Hvězdy nám nepřály
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533195/bmid_hvezdy-nam-nepraly-65e0230057bc5.png
4
7944
7944
Hazel diagnostikovali ve třinácti letech rakovinu. Teď je jí šestnáct a rakovina je v posledním stadiu. Nikdo neví, jak dlouho bude žít, ale vědí, že smrt je nevyhnutelná. Hazel tráví dny sledováním nekonečného pořadu Amerika hledá topmodelku a čtením oblíbené knížky od holandského spisovatele Petera Van Houtena. Začne z donucení rodičů chodit do podpůrné skupiny, kde se schází lidé s rakovinou. Tam se seznámí s okouzlujícím Augustem Watersem, jenž vyšel z boje s rakovinou s amputovanou nohou. Začnou spolu trávit čas a Gus probudí v Hazel chuť znovu žít. Hazel si ale uvědomuje, že může každým dnem zemřít, proto se do Guse bojí zamilovat – nechce mu svým odchodem zlomit srdce. Gus ji ale přesvědčí, že by si krásu zamilovanosti měli užít právě proto, jak málo času jim oběma zbývá...... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2024
,
Témbr
Originální název:
The Fault in Our Stars, 2012
Interpreti: Veronika Khek Kubařová , Matouš Ruml
více info...
Přidat komentář
Jak chcete popsat slovy něco takového? To prostě nejde. Nemůžu najít slova, kterými bych vyjádřila své pocity. Ta knížka je prostě nádherná, nic jiného se o ní říct nedá. Na jednu stranu jsem si ji zamilovala, zároveň však "proklínám" autora, proč proboha napsal něco tak smutného? Ano, chápu, že bez toho závěru by ta knžka neměla smysl a zdaleka by to ve mně nezanechalo takový dojem, jaký zanechalo teď, rozumím tomu, všechno to chápu, ale stejně, proč to nemohlo skončit dobře???
Pakliže jsem měla nějaké výhrady, všechny byly spláchnuty přívalem slz na posledních stránkách. Tudíž nemůžu říct nic jiného, než že to bylo vynikající.
Je úžasné, jakým stylem dokáže autor popsat tak smutné téma. Knížka se čte doslova jedním dechem. Je pro mě naprosto ojedinělá. Nemusí se líbit každému. Ale i když se mi u ní místy chtělo až brečet, jsem ráda, že jsem si jí přečetla. Určitě bych doporučila každému, komu nevadí toto téma číst.
Krásné ,nevýslovně smutné,ale i s malou nadějí,že to dobře dopadne.S první stranou knihy jsem se až lekla , ale rychle jsem se začetla a četla knihu jedním dechem a potom jsem ji hned přečetla znovu,je vní hrůza z nemoci (rakoviny),ale i láska naděje,vtip. Velmi dobře napsaná ,čtivá.
Příběh to je rozhodně zajímavý, četlo se to vlastně samo a nemůžu říct, že bych nebyla ráda, že jsem se do knihy pustila. Jen jsem byla překvapená, že se u mě nedostavily ani slzy, ani smích, jak jsem o tom často četla od ostatních (a to nejsem suchar, prudič ani negativista, prostě nevím, čím to).
Neočekávala jsem moc, a jsem tedy velice potěšená kvalitou knihy. Emoce především. Smích a slzy tu kráčejí ruku v ruce a přiznávám, funguje to - alespoň na mě určitě.
Včera mi kniha přišla, dnes jsem jí dočetla.. Je to jedna z nejúžasnějších, nejsmutnějších a nejveselejších knih. Probrečela jsem dnešní den, nevím zda jsem se nechala zlomit touto knihou, je to možné, fascinuje mě tato kniha, je pro ně něco jako CN pro Hazel.. Dokonalost...
Slova chvály už dál nejsou asi potřeba.. ale, přečtěte si tuto knihu pokud jste to ještě neudělali..
Nejlepší kniha co jsem zatím četl. Nejspíš si ji brzy přečtu znova. Je velice emotivní a smutná. Po žádné knize jsem ještě neměl takové pocity. Všem doporučuji. Myslím, že to pro mě bude něco jako pro Hazel Císařský neduh.
Jak už jsem psal na několika místech - jedna z nejkrásnějších knížek, jakou jsem četl. Přečetl jsem ji v angličtině, takže neumím zhodnotit, jak se povedl český překlad. Ale jsem rád, že ji teď mohu doporučovat a kupovta lidem, kteří angličtinou nevládnou. Protože tenhle příběh je nádherný a John Green je okouzlující vypravěč.
Původně jsem tuhle knihu nechtěl číst, protože je zjevné od prvního okamžiku, že půjde o smutný příběh.Ale pak jsem ji v knihkupectví popadl a během jednoho dne stačil přečíst.Je to hodně moc, moc, moc smutné, ale nejspíš i hodně poučné.Člověk si uvědomí, že se vlastně zaobírá malichernostma a měl by si užívat každý okamžik, co je mu na světě dán!!
Velmi dojemná kniha, tak hezky napsaná....., moc jsem jim přála ty hezké zážitky, co ještě stihli, slzy mi také ukáply, to by u této knihy ani jinak nešlo.....
Nenacházím ta správná slova, jimiž bych dokázala popsat těch iks set stran.
Dokážu napsat jen tohle. Je to velmi emočně silná kniha, u které prostě musíte brečet.
Písmenka se vám rozpíjí s dalším přívalem slz, ale nemůžete se odtrhnout, musíte číst dál. Za každým odstavcem opět strkáte záložku mezi stránky, zaklapnete knihu a vytáhnete další papírový kapesník. Pak ho přidáte k dalším mokrým kuličkám už jen vzdáleně připomínající původní věc a využíváte chvilky suchých očí k tomu, abyste opět otevřeli knihu, četli a rituál opakovali, dokud nebude konec.
Knihu jsem přečetla přes víkend.A byla jsem ráda, že jsem zdravá a mé dcery také. Je dobré vědět, že i přes težkou nemoc se dá žít a prožít alespoň chvilku štěstí a lásku.
Knížka dokázala to, co se u mě ještě žádné knížce předtím nepovedlo – aby mi bylo do pláče a přitom se smál. Úplně jsem si po jejím dočtení uvědomil, jaký jsem šťastlivec a jak bychom si já, vy i ostatní zdraví lidé (ťuk, ťuk na dřevo!) měli víc vážit času, který nám hvězdy z názvu knihy přisoudily.
To taky z „čtení pro mládež“ dělá knihu, která nadchne kromě teenagerů i mnohem sečtělejší čtenáře. Znovu si dovolím citovat hlavní hrdinku: „Jenom jedna věc je totiž horší než šinout si to v šestnácti do kytek s rakovinou, a to je mít dítě, které si to šine do kytek s rakovinou.“
Jsem zkrátka hrozně rád, že se k nám John Green konečně dostává, a doufám jen, že český čtenář dostane příležitost přečíst si od něj i další knihy.
Štítky knihy
láska zfilmováno rakovina, nádory Anne Frank, 1929-1945 první láska smrtelné choroby smutek pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Na začátku knížky jsem se nemohla rozhodnout jestli se mi libí nebo mi příjde prvoplánovitá a pak...pak jsem přestala přemýšlet a četla, četla a brečela, i když u knížek většinou nebrečím, ale tahle je jiná, je o tom čeho se většina lidí bojí úplně nejvíc - ne není to smrt, ale ztráta někoho druhého...