Hvězdy nám nepřály
John Green
Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. „Nejvtipnější smutný příběh“ je napsán s mimořádným smyslem pro humor i sarkasmus a díky autorovu vyprávěčskému talentu vyznívá velmi působivě.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2014 , Yoli (ČR)Originální název:
The Fault in Our Stars, 2012
více info...
Přidat komentář
Líbil se mi popsaný cynický přístup teenagerů k nemoci- byli smíření a dělali si z rakoviny legraci,na rozdíl od rodičů, pochopitelně.Pracuju na onkologii,a takhle to ,obvykle, nebývá
Tato kniha otevřela stavidlo... Stává se vám, že se ve vás hromadí pocity a někdo, něco je najednou pustí ven. Co je vlastně smrt? Konec... Konec má přece všechno, tak proč mít strach? Smrt je tím nejhorším právě pro ty, kteří tady zůstávají. A pro umírající je často vysvobozením ze zoufalých bolestí, ale i ze zoufalého čekání. Smrt patří k životu a rakovina je bohužel v dnešní době bolestnou cestou ke konci života. Kniha, ač aspiruje na velkou americkou romantiku, tak v sobě nese zajímavý příběh, který se klidně mohl stát, protože takhle nemocní lidí, včetně takhle mladých jsou běžně mezi námi a mohlo to tak být. Zajímavé je zapojení knihy, právě knihy mohou být pro nás vodítkem, berličkou i stavidlem, co se otevírá. Každá kniha má svůj čas a tahle našla právě ten můj správný čas.
Tato knížka se mi dostala do rukou už dřív létě, ale asi jsem na ni ani neměla nálad až do teď. Viděla jsem film (samozřejmě slzička ukápla) a dneškem dočtena kniha.
Abych byla upřímná, asi polovina knihy mi přišla jako obyčejná nadprůměrná knížka, která má zasáhnout kousek člověka a trošku jsem se vzdávala představy o BESTSELLERU. Co mě ale zasáhlo více, byla část, kdy Gus umírá. Přišlo mi to jako velmi realistické a tak jsem s postavami prožívala každičkou vteřinku. Možná by se někomu konec zdál zdlouhavý (a taky že nebyl nejkratší), ale já jsem spokojená s koncem příběhu. Že se spisovatel nebál, vytvořit trošičku více reálný konec s tak hlubokou myšlenkou.
Knížka je pro mne asi spíše zklamáním než objevem, ale jsem ráda, že jsem s knihou přišla do styku a mohla tak okusit, trošku jiný život.
Ke knížce jsem se dostala možná o pár let později, než jsem měla - už jsem ve svých pětadvaceti asi starší než cílová skupina. Přijde mi dost nepatřičné, když tady teď napíšu, že tohle je fajn "oddechová" knížka. Fakt, fakt divné, a přitom je to pravda.
Dávám 4 hvězdičky,
- jednu za čtivost
- jednu za to, že jsem si trošku zaslzela, což se mi nestává
- jednu za postavu Izáka, protože ten byl přece jen nejuvěřitelnější a nejpřiměřenější (kdo mi lezl na nervy, byla Kaitlin, zjevení spisovatele v autě už se mi taky zdálo trošku moc)
- jednu za... já ani nevím, i když mám mnohé výhrady, tak tři se mi zdají málo. Postavy by to asi nazvaly jako úlitba rakovině. :)
Doufám, že s tímto tématem nezískám zkušenosti, ale třeba to fungování s bombou (až na schody popisované docela normálně) se mi zdálo přehnané. A nechce se mi věřit, že člověk s vědomím smrti v zádech chce hlavně koukat na reality show. Možná v nějaké přechodné fázi? Pochopila bych, kdyby se taková postava zlomila. Pochopila bych, kdyby se vybičovala k zažívání nevšedních věcí, žití naplno s tím, že nemá co ztratit (jako třeba v knížce Veronika se rozhodla zemřít), ale tohle mi přišel jako docela mdlý kompromis.
Láska je tu vykreslená krásně a doháněla mě k slzám - mluvím o pasážích o lásce rodičovské.
Čím menší celek, tím lepší. Některé věty toho obsahovaly opravdu hodně na malém prostoru. Některé scény doléhaly a působily tak, jak měly. Ale jako celek knížka přece jen trochu zaostává. No, užívám si ty detaily, takže proto je mé hodnocení v hvězdičkách pozitivnější než komentář samotný. :-)
Kniha mi vedle čistě romantického filmu, připadala o dost zajímavější a emotivnější. Děj měl spád a celkový vývoj mě překvapil... Pár slz samozřejmě taky ukáplo, takže nemohu hodnotit jinak než 5*.
Nevím proč ale prostě mě tato kniha nijak nezaujala. Možná velkým problémem bude, že jsem jako první viděla film a tomu dávám najednou větší přednost. Kniha mě nijak extra nezaujala.
