Hvězdy nám nepřály
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/214700/bmid_hvezdy-nam-nepraly-zSn-214700.jpg
4
7958
7958
Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. „Nejvtipnější smutný příběh“ je napsán s mimořádným smyslem pro humor i sarkasmus a díky autorovu vyprávěčskému talentu vyznívá velmi působivě.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2014
,
Yoli (ČR)
Originální název:
The Fault in Our Stars, 2012
více info...
Přidat komentář
Věděla jsem, že kniha se mnou zamává, ale i tak byla krásná. I když autor použil fantazii, tak máte pocit, že vše prožil. Jako matka dvou dcer jsem pořád musela myslet na rodiče a jak to musí být strašné...Myslela jsem, že si popláču u konce knihy, ale tak nějak mě nejvíc dostalo, (pozor spoiler) když její matka v nemocnici řekne: "Už nikdy nebudu máma."
Nikdy jsem nemusela řešit takovou věc-naštěstí. Nedokážu si to představit... Je neskutečné, když mladý, šestnáctiletý člověk chce zemřít.
Hrozný život, když tak "starý" člověk nemůže vyjít deset schodů... Bylo mi líto všech :( Hazel, Guse, Izaka, Michaela...
Strašné :( A je mi hrozně líto všech rodičů, kteří toto všechno prožívají stejně nebo hůře než dítě. To uvědomění si, že jejich dítě nikdy nebude dospělé, nebude mít svoje dítě, neprožije dlouhý spokojený život.
Příběh je krásný, ale hrozně smutný. Krásná láska, bohužel jen na velmi krátkou, vymezenou dobu.
Knihu mám půjčenou z knihovny, ale určitě si ještě někdy ráda přečtu.
V neděli jsem dostala Hvězdy nám nepřáli já vím že jsem to hodně opozdila ale i přesto je už tady přečetla jsem jí za dva dny ale nijak mile mě nepřekvapila. Čekala jsem od toho víc čekala jsem že se rozbrečím ale jako nevím jestli se to počítá, protože předtím než jsem si stihla koupit knížku jsem se neudržela a prostě jsem si pustila film u filmu jsem nebrečela nějak moc ale i přesto brečela. Líbilo se mi to hlavně jsem chtěla vědět jak to skončí bylo to moc pěkný a to snad dokonce vypovídá to že jsem tu knihu přečetla za 2 dny, ale už mě ti poslední stránky strašně nudily nic se tam nedělo a čekala jsem až se dopracuji k dopisu a přesvědčovala jsem se že jsem měla brečet zrovna tam ale nakonec ani tam jsem nebrečela no ale nebylo to tak špatný jinak dávám 3 hvězdy
Trvalo mi strašně dlouho než jsem se dokopala k tomu si tuto knihu přečíst. Předtím jsem viděla film, který byl nudný a nebavil mě, a proto jsem tuto knihu pořád odkládala. Když jsem si ji po dlouhé době nakonec přečetla, byla jsem mile překvapena. Děj byl velice zajímavý a člověk se úplně vcítil do pocitů hlavních hrdinů.
Pro chvíle "sebetrýznění" ideální. Půjčila jsem si ji od náctileté neteře a přesně to sedí. Četla jsem ji tři dny a krásně si poplakala, na začátku, v průběhu a na konci. Takže když máte chuť si poplakat, zalézt si do peřin a pokochat se velmi smutnou romantikou...doporučuji.
Pro mě to byla knížka velmi citově a emocionálně procítěná, prvně jsem viděla film a hrozně mě zajímal samotný příběh a pocity Auguse jak ze šťastného vylečeného člověka zbyla jen osoba která své nemoci podlehla.... Je to první knížka u ktere mi opravdu stékaly slzy. Každopádně po přečtení si uvědomíte jak velké štěstí je to že můžete dýchat, být zdravý, nemít bolesti a vidět a moct číst.
Tuhle knihu jsem měla doma více než rok a stále jsem se k ní nemohla dokopat. To, co jsem o ději věděla (a bylo toho docela dost vzhledem k neustálému doporučování) mě moc nelákalo. Ale musím říct, že jsem byla mile překvapena. Není to jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla, ale líbila se mi. Stále se něco dělo a kniha vás vtáhla do děje. Rozhodně si myslím, že stojí za to si ji přečíst.
Kdo nebrečel, lže. Nebo má kliku. Já brečela. Možná už kvůli představě toho,že sama umírám. A musím sledovat lidi okolo, kteří se na to dívají.
Hrozně mě tohle děsí, ne smrt, ale to před tím. A kdyby to mělo trvat měsíce? Bože.
Možná proto mě ta kniha vlastně hodně oslovila. Nebyl to skvost. Nebylo to něco neuvěřitelného, ale bylo to něco.
Vážně jsem si to užila (jak jen si umírání hlavních hrdinů užívat jde)
Nebylo to tak dobré jako knihy jako Je to i můj život nebo Ještě než umřu, ale rozhodně mi to něco dalo.
Líbily se mi rozhovory hlavních hrdinů, protože ačkoliv nepatřily do hlav nezletilých, ty děcka umírala. Možná proto jsem to všechno nějak přijala, tak jak je. Kniha je víc než průměr a dooručuju ji. Protože ať už je děj jakkoliv přeslazený, prostě zasáhne.
