatele" toho byly víc než výraznou ukázkou. Je zde i perfektně popsán život a duchovní obzory běžného člověka na sklonku středověku, který byl doslova prostoupený náboženstvím. A to přesto, že nejenom evropská společnost byla v hluboké ekonomické krizi, která byla i ideová a samozřejmě tím pádem duchovní. První drápky už tehdy začal vystrkovat nacionalismus, který je možné snad nejlépe vysledovat v "avignonském" zajetí papežů. Ve skutečnosti rozkol způsobila snaha francouzských králů kontrolovat církev a použít ji čistě pro své vlastní zájmy.

Ti, kteří papouškují nesmysly o loupících a brutálně vraždících husitech a ničení kulturních památek uprostřed podle jejich scestných představ v míru žijící Evropy jsou zcela mimo. Jejich neznalost, povrchnost a neschopnost chápat věci v širších souvislostech jim nikdy neumožní pochopit jak důvody, které k této i z evropského hlediska významné události vedly, stejně jako vnímat a hlavně vědět, jak Evropa v té době vypadala a čemu její obyvatelé čelili. Teprve kontext, ke kterému dává kniha (přes některé negativní reakce zejména odborné veřejnosti) dobrý základ, může vést k pochopení, že se v případě českých zemí podařilo poprvé alespoň polovičatě, ale nezvratně reformovat rozvrácenou církev a zahájit tak novou éru evropských dějin. Kdo si s tímhle dá práci a bude o tom přemýšlet, usměje se jenom útrpně nad řadou výroků "všeználků" typu třeba Karla Steigerwalda, který se krátce po sametové revoluci rozhořčil v jakémsi článku, že ti zpropadení husité, tak oslavovaní komunisty nám znemožnili "prožít" renesanci. Asi sám neví, co to vlastně ta renesance byla a jak vypadal svět v době, kdy se primárně náboženské hnutí v Čechách v návaznosti na evropské trendy prosadilo. Nakonec, Hus nebyl první a ta reformační linka vede už z hlubokého středověku z jižní Francie do střední Evropy už 14. století a pokračuje na jedné straně Lutherem, Erasmem Rotterdamským, Savonarolou, Calvinem, ale na druhou stranu i panovníky řady zemí, kteří o století a něco později "reformovali" církev jenom proto, aby se dostali do čela její národní části a hlavně získali obrovský církevní majtek. Hus, ale částečně i Žižka a řada dalších osob popsaných stručně v této knize byli idealisté s leckdy nivními a scestnými představami. Ta takový král Jindřich VI. velmi dobře věděl, co a proč dělá....

18.04.2016

Kniha je poměrně staršího data, ale velmi dobře napsaná. Patří ke stěžejním dílům o husitech u nás.