Hvězda naděje
Lenka Lanczová
Ve svěžím příběhu čtyř sourozenců - Michaely, Moniky, Vika a Romana - se čtenářky setkají se vším, co tvoří život dnešní mládeže: s prvními láskami i s prvními zklamáními, s úspěchy ve sportu i ve studiu, stejně jako s průšvihy, jež nemají daleko ke kriminalitě. Prostředí škol a učilišť, tenisového oddílu i pochybných hospod, diskotéky i primitivní mejdany, to vše tvoří pestrou kulisu knihy, která nesoudí morálku jednotlivých charakterů.... celý text
Přidat komentář
Prosím vás, abych to uvedla na pravou míru. Ano, opravdu čtu letos Lanczovou. Na mou obranu je to čtení jen pro krajní případ nouze. A ten nastává vždy kolem jedné až třetí ráno, kdy nonstop kojím dítě a nezvládám intelektuálně číst nic jiného. A protože mám v kindlu kdovíproč (haha) všechny vydání LL, tak tímto způsobem se k ní dostávám. A vlastně i po dvaceti letech vracím.
Tohle je zrovna od LL první kniha a je perfektně vidět dá se říct vzestupná tendence. Přemýšlím, že v případě volného času udělám regulérní sociologickou studii lanczovek, protože mě fascinuje i proměna jejích knižních postav v čase. Co mě dostalo konkrétně tady nejvíc, byly takový ty výdobytky té dané doby - navlékání korálků za skalpy dívek, porevoluční potřeba podnikání a vydělávání těch velkejch západních peněz, ta strašná nasranost a zmatenost lidí po převratu. Ač nevědomky tohle všechno LL v knihách perfektně odráží a nejvíc je to vidět v Lucky Lukovi (toho opravdu miluju, na toho mi nesahejte, děkuji).
Jako jasně, jsou to dívčí románky, ale pokud bych napsala něco takovýho dnes, budu tomu nafoukaně říkat young adult literatura a tvářit se jakože jsem děsně nad věcí. Ale ne, pořád jsme na stejné úrovni. Jen s jinými problémy děcek. Úplně vidím Lanczovou píšící o 30 let později - témata: LGBT problematika na střední škole, mám se nechat přeoperovat?, zamiloval jsem se do ikea lampy, můj partner posílá všem dickpicky na tinderu.
Život je ten pravý boj, ale na každou bitvu musí být použity jiné zbraně.
Čtivý příběh jedné velký rodiny.
Z Lanczovek, co jsem četla, pro mě asi nejslabší. Sourozenci veskrze nesympatičtí a lehce sobečtí, máma nevýrazná, vztahy nic moc. Asi plytká realita některých rodin, ale v knížce by chtěl člověk trochu víc.
Příběh ušel (dívčí čtení no) ale za mě plejáda nesympatických postav. Bohužel
Kniha se mi líbila a bylo zajímavé číst příběh z pohledu čtyř sourozenců. Je to příjemné oddychové čtení.
Na odpočinutí tak akorát :) Vracím se k Lanczové, když potřebuji odreagovat něčím milým a stravitelným. Mezi ostatními mi tentokrát knížka přišla trochu ponurejší, ale i tu si Lanczová drží svůj standard.
Dobré, nenáročné. Psáno z pohledu všech čtyř sourozenců, dobře se četlo.
K rodině Šímových se autorka vrací v Milenky a hříšníci, je to příjemné si přečíst, co se s nimi dělo dál.
Jestli se nepletu, je to jediná knížka Lenky Lanczové, která není psaná v první osobě. Vypráví o čtveřici sourozenců, kteří se perou se životem, láskami, školou i sportem. Každý osud je jiný, ale všechny zajímavé. Roman, který se stará o malou dceru, buduje pevný vztah. Míša zjišťuje, že být silná osobnost neznamená být individualista opovrhující „nezajímavými“ lidmi. Vik pozná, že je třeba trochu pokory. Zakřiknutá ťunťa Monika objevuje svět, který se se slabochy nemazlí.
Fascinuje mě ovšem Míšin originální styl oblékání: „Nesmí být každopádně konfekční! Rozhodla se pro bílou košili s červenými proužky dobře o tři velikosti větší, černou koženou mini a černé punčochy, k tomu všemu červené kotníkové boty, které si zavázala jednou tkaničkou oslnivě bílou a druhou černou. A amulety, jistě.“
Líbilo se mi, že to bylo napsáno z více pohledů. Dopadlo to víceméně, tak jak by mělo. Zajímalo by mě ale jak na tom byla poté Monika...
Standardní dobrá četba od autorky, avšak musím souhlasit s názorem, který je již níže uveden. Kniha je psána že čtyř pohledů sourozenců a já se nedokázala ani do jednoho plně vžít, protože ani jeden z nich neměl dostatečný prostor na mě více zapůsobit.
Vždy po delší době mám chuť na knížku, která mě potěší a nezklame, proto sáhnu vždy po Lence Lanczové..! :) Kniha se mi líbila, přečetla jsem ji ani ne za dva dny a upoutala moji pozornost už od začátku..! :) Rozlišní sourozenci, kdy každého něco trápí, ale přitom u všech jde o to jediné, a to o lásku! :)
Přečteno za dva promaroděné dny. Sice tvorba paní Lanczové není úplně my cup of tea, ale tahle mě dost vtáhla do děje a nemohla jsem se odtrhnout. :)
Potřebovala jsem vypnout. Zase. Tak jsem sáhla po Lanczové. Zase. :-) Tuhle knížku mám moc ráda, i když není z jejich nejlepších. Tak jsem se vrátila do devadesátek a bylo mi u toho fajn. :-)
Knihu jsem četla jako jako náctiletá. Moc mě bavila, nejvíc jsem fandila Míše. Ke knihám od této autorky mám v plánu se vracet.
Nějako nevím, co k této knize říct. Ano, byla pěkná, zajímavý děj, ale tak nějak tím, že je psaná ze čtyř pohledů, tak se člověk nedokáže úplně vžít do jedné konkrétní postavy. Osobně mi byla nejvíc sympatická Míša. Jsem ráda, že to u ní dopadlo tak, jak dopadlo. Pak také Vik. Konečně si to uvědomil. Neskutečně mě štvala Andrea. Sobečtějšího člověka jsem neviděla.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Těžká noc |
| 2014 | Život na ostro |
| 2013 | Dvakrát dospělá |
| 1997 | Znamení Blíženců |
| 2009 | Pošeptej po větru |
Vsechny pribehove linky me bavily a knizku jsem tak zhltla skoro na jeden zatah. Nebyla to uplna sladarna, jak jsme jinak od autorky zvykli. Za me super.