Hvězdy s nadějí
Irena Piloušková
Být kráskou číslo jedna, chodit s frajerem školy, mít bohaté rodiče, být dobrou studentkou bez přílišných domácích příprav. Kdo by si tohle nepřál? V životě čtrnáctileté Jany bohužel není ani jedno. Jejím vzorem by mohla být máma –věčně mladá, u mužů úspěšná žena. Nebo Leona – spolužačka, které snad na kráse nechybí vůbec nic. Nebo že by šťastně zadaná nejlepší kamarádka? Jana se tedy rozhodne pro razantní krok – pro změnu. Bohužel, tato změna jí vezme víc, než by měla přinést a Jana se dostává do nerovného boje mezi zdravím a krásou.... celý text
Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2012 , AkcentOriginální název:
Hvězdy s nadějí, 2012
více info...
Přidat komentář
Wow na to že to psala autorka když jí bylo 19 fakt dobrý ale smutný příběh.Je k zamyšlení.
Možná i proto, že mi už není "náct" nebudu příběh hodnotit úplně kladně. Na druhou stranu se alespoň pokusím pro potenciální čtenáře poskytnout trochu celistvější pohled na knihu, z jak pozitivní, tak negativní strany.
Nejzajímavější část knihy, kdy se z "tlusté" holky stává anorektička byla přeskočena v podstatě z pasáže "líbí se mi kluk, tak musím zhubnout" do "jejda jsem na léčebně". Psychologický podtext knihy tedy nula. Samozřejmě autorka by ve svých patnácti letech musela být génius, aby to dokázala podchytit problematiku lépe, než několika sebelítostivými větami ze strany hrdinky.
Hrdince samotné se v knize staly snad všechny tragédie, které se člověku v životě můžou stát, a tak tu sebelítost snad i čtenář toleruje a považuje ji za žádoucí,na druhou stranu se tak příběh na jednoho hrdinu zdá poněkud překombinovaný.
!!!! POZOR SPOILER !!!!
Tragický konec, kdy se hrdinka dobrovolně vrací na léčebnu, byl pro mě asi nejlepší pasáží v knize, kde jsem s hrdinkou soucítila, i přestože tam byla dovedena opravdu absurdní situací a to tím, že se snažila ve svých 18 letech (snad i bez práce) osvojit do vlastní péče svou sestru po smrti jejího otce a "kupodivu" se jí to nepodařilo.
Konec spoileru :)
K autorce samotné mi přijde poněkud úsměvné, že na zadní straně knihy je uvedeno, že autorka bývala modelkou a spisovatelkou se chtěla stát hned poté, co se dověděla, že nemůže být princeznou, a pak napíše knihu o tom, jak se asi cítí tlustá holka. Chvilku nato jsem se opravdu musela zamyslet nad tím, zda dneska opravdu již vydají knihu každému, kdo po tom touží. Přesto snad již z lásky k řemeslu musím uznat, že autorka je "frajerka", když si část svého snu splnila již v útlém věku a pravdou je, že kniha si vždycky najde své čtenáře.
A tak se konečně dostávám k doporučení. Knihu bych nejspíš doporučila mladému nenáročnému čtenáři, který nemá příliš knih za sebou, a ve čtení nehledá víc, než zábavu.
Knihu jsem objevila po návštěvě autorky v naší škole. Z příběhu mrazí a myslím, že je hodně k zamyšlení. Autorka byla hodně mladá, když knihu psala a o to víc cítím jak autenticky vyprávěná je.
Jedna z nejhorších knih, které jsem kdy četla. Ani jednu postavu bych neoznačila jako sympatickou. Příběh byl kýčovitý, přeplněný dramaty a sebelítostí. Jediné, co bych nevytkla, bylo, že autorka neměla úplně špatný styl psaní. Nicméně jinak nedoporučuji.