Hvězdy nám nepřály
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/214700/bmid_hvezdy-nam-nepraly-zSn-214700.jpg
4
7943
7943
Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. „Nejvtipnější smutný příběh“ je napsán s mimořádným smyslem pro humor i sarkasmus a díky autorovu vyprávěčskému talentu vyznívá velmi působivě.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2014
,
Yoli (ČR)
Originální název:
The Fault in Our Stars, 2012
více info...
Přidat komentář
Přiznám se, že mě kniha docela zklamala. Docela jsem se na ni těšila a měla jsem od ní velká očekávání, protože jsem od všech slyšela, jak je skvělá. Ano, je to smutné, že lidé a v tomto případě děti umírají na rakovinu, či jiné nemoci, ale v tomto podání mě kniha moc nezaujala a upřímně jsem u ní ani nebrečela...a to už je co říct, protože mě rozbrečí kde co. Obzvláště části ohledně knihy Císařský neduh a jejího autora Petera Van Houtena mě docela nudily. Postavy mi sympatické moc nebyly a dost často jsem se ztrácela ve všech těch jejich myšlenkách, kdy jsem ani moc nechápala, co tím chtějí vlastně říci.
Takže za mě knihu moc nedoporučuji.
Asi mne tu ostatní ukamenují, ale knížku jsem víceméně přetrpěla. Moc jsem se na ni těšila, protože film byl skvělý, ale poprvé musím říct, že byl film lepši než kniha. Obecně je to zajímavý a smutný příběh, ale postavy jsem si nijak extra neoblíbila a lásku jsem jim taky nijak zvlášť nevěřila, možná to bylo tím, že to bylo podané všechno šup šup a bylo..Pro mne byl však nejhorší styl psaní..a spousta myšlenek..kolikrat jsem se přistihla, jak čtu a vlastně nevím co a ani se mi k tomu nechtělo vracet.. A upřímně.. čekala jsem větší doják, i když si myslím, že to bude tím špatným stylem...
"Z doby kamenné "
Kniha, film - Pecka!! Film jsem viděla s kámoškou v originále a moc se mi líbil. Knihu jsem četla dřív než jsem viděla film.
Ke knize a filmu zároveň: Příběh o dvou teenageřích se může zdát jako normální život zamilovaných puberťáků, ale ano jen na první pohled. Hazel se léčí na rakovinu a musí mít všude s sebou speciální přístroj (Jak mi později bylo jasné šlo o kyslikovou bombu). Kyslík ji doprovází nejen k lékaři nebo do školy, kde přestala kvůli nemoci chodit, ale taky na podpůrné terapie , kde se spolu s ostatními pacienty snaží vypořádat se svým handicapem. Potká tam Guse. Mladý sympaťák, který si ale taky zažil.. přežil rakovinu ,ale bohužel není vyloučené, že se mu nemoc nevrátí.
Hazel a Gus = nerozlučný pár, který se vzájemně doplňuje. V příběhu a v knize hraje roli Holandsko konkrétně Amsterdam, schůzka s životně důležitým autorem a návštěva domu Anny Frankové️️
Moc pěkná kniha která člověku ukáže spravne hodnoty. Až když je člověk v takové situaci tak si uvedomi co je důležité. Dej nebyl tak závratny a některé chvile se dali lehce překročit ale hlavní jsou emoce které dokázal vyvolat dokonale. Konec je velmi smutný tak jak každý kdo o knížce někdy slyšel tak vi přesto dokáže ale překvapit. Jsem ráda že kamarádka dokopala knihu přečíst protože rozhodne stala za to.
dobrá knížka, konec byl smutný, ale styl psaní Johna Greena mi proste nesedí. řekla bych že píše “bez pocitů”? nevím jak to vysvětlit, ale něco mi v jeho knížkách proste chybí.
Typický nádherný slaďák, který Vás dostane do kolen. Silný příběh s opravdu skvělými citáty. U této knihy jsem si celou dobu myslela, že konec skončí tak jak si myslím a ono se to nakonec obrátilo.
Dobrý práce pane Greene.
Na děj to není nejsilnější kniha (děj se dá lehce předurčit), ale na poselství je to skvělé. Autor má velmi dobré postřehy, myšlenky a kniha se mi líbila hlavně kvůli tomu. Nemyslím si, že se kniha soustředí na propracovaný děj, spíš na smysl života atd.
Doporučuji
16-letá Hazel Grace má rakovinu a ví, že nebude žít dlouho. Tvrdí, že není depresivní a má se fajn. Baví jí sledování reality show v TV a nebaví chodit na psychoterapeutické, rádoby podpůrné skupiny pro obdobně nemocné, které jí přijdou zbytečné a nic zajímavého jí nepřináší. Nicméně se nechá přemluvit matkou, ať tam znovu zajde a dá tomu další šance, že má přeci právo žít vlastní život a nejen ten televizní. Hazel poslechne a dobře udělá, protože tady (konečně) poznává přítele, s kterým si porozumí a pak s ním může trávit volný čas (třeba právě zrovna společným sledováním filmů, což je samozřejmě přinejmenším lepší než trávit čas jen s rodičem). Jak se říká, ve dvou se to lépe táhne, a když máte parťáka do nepohody, hned to slunce nějak víc svítí a život se zdá lepší a světlejší.