Tři léta od nákupu uběhly a já začala se čtením. No. Možná jsem ani nemusela, protože bych si mohla nalhávat, že tvorba pana Greena není tragická. Je. A to z prostých důvodů - slabá a předvídatelná linka děje, který se vyvíjí až moc rychle, takže se čte sice pěkně, ale k čemu to je, když si člověk po odložení knihy nic neuchová a ještě slabší postavy. A hlavně ten hloupý motiv rakoviny a umírání, je toho zapotřebí? Přečteno v originále, na český překlad hozeno očkem a následně přetrpěn tik v oku. (Jo a věta my lungs suck at being lungs úspěšně konkuruje vnitřní bohyni z odstínů, tolik k mému váhání mezi žádnou a jednou hvězdičkou.)
Nad touhle knihou jsem dlouho přemýšlela jestli si přečíst nebo ne. Nakonec jsem si ji vzala k maturitě a i když jsem z ní nebyla zkoušená, tak toho nelituji. Díky dojemnému, citlivému příběhu se kniha četla sama. Film jsem viděla až po knize, i ten se mi moc líbil :)
Nejprve jsem viděla film a až poté četla knížku... A ač jsem u filmu řvala jako želva, knížka ve mně ani z daleka nevyvolala takovou vlnu emocí, a to v podstatě žádnou...
Krásná kniha u které mi nejednou ukápla slza a v závěru jsem si pěkně poplakala. Knihu hodnotím jako skvěle napsanou s dojemným příběhem. Člověk může mít všechno, ale zdraví si prostě nekoupí. Hazel s Gusem k nemoci přistupovali s nadhledem a na svůj věk díky tomu byli velmi vyspělí a pokorní. Líbily se mi také životní citáty z knihy a nejvíc Gusův: ,,Jsem na horský dráze, která jede jenom nahoru, kamaráde." Určitě doporučuji přečíst, ale připravit si taky kapesníčky :-)
Špatně se četla z jednoho důvodu - první jsem totiž viděla film. Nedělejte to! Zkazí vám to celkový dojem a budete stále srovnávat knihu s filmem, a to je škoda :)
Hezký příběh, ale nevím, jestli přinesl něco nového. Knihy s podobnou tématikou se píšou podle téměř identického mustru, takže ničím moc nepřekvapil. Holt jsem to četla těsně po "Než jsem Tě poznala" a "Vypravěčce" a neubráním se srovnání.
Jelikoz jsem zdravotnik tak tao kniha pro mne byla zajimava .. krasny pribeh o tom ze ikdyz je clovek nemocny tak muze najit lasku .. nekolikrat jsem i plakala ..opravdu krasna kniha..
tato kniha se mi strašně líbila ,ale do dalších knih jsem se nemohla už začíst, nebavilo, nemohla jsem se prokousat dějem
Film jsem viděla dříve než jsem četla knížku. Je to příběh u kterého snad každému ta slza musí ukápnout. Hazel Grace a Gusovi hvězdy sice nepřály, ale Johnu Greenovi teda sakra přály a povedl se mu napsat nezapomenutelný příběh!
Jeden z nejsilnějších příběhů, co jsem četla. Na romantiku moc nejsem, ale tohle je romantické takovým svým způsobem.
Dojala mne k slzám a ráda ji čtu znovu a znovu a pokaždé to ve mě zanechá stopy.
S klidným srcem mohu říci, že je to nejlepší knížka od tohoto autora a myslím, že ji už jen tak znovu nepřekoná.
Knihu jsem dostala k narozeninám pro zpříjemnění času. Já osobně mám radši horory nebo thrillery, ale zkusila jsem jí dát šanci. Knihu jsem přečetla za 3 dny a to je na mě neobvyklé :D. Příběh vám dovolí se znovu zamilovat a ano vím, že to končí špatně, ale co by to bylo za život, kdyby jsme si neuměli užít i poslední chvilky svého života že? Určitě doporučuji přečíst a jestli vás nebaví číst tak alespoň zkouknout film :)
Štítky knihy
láska zfilmováno rakovina, nádory Anne Frank, 1929-1945 první láska smrtelné choroby smutek pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
2013 | Hledání Aljašky |
2014 | Papírová města |
2015 | Sněží, sněží... |
2015 | Příliš mnoho Kateřin |
2018 | Jedna želva za druhou |
Téma smrtelné nemoci, velké lásky a charaktery postav... to vše by se dalo tak krásně zpracovat. Dovedu si knihu představit v pojetí spisovatelky J. Moyesové, ale pana Greena ne. Čekala jsem od ní mnoho, bohužel zklamání, velké. Film pěkný, kniha docela o ničem. Nelíbilo se mi její zpracování, špatně se mi četla a autorovy myšlenkové procesy jsem nechápala. Ani jsem si nesedla s jednou postavou. Za mě ne!