Hvězdy nám nepřály
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/214700/bmid_hvezdy-nam-nepraly-zSn-214700.jpg
4
7943
7943
Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. „Nejvtipnější smutný příběh“ je napsán s mimořádným smyslem pro humor i sarkasmus a díky autorovu vyprávěčskému talentu vyznívá velmi působivě.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2014
,
Yoli (ČR)
Originální název:
The Fault in Our Stars, 2012
více info...
Přidat komentář
Úžasná kniha, velmi dojemný příběh.
Jak kniha tak film naprosto skvělé.
Troufám si říct, že film v tomto případě byl i lepší jak knižní zpracování.
Moje oblíbená nejen kniha, ale i film. Na konci vždycky ukápne nejedna slza. Nejlepší kniha od Johna Greena. Čtivý, romantický, smutný... Co víc si přát?
Knihu jsem četla až po shlédnutí filmu, ale i tak se mi moc líbila. Je to drsný příběh, který podle mě vžene slzy do očí i těm nejsilnějším lidem.
Nojo...po přečtení jsem pohladila svou dcerku po tvářičce, zalezla k manželovi pod peřinu, silně jsem ho objala a on mě vzal kolem ramen.To je asi tak všechno co můžu k téhle knize říct.
Po dlouhé době od přečtení této knihy jsem si konečně dovolila podívat se na její filmové zpracování. Velmi mě překvapilo, jak mě film přenesl zpět ke vzpomínkám na knihu a kolik podrobností z knihy se mi i po letech vybavilo, až tolik na mě kniha zapůsobila a zanechala ve mně hodně. Samozřejmě jsem tak polovinu knihy probrečela, ale bylo to příjemné. Díky této knize jsem si uvědomila asi nejvíc svou životnost, svou sílu, své štěstí, své mládí a to, že mohu VŠECHNO! Mohu cestovat, sportovat, chodit s kým se mi zachce (samozřejmě s nadsázkou), ... A já toho přesto nevyužívám na plno. Často (až je mi to divné, kolikrát si na knihu vzpomenu) jsou pro mě schody, které poctivě šlapu do 8. patra min. 2x denně, synonymem pro Hazel a vzpomenu si na to, jak ona šlapala schody, i když nemohla dýchat, protože by se styděla jet výtahem, jak chodila, dokud mohla a jak pro ní byly schody známkou toho, že se ještě drží a zároveň slibem do budoucna, že zítřky nemusí být tak špatné dokud bude moct chodit do schodů. Od této knihy běhání neberu jako samozřejmost a když se mi nechce vyběhnout, je tato kniha tou největší motivací, protože si moc dobře uvědomuji, kolik lidí nemá to štěstí a já si tady hraju na línou?! Dokud člověk může, dokud je mladý, dokud je silný a chce, měl by toho využívat a užívat plnými doušky i kvůli těm, kteří nemohou... Tato kniha je opravdu pro mne jednou z nejdůležitějších, i když jsem si to nikdy tolik neuvědomovala, ale hodně mě ovlivnila. Mé myšlení a uvědomění si v tom správném smyslu a tím správným směrem, podle mě. Proto rozhodně stojí za to!!! A doporučuji ji i vlastnit, já si ji občas na nějaké stránce otevřu a není to vždy zlá volba ;).
♥♥♥♥♥
nic moc, nedočetla jsem, přišlo mi nepravděpodobné, aby pubertáci přemýšleli tak, jak v knize. četlo se vcelku dobře, ale žádný přesah.
Tahle kniha vám vyrve srdce a prožene ho mlýnkem na maso. Bez anestezie a bez jakéhokoliv umrtvení. Bezohledně bude hrát ping pong s vašimi emocemi a vy ji budete stejně milovat. Právě kvůli tomuhle. Nemaže vám med kolem pusy a vy se stanete takovými sadisty, že každé slovo spolknete i s pěkně nabroušeným navijákem.
Opěvovaná knížka Hvězdy nám nepřály od známého autora Johna Greena. Knihu jsem si přečetla na doporučení Od mé kamarádky, která byla touto knihu úplně nadšená.
Ale bohužel mě kniha úplně až tak moc nenadchla. Příběh sám o sobě je velmi zajímavý, ale knižní zpracování jse mi prostě špatně četlo a nemohla jsem se do toho vůbec dostat.
Viděla jsem i filmové zpracování, a za mě určitě mnohem lepší.
Lenka Lanzová obalená v sentimentálním patosu posypaném rádoby vzletnými a dobře znějícími frázemi. Škoda, že se v tom utopil slibný námět na prožitek mladého člověka, kterého dostihuje smrt. A mladík, co cucá nezapálenou cigaretu a říká tomu metafora... asi si měl první zjistit, co to slovo metafora znamená... nebo si to spíš měl zjistit autor?
Silný příběh, sympatičtí mladí hrdinové. Bohužel je kniha ze života a nemoc může potkat kohokoliv z nás. A to jakkákoliv a tito lidé v knize ukazují že vše se dá zvládnout a někdy i s úsměvem. Kniha se četla jedním dechem a to při prvním i druhém mém čtení. Klobouk dolů, že toto dokázal napsat chlap.
Nejdřív jsem viděla film. A myslela jsem si, že se mi nelíbil. Jenže pak jsem si ho pustila podruhé. A potřetí. A musela jsem si přiznat, že se mi ve skutečnosti vlastně docela líbí. Ale číst jsem se to nechystala.
Když jsem ale si ale chtěla přečíst nějakou jednoduchou aj knihu, sáhla jsem po Hvězdách. A jako fajn.
Herečka se mi k postavě Hazel vůbec nehodí, to za prvé. Příběh byl takový normální, je tam toho mnohem víc než ve filmu, což bylo fajn. Ale zjistila jsem, že mě moc nebaví číst v angličtině.
Angličtina je hrozně strohý jazyk s přesnými pravidly, nemá tolik možností, jak se vyjádřit, jako v češtině. Ale četlo se to dobře, celkově takový průměr.
Posloucháno jako audiokniha poté, co jsem viděla film a možná proto mě to tolik nenadchlo - protože už jsem děj znala dopředu. Přesto to ale byl v podání Veroniky Kubařové a Matouše Rumla příjemný poslech.
Milostný příběh Hazel Grace a Augusta Waterse, kteří se do sebe navzdory rakovině, nebo právě díky ní, zamilují vás chytne za srdce, a uvědomíte si, že život není samozřejmost. Místy je knížka vtipná, odlehčená, ale taky smutná a dojemná. Taková všehochuť :-)
Od knihy jsem, kvůli častému vychvalování, čekala hodně -až moc, a kniha mě vcelku zklamala. I když mám podobné knihy ráda styl mi nevyhovoval a přesto že občas mám u knížek na krajíčku tahle mě úplně nezasáhlo a asi to bude tím, že mě styl psaní moc nevyhovoval. JedIné co bych vyzdvihla byl konec ten se mi moc líbil. ....
Jedna z mála knih, která byla horší než film. Ten se mi vcelku líbil. Tragický osud dvou mladých lidí, cesta do Amsterdamu a hezky vyjádřená zamilovanost (jako když se usíná), kterou Anselt Elgort moc pěkně zahrál.
Nicméně kniha byla hrozná. Já nevím, prostě mě Hazel otravovala tím svým vyjadřováním. Ty její výrazy byly tak hlubokomyslné a přehnané. A Císařský neduh se mi taky moc nezamlouval. Možná kdyby si autor vybral skutečnou knihu, tak by mi to bylo bližší.
Tato kniha vypráví o dívce Hazel, která trpí rakovinou v posledním stádiu. Ona i její lékaři neví kolik času ji zbývá ale všichni ví že se smrti nevyhne.
Svůj volný čas Hazel tráví čtením Císařského neduhu, což je její oblíbená kniha ale také chodí do podpůrné skupiny, kde se setkávají lidé s rakovinou. Jednou se tam seznámí s krásným klukem Augustem Watersem,který má amputovanou nohu právě kvůli rakovině.
Hazel a August spolu začnou být téměř pořád a pomalu se sbližují. Jenže Hazel, která chce aby po ní zůstalo co nejméně lidí,kterě její smrt zasáhne, se bojí zamilovat. Ale August to vidí právě naopak a chce ji ukázat že i za ten krátký čas, který oběma zbývá si mohou užít jako kdyby jim zbývala ještě celá věčnost.....
Tahle kniha se mi strašně líbila a doporučovala bych ji každému. Je to hodně silný a smutný příběh u kterého mi nešlo nebrečet ale zároveň je příběh moc krásný. Myslím že by si tuhle knihu měl přečíst každý a zamyslet se nad ní a užívat si života dokud to jde.
Nádherná kniha!!
Určitě doporučuji nejdřív přečíst si knihu a až potom kouknout na film.. :) Já to udělala obráceně a brečela jsem na samotném začátku knihy, protože jsem věděla, co se stane...
Velmi dojemný příběh, který dostane snad každého..
Smála jsem se a brečela a na to, že je kniha absolutně mimo můj žánr, jsem si ji neuvěřitelně užila. To, jak hlavní postavy přijímají svět, zatímco jsou ze všech stran prázdně litovány...
Štítky knihy
láska zfilmováno rakovina, nádory Anne Frank, 1929-1945 první láska smrtelné choroby smutek pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Z Greenových kníh je myslím najlepšia. Vždy sa mi páčilo, že aj napriek primárnej téme a cieľovému publiku - prvá láska pubertiakov, sa nekončila happyendom. Príbehu to dodávalo autentickosť, zobrazovalo smutnú skutočnosť, že všetko vždy nedopadne dobre, aj keby sme veľmi chceli.