Hvězdy nám nepřály
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533195/bmid_hvezdy-nam-nepraly-65e0230057bc5.png
4
7944
7944
Hazel diagnostikovali ve třinácti letech rakovinu. Teď je jí šestnáct a rakovina je v posledním stadiu. Nikdo neví, jak dlouho bude žít, ale vědí, že smrt je nevyhnutelná. Hazel tráví dny sledováním nekonečného pořadu Amerika hledá topmodelku a čtením oblíbené knížky od holandského spisovatele Petera Van Houtena. Začne z donucení rodičů chodit do podpůrné skupiny, kde se schází lidé s rakovinou. Tam se seznámí s okouzlujícím Augustem Watersem, jenž vyšel z boje s rakovinou s amputovanou nohou. Začnou spolu trávit čas a Gus probudí v Hazel chuť znovu žít. Hazel si ale uvědomuje, že může každým dnem zemřít, proto se do Guse bojí zamilovat – nechce mu svým odchodem zlomit srdce. Gus ji ale přesvědčí, že by si krásu zamilovanosti měli užít právě proto, jak málo času jim oběma zbývá...... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2024
,
Témbr
Originální název:
The Fault in Our Stars, 2012
Interpreti: Veronika Khek Kubařová , Matouš Ruml
více info...
Přidat komentář
Už od mala ráda čtu a ke knihám se vždy ráda vracím. Jsem schopná jednu knihu číst třeba desetkrát a pořád má pro mě své kouzlo. Ale vím, že tohle dílo číst po druhé ještě dlouho nebudu. A možná už nikdy.
Není to pro to, že by byl špatný příběh nebo zpracování. Ani jedno není pravda. Ba naopak. Příběh má své kouzlo a napsané to taky není zle.
Problém pro mě je spíš v tom, že je to příběh tak silný. Kniha nutí čtenáře přemýšlet o věcech, na které ve svých 24 asi ještě nejsem připravená. Možná ani nebudu.
Během čtení jsem se opravdu smála a brečela najednou a už od první stránky jsem se bála konce. A ten nakonec přišel s nevyhnutelností, ale zároveň i lehkostí...
Ale i přesto nemůžu dát méně než 5 hvězdiček.
těšila jsem se až si ji přečtu, moc pěkné, trochu mi to stylem nebo možná jen mým dojmem z knihy připomínalo knihu Ten, kdo stojí v koutě, která se mi taky ohromě líbila, je v nich něco o čem můžete přemýšlet, navíc když si u knihy i tak hezky popláčete co víc si přát
Na tuto knihu jsem se těšila, i když mi bylo jasné, že bude smutná. A byla. Moc. Podruhé za život jsem u knihy brečela, nejdřív Petr a Lucie, teď tohle. Příběh je vynikající, který vás donutí se vcítit do postavy Hazel a prožívat s ní všechno její utrpení i radost. Knížka je přímo ten typ, který vás pohltí a vy když přečtete jednu stranu, musíte přečíst další a najednou jste u druhé, páté, dvacáté kapitoly. Moc mě kniha zasáhla a na konci jsem si přála, aby nikdy neskončila, aby měla pokračování. Opravdu doporučuji si ji přečíst.
Velmi emoční kniha. Nejvtipnější, nejsmutnější ,příběh,mladých lidí . Myslím, že je tím vyjádřeno vše. Doporučuji všem, kniha stojí opravdu za přečtení,díky autorovu nadání je velmi působivá .
Skvělý a silný příběh. Četla jsem to už nespočetněkrát a pořád se k ní ráda vracím. Naprosto miluju postavy samozřejme Hazel, Guse, Izáka. Nejlepší knížka, kterou jsem měla tu čest číst a kloubouk dolů panu Johnu Greenovi. :)
Nemám slov. Knížku jsem přečetla za jediný den a nedokázala se od ní odtrhnout.