Love story o těžce nemocných (určený hl. pro ženy a pro mládež) je navzdory těžkému tématu lehce napsaný a snadno se čte. Možná někoho z handykepovaných potěší a rád si při tom romanticky zasní. Anebo možná bude podobný román zajímavostí pro lidi zdravé, kteří ze zvědavosti zatouží zjistit, jak se asi tak žije těm, kterým „hvězdy nepřejí“ a rádi se nechávají dojímat. Anebo třeba taky ne. Možná někdo naopak usoudí, že mu tato četba nic extra zajímavého nepřináší, psychologie pluje při povrchu a příběh není žádná velká sláva. Nebo že mu to v hledání smyslu života, hledání přátel nebo při hledání sebeúcty vůbec nepomůže. Možné je prostě úplně všechno.
Krásný a romantický příběh spojený s krutou realitou.
Kniha je první, kterou jsem od autora četla, ale vlastním jich víc, tak jsem zvědavá co dalšího od něj můžu čekat.
Samotné poselství knihy je silné a nádherné, musíme si vážit sebe i ostatních a i přes ty nejtěžší překážky můžeme vše zvládnout.
Smutná knížka, ale přesto krásná. Silný příběh, kdy se děti příliš brzy stanou dospělými.
Kniha si mě dostala.
Před lety jsem viděla film, tak jsem knihu hodně odkládala , abych neporovnávala. A myslím, že to bylo zbytečné. Jen jsem si odpírala dobré čtení.
I když v knize se píše o těžkém tématu rakovina. Kniha byla napsaná i s lehkým humorem a povznesením nad osudem, kterému se už nedá vyhnout.
Oceňuji, jak se o rakovině v knize mluvilo otevřeně. Jak se bral ohled,že se to týká puberťáku. Tedy jak to bývá ve většině knih, že postavy působí, jako by jim bylo 30.... a přitom je jim 15. Tak tady autor dokázal uchovat autentičnost věku.
Kniha je velmi čtivě napsaná a moc krásně a smutně.
Krásná knížka. Miluju asi všechny citáty.
Prvně jsem viděla film, u kterého pochopitelně ukáplo nemálo slz. Takže když jsem šla do knížky, věděla jsem, jaký bude mít konec. Knížka je plná krásných myšlenek, které se ale občas bijí s poněkud depresivnějšími myšlenkami a názory. Je to zajímavý pohled na svět. Hlavní hrdinka mi sice byla poněkud sympatičtější ve filmovém zpracování, tady mi občas přišla trochu dětinská, což je ale k jejímu "teen věku" vlastně v pořádku - na druhou stranu byla pak zas až přespříliš "dospělá". Nebrala jsem to ale jako žádné mínus a nijak mě to neobtěžovalo :)
Nádherná knížka. Vtipná a zároveň smutná a deprimující. Co k tomu říct.. Prostě naprostá dokonalost. Tohle by si měl přečíst každý.
Moc se hezká knižka, ale moc smutná. Jak u filmu, tak i knížky jsem brečela. Velmi doporučuji
Krásná, ale hrozně smutná. Téma jsem věděla, už když jsem tuto knihu začala číst, ale i tak mě to vzalo. Příběh o nemoci, umírání, vnitřní síle a odhodlání, ale i o lásce, porozumění a pochopení. Sama jsem si tímhle už několikrát prošla, takže jsem se do toho všeho vžila asi víc, než bych sama chtěla. V takové situaci člověk musí být silný, nic jiného nezbývá a autor toto všechno v knize popsal dokonale. Jen to zkrátka není jeden z těch příběhů, které končí šťastně a s hřejivým pocitem na srdci. Doporučuji všem těm, pro které to nebude až tolik osobní. Je to krásný příběh, procítěný, ale pro ty, co si něčím podobným už někdy sami prošli, je to prostě až tak reálné, že to bolí.
Nejprve jsem se rozhodla přečíst si knihu a až potom se podívat na film. Kniha mě vtáhnula do děje a každý den jsem se těšila až si chvíli ke knize sednu a budu si moc kus přečíst.
Štítky knihy
láska zfilmováno rakovina, nádory Anne Frank, 1929-1945 první láska smrtelné choroby smutek pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Mě prostě John Green nikdy moc neoslovil. Měla sem přesto menší naděje, že třeba právě tato tolik chválená kniha by můj názor mohla přeci jenom trochu pozměnit. No nestalo se. Spisovatel má svůj velmi charakteristický styl psaní, což je určitě dobře. Avšak i když by jeho tvorba měla být mířena na mou věkovou kategorii, jeho knihy mi neposkytují nic k hlubšímu zamyšlení. Příběh se alespoň lehce četl a děj též plynul. Ovšem že by to bylo nějak srdcervoucí či dojemné se z mého pohledu určitě říct nedá. Rozhodně jsem očekávala něco více smutně milostného. Hlavní postavy mi pod kůži nevlezly a jejich láska byla odvyprávěna spíše narychlo.
„Občas si člověk přečte nějakou knížku a pocítí až fanatickou potřebu přesvědčit úplně každého, aby si ji přečetl také, protože se mu zdá, že to je jediný způsob, jak náš roztříštěný svět uvést zase do pořádku. A pak jsou knihy jako Císařský neduh, o kterých lidem vykládat nemůžete, knihy tak jedinečné a zvláštní a vaše, že když o své lásce k nim promluvíte, máte dojem, že je zrazujete.“