Hvězda nenarozených
Franz Werfel
V roce 1943 po bitvě u Stalingradu se válka začala naklánět k Hitlerově porážce a na obzoru budoucího času vyvstala otázka, zda nacismus je pouhým vykolejením euroatlantické civilizace, anebo zda se přímo v její podstatě skrývá i možnost fatálního konečného úpadku. Werfel byl v USA neobyčejně úspěšným autorem (jeho román Píseň o Bernadettě se stal v té době bestsellerem s ničím nesrovnatelným), zároveň se ale po několika prodělaných infarktech ocitl ve stínu smrti. Jako osobní bilanci začal psát utopický román odehrávající se v daleké budoucnosti mnoha tisíc let. Návštěvník přicházející z Werfelovy doby se ocitá v civilizaci, která strádá neduživostí fyzikální (vychládá Slunce), fyzickou (obyvatelé oné „astromentální civilizace“ jsou degenerovaní pohodlností ze své dokonalé techniky) i duševní (i tu mají na svědomí hlavně technické vynálezy). Opodál této civilizace se však uchovala kultura přírodní, nepřepěstěná, jevící se „astromentálcům“ jako „divošská“ (také jí říkají „Džungle“) – a jednoho dne tato společenství utkají v osudně ničivém střetu. Autor svůj poslední román dokončoval v době, kdy jeho třetí, americká vlast předvedla zhoubné možnosti vyspělé techniky v Hirošimě a v Nagasaki. Knihu dopsal několik týdnů před smrtí, ale už ji nestihl podrobit poslední redakci.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , LedaOriginální název:
Stern der Ungeborenen, 1946
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1988 | Čtyřicet dnů |
2007 | Píseň o Bernadettě |
2006 | Jeremjáš |
2001 | Ne vrah, zavražděný je vinen (4 povídky) |
1967 | Verdi: román opery |
Dovolím si poněkud morbidní návnadu pro toho, kdo tuto literární perlu nezná. Po přečtení této knihy jsem dal svým příbuzným pokyn, aby mi po mé smrti dali do rakve či do urny moje brýle.
Dle mého názoru je tato kniha mezi stovkou nejlepších knih ze všech (rozhodně z toho, co jsem četl). Pro ty, kteří to nečetli: Až Vám krátce před koncem knihy začne být jakoby nevolno od žaludku tak vydržte, přejde to. Je to symbolické poukázání na to, že i naprostou zvrhlost je lidstvo schopno přijmout jako normu, pokud si na ni zvykne. Jinak zde nepíšu nic, nechci čtenářům předem kazit žádnou předčasnou informací dojem z četby. Jen zde připomenu doporučení, které slyšel Aurelius Augustinus (Svatý Augustin) ve zpěvu dívenky: Tolle, lege. (Vezmi, čti.)