Kniha je plná metafor a dech beroucích momentů. Je to přesně ten tip knihy, který vás chytne za srdce, kterou když dočtete, jen sedíte, hledíte do prázdna a přemýšlíte o tom, co se právě stalo, o tom konci, a o všech těch malých detailech.
Najdou se zde i úsměvné a vtipné chvíle („Hazel: "Jasně, je to hlavně tím, jak je sexy." Augustus: "Může to ostatní oslepovat." Hazel: "Třeba našeho kamaráda Izáka to oslepilo určitě." ), ale i těch u kterých máte pocit, že si vypláčete oči („Člověk si nemůže vybírat, jestli ho svět zraní nebo ne, ale může aspoň mluvit do toho, kdo ho zraní. Já jsem se svou volbou spokojený. Doufám, že ona s tou svojí taky".) A to je teprve začátek. Kniha ve mě vyvolala spoustu pocitů a pokud rádi přemýšlíte o "odlišných" věcech, než vaši blízcí, tak je tato kniha přímo pro vás. :)
Nebrečela jsem.
To říkám jen pro to, že z většiny recenzí, co jsem viděla a četla, jsem pochopila, že by vás kniha měla dohnat k slzám. Proto se mi nechtělo dojít až na konec - říkala jsem si, že nemám chuť cítit se mizerně a pak se muset totálně stranit všech, protože mi bude najednou celý svět připadat nicotný /jo, tak to bývá/. Ale když jsem k těm posledním stránkám došlo, bylo to prostě přirozené. Ne, že by z toho nebylo cítit spoustu emocí, které se přesunuly i na mě a donutily mě tím o tom všem přemýšlet - spíš to bylo tím, že jsem nic jiného nemohla čekat, je to realita.
S tím, že je kniha smutná a zároveň vtipná, musím souhlasit - u některých hlášek jsem se dobře nasmála.
Když to shrnu, je to krásně napsaný příběh, přesto, že mě nedostat tak, jak jsem čekala. Jsem zvědavá na filmové zpracování.
Knížka je zajímavá, svým tématem i stylem psaní. Povaha Guse a Hazel je originální a oni se navzájem skvěle doplňují. Když jsem brečela, zároveň jsem se i celou dobu smála, za což autora obdivuji, protože zkombinovat tyto dvě emoce je docela obtížné. Knížka je obohacena spoustou citátů, které dávají člověku chuť do života. Moc mu děkuju za tuto knížku, za ukázání toho, že i v nejhorší situaci se člověk nesmí vzdát té poslední naděje, a že musí aspoň trochu vtipkovat.
Nevím, jestli to bylo tím překladem, nebo jestli autor takhle prostě píše, ale některé věty mi přišli tak trochu krkolomné... Každopádně, jsem samozřejmě posledních 50 stránek naprosto "prořvala" a to i přes to, že jsem knížku četla převážně v MHD.
Myslela jsem si, že to bude strašná "romanťárna", což ne, že by nebyla, ale hrozně moc se mi líbily autorovy myšlenky a rozhodně si nemyslím, že by na svůj věk byli příliš moudří, přemýšleli o životě jenom jinak, když se oba dva dotýkali smrti a právě tenhle aspekt se mi na celé knížce líbil nejvíc. Nevím...asi se k ní ještě vrátím...
První polovinu jsem si užívala styl psaní, myšlenku, zvláštní humor i atmosféru knihy. Je opravdu jiná než ostatní, výjimečná. Pořádně jsem si uvědomila, jaké mám štěstí, že mi Bůh dal zdraví a jak si to mnoho lidí ani neuvědomuje a bere to jako samozřejmost. Tento příběh je plný podobných myšlenek k zamyšlení. Druhou polovinu knihy jsem plakala...
Já nevím... Těšila jsem se, fakt že jo, výborné recenze, zajímavý název. Ale ani ne v půlce jsem vážně měla tendenci odložit a dál nečíst. Nějak se mi nepodařilo uvěřit ani Hazel, ani Augustovi. Na svůj věk byli místy až příliš moudří. Určitě chápu to nadšení náctiletých, přiznávám, že kdyby mi bylo méně, asi bych na knihu koukala jinak. Rozhodně se k ní nebudu vracet a doporučovat budu jen velmi opatrně.
