Hvězdný posel / Rozprava s Hvězdným poslem
Galileo Galilei , Johannes Kepler
Na jaře roku 1610 vydal Galileo Galilei nevelký spisek Hvězdný posel, věnovaný florentskému vévodovi Cosimovi II. Medicejskému, v němž jako první popsal pozorování oblohy pomocí dalekohledu a oznámil objev Jupiterových měsíců. Jeden výtisk poslal rovněž Johannesu Keplerovi, který záhy Galileovi zaslal obsáhlý dopis, v němž jeho objevy ocenil, a tuto svoji recenzi také pod názvem Rozprava s Hvězdným poslem zveřejnil tiskem. Oba tyto útlé svazky, které výrazně vstoupily do dobové diskuse o kosmologickém uspořádání světa a které jsou i skvělou ukázkou renesanční stylistiky, patří mezi nejdůležitější astronomické práce všech dob. Kniha přináší jejich překlad spolu se zasvěceným komentářem, který osvětluje podstatu Galileových objevů, stejně jako jejich dobové souvislosti. Z latinských originálů Siderus nuncius a Dissertatio cum Nuncio sidereo přeložila Alena Hadravová za odborné spolupráce Petra Hadravy.... celý text
Literatura naučná Vesmír Přírodní vědy
Vydáno: 2016 , Pistorius & OlšanskáOriginální název:
Siderus nuncius / Dissertatio cum Nuncio sidereo, 1610
více info...
Přidat komentář
Vítám všechny účastníky předmětu: Novověká filosofie a věda :)
Kepler a Galileo se (alespoň mně) čtou mnohem líp jak knihy o mravech a vývoji duše.
Astronomii nerozumím!!!! Ale zde to ani není potřeba. Čtivé a velmi pěkné.
To je něco. Pěkné vydání s patrnou věnovanou péčí. Zajisté stěžejní díla historie vědy a myšlení .. mnohá taková však nemají dnes co říct, jsou špatně čtivá, nebo jsou jen pro zajímavost pro úzký okruh specialistů či historiků. Toto ne. Vydáno oprávněně. A neumim posoudit, kolik z čtivosti v dnešní době bylo dosaženo šetrným a vstřícným překladem. Mám podezření, že je toho velký díl.
Galileo... to muselo být něco, potkat se s ním. To je jiskra .. dnes stále i kdyby ten text neměl jinou hodnotu, kdyby neměl obsahově co říct. Dobře, mě astronomie a tak dál baví ... ale prostě mě to vtáhlo do děje pozorování. Má to co říct i obsahově (astronomická pozorování mají v tomto mezi jinými vědami vyjímečné postavení). Já však hlavně s otevřenými ústy sledoval, jak se rodilo moderní "rychlé vědecké sdělení", jak byla odhalována zákonitost ve zcela nečekaném pozorování (první pozorované měsíců Jupitera). V přímém přenosu se před čtenářem rodí moderní věda, veskrze moderní vědecký způsob záznamu a sdělení. Kritická metoda pozorování a vyvozování důsledků, rozlišování toho, co jsme viděli, co zdá se víme, co se jen domníváme, co je třeba nějak ověřit, co je třeba ještě zjistit, než se budeme pouštět do dohadů. Galileo měl zdá se i charisma toho, čemu se dnes říká popularizátor vědy. Zařadil by se i dnes mezi největší.
Kepler naproti tomu, nepochybně rovněž velikán myšlení, ne nadarmo je po něm cosi ve vědě pojmenováno, předvedl myšlenkově ještě středověk. To neni nadávka ... oni v tom středověku jaksi ještě byli oba ... Galileo však odhrnul oponu. Kepler ne. Kepler, geniální tvůrce mnoha myšlenek, o nichž se učíme na základní škole ... avšak klidně to proloží ničim nepodloženými fantaziemi a nijak je nerozliší, zakotven ve středověké technice disputace... Tak ... ta absence kritického vědeckého přístupu, dává Galileimu vyniknout vedle Keplera.
Nechci shazovat Keplera, ani lidsky. Jeho přístup v diskusi k odpůrcům ve věci úvah o nekonečnosti (on nezastával), když by zastánci těchto názorů mohli mít, po jeho argumentaci, po Brunovi potíže s inkvizicí, je pozoruhodně citlivý.
Vrcholně zajímavé pro kohokoliv, kdo má aspoň trochu rád vědecké myšlení, účast na objevech, nebo tento kousek historie. Tehdy to zajiskřilo.
Hvězdný posel strhuje nadšením, člověk úplně vidí, jak byl z toho Galileo "vyplesklej" - a zároveň důkladně zaznamenával svá pozorování (dvacátý obrázek kolečka s hvězdičkami už mě trošku nudil). Kepler se z pozice své autority ujímá recenzního posudku a na více místech přispívá svými znalostmi a hlubším porozuměním. Oproti Galileovi je hrdý teoretik... a taky děsný spekulátor (u něj očividně dvě strany téže mince). Zajímavost - dnešku velmi vzdálený je přístup, že nebeská tělesa existují "pro někoho" - jako objekt pozorování a jako zdroj/prostředník astrologických vlivů - vyžadují tedy pozorovatele, pročež je Jupiter pravděpodobně obydlen.
Celkové vyznění Keplerovy Rozpravy je jednoznačně pochvalné a povzbudivé. Takový posudek k výzkumné práci bychom asi chtěli všichni :o) A obojí napsáno pěkným jazykem, učení pánové se nespokojují s minimem nutným k předání informací, dbají i na kvalitní fazónu. (Co mě ještě hodně vzalo - že už tehdy se jezdilo na frankfurtský knižní veletrh!)
Teď už mi nezbývá než poprosit manžela, aby v nejbližší vhodnou noc zprovoznil dalekohled a děti si mohly zaznamenat aktuální konfiguraci "kolečka a hvězdiček", aby si tak trochu vyzkoušely, jaké je to být Galileem.
"Těmito argumenty, pravím, jsi záležitost zcela vyčerpal. Uznávám, že skvrny jsou moře, uznávám, že světlé části jsou pevniny." (Kepler k pozorování Měsíce)
"Co zbývá, přeslavný Galilee: důrazně po Tobě žádám, abys usilovně pokračoval v pozorováních a abys nám to, co pozorováním zjistíš, okamžitě oznamoval."