Je to dobře napsaný dojemný příběh, který se dá číst různým způsobem. Může to být romantický a tragický příběh mladé lásky, ale i kniha o pocitech a prožívání těch, kdo ví, že nemají naději, o jejich touhách, vzteku, strachu i odevzdání. Je to ale třeba i zajímavý pohled na rodiny a blízké, kteří se vyrovnávají s faktem, že jejich dítě umírá.
Myslím, že tahle knížka si zaslouží být čtena mladými čtenáři, protože to není jen laciný sentimentální doják.
Knihu jsem dostala od kamarádky na narozeniny a dva roky(asi) mi ležela v knihovničce. Touha po romantickém příběhu byla tak velká, že jsem s malou nelibostí sáhla po této knížce, když už jsem neměla co číst. Z dosavadních komentářů a zpráv ze světa jsem věděla, že tato kniha neskončí dobře, a to mě štvalo, protože většina příběhů by měla skončit dobře, z důvodu, že opravdové životní příběhy končí už tak špatně, že už nad nimi nechci myslet ani nad knihami, ale musím říct, že je to velmi pěkné počtení. Co všechno jste si schopni splnit, když Vám smrt klepe na dveře.
Kdybych na tuto knihu nečekala v knihovně tak dlouho, snad bych ji ani nezačala číst ... dozvěděla jsem se, že moje dítě je taky onkologicky nemocné a v této knize se umírá a o nadějích tu také nemůže být řeč. Nicméně kniha je i o něčem jiném a můžu říct, že se mi líbila.
U knížek s podobným tématem je dost těžké přiklonit se na jednu nebo druhou stranu. Četla jsem ji ještě předtím, než se zvedla "vlna odporu" a názor jsem na ní nezměnila ani teď. Mně chytla. Nedělali si z nemoci srandu prvoplánově. Oba si prošli peklem, které bychom nikomu nepřáli a vyrovnat se s něčím takovým chce pořádnou dávku odhodlání a síly. Dnešní mladí dospělí jsou mnohem víc cyničtější než bývali jejich předchůdci. Takže těžko soudit (a myslím si, že nám to ani nepřísluší), jak by se měli chovat.
V knize se ale dá najít mnohé. Minimálně dojemný cit, který naráží na nepřekonatelné překážky, láska v mnoha podobách, která přeje, trpí a je prožitá na 100%. Jako novodobí Romeo a Julie, kterým nepřejou hvězdy.
Z Greenovek, ač jí všichno hrozně opěvují, mě zaujala nejméně. ejsem si jistá jestli to bylo kvůli tomu, že jí všichn tak chválily, ale prostě pro mě nejslabší...
Krásná knížka! Dlouho jsem se jí bránila, protože kolem ní bylo hrozné haló, ale nakonec jsem podlehla. A je to dobře. Dojemný, vtipný, smutný příběh se spoustou krásných citátů :)
smutný příběh, u kterého jsem slzela. Ač je smyšlený, myslím si že může být i reálný
Mé srdce pookřálo ... Slzné kanálky se rozjely a nedaly se zastavit.
Málo kdy u knih pláču, ale tohle mě dostalo. Možná, že čím víc stárnu, tím víc jsem patetická ...
Láska, která rychle začala a rychle skončila.
Láska, ze které bychom si všichni měli vzít příklad - nefalešná, nezaložená na vzhledu, penězích nebo čemkoli jiném. Založená na NÍ a na NĚM, na dvou hvězdách, jejichž světlo vyhaslo příliš brzy, ale zanechalo tolik lásky ...
Nevím proč, ale tato kniha mě nijak zvlášť nezaujala. Popravdě si nejsem jistá, zda si někdo může dělat legraci s toho, že je nemocný. Přišlo mi to zcela hloupé. Vyrovnávají se s tím vlastním způsobem. Přesto, na druhou stranu, se mi kniha líbila. Ukazuje, že zdraví a rodina jsou nejdůležitějšími prvky v našem životě, bez kterých se já osobně neobejdu.
Štítky knihy
láska zfilmováno rakovina, nádory Anne Frank, 1929-1945 první láska smrtelné choroby smutek pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Nápis na přebalu "Nejvtipnější smutný příběh" tuhle knihu vystihuje naprosto dokonale. A já prostě nemůžu hodnotit jinak než plným počtem hvězd. Je mi jedno, jak moc mainstreamová knížka to je, je mi jedno, že to není bůhvíjaké veledílo, ale je to kniha, která vás chytne za srdce (a potom ho roztrhá na kusy), která ve vás něco zanechá, a to je podle mě u knih důležité.
Myslím si, že kdybych předtím stokrát neviděla film a nevěděla, jak to celé skončí, dotklo by se mě to ještě víc, ale i tak to bylo krásné, dojemné, ale zároveň i vtipné (ten humor jsem si naprosto zamilovala) počtení. Gus, Hazel a vlastně i všechny ostatní postavy byly nesmírně sympatické, až mi bylo občas líto, že jsou jen fiktivní.
Ještě bych chtěla říct, že mě neskutečně překvapilo, jak je film věrný své předloze, takže ani nečtenáři nemusí o tenhle krásný příběh přijít, což je super.