Nemůžu si pomoct ale Will a Louisa v Me before you mi byli mnohem blíž, tam jsem i tu slzu zamáčkla.
Už po první stránce jsem věděla, že toto bude bomba. Ale omyl. Byl to granát, který vybuchoval stále a stále v mém nadšení po každém odstavci knihy. Každá věta má v sobě pozoruhodnost, která se jen tak nevidí. Tento spisovatel má opravdu dar. Příběh je výborný. Teda pokud příběh o umírání může být výborný.
Knížku jsem přečetla jedním dechem. Obě hlavní postavy byly úžasné. Líbil se mi hlavně dodatek autora, že v každém dobrém románu musí umřít hlavní hrdina.
na knížku jsem se chystala hodně dlouho. dnes jsem na ní měla konečně čas a tak jsem se do ní pustila a taky jsem ji hned přečetla. nevím pořádně, co si o ní mám myslet, za jeden den jsem to všechno zhltla a ještě jsem to asi pořádně nevstřebala. ale už ted vím, že se mi líbila a určitě ji doporučím dál. ještě nikdy se mi totiž nestalo, abych měla takhle na krajíčku, a to posledních asi 60 stránek :)
Knihu jsem přečetla před pár dny, ale slíbila jsem sama sobě, že si nejdřív pořádně komentář rozmyslím. A co jsem vymyslela? Vlastně nic. Je to zvláštní kniha. Je to výjimečná kniha. Bylo to krásné, smutné a veselé zároveň. Ze začátku to vypadalo na blbý román, ale ono to bylo úplně jiné. Zatím jsem nenašla komentář, který by vystihl můj názor na knihu, ale já sama nejsem schopná u této knížky dát něco souvislého dohromady. Sice jsem zvědavá na filmové zpracování, ale myslím, že film ztratí to kouzlo, které má kniha.
Je mi ani ne 14 let a knihu jsem přečetla jedním dechem nebrečela jsem ani se nesmála.Nebrečela jsem protože ta smrt tam patřila a když přišla tak mě jen trochu zaskočila smrt přichází v jakémkoli věku jen my se jí bojíme. Mě připadalo že hl. hrdinové se jí nebáli akorát Augustus po sobě chtěl něco zanechat a Hazel zůstávala kvůli rodičům a pak si uvědomila že neví proč jstím ještě nesekla.Smát jsem se nemohla všude v té knize se vznášela smrt a mě ty věci nepřišly vtipný. Jinak moc krásná kniha která nás vyvede z omylu cituji. "Bojoval až do konce." protože mi nebojujeme my přežíváme.
No normálně bývám veselá holka která nosí hlavu v oblacích ale kniha hvězdy nám nepřáli mě zasadila do reality a ujistila že svět opravdu nní továrna na splněná přání. Určitě si to přečtěte třeba potom nebudete sedět o půlnoci na posteli a přemýšlet
Štítky knihy
láska zfilmováno rakovina, nádory Anne Frank, 1929-1945 první láska smrtelné choroby smutek pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Nevím, co každému na této knize přijde tak srdce beroucí a emociálně zdrcující. Kniha má příliš jednoduchý děj místy jsem se vážně nudila. Jediná zajímavá čast byla v Amsterdamu. Jistě překvapilo mě jak to skončilo, ale že by to bylo něco extra, to si tedy nemyslím. Mám ráda knihy, které mají složitý děj a u kterých do poslední chvíle nevím jak to skončí. U této knihy akorát čekáte na to, až někdo umře. Od Greena jsem četla i jiné knihy a tahle se mi líbila mnohem méně než třeba Hledání Aljašky. Ta je vtipná a pak přijde totální zlom v půlce knihy, je to mnohem zajímavější. Tohle je kniha na oddych nic jiného.