Hvězdy nám nepřály
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/214700/bmid_hvezdy-nam-nepraly-zSn-214700.jpg
4
7944
7944
Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. „Nejvtipnější smutný příběh“ je napsán s mimořádným smyslem pro humor i sarkasmus a díky autorovu vyprávěčskému talentu vyznívá velmi působivě.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2014
,
Yoli (ČR)
Originální název:
The Fault in Our Stars, 2012
více info...
Přidat komentář
velice populární kniha,není špatná,je smutná a člověk se i zamyslí.. pro mladé fajn kniha
Jsem ráda, že jsem knihu četla, ale znovu bych se do ní už nepustila. Téma je velmi silné a smutné. Kolikrát jsem měla na krajíčku, ale něco mi na tom celkově vadilo. Nedokážu svůj pocit přesně popsat. Jako by se to celé někam vytrácelo...
Kniha je velmi emotivní, autor popisuje pocity mladých lidí s rakovinou. Na druhou stranu mi přijde, že to celé zlehčuje až moc. Nevím. Celkem hodnotím 3*
Nádherná a velmi emotivní kniha, kterou bych dala povinně přečíst každému - hlavně každému mladému. V každém to musí nechat nějakou stopu, zamyslet se nad životem i nad sebou samým. Krásná kniha, já určitě doporučuji k přečtení !!!
Jako každý román schopný nás nějakým způsobem zasáhnout, je i tento smutný i veselý, drsný i jemný, dojemný i povzbuzující. Lehkým perem, svižně popsaný život dvou velmi výjimečných lidí, kteří dostali do života od chybné evoluční mutace hodně blbé karty. Věřím, že každý kdo dočetl, musel pochybovat, myslet a tedy být (či nebýt).
Lidi, já jsem po jejím přečtení měla dojem, že mám rakovinu úplně všeho :-D Ale nemůžu říct, že bych z ní byla nějak extra unešená. Jde jen o to téma, které rozvíjí a které je prostě smutné, silné ... ale zbytek, zbytek se tak nějak vytrail, vyšuměl a já knihu poslala dál. Jsem ráda, že jsem ji přečetla, protože je to jedna z takových těch "průkopnických" YA, která ještě každopádně nebyla úplně tak špatná, měla hlavu a patu a člověk si z ní něco odnesl. Tenhle názor mám na Greena tak nějak obecně.
Této knize jsem se dlouho vyhýbala. Po dlouhé hádce v mém mozku, zdali číst či nečíst jsem se rozhodla pro kladnou variantu. A protože mám ráda angličtinu, rovnou jsem sáhla po originálu.
Dnes jsem dočetla a jsem malinko rozčarována, neb jsem čekala opravdu něco grandiózního. Příběh dvou mladých a nemocných lidí je dojemný a je mi vždy smutno, když si představím, co museli oba dva prožívat. Nikomu bych nic takového nepřála.
Když si však odmyslím právě tuto zákeřnou chorobu, která je vetkaná do příběhu, zbude mi pouze americký románek dvou mladých lidí plný klišé okamžiků. A to se mi bohužel nelíbilo. Proto je mé hodnocení 3 ☆, kniha se může zařadit mezi své průměrně napsané kamarádky.
Ale abych zase nepsala jen negativní věci, podotknu, že autor měl skvělý nápad i záměr, a kdyby psal knihu ve větší vážnosti (ale samozřejmě s Gusovým sarkasmem a ironií), byla by to určitě daleko lepší kniha. Zkrátka jsem měla pocit, že rakovina je zde brána na lehkou váhu, a že to vlastně nic není...
OBSAHUJE SPOILERY!
Hlavní dějová linka mi přišla zajímavá a líbila se mi, bohužel se mi ale nelíbila vedlejší dějová linka s Amsterodamem a Peterem Van Houtenem. Představa, že dva náctiletí odjedou přes půl světa, sedí v drahé restauraci, popíjejí šampaňské a všude kolem nich padají okvětní lístky... to byla červená knihovna hadr a ke zbytku knihy se to vůbec nehodilo. Peter Van Houten byl podle mne způsob, jak se Green snažil do knihy násilně dostat pseudohlubokomyslné myšlenky, které by z úst hlavních postav zněly až příliš neuvěřitelně. Naopak oceňuji, že si autor pravděpodobně dopodrobna prostudoval příběhy lidí s rakovinou a snažil se věrohodně popsat myšlenky a stavy umírajících. Nebýt Amsterodamu a Petera Van Houtena, dala bych 4*, možná i 5*. Takto dávám 3*.
HVĚZDY NÁM NEPŘÁLY
Dala jsem si (jak říká moje maminka❤)rejding této knížky a bylo to silné. Po mnoha letech jsem si ji znovu přečetla.. a po mnoha letech se (doufám) dnes večer znovu podívám na ten film (a mimochodem se na něho moc těším, protože jsem tenkrát byla nadšená)… Tato kniha je pro mě hodně nostalgická. Četla jsem ji ještě před vydáním a na film jela do Prahy na předpremiéru.. v podstatě tento příběh doprovází mou knižní internetovou historii.:) Už tenkrát jsem byla z příběhu nadšená – a to jak z knihy, tak z filmu. Musím říct, že druhé čtení bylo asi ještě silnější než to první… Věděla jsem, do čeho jdu a knihu si (překvapivě – mám totiž strašnou paměť) dosti pamatovala. Určitě patří k nejsmutnějším knihám, co jsem kdy četla.. Augustus i Hazel – oba dva naprosto úžasní lidé. Bojovníci. Lidé, kteří jsou vážně fyzicky nemocní jsou většinou ti největší rváči o život. Všechny je obdivuju a cítím k nim velký respekt. Augusta jsem si zamilovala právě už před lety – počínaje jeho vztahem s cigaretami. Strčíš si zabijáka do pusy, ale nedovolíš mu zabíjet (cigaretu si nikdy nezapálil…). Augustus je takový knižní Jack Dawson, aspoň pro mě.. Jeho pohled na svět a myšlenkové pochody – úžasné, inspirativní, silné… Slovo „silný“ používám často, já vím, ale toto slovo se k této knížce neuvěřitelně moc hodí… Kniha je plná krásných a pravdivých myšlenek a citátů. Vyvolá ve Vás emoce, včetně hlubokého smutku a uvědomění si faktu, že je život nefér (a jak říkali naši hrdinové – svět není továrna na splněná přání:)). Po dočtení mám trošku podobný problém, jako měla Hazel se svou oblíbenou knížkou: chtěla bych vědět víc… chtěla bych vědět, co bylo dál a vědět odpovědi na otázky, které mi teď vrtají hlavou.. hlavně na tu jednu, i když asi tuším odpověď… Knížku rozhodně doporučuji. Je nádherná. Nejde jen o ten příběh, jde i o to, co si jako čtenáři při čtení sami uvědomíte a prožijete… Určitě se k této knížce během života ještě vrátím, i když budu zase hodně hodně smutná, protože na toto se prostě (i když chcete a můžete to plánovat sebevíc) připravit nedá. Některé momenty mi přišly v knížce až mírně filozofické a možná to nesedne každému, ta knížka je svým způsobem (místy) trošku zvláštně napsaná, ale já sama za sebe doporučuji – nemůžu jinak.:-) Ufff, teď to nějak „setřepat“, ať můžu v reálu zase normálně fungovat.. i když – ta knížka ve Vás podle mě zůstane už navždy… Tam někde, hluboko, možná jen takový malý puntík, ale zůstane.. Těším se na večer, na film, až ten příběh znovu prožiju – zase trošku jinak a třeba i ještě více intenzivně (protože před lety mi ten film přišel vážně skvělý) a asi se ten puntík tam někde hluboko ve mně i zvětší.:) Dobrý? Dobrý.❤
Více na mém YouTube :-).
Příjemné překvapení. Nepateticky o umírání. I když filozofování hrdinky bylo někdy na hraně, nikdy se to nezvrhlo v melodrama. Je to takové milé vyprávění o jedné lásce s přesně vymezenou dávkou depky a optimismu.
Příběh dětí, které mají rakovinu. Jejich léčení, omezení, touhy a nálady. Z knihy je cítit beznaděj i drobné maličkosti, z kterých se dá žít.
O této knize jsem slyšela už před mnoha lety a ani nevím proč, ale hrozně se mi do ní nechtělo. Před pár dny se mi naskytla příležitost poslechnout si ji jako audioknihu. A jsem opravdu ráda, že jsem zvolila tuto formu. Je to moc krásný příběh o životě, lásce, nemoci a umírání, který se dotkne vašeho srdce. Příběh plný krásných myšlenek. Žádný patos, jak jsem se obávala. Moc hezky a procítěně načteno. Pět hvězdiček je v tomto případě málo.
Můj názor?
Nevím jak vy, ale já miluju smutný příběhy, protože je to skrátka život. Život často není dokonalý. Život rozděluje ty, co měli být spolu navždy. Život skrátka není továrna na splněná přání.
John Green, je autor, který vám nemaluje brýle na růžovo. Říká vám všechno tak, jak je. Kniha je neskutečně čtivá, ale doporučuju jí číst pomalu, ať pochopíte myšlenky autora. Málo kdy se mi stává, že bych u knihy brečla.... no tady jsem bulela jak malý děcko. Je to jedním slovem úžasné. DOPORUČUJU!!!
4,5/5
Podrobnější recenze a citáty na mém profilu tak se mrkněte:)
Kniha se mi četla velmi dobře a hodně jsem si oblíbila obě hlavní postavy. Konec byl dobře napsaný, ale zároveň mě mrzelo jak příběh dopadl.
Naprosto strhující, krásný, ale zároveň smutný příběh o lásce a životě s rakovinou a jejím vypořádáváním. Kniha obsahuje nádherné citáty a člověk po přečtení této knihy začne na spoustu věcí nahlížet jinak. Nádherné zdůraznění toho, že člověk žije jenom jednou a že je nutné si život užívat naplno a žít každý den tak nejlíp, jako by byl náš poslední. Jsem z knihy velmi nadšený. Úžasný zážitek. Vřele doporučuji.
Další knížka u které jsem brečela. Hodně smutný a zároveň krásný příběh o Hazel a Augustovi. Za mě nejlepší knížka od Johna Greena!!!
Doporučuji:)
Štítky knihy
láska zfilmováno rakovina, nádory Anne Frank, 1929-1945 první láska smrtelné choroby smutek pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Hazel, šestnáctiletá dívka ve čtvrtém stádiu rakoviny. Augustus, sedmnáctiletý kluk, který ze souboje s rakovinou vyšel s amputovanou nohou. Během chvíle je jasné, že ti dva patří k sobě. Jejich společná cesta trvá jen pár měsíců a jako každý velký milostný příběh končí smrtí. Přesto kniha není o smrti, jak píše anotace. Je o lásce. O tom, že svět není továrna na splněná přání a opravdová statečnost nemusí vždycky zachraňovat lidstvo.
Tato kniha i film mě úplně minuly. Mám trochu problém s knihami, které jsou moc vychvalované. Čekám od nich více, než pak ve skutečnosti dostanu.
Hvězdy nám nepřály - co k tomu napsat? Já sama nevím, mám z knihy smíšené pocity.
Kniha je o nemoci, je hlavně o lásce, je plná humoru, který se snaží zlehčovat situaci.
Knížka byla pěkná, dobře se četla, ale "něco" mi na ni nesedlo.
Knížka s podobným námětem, Pět kroků od sebe, se mi líbila